Letní dumání 2 (#6) | Mluva jako šmirgl papír
srpna 10, 2013
Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!
Mluva jako šmirgl papír
Ach ano. Tohle téma je jako
dělané – zvlášť pro dnešní dobu. Když jdete po ulici, zaručím vám, že cestou
uslyšíte minimálně dvakrát nějaké to pestré slovíčko nebo nadávku. A kdyby
jenom v jednom jazyce… Já osobně jsem už slyšel, jak někteří nadávají
německy, anglicky, česky a někdy i slovensky. Co se toho posledního týče,
nedivte se. Když to tak vezmu, tak malou čtvrt života jsem prožil vlastně na
Slovensku, kde mám zbytek té naší podařené famílie, což se taky odráží na tom,
že znám poměrně pestrá slovenská slovíčka a fráze. K tomu si přidejte, že
sám vyrůstám na vesnici, babička s rodinou bydlí taktéž na vesnici, takže
nejen, že mi hlavou probleskne několik nadávek v různých jazycích, ale já
je i přesto nikdy neřeknu. Abych se ale přiznal, nedělá mi problém poslouchat,
jak někdo mluví sprostě, ale sám takhle nemluvím. Nevím, jestli je chyba ve mně,
ale já nemám potřebu v každé druhé větě vyjmenovat nějaký ten pohlavní orgán
a podobně. Aneb jak to tak vypadá, kdo dneska nemluví sprostě, není prostě in.
Každý se už určitě setkal s knižními
hrdiny, kteří si uštědřili nějakou tu šťavnatou nadávku. Nejen, že to pomáhá se
sžitím s postavou, ale taky to do děje vnáší takový ten odér, že i postavy
v knize nejsou slušně vychování. Nejsem zase ten typ člověka, který by při
první zmínce o pohlavních orgánech a podobných věcech zavřel knihu a bál se ji
otevřít. Ano, když čteme knížku, kde vystupují teenageři, nemůžeme se divit, že
mluví tak, jak mluví a používají slova, která dneska prostě letí. Já osobně ale
zastávám názor, že když jsou takové věci pouze na zpestření situace nebo jsou
mířená na postavu, která v knize pije krev a nedělá nic jiného, jsou
urážky a různá přirovnání na místě. Stejně tak jsem na tom i se slangem a
hovorových vyprávěním knih. Nevadí mi to, dokud toho není moc.
Taky se ale na pravou míru musí
uvést, že ne vždy je něco takového k užitku. Jasně, když někdo něco řekne párkrát
za knihu, uvítám to a řeknu si: „Jasně, proč ne?“. Když ale narazíte na každé
stránce pětkrát na takové slovo a šestkrát onaké, začne to pomalu drásat nervy,
nemyslíte? Podle mě se tím už tak trochu znehodnocuje kvalita knihy a číst se
to už vůbec neoplácí, protože jestli si chci vyslechnout, jak každého knižního
hrdinu něco štve, tak si raději vyjdu na ulici a poslechnu si takové fráze tam.
Abych se přiznal, takovýchto knih doma ani moc nemám. Většinou se jedná o
kousky, ve kterých je uplatněn případ o odstavec výše, takže do toho asi nemám
moc co kecat. Ale přeci jen, jakmile na nějakou knihu takovou knihu narazím,
vím, že mi to bude trvat sakramentsky dlouho, než se jí prokoušu. Zvlášť, když
na mě na každé stránce bude vykukovat nějaké to šťavnaté slovíčko.
Aneb suma sumárum: Když je něčeho
moc, začíná to škodit. Jsou případy, kdy to sedne jako facka a mnoho čtenářů
něco takového uvítá - když se k tomu připojí ještě nějaká vtipná hláška,
je to prostě boží a příběh to osvěží! Třeba takový Prohnaný a další díly v sérii
Kroniky železného druida. Hlavní postava není žádný andílek a nadávky rád
smíchává s vtipem, takže místo urážky z toho vznikne něco úplně
jiného a přesto to splňuje účel nadávky.
A jak jste na tom s hovorovou
mluvou, slangem a drsnými slovy vy? Když už na nějaké narazíte, přiučíte se
něčemu novému, nebo jsou vám už všechna takováto slova známá? Vadí vám, když
klejou i knižní postavy, nebo to v určitých situacích přijímáte stejně,
jako já?
5 komentářů
Vidíš, Kroniky železného druida bych si měla přečíst, když už doma mám ty první dva díly...
OdpovědětVymazatNo měla, měla...!! Já ty první dva díly měl taky doma a když nemají tolik stránek, tak jsem je musel šoupnout na seznam knížek, které chci přečíst. Myslím si, že by se ti to mohlo i líbit... :))
VymazatJo, čeho je moc, toho je příliš, to je fakt :) Peprná mluva mi v omezeném množství nevadí, je-li použita na vhodných místech, ale bez sprostých slov na každé druhé straně se obejdu.
OdpovědětVymazatJá sama nadávky a sprostá slova moc nepoužívám, protože mě hrozně baví místo nich vymýšlet vlastní a často nicneříkající slovní spojení. Zrovna dneska jsem bráchu oslovila "ty dutohlavej mastodonte", a bavila jsem se tím, jak googlí slovo "mastodont" :D Ale když si například nakopnu palec, sprosté slovo vyklouzne taky :)
Jsem rád, že v tomhle ohledu nejsem jediný... :))
VymazatJooo :D Tohle dělám taky. Někdy stačí ve sprostých slovech nahradit jedno písmenko a hned vznikne nějaké nové slovo, které je vtipné a urážlivé zároveň :D A co potom? Vygooglil to slovo? :D Tak jo, v takovém případě to chápu... To by asi uklouzlo každému ;)
Ehm. Takže.
OdpovědětVymazatKruci. :D
Knihy napsané čistě korektně bez nadávek mě nudí. Vyrostla jsem na Petře Neomillnerové, která nadávala hodně a sexu v knize bylo ještě více. Nevím, mně to nikdy nevadilo. Jasně, někdy je to možná až příliš, to když někdo mluví jen ve sprostých slovech (párkrát jsem to vážně viděla, i když už si nevzpomenu, kde. :D), je to divné, ale mně jaksi nevadí ani to. Mám pár přátel, kteří na tom jsou stejně, takže jsem asi otupělá. :D