Smrt je neoddělitelnou součástí života. Něco se zrodí, spěje, ale stejně jako vše, bude muset i umřít. Mnoho lidí se v dnešní době smrti bojí, protože je to něco nepoznaného a tajemného. Možná že mají důvod se bát. Co by se ale stalo, kdyby smrt z našeho světa zmizela? Žít nekonečný život a nikdy nezemřít. Zní to jako fajn věc… a nebo taky ne?

Percy Jackson je zpět! Plný síly a odhodlán bojovat proti nepřátelům bohů. Až na jednu věc… nepamatuje si, kým je. Utíká před gorgonami – které nejde zabít – na jih a vůbec neví proč.  Jenže poté narazí na římský Tábor Jupiter, který se má stát jeho domovem a který mu má pomoci si vzpomenout, kým vlastně je. Sám ale tak nějak tuší, že římský tábor není jeho pravý domov. Než se ale stihne rozkoukat, dovídá se o hrozbě ze strany Gigantů a Gaii, kteří táhnou na tábor s jasným úmyslem: zničit ho. V ohrožení není ale pouze Tábor Jupiter… Pokud se nepřipraví výprava a nevydá se na Aljašku, místo, kde bohové nemají moc, svět bude ještě ve větším nebezpečí, než se může zdát. Percy, Hazel a Frank nemají ani jeden týden na to, aby dorazili na místo a osvobodili samotnou Smrt, kterou zajala Gaia. Během putování ale vyjde najevo, že každá z postav má jakési tajemství. Ať už to maličké, nebo takové, při kterém mrazí v zádech…

Když se člověk řítí z kopce na tácu osmdesátikilometrovou rychlostí a v půlce mu dojde, jakou udělal pitomost, je už pozdě.

Percy taktak minul strom, odrazil se od balvanu, obrátil se kolem své osy a přitom se pořád hnal k dálnici. Ten pitomý tác neměl posilovač řízení.

Jestli neznáte Ricka Riordana – a jeho knihy –, tak jste svůj život ochudili o jednu důležitou osobu. Tento pán je totiž znám po celém světě díky svým sériím, do kterých dává vše, co v dnešní době pomalu upadá v zapomnění. Zatímco se v sérii, která se týkala vyloženě Percyho Jacksona, zaměřil na řecké bohy, v Bozích Olympu se autor přesouvá trochu dále a přibližuje čtenáři bohy římské. Ale vždyť římští a řečtí bohové jsou stejné osoby, jenom s jinými jmény, ne? Může se to tak zdát, ale pokud si to myslíte, tak jste na omylu. Římští bohové jsou jiní – svým chováním, vzhledem a mocí. Jedno ale zůstává pro všechny díla stejná. Není dobré naštvat jakéhokoli boha. Ať už římského, nebo řeckého.

 

Pokud hledáte nějakou náročnou literaturu, tak vás musím zklamat. Riordan opět vsadil na lehkost a jednoduchost, kterou se mu opět podařilo krásně podat čtenáři a nemusel se tak obtěžovat zdlouhavými popisy. Kniha je napsaná lehce, protože většina autorových knih jsou pro mladší a nenáročné čtenáře. Ale co na tom vadí? I přesto si právě Riordanovy knihy získaly srdce mnohých čtenářů jakéhokoli věku. Není se ani čemu divit. V určitých scénách by bylo rouhání knihu přirovnávat k dětské literatuře. V jaké jiné knize se totiž setká smrt, nebezpečí a síla přátelství?

I když je postava Percyho Jacksona už známa díky předešlé sérii, díky ztrátě paměti je někým… novým. Díky své ztrátě paměti nehrozí, že by měl nějaké předsudky a seznamuje se s novými přáteli, kteří jsou zase něčím jiným, než jsme byli zvyklí. Je pravda, že změna tábora dělá mnohé. Noví lidé, nová kultura a samozřejmě, nová pravidla. A přesto netrvá dlouho a každý si Franka, „nového Percyho“ nebo Hazel zamiluje. A i když vypadají jako normální puberťáci, každý z těchto tří má vlastní tajemství, které skrývá před ostatními…

„Ehm… je ta věc ochočená? Zeptal se Frank. Kůň naštvaně zařehtal.

„Neřekl bych,“ hádal Percy. „Zrovna řekl: ‚Ušlapu tě k smrti, ty pitomý čínskokanadský hošánku!‘“

„Ty umíš koňsky?“ zeptala se Hazel.

„Hošánku?“ prskal Frank.

„Mluvit s koňmi patří mezi Poseidonovo umění,“ vysvětlil Percy. „Teda, myslím Neptunovo.“

„Tak to bys měl s Arionem vycházet,“ zaradovala se Hazel. „On je taky Neptunův syn.“

Rick Riordan opět nezklamal. Dokáže si i po několika knížkách držet stále vysokou laťku, kterou málokdy sníží. Díky krátkým kapitolám a propracovaného příběhu na vás čekají vtipné scénky, při kterých se prostě budete muset usmát. Na tohohle autora se nemusíte bát vsadit –  ať už se jedná o příběh, vtip, nebo cokoli, co by správná kniha neměla postrádat. Kromě toho stojí za pozornost fakt, že kromě toho umí autor stejně tak napsat čtivé a napínavé scény. Stejně tak mu nedělá problém během chvíle změnit průběh situace, nebo pomalu odhalovat tajemství jednotlivých postav. A nesmíme taky zapomenout na jedno proroctví, které rozhodně o osudu světa…