Kdo by řekl, že už je konec roku? Abych se přiznal, když se na to celé dívám zpětně, přijde mi, že byl tenhle rok strašně dlouhý a přesto podivně krátký - tak nějak si protiřečím, že? Tento rok mi přinesl hodně nového a to doslova ve všem. Začal jsem chodit do nové školy. Potkal jsem nové přátelé. Poznal další spřízněné duše, které rády čtou. Získal nové zkušenosti. Je toho opravdu hodně. Myslím si, že kdybych to měl vše vypsat, trvalo by mi to strašně dlouho. Jsem opravdu zvědavý, co přinese rok další. A jelikož je Nový rok, rozhodl jsem se, že udělám takové malé knižní ohlédnutí, co se všechno za tenhle rok vlastně stalo...
Tak a je to tady! Poslední článek do knižního zúčtování za tento rok. Teprve až teď jsem si uvědomil, že Knižní zúčtování neběží na blogu ani tak dlouho, jak se zdá. První příspěvek byl v březnu, takže to není ještě ani rok... Přesto si myslím, že jsem se víc našel v tomto svém projektu, než v Měsíční chvástačce - především proto, že jsem tenhle projekt pojal trochu stroze a potom jsem už neměl vůli jej změnit. Nu co už. Pojďme se podívat na knížky, ne?
Knihy, které jsem si koupil:
Název: Masky apokalypsy
Počet stran: 623
Autor: Robert McCammon
Vydavatel: Classic
Orig. název: Swan Song
Na hranicích holých plání Kansasu slyší muž, jehož přezdívají Černý Frankenstein, výzvu: „Ochraňuj dítě…“ V opuštěném New Yorku nachází kouzelnou sílu prostřednictvím prstence s drahokamy šílená žena… Uvnitř rozpadajícího se podzemního komplexu v srdci idažské hory se chlapec učí zabíjet… V pustině zrozené z nukleárního pekla, ve světě zmutovaných zvířat a zdivočelých hord, se poslední stávají prvními. Vstříc osudu jdou tři skupiny lidí, kteří přežili…
Robert McCammon nám předkládá strhující příběh, plný nepředstavitelné hrůzy a odhodlání, kde konec světa je jen předehrou k poslednímu zápasu…
Další projekt od Abyss z Knižního nekonečna.
Hlavním úkolem tohoto projektu je se pochlubit svou knihovničkou, kterou jednou ročně nafotíte a ukážete ji světu. Nezáleží na tom, zda máte pouze pár knih, ale účel je ukázat, jaké nádherné kousky přeci vlastníte.
Teď se tak dívám, že poslední článek byl v prosinci roku 2012. Je to vůbec možné? Kde jsem to usnul, že jsem do tohoto projektu nic nového nepřidal celý rok!? Je pravda, že jsem na to nějak zapomněl a tenhle rok utekl nějak strašně rychle, ale... rok... no, jak vidím, tak to budeme muset okamžitě napravit!
Na začátku jsem myslel, že bych udělal Bookshelf tour, ale z tohohle plánu tak nějak sešlo a rozhodl jsem se, že formou fotek a textu to bude asi lepší. Ještě stále se mě drží nepříjemná zkušenost s předešlými videi a řekl jsem si, že tomu dám ještě nějakou dobu pokoj. Ale jsem rozhodnut se k tomu zase někdy vrátit, akorát otázkou je, kdy vlastně...
Jelikož jsou ty Vánoce, přišla řada na takový menší úklid knihovničky, protože někteří dobře ví, že poslední dobou se mi ty knihy nakupily a - abych se přiznal - knihovnička byla v naprosto katastrofálním stavu. Knížka tam, druhá zase někde jinde a všechno to bylo tak nějak rozházené, kam se jen podívám. A proto jsem se rozhodl udělat radikální změnu a při úklidu vše přerovnat a tak nějak "dát do kupy". Osobně myslím, že na to, že nemám tolik místa, jak bych si přál, se mi to podařilo poměrně dobře. No, však uvidíte sami!
Počet stran: 392
Autor: Morgan Rhodes
Vydavatel: Egmont
Série: Soumrak království #1
Orig. název: Falling Kingdoms
Napínavý fantasy příběh ve stylu Her o trůny!
AURANOS
Princezna Cleo vychovaná v přepychu se musí vydat na strastiplnou a zrádnou cestu na nepřátelské území, aby tam nalezla dávno ztracenou magii.
PAELSIA
Jonas, rebel zuřící nad nespravedlností světa, se vzbouří proti útlaku, který zbídačil jeho zemi, a stane se vůdcem lidové revoluce.
LIMEROS
Lucia, sirotek adoptovaný královskou rodinou, odhalí pravdu o své minulosti a objeví nadpřirozené schopnosti, které je předurčena ovládat.
MAGNUS
Magnus, prvorozený královský syn vychovávaný svým otcem k násilí a dobývání, začíná zjišťovat, že srdce může být smrtelnější zbraní než meč.
Je předvečer války. Vyberte si svou stranu.
Trailer ke knize:
Název: Jarní měsíc
Počet stran: 368
Autor: Sophie Audouin-Mamikonian
Vydavatel: Knižní klub
Pořadí v sérii: Indiana Teller #1
Orig. název: Lune de printemps
Příběh se odehrává na rozlehlých pláních státu Montana, na nichž leží pozemky patřící k ranči Lykos. Ranč je zdánlivě určen k chovu dobytka, ale jeho skutečnými obyvateli jsou vlkodlaci, členové mocného klanu. Mezi nimi žije jediná lidská bytost, Indiana Teller, syn vlkodlaka a lidské matky a vnuk náčelníka klanu, typický nejistý teenager. Indiana se snaží najít své místo v přísné hierarchii členů klanu – mezi čistokrevnými vlkodlaky, polovlkodlaky a řadou dalších fantastických bytostí, které žijí v těsném sousedství světa lidí, ale je odmítnut a odchází studovat na univerzitu, aby konečně začal žít normálním životem. Navzdory varování svých prarodičů se zamiluje do půvabné spolužačky Kateriny. Zanedlouho málem přijde o život při nehodě, ale jakoby kouzlem v posledním okamžiku zmizí. Právě v tomto okamžiku se poprvé projeví vlastnost, kterou je obdařen – dokáže cestovat časem. Jsou podivné události odehrávající se v Indianově blízkosti jen shodou náhod, nebo úklady nesmiřitelného nepřítele? Indiana je nucen čelit svému osudu a rozhodnout se přitom, komu smí věřit a koho smí milovat.
Nezdá se vám, že to utíká nějak rychle? Listopad skončil jako mávnutím kouzelné hůlky a už tady máme prosinec, první adventní neděli. Doufám, že nepatřím mezi jediné, co začínají pomalu panikařit z toho, že si ještě vůbec nenašli čas koupit nějaké dárky pro své nejbližší... Víte ale, co je na tom všem nejlepší? Není to sníh, minusové teploty venku, ale to, že budou konečně prázdniny /doufám že i pro ty práci povinné!/. Odložme ale všechen ten stres z dvanáctého měsíce a pojďme zavzpomínat na měsíc jedenáctý.
Knihy, které jsem si koupil:
Název: Povstání kolosu rhodského
Počet stran: 360
Autor: Peter Lerangis
Vydavatel: Egmont
Série: Sedm divů světa #1
Orig. název: The Colossus Rises
Jack má díky vzácné genetické mutaci zděděné po předcích zvláštní schopnosti, které jiní lidé nemají. Tyto schopnosti bude potřebovat, protože musí zachránit svět. Jack McKinley je obyčejný kluk s neobyčejným problémem. Zabíjí ho vzácný gen zděděný po předcích z dávno zmizelé civilizace. Gen ničí Jacka tím, že mu dodává zvláštní schopnosti, které jiní lidé nemají. Tyto schopnosti však Jack bude potřebovat, protože musí zachránit svět. Dávná civilizace zmizela, když jí byl uloupen zdroj síly a rozdělen do sedmi magických Schránek. Ty byly ukryty na různých místech světa. Jack a jeho přátelé musejí Schránky najít dřív, než padnou do nesprávných rukou. Pokud Schránky nenajdou, nikdy se nevyléčí, zmizelý svět opět povstane, oceány se přesunou a život, tak jak ho známe, v podstatě skončí. Nikdo se Jacka neptal, jestli chce být hrdina. Prostě se jím musí stát. Dobrodružství začíná knihou Povstání kolosu rhodského, prvním svazkem nejnovější série mistrovského vypravěče Petera Lerangise.
Říjen nám skončil a to znamená jediné: další článek do mé oblíbené rubriky! I když se nemám čím chválit, protože přes školní rok nezvládám přečíst ani pět knížek za měsíc, rád sepisuji, co se vlastně za celý měsíc stalo a taky mě vždy těší vaše reakce v komentářích! :) Abych pravdu ale řekl, nějak mi ten říjen utekl. Čtyři týdny jsou dost krátká doba zvlášť, když přes týden nemáte na nic čas a jediné "prázdniny" máte o víkendu. Potom to opravdu utíká závratnou rychlostí...
Knihy, které jsem dostal na recenzi:
Název: Aréna smrti
Počet stran: 328
Autor: Suzanne Collins
Vydavatel: Fragment
Série: Hunger Games #1
Orig. název: The Hunger Games
Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít. V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska. Hunger games začínají…
Filmový trailer:
Do tohoto TAGu mě nominovala TerraDV z She is a bookaholic
Pravidla:
- Řekněte o sobě 10 věcí.
- Odpovězte na 10 otázek blogerky, která vás nominovala.
- Vymyslete 10 otázek pro ty, které budete nominovat.
- Nominujte 5 blogerů, kteří mají méně než 200 pravidelných čtenářů.
- Informujte blogery o tom, že jste je nominovaly.
10 věcí o mé osobě:
- Je mi šestnáct let, miluji knihy, rád si o nich povídám a především o nich rád bloguji.
- Někdy mi trvá navázat přátelství, protože si musím ověřit, zda se dá vůbec některým lidem věřit.
- Jsem ukecaný a nesnáším přetvářky.
- Doma mám okolo 100 knížek a přesto si neustále kupuji nové, i když nevím, kde je vůbec dám.
- Každý den kontroluji mailovou schránku a čekám na nějaké zajímavé maily.
- Jsem strašně líný. I když mám čas, tak po týdnu ve škole se mi nechce ani vstávat z postele.
- Když někdy nastane situace, že mám volnou chvilku, tak si kreslím.
- Mám velice špatnou paměť na jména. Dokážu si vybavit jednotlivé tváře, ale jakmile mi řeknete jméno, vůbec si nedokážu představit, o koho jde.
- Miluji čaj a horkou čokoládu.
- Snažím se, aby byl blog přístřeškem nejen pro mě, ale taktéž pro vás.
Otázky a odpovědi:
- Tvoje nejoblíbenější kniha a proč? No, podle všeho to bude asi nějaká kniha od Terryho Goodkinda. Jelikož má ale série nějakých dvanáct dílů, rozhodl jsem se vybrat První čarodějovo pravidlo. A proč? Protože tahle kniha je pouhým úvodem do dokonalého světa fantasy, který autor propracoval a vytvořil tak, že hned po první stránce čtenáře pohltí a už nikdy nepustí... :)
- Knižní hrdina/hrdinka s kterou se ztotožňuješ? Josh z Alchymisty.
- Knižní hrdina/hrdinka, kterou nemůžeš ani vystát? Budu se opakovat, ale jednoznačně Caity z Mayského proroctví...
- V jakém fiktivním světě bys chtěl žít? Ou... Tak to je poměrně dost těžké. :D S každou přečtenou knihou přibývá nějaký svět a potom je opravdu těžké si nějaký vybrat. Tak třeba... hm, Tolkienově Středozemí?:)
- Jaká je tvoje oblíbená knižní série? Jak už asi vyplynulo ze začátku, tak miluji série Meč pravdy, ale abych se neopakoval, tak vyberu série od Michaela Scotta: Tajemství nesmrtného Nikolase Flamela.
- Jsi jediný čtenář v rodině nebo čtou i tvoje rodiče? Sám se divím, ale čte i moje mamka. Většinou ji doporučím nějakou knihu z knihovničky a ona je za to ráda.Nemá tolik času, aby se orientovala v těch novinkách, které vycházejí každým dnem.
- Jaké máš další koníčky kromě knihomolství? Kreslení, odpočinek, cestování, historii. :)
- Když píšeš recenzi či nějaký jiný článek na blogu, posloucháš u toho hudbu? Jo, poslouchám. Bez toho by to ani nešlo. :D Hudbu mám puštěnou při psaní povídek, příběhů a recenzní, jenom při čtení potřebuji absolutní klid.
- Přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys sám napsal knihu? Myslím si, že na tuto otázku není třeba odpovídat. :D Přemýšlel jsem nad tím a sám se pokouším něco napsat, ovšem.. málo času.
- Prozraď na sebe něco zajímavého. Já... ani nevím, co bych prozradil... Tímhle asi zklamu všechny, kteří očekávali nějakou pikantní a skandální informaci.;)
A teď to nejlepší na konec...!
10 otázek pro nominované:
- Kniha, kterou sis zamiloval/a už od prvních kapitol?
- Chtěl/a bys vlastnit nějaký předmět z jakékoli knihy? Jaký?
- Tvůj oblíbený knižní svět?
- Série, kterou miluješ?
- Série, která nepatří mezi tvé oblíbené a byl/a bys raději, kdybys ji nečetl/a?
- Potřebuješ během čtení klid, nebo posloucháš hudbu? A pokud ano, tak jakou?
- Jakým způsobem si vybíráš knihy? Dáváš na rady ostatních (ať už bloggerů, nebo kamarádů), nebo se rozhodneš až v obchodě, případně eshopu?
- Kdybys někdy chtěl/a napsat knihu, o čem by byla?
- Jakou knihu bys doporučil/a člověku, který začíná se čtením?
- Kdybys potkal/a autora tvé oblíbené knížky, co bys mu řekl/a?
A kdo bude na mé otázky odpovídat...?
Název: Dívka z nočních můr
Počet stran: 288
Autor: Kendare Blake
Vydavatel: Baronet
Série: Anna #2
Orig. název: Girl of Nightmares
Před několika měsíci Anna Korlovová ve svém sklepě otevřela bránu do pekla a zmizela, ale lovec duchů Cas Lowood se přes to nedokáže přenést. Přátelé Casovi připomínají, že se Anna obětovala, aby on mohl žít - a ne aby chodil po světě napůl mrtvý. Cas ví, že mají pravdu, ale v jeho očích se žádná živá dívka, kterou může potkat, nevyrovná mrtvé dívce, do níž se zamiloval. Vidí teď Annu všude - někdy v nočních můrách, a někdy dokonce za bílého dne. Něco s ní ale není v pořádku a nejsou to jenom sny. Někdo Annu mučí a pokaždé, když se mu zjeví, je trýzněna novým a ještě krutějším způsobem. Cas netuší, co se s Annou stalo, když zmizela v pekle, ale ví, že si nezaslouží, co se jí tam děje. Anna mu nejednou zachránila život a je načase jí oplatit laskavost.
Trailer ke knize:
Já nevím, jak vám, ale mě září nějak rychle uteklo. Ve škole trávím většinu času a jakmile přijdu domu, nemám čas na žádné věci, takže mi celý týden jakoby splyne do jediného dne a... víkend. Je pravda, že mě trochu mrzí, že se nemohu naplno věnovat blogu, ale za chvíli budou podzimní prázdniny, díky kterým budu zase aspoň na nějakou dobu aktivní. S tím, že jsem neměl na nic čas, se taky tak trochu pojí k tomu, že tento měsíc byl na knihy opravdu chudý...
Knihy, které jsem si koupil:
Název: Legenda
Počet stran: 280
Autor: Marie Lu
Vydavatel: CooBoo
Série: Legenda #1
Orig. název: Legend
Na území, kde se kdysi rozprostírala západní část Spojených států, se nyní nachází Republika – stát, který je v nikdy nekončící válce se svými sousedy. Patnáctiletá June se narodila v jedné z nejbohatších čtvrtí v Republice, je zázračným dítětem a připravuje se na závratnou kariéru v nejvyšších vojenských kruzích. Stejně starý Day se naproti tomu narodil ve slumu a už ve svém mladém věku je nehledanějším zločincem Republiky. Oba pocházejí z naprosto odlišných světů a zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jejich cesty někdy měly zkřížit. Ovšem pouze do doby, než je zavražděn Metias, bratr Juny, a než se Day stává hlavním podezřelým. Rozpoutává se hra na kočku a myš, v níž se Day snaží ochránit svou rodinu a June pomstít smrt bratra. Ale při šokujícím zvratu událostí oba odhalí, co je ve skutečnosti postavilo proti sobě. Nyní nastává boj o holý život, boj o budoucnost lidstva, boj o skutečnou lidskou svobodu. Plná nepřetržité akce, napětí, romantiky, nečekaných zvratů a překvapivých odhalení. Legenda vás nenechá ani na chvíli vydechnout!
Už tomu tak bude... V této době je tomu už rok, co jsem si založil blog Magician's Book. Věřili byste tomu? Já totiž ne. Připradá mi to jako včera, kdy jsem si sedl k počítači, řekl si: "Chci psát o knihách!" a zapnul doménu blog.cz. Je poměrně vtipné, že za celou dobu jsem měl už tři blogy. Už od mala ve mě totiž rostla touha psát - o čemkoli a na čemkoli. První blog jsem vedl v nějakých deseti letech a psal jsem na něj různé blbůstky, házel tam všelijaké videa a snažil se prostě zaujmout. Kupodivu na můj blog i někdo chodil, nechával komentáře a rád se tam vracel... Což se dost divím, protože když se na to podívám zpětně, celá stránka byla strašně trapná -.-
Potom jsem si dal na chvíli s blogem pokoj. Neměl jsem na to náladu a snažil se zlepšit si své grafické schopnosti. Teprve po nějakých dvou letech jsem si založil druhý blog: Magican Book, který je stále aktivní a jestli chcete, klidně se na něj můžete podívat na této adrese. Vše ale musíte brát s určitou nadsázkou, protože... přeci jen, oproti momentálnímu stavu byly tehdejší články docela podprůměrné a jsou psány většinou v euforií z některých knih. Ale přeci jen, každý nějak začínal, ne? Po nějaké době jsem se ale rozhodl, že je čas na změnu a proto jsem přešel z Blogu na Blogspot, protože mi v té době Blog docela blbnul a já se definitivně rozhodl. Trochu k tomu přispělo i to, že většina blogerů byla ba Blogspotu a já si řekl, že bych měl tuhle doménu taky zkusit. S přesunem blogu se taktéž změnil název z Magican Book na Magician's Book, který je až doposud a kdo ví, na jak dlouho...
Přes to všechno jsem strašně rád, že mi ta vášeň pro blog vydržela - ale nejen to. Nedokážu ani popsat, jak jsem šťastný, že jsem se mohl zapojit do té naše blogové rodinky a - to především - poznat hodně skvělých lidí! (ať už blogerů, nebo čtenářů). Vždy si s vámi rád pokecám, nechám si poradit, nebo sem tam nějakou radu dodám já. Jste vážně super...! Děkuji!! :)
Pojďme se podívat na blog v číslech...
31050 zobrazení stránky
1 169 komentářů
171 článků
111 pravidelných čtenářů
58 recenzí
Jestli jste si mysleli, že knižní sraz ve Zlíně byla ta největší akce, která se odehrála, tak jste byli na omylu - pražský sraz jej překonal v plné čáře. Hodně lidí, hodné dobré nálady a taková perlička nakonec: předpremiéra filmu Město z kostí. Teprve na místě jsem si uvědomil, že se blogosféra opravdu rozrostla a někdy bych ani neřekl, že je nás dohromady tolik...
Určitě jste si už přečetli reporty u jiných blogerů, ale řekl jsem si, že bych se mohl pokusit to sepsat taky. Není to sice už aktuální, ale co už.
Název: Neptunův syn
Počet stran: 480
Autor: Rick Riordan
Vydavatel: Fragment
Série: Bohové Olympu #2
Orig. název: The Son of Neptune
Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří. Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?
Poslední měsíc prázdnin a poté to začne... Školy, testy, učení, úkoly. I když ve mě hlodá tréma z nového prostředí, musím říci, že se do prváku na střední docela i těším. Už jsem poznal pár lidí, kteří budou mými novými spolužáky a musím říci, že jsou vážně skvělí a doufám, že to budou čtyři roky, kterých nebudu litovat. Je ale pravda, že bych ještě nějaký ten měsíc prázdnin bral, protože přeci jen... volno je volno! :D Ovšem, nechme řečí a pojďme se podívat, co všechno jsem si za srpen pořídil...
Knihy, které jsem si koupil:
Počet stran: 416
Autor: Cassandra Clare
Vydavatel: Knižní klub
Série: Nástroje smrti #1
Orig. název: City of Bones
Filmové zpracování: Zde
Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy a vstoupí tak do světa lovců stínů, bojovníků, kteří mají svět chránit před démony. A už z něj nevystoupí, protože její život se převrátí vzhůru nohama... Co je Clary vlastně zač? Kde se vzaly její schopnosti? A jsou pro ni spíš prokletím, nebo požehnáním? Zábavná, odvážná a neotřelá fantasy slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat. Existuje rovnou několik dimenzí a každá z nich je jiná. V některých světech nespatříte živou duši, v jiném se to životem pouze hemží. Není žádným tajemství, že existují další světy, které sousedí s tím naším. Démoni se volně procházejí po našem světě a my si toho nejsme vědomi. Co by se ale stalo, kdyby lidé viděli pravdu? Unesli by ji, nebo by se snažili démony sprovodit ze světa? Jenže démoni by nebyly to nejmenší, čeho bychom se měli bát. Je tady toho víc… Mnohem víc…
Filmový trailer ke knize:
Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!
Emoční stránka knih
Určitě to většina z nás zná.
Všichni máme svůj oblíbený žánr knih, kterému dáváme přednost, ale jakmile se
někdy objeví nějaká kniha, která se zaměřuje na emoce (z větší části na nějaký
ten smutný příběh), většina z nás po ni sáhne. Já takovéto knihy považuji
za rozptýlení od neustálé akce, kterou se to v některých knihách jenom
hemží. Když se ale tak zamyslím, emoční knihy nejsou vůbec na odpočinek – právě
naopak. Někdy jsou emoce horší než létající střeva a potoky krve.
Abych se přiznal, tak já u filmů
skoro (ne-li vůbec) nebrečím. I když musím přiznat, že některé filmy byly
opravdu smutné, tak mi ani jedna slza neukápla. Většinou se při takových
scénách ani nehnu a pouze napjatě pozoruji, ale potoky slz nikdy nečekám. Nevím,
jestli nejsem ten emočně založený typ, ale právě slzy nemám ve zvuky veřejně
ukazovat.
Stejně tak je tomu i u knih. Jasným
příkladem je (asi všemi dobře známa) kniha Hvězdy nám nepřály. Během
čtení sice byly scény, které vehnaly slzy do očí ostatním, ale já měl pouze
takovou tu chvilku, při které by na mě neměl nikdo mluvit, protože musím
vstřebat to, co se stalo. Ale taková chvíle nastává málokdy, neboť ne vždy se
podaří autorovi tak skvělé zapůsobit na emoce čtenáře. Už párkrát jsem narazil
na scény v různých knihách, kdy se pokusil autor navodit takovou tu
správnou atmosféru, během které by měly emoce sršet ze stránek a já se jenom
chvíli zastavil, abych si pravdu potvrdil, a pokračoval dále. Autor to prostě
musí umět. Navodit správnou atmosféru, zvolit správná slova a hlavně to dobře
podat, aby to nepůsobilo nějak násilně. Stojí ale za zmínku taky to, že někdy
čtenář nebrečí jenom ze smutných scén. K slzám nás může přivést stejně tak
hlavní hrdinka, která nemá v tom, co chce jasno, nebo i příběh, který je
tak průhledný, jako kdybyste se dívali přes sklo. To je bohužel taky
někdy k pláči…
Pokud ale narazím na scénu, která
mě naprosto zasáhne svým odhalením, vždy mi po zádech přeběhne mráz a já potom
ještě dva dny brblám o tom, jak je možné, že to autor takhle ukončil. Tady je
třeba jasný příklad poslední díl série od Michaela Scotta: Kněžka. Takové
knihy mám na jednu stranu rád, ale na tu druhou sám sebe nenávidím za to, že
něco takového vyhledávám. Konec celé série byl totiž takový, že to, v co jste
celou dobu věřili, byla lež a pravda byla taková, na kterou byste nikdy
nevsadili. Je taky pravda, že jsem se musel ještě nějaký ten den z toho všeho
vzpamatovávat. Tohle na mě udělá třeba větší dojem, než nějaká smutná scéna,
při které bych měl brečet, ale přesto nebrečím. Ovšem dokážu knihy dost živě
prožívat a nedělá mi problém se do příběhu ponořit až po uši. Musím mít na to
ale svůj klid a prostor, protože v hluku se prostě nedokážu na to vše, co
kniha nabízí, soustředit.
Nemůžeme ale mluvit pouze o té
smutné stránce knih. Dokonce už i ve fantasy, dystopiích a mnoha dalších
žánrech můžeme nalézt mnoho emocí. Stejně tak jako vážné příběhy, miluji i
příběhy vtipné, při kterých se můžu usmívat od ucha k uchu, s mrazením
v zádech pokračovat ve čtení, nebo se strachem otáčet stránku za stránkou.
Proto si myslím, že dokonce i emoce jsou v knihách poměrně dosti důležité.
Protože co by to mělo za smysl, kdyby byla kniha bez vtípků, nebo byste jen pokrčili
rameny, kdyby umírala vaše oblíbená postava? Emoce jsou vážně důležité, ale
stejně jako u všeho, i tady závisí na tom, jak se s tímhle prvkem autor
popere.
Emoce sem, emoce tam. Důležitá
věc, bez které by knižní svět upadal. Někdy se i snažím vkládat své emoce do
článků – a do recenzní samozřejmě taky! A jaký máte na emoce v knihách názor
vy? Máte rádi, když vás kniha vytočí, rozpláče, naštve…? Vítáte takové knihy,
nebo raději vsadíte na něco jiného?
Počet stran: 368
Autor: Trudi Canavan
Vydavatel: Zoner Press
Série: Trilogie Zrádkyň #1
Orig. název: The Ambassador's Mission
Jak se žije černé čarodějce několik let po bitvě, již vyhrála, ale v níž přišla skoro o všechno? Na napínavou Trilogii o černém mágovi navazuje neméně dobrodružná Trilogie Zrádkyň. Sonea rozhodně ještě neřekla své poslední slovo… Život plný dobrodružství a hrdinských činů – přesně to očekává okolí od Lorkina, syna černé čarodějky Soney a Akkarina, bývalého nejvyššího lorda. Proto když se mladému čaroději naskytne příležitost stát se asistentem Dannyla, nového velvyslance Společenství čarodějů v Sachace, neváhá a o místo se uchází. V zemi černých mágů mu však může hrozit a hrozí nebezpečí. Byli to totiž právě Sonea s Akkarinem, kteří porazili armádu sachakanských ichanů, kteří kdysi napadli Kyralii. Budou se chtít rodiny poražených mstít? Sonea je bezmocná, protože jí jakožto černé čarodějce zákony nedovolují opustit Imardin. Rozhodne se alespoň pomoci Cerymu, svému příteli z dětství, který ji teď potřebuje víc než kdy dřív. V Imardinu řádí nebezpečný vrah, který zabíjí Zloděje a prokazatelně ovládá magii. V prvním dílu Trilogie Zrádkyň rozehrává úspěšná australská spisovatelka Trudi Canavan příběh zrady a msty, moci a bezmoci, ale také loajality, která není a nemusí být samozřejmá. Zabývá se také tématem blízkých rodinných vztahů. Dědí se snad vina? A mají děti pykat za činy svých rodičů?
Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!
Knižní terorismus
Kniha jako nějaký doplněk do
domu, nebo potisk na tričko? Jo, tohle by docela šlo. Potkal jsem už pár lidí,
kteří mají knihy doma jenom kvůli tomu, že se jim líbí, jak jsou uspořádané
v knihovničce a všelijak seřazené. Ve škole jsme na chodbách měli staré
knihy, ze kterých bylo vytvořeno pár povedených dekorací – a vůbec mi nevadilo,
že stránky byly všelijak přehnuté, utrhnuté a podobně. Klidně se přiznám, že
nejsem zase ten typ člověka, který by vyskočil z třetího patra jenom kvůli
tomu, že na zemi leží nějaká utrhnutá stránka, nebo poničená kniha. Je ale
pravda, že se dívat na to, jak někdo ničí nějakou skvělou knihu, zrovna
nemusím…
Stejně jako u skoro všech témat,
i toto má své světlé a stinné stránky. I když se nemusím dívat na to, jak
někteří knihy ničí a jinak devastují jenom kvůli tomu, že se jim zachce, tak
jsem na internetu i viděl pár obrázků, na kterých je sice kniha zničená,
stránky v ní jsou nastříhané a podobně, ale výsledek stál opravdu za to.
Klidně se přiznám, že já bych třeba vůli na to, abych z nějakých knížek
udělal jakýsi módní doplněk, prostě neměl, ale je taky pravda, že když už se
jedná o opravdu staré knihy, které stejně nikdo číst nebude… proč taky ne, že?
Knihy se dají využít i tak, aby konečný výsledek lahodil oku a ona osoba knihy
zbytečně nezničila. Je pěkné se na to dívat na obrázcích a podobně, ale člověk
se musí držet u země. Nedokážu si představit, že by někdo jen tak vytrhal
stránky knihy a vytapetoval si s nimi pokoj. Tohle by mi už přišlo trochu
přehnané a… divné.
Teď budu znít sice trochu divně,
ale já knihy nepůjčuji. Nikdy. Nikomu – fajn, pár výjimek by se našlo. Od té
doby, co jsem půjčil dvě knihy kamarádům a vrátily se mi v katastrofálním stavu,
jsem si řekl, že se musím odnaučit knihy půjčovat. Je taky pravda, že jak by se
člověk tvářil, když půjčí knihu v nejlepším stavu a za měsíc se mu vrátí s ohnutýma
stránkami, pošpiněnou obálkou od neidentifikovatelných věcí, poničené vazby (ehm…
první díl Harryho Pottera může vykládat své) a podobně? A to jsem ještě
zapomněl takové ty výmluvy, kdy daná osoba slíbí, že knihu vrátí za dva týdny a
vyklube se z toho měsíc… Já vážně nekradu a nemám peníze na to, abych si
koupil novou knihu, zvlášť když chtějí někteří půjčit knihy, které stojí okolo
čtyř stovek. Asi si říkáte, že jsem jakýsi skrblík, co nechce nikomu nic dát,
neboť to je můj „milášššek“, ale vážně, zažil jsem vlastní zkušenosti a nechci
to raději opakovat. Samozřejmě knihy půjčím těm, u kterých vím, že se vrátí v pořádku
a v celku. Ale takových lidí v mém okolí bohužel není moc.
Co mi ale přijde jako nejhorší
typ knižního terorismu? To, jak někdo používá knihy jako odkládač jídla, pití,
chodí s tím do vany, sem tam mu kniha spadne do vody a podobně… Nedokážu
si třeba představit, že bych si vzal nějaké jídlo nad knihu, zbytečně si do ni
nadrobil a nechal to tak být. Stejně jak, jako kdybych neměl kde odložit hrnek
s čajem, tak vezmu knihu a položím ho na něj – a nebo ještě hůř, rovnou na
otevřenou stránku. V dnešní době nejsou knihy levná záležitost, tak proč
si je někteří ničí tímto způsobem? Jak už asi vyplynulo z předešlých
odstavců, tak doporučuji, že když někdo chce jakoukoli knihu zničit, ať to
aspoň udělá stylově a ať z toho má ten člověk (ale i ta kniha) nějakých
prospěch. Nevím jak vy, ale mě i vadí to, jak si někdo píše do knih, podtrhuje
si různé věty a píše si poznámky k nějakým větám. Tohle já nikdy nedělám a
snad ani dělat nebudu.
Ohledně časopisů nemám co
vykládat. Kdy já si naposledy koupil nějaký časopis… Je to vážně dlouhá doba. I
když v dnešní době vychází Pevnost a pár dalších zajímavých časopisů, u
nás skoro nic nemají a neměl jsem ještě čas prošmejdit každý stánek a zjistit,
kde co mají. Co se ale týče stříhání časopisů, vůbec mi to nevadí a právě ničení
časopisů je to poslední, čím bych se zabýval. Ano, jsou časopisy, které bych
nikdy nevyhodil, ale jestli se jedná o takové ty „jednorázovky“, u kterých se
pobavíte a tím to končí, ty klidně rád rozstříhám a vyhodím.
Ničení knih nemám v oblibě a
snad ani nikdy mít nebudu. Těch knih si vážím až moc, než abych je mohl při
první příležitosti zničit. Je to ale ovšem opět jenom můj názor. Takže zůstává
otázkou… Jak to je u vás, když se řekne „knižní terorismu“?
Počet stran: 288
Autor: Kevin Hearne
Vydavatel: Laser-books
Série: Kroniky železného druida #2
Orig. název: Hexed
Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí. Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.
Název: Tetovaný
Počet stran: 448
Autor: Peter V. Brett
Vydavatel: Triton
Série: Démonský cyklus #1
Orig. název: The Warded Man
Noc co noc přicházejí s tmou jadrnci – démoni, kteří na sebe berou děsivou podobu i podstatu. Planou sžíravou nenávistí k lidstvu, vládnou nadpřirozenou silou a mocí. Po stovky let pozvolna vyhlazují lidské stádo, které se před nimi skrývá za magickými chranami – mocnými symboly, jejichž původ je zahalen tajemstvím a ochrana děsivě křehká. Kdysi bojovali lidé s jadrnci za rovných podmínek a zastavili je. Jenže ty dny jsou dávno pryč. Démoni sílí, zatímco lidí díky každonočním útokům ubývá. Nyní svítá lidstvu naděje. Tři mladí lidé, kteří přežili krutý démonský útok, se odváží o nemožné – vystoupí zpoza křehkého bezpečí chran a riskují vše v zoufalé snaze odhalit tajemství minulosti. Arlen přinese jakoukoli oběť za svobodu. Truchlivá životní pouť ho dovede až za hranice lidské moci. Rojer, zmrzačený démonem, který mu zabil rodiče, hledá útěchu v hudbě – a objevuje, že hudba může být stejně tak útočištěm jako zbraní. Krásná Leesha se stane obratnou léčitelkou, ale lektvary mohou i ublížit… Společně budou čelit noci.
Fan trailer:
Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!
Mluva jako šmirgl papír
Ach ano. Tohle téma je jako
dělané – zvlášť pro dnešní dobu. Když jdete po ulici, zaručím vám, že cestou
uslyšíte minimálně dvakrát nějaké to pestré slovíčko nebo nadávku. A kdyby
jenom v jednom jazyce… Já osobně jsem už slyšel, jak někteří nadávají
německy, anglicky, česky a někdy i slovensky. Co se toho posledního týče,
nedivte se. Když to tak vezmu, tak malou čtvrt života jsem prožil vlastně na
Slovensku, kde mám zbytek té naší podařené famílie, což se taky odráží na tom,
že znám poměrně pestrá slovenská slovíčka a fráze. K tomu si přidejte, že
sám vyrůstám na vesnici, babička s rodinou bydlí taktéž na vesnici, takže
nejen, že mi hlavou probleskne několik nadávek v různých jazycích, ale já
je i přesto nikdy neřeknu. Abych se ale přiznal, nedělá mi problém poslouchat,
jak někdo mluví sprostě, ale sám takhle nemluvím. Nevím, jestli je chyba ve mně,
ale já nemám potřebu v každé druhé větě vyjmenovat nějaký ten pohlavní orgán
a podobně. Aneb jak to tak vypadá, kdo dneska nemluví sprostě, není prostě in.
Každý se už určitě setkal s knižními
hrdiny, kteří si uštědřili nějakou tu šťavnatou nadávku. Nejen, že to pomáhá se
sžitím s postavou, ale taky to do děje vnáší takový ten odér, že i postavy
v knize nejsou slušně vychování. Nejsem zase ten typ člověka, který by při
první zmínce o pohlavních orgánech a podobných věcech zavřel knihu a bál se ji
otevřít. Ano, když čteme knížku, kde vystupují teenageři, nemůžeme se divit, že
mluví tak, jak mluví a používají slova, která dneska prostě letí. Já osobně ale
zastávám názor, že když jsou takové věci pouze na zpestření situace nebo jsou
mířená na postavu, která v knize pije krev a nedělá nic jiného, jsou
urážky a různá přirovnání na místě. Stejně tak jsem na tom i se slangem a
hovorových vyprávěním knih. Nevadí mi to, dokud toho není moc.
Taky se ale na pravou míru musí
uvést, že ne vždy je něco takového k užitku. Jasně, když někdo něco řekne párkrát
za knihu, uvítám to a řeknu si: „Jasně, proč ne?“. Když ale narazíte na každé
stránce pětkrát na takové slovo a šestkrát onaké, začne to pomalu drásat nervy,
nemyslíte? Podle mě se tím už tak trochu znehodnocuje kvalita knihy a číst se
to už vůbec neoplácí, protože jestli si chci vyslechnout, jak každého knižního
hrdinu něco štve, tak si raději vyjdu na ulici a poslechnu si takové fráze tam.
Abych se přiznal, takovýchto knih doma ani moc nemám. Většinou se jedná o
kousky, ve kterých je uplatněn případ o odstavec výše, takže do toho asi nemám
moc co kecat. Ale přeci jen, jakmile na nějakou knihu takovou knihu narazím,
vím, že mi to bude trvat sakramentsky dlouho, než se jí prokoušu. Zvlášť, když
na mě na každé stránce bude vykukovat nějaké to šťavnaté slovíčko.
Aneb suma sumárum: Když je něčeho
moc, začíná to škodit. Jsou případy, kdy to sedne jako facka a mnoho čtenářů
něco takového uvítá - když se k tomu připojí ještě nějaká vtipná hláška,
je to prostě boží a příběh to osvěží! Třeba takový Prohnaný a další díly v sérii
Kroniky železného druida. Hlavní postava není žádný andílek a nadávky rád
smíchává s vtipem, takže místo urážky z toho vznikne něco úplně
jiného a přesto to splňuje účel nadávky.
A jak jste na tom s hovorovou
mluvou, slangem a drsnými slovy vy? Když už na nějaké narazíte, přiučíte se
něčemu novému, nebo jsou vám už všechna takováto slova známá? Vadí vám, když
klejou i knižní postavy, nebo to v určitých situacích přijímáte stejně,
jako já?
Název: Nejvyšší lord
Počet stran: 656
Autor: Trudi Canavan
Vydavatel: Zoner Press
Série: Trilogie o černém mágovi #3
Orig. název: The High Lord
Městu Imardinu i celé Kyralii vládnou ti, kdo ovládají magii. Společenství čarodějů do svých řad přijalo dívku z ulice, která náhle zjišťuje, že se ocitla uprostřed děsivého spiknutí, a její rozhodnutí ovlivní celý svět… Sonea se toho ve Společenství čarodějů hodně naučila a po vítězném utkání s Reginem se k ní ostatní novicové začali chovat s nevraživou úctou. Stále však nemůže zapomenout na to, co viděla ve sklepení Nejvyššího lorda. Ani na jeho varování, že dávný nepřítel Kyralie znovu nabývá na síle. Čím víc se toho Sonea dozvídá, tím víc o všem pochybuje. Může Akkarinovu příběhu věřit? Nebo se ji jen snaží zatáhnout do svých temných plánů? Nejvyšší lord je závěrečný díl Trilogie o černém mágovi z pera autorky Trudi Canavan.
Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!
Čtení v cizím jazyce
V každém z nás se už
určitě objevilo nutkání si jednu knihu, která by nebyla v naší milované
češtině, přečíst. Někteří se už k tomuto činu odhodlali, někteří ne a
potom je tady i hrstka lidí kteří jednoduše čekají, než se kniha vydá u nás.
Jak to tak ale většinou bývá, trvá roky a roky, než se kniha dostane i
k nám a co potom, když máte rozečtený první díl a nakladatelství se
rozhodne vydání přerušit. Co pak?
Na rovinu řeknu, že já patřím
k těm, kteří čtení v cizím jazyce podporují. Nesčetněkrát člověk
narazí na různých blozích a FB stránkách knihy v angličtině a tohle je
první spouštěč. Každý si potom říká, že by takovou knihu mohl zkusit, ale
jakmile se dostane k tomu, aby knihu koupil, váhá. Já osobně jsem na tom
byl stejně. Mé natěšení z toho že mi přijde první aj kniha bylo veliké,
ale s radostí se mísil i strach. Co když bude kniha těžká a já to
nezvládnu? Budu potřebovat slovník, abych to celé přečetl? Mám louskat každé neznámé
slovíčko? Na všechny tyto otázky se dá odpovědět jednoduše: ne. (Možná ten slovník na nějaké slova, ale ne na celou knihu!) Znám hodně
lidí, které právě toto odradilo od čtení. Princip je jednoduchý. Žádný učený
z nebe nespadl a u knížek v originále to není nic jiného. Nemůžete si
prostě říci, že to zvládnete a sáhnete hned po té největší a nejsložitější
anglické bichli. Na vše se musí pomalu a co se týče knížek, nejlepší je vybrat
si nějaké lehké, které nemají složitou angličtinu. Pohybujete se mezi blogery,
tak se ptejte! Někteří mají s takovýma knihami dobré zkušenosti, tak proč
se prostě nezeptat a nepoprosit je o radu? Předesílám ale, že já nemám do toho co kecat, protože sám jsem četl jenom jednu takovou knihu. Mohu ale říci, že jsem
úspěšně překonal strach a nyní se už anglických knížek nebojím tak, jak někdy.
Já prosazuji pravidlo: První
knížka je vždy kritická. Kritická v tom ohledu, že právě první zkušenost
je to, co vás přiměje číst další knihy, nebo je odložit a pěkně čekat na český
překlad. S takovýmto čtením se stejně tak váže i fakt, že si tím
zlepšujete znalost jazyka. Je samozřejmé že když ze španělštiny umíte: „Hola,
mi nombre es Filip“ nedojdete s něčím takovým moc daleko – to ale platí i
pro jiné jazyky. Chce to aspoň minimální zkušenosti a nevybrat si třeba knihu,
která je psaná slangem studentů a podobně, protože si kopete jámu pouze sami
pro sebe. Stejně tak je obtížné číst fantasy s vlastním světem a názvy,
které se překládají do češtiny těžko. Nejlepší je najít knihu, která se
odehrává v dnešním světě a když už nebudete rozumět všemu, přibližně si
dokážete domyslet co tím chtěl autor/ka vlastně říci. Stojí ale taky za zmínku to,
že každý jsme na jiné úrovni cizího jazyka a některým se může zdát lehká
kniha těžká. V tom případě doporučuji nezoufat a knihu odložit
s chladnou hlavou. Přeci jen, je vaše a můžete se k ní kdykoli
vrátit.
Osobně si myslím, že by měl dát
každý šanci cizojazyčným knihám. Přeci jen, když vyjde nějaká kniha, na kterou
se těšíte už měsíce, máte možnost si knihu rovnou pořídit a raději zkusit knihu
přelouskat a číst i třeba týden, než čekat rok na český překlad s úplně
jinou obálkou. Jestli si ale přesto stále netroufáte, zkuste si třeba přečíst
nějaké anglické stránky a hned uvidíte, jak na tom se svými znalostmi jste. Vím,
že čeština je krásný jazyk, ale proč se neotevřít i jiným? Dnešní doba
poskytuje hodně možnosti a byla by škoda je nevyužít, když můžete.
Tak co, jak si užíváte prázdniny? Byli jste už někde, nebo sázíte na sladký domov a knihu? Abych se přiznal, už teď vím, že se za hranice republiky moc nedostanu, takže jsem aspoň rád, že na mě ještě pořád čeká Praha, kde budu strávit pár dní! Jsem vážně rád, že se bude konat další sraz. Protože jestli to bude něco lepšího než ve Zlíně, máme se na co těšit!
Říkal jsem si, že bych měl konečně vyjít z toho stereotypu recenzí (dneska ještě jednu dohodím) a potom začnu s Letním dumáním, které pořádá Syki. Doufám, že ze sebe něco kloudného dostanu a sepíšu to. Nechme ale řečí kolem a raději se pojďme podívat, co všechno se za ten první prázdninový měsíc událo...
Říkal jsem si, že bych měl konečně vyjít z toho stereotypu recenzí (dneska ještě jednu dohodím) a potom začnu s Letním dumáním, které pořádá Syki. Doufám, že ze sebe něco kloudného dostanu a sepíšu to. Nechme ale řečí kolem a raději se pojďme podívat, co všechno se za ten první prázdninový měsíc událo...
Knihy, které jsem si koupil:
Tento knižní tag vytvořily Kacennnka společně s Monou. Monu už určitě znáte díky předešlým tagům - Prázdninový knižní tag a Barvy knih. Účel tohoto tagu je jednoduchý. Jak už napovídá název, v tomto článku se budou obětovat knihy v pěti různých scénářích, abyste si zachránili život, pomohli nebo prostě ulevili svému egu. Těšíte se? Tak se pojďme podívat, jaké knihy bych obětoval já!
Opravdu povedený trailer k tomuto tagu! :D
Počet stran: 248
Autor: Barbora Jiříčková
Vydavatel: LIKA KLUB
Série: Lantuin #1
Série: Lantuin #1
Rozhovor s autorkou: Zde
Dobrodružství velmi zvláštních teenagerů nás přivádí do jiné reality, která je ohrožena dosud nepojmenovanou zkázou. A spásou celé planety jsou tajemná DVOJČATA, nadaná paranormálními schopnostmi. Na jejich pouti je doprovázejí osobní duchové, záhadné telepaticky komunikující bytosti, které jim pomáhají jak ve sportovním klání, tak v překonávání překážek, a těch opravdu není málo. A když si k tomu přidáte hledání chybějících prvků pyramidy času, stvořené pradávnými ztracenými civilizacemi, máte základ napínavé a originální, především však původní české fantasy z pera mladičké nadějné autorky.
Název: Novicka
Počet stran: 592
Autor: Trudi Canavan
Vydavatel: Zoner Press
Série: Trilogie o černém mágovi #2
Orig. název: The Novice
Novicka je druhý díl úžasné trilogie, která je nabitá magií, dobrodružstvím a nápaditými obrazy. Trudi Canavan se řadí mezi uznávané autory v žánru fantasy. V roce 1999 získala cenu Aurealis za nejlepší fantasy příběh. Imardin je město temných intrik a vražedné politiky, kde moc drží ti, kdo ovládají magii. Do tohoto zavedeného řádu se připletla mladá dívka z ulice s neobyčejnými magickými schopnostmi. Byla přijata do Společenství čarodějů a její život se tak navždy změnil – bude však lepší nebo horší? Sonea věděla, že ve Společenství čarodějů ji čeká tvrdý výcvik, ale neuvědomila si, jak velké zášti ostatních noviců bude muset čelit. Její spolužáci, synové a dcery nejmocnějších rodin v království, jsou rozhodnuti překazit její úspěch - za jakoukoliv cenu. Ale tím, že přijme ochranu nejvyššího lorda Společenství, Soneu možná čeká mnohem tíživější osud. Nejvyšší lord Akkarin skrývá tajemství, které je mnohem temnější, než jeho čarodějnický hábit.
Mezi blogery (ale také čtenáři) se roznesla před více jak měsícem velká zpráva, že se ve Zlíně bude pořádat knižní sraz. Už v té době se snažil každý nějak kombinovat a zajišťovat si cestu, ale ne každému se to podařilo. Někteří dojeli, někteří ne. Musím s radostí konstatovat, že se mi podařilo na tuto akci dostat a lituji toho, že nemohli dojít i ostatní. Knižní sraz ve Zlíně byl totiž EPICký!
Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit, tady mám malé shrnutí, co všechno se vlastně v krajském městě Zlín, v sobotu 20. července, stalo...
Divergence | RECENZE
Rezistence | RECENZE
Jsem roztříštěná | RECENZE
BZRK | RECENZE
Střípky duší | RECENZE
Padlí andělé 1 | RECENZE
Některé recenze jsou starší a ještě z doby, kdy jsem si nedokázal určit pevně stanovený styl recenzí, takže se za případné chyby a nesmysly omlouvám... :) To víte, neměl jsem sílu ty staré recenze opravovat... Ať každý vidí ten postup, který jsem za necelý rok toho blogování udělal!
Tímto ale také prohlašuji, že jsem CooBoo-A-Thon úspěšně splnil v termínu! Všechny články samozřejmě můžete najít zde. :)
