Třináctiletý Jack McKinley je normální chlapec, jehož jediný problém je, aby napsal správně test z matematiky. Když se mu vzadu na hlavě objeví bílé obrácené „V“ – řecký symbol lambda –, nevěnuje tomu nějakou velkou pozornost a spěchá do školy, což se mu stane osudným. Při přecházení silnice ztratí vědomí a odpadne. Nebýt rychlé pomoci, tento mladý chlapec by zajisté umřel. Ovšem osud s ním má větší záměr. Jack se probouzí na ostrově uprostřed oceánu, kde sídlí záhadný Karai institut. Místo, kde mají pacienti na zadní straně hlavy znamení lambda a každý z nich ovládá nadpřirozené schopnosti. Místo, bez kterého by tito vyvolení zemřeli. Jack se ze začátku snaží utéct, ale ví, že to nemá smysl, protože sám neví, kde to vlastně je. Během pobytu potkává Marca, nadaného sportovce, Aly, která si pamatuje všechny filmy, které viděla a Casse, který dokáže do detailu popsat mapu, kterou spatřil třeba i na chvíli. Všichni čtyři jsou obdařeni schopnosti, pro které má profesor Bhegad určité poslání: Najít sedm ztracených Schránek a navrátit je na ostrov, na kterém se nacházejí. Na Atlantidu. Jejich cesta směřuje k prvnímu cíli - jednomu ze sedmi divů světa: rhodskému kolosu. Jejich cesta není ale taková, jak si hrdinové představovali. Dozví se mnohá tajemství, která měla po dlouhou dobu spát...

„To je obsidián,“ řekl Cass, když zkoumal rozeklaný kámen. Pak ho zvedl ke světlu, které do místnosti s Wendersovou sbírkou proudilo zaprášenými okny.

Marco pokrčil rameny. „Nevím jak tobě, ale mně teda žádný sprosťárny nepřipomíná.“

„Slovo obsidián nemá nic společnýho se slovem obscénní, ty pako,“ vysvětlila Aly.

„No, no, no!“ ohradil se Marco.

Už po přečtení anotace napadne většinu stejná myšlenka, že celý příběh je postaven podobně jako světoznámá série o Percym Jacksonovi. Musím říci, že tomu tak skutečně místy někdy je. Je asi jasné, že většinu právě tohle naláká k tomu, aby si knihu přečetli a nakonec řekli, že je to vlastně kopírování něčeho, co už vzniklo. Přesto si ale nemyslím, že by to byl záměr autora, aby na něčem takovém vydělal peníze a padl tak do nelibosti čtenářů. I když je příběh postaven místy stejně, díky popisům, ději a nápaditosti autora se z toho stává rázem něco nového a zajímavého. I když máme všichni Riordana a jeho knihy rádi, měli bychom dát prostor i Peterovi Lerangisovi, protože dobrodružství Jacka je určitě něco, co většina čtenářů, jenž milují historii smíchanou se zajímavým dějem, uvítá.

Zapojení sedm divů starověkého světa je více než zajímavé a určitě potěší ty, kteří mají rádi knihy se špetkou lidské historie. Ovšem sedmi divy to ještě nekončí; ani zhola ne. Pro mě bylo opravdu překvapení, když se ukázalo, že autor taky vsadil na námi známou Atlantidu. Ze začátku jsem se bál, že tento prvek je už trochu moc, ale přeci jen se nakonec ukázalo, že tohle je právě to je jednou z věcí, která dělá knihu zajímavou. Autor dokázal pěkně podat magické prostředí tohoto ztraceného města. Abych se přiznal, moc knih s tématikou Atlantidy jsem nečetl, takže to bylo takové malé překvapení, ze kterého se během dalších dílů určitě utvoří opravdu zajímavé téma…

Povstání kolosu rhodského určitě nepatří mezi knihy, které by byly náročné, co se popisu týče. Peter Lerangis sází na lehkost a jednoduchost, která je ovšem místy nedostačující. Někdy nastala situace, že by nějaké popisy navíc vůbec nebyly ke škodě a čtenář by je určitě uvítal, protože věřím, že  právě ty by dokázaly vykreslit atmosféru tak, jak autor zamýšlel. Je taktéž možné, že ze začátku strohost knihy bude některým vadit stejně, jako tomu bylo u mě. Trvalo mi nejméně padesát stránek, než jsem si na to zvykl a stejně i potom se objevily určité prvky, které mi nesedly. Stále se mi nechce věřit, že i když je hrdinům pouhých třináct let, zvládají práci dospělých...

Aly se otočila. V ruce držela lesklou brožurku. „Počkat. Tady se píše, že kolos nikdy nestal nad vodou. Současní vědci si myslí, že Řekové nemohli postavit tak velkou kamennou sochu, aby stála rozkročmo přes celý obrovský přístav. Zřítila by se vlastní váhou. I kdyby ji vyrobili z bronzu, bylo by nesmírně obtížný vztyčit ji tak, aby měla každou nohu na jiný straně přístavu.“ Torquin na ni bezvýrazně hleděl.

„Dávej pozor kámo,“ řekl mu Marco. „Večer se na to budou ptát v televizním kvízu.“

Pokud hledáte knihu, při které se během čtení budete usmívat, či strachovat o hlavní hrdiny, sáhněte po Povstání kolosu rhodského. I když kniha nepatří mezi to nejlepší, co se v dnešní době dá sehnat, dejte knize šanci, protože si to určitě zaslouží. Jack nepatří mezi ty dokonalé hrdiny a stejně jako ostatní postavy v knize není zobrazení dokonalého válečníka. Jedná se opravdu o mladého kluka, který ani neví, jak se do války o Schránky dostal. Ovšem, jedno je jasné. Sám neví, komu může věřit, stejně jako čtenář. Protože Peter Lerangis utvořil vše tak, abychom si nebyli jistí, zda právě ta, či ona postava nepatří mezi ty špatné. A věřte, že každá z postav skrývá nějaké tajemství.