Historie se opakuje. Nebylo tomu ani několik set let, co sachakanští čarodějové vtrhli do Kyralie a chtěli ji obsadit. Od této události ale uběhlo už dost času a někdo by si řekl, že dokonce i čas dokáže zmírnit vztek. A nebo ho ještě zvětšit. Sachakanští čarodějové nesnáší Kyralii a proto se rozhodnou učinit důležité rozhodnutí. Rozhodnutí, které rozhodne o budoucnosti imardinských čarodějů, stejně jako o budoucnosti celé Kyralie.

Sonea byla zasvěcena do temných Akkarinových plánů a poznala pravdu, kterou skrýval celému Společenství. Ještě stále váhá, zda by mu měla věřit, ale jak by teď mohla couvnout? Teď, když udělala zásadní rozhodnutí? Je odhodlána Nejvyššímu lordovi pomáhat a bojovat proti vrahům ze Sachaky, kteří zabíjejí nevinné lidi v Imardinu. Zatímco se Sonea zaobírá obranou města, se její kamarád Cery vyšplhal na docela váženou pozici mezi Zloději a na příkaz vyšších osob je povolán, aby stejně jako Sonea, chránil město. Jak může ale on, pouhý člověk, zabít ichani, což jsou čarodějové, jenž jsou císařem vypovězeni ze Sachaky? Sonea – ani Akkarin – ale nikdy nepomysleli na to, že by se mohlo jejich tajemství prozradit. Co by ale nastalo, kdyby se našel jediný důkaz směřující k Akkarinovi. Ve městě umírají lidé a mohlo by se stát, že by se našla stopa vedoucí právě k němu. Byl by schopen právě on někoho zabít? Co když si čarodějové odepřou posledního člověka, který by mohl s hrozícím nebezpečím bojovat? Nejvyšší lord byl poslední osobou, která by mohla hrozbu odvrátit. Budoucnost Kyralie je nejasná a kdo ví, zda Společenství toto hrozící nebezpečí ustojí.

Zatímco stoupala po schodech, vzpomněla si na to, co poznamenal v aréně. Zaslechla v jeho hlase náznak pýchy? Opravdu ho, jako novicka, potěšila? Ta představa byla podivně příjemná. Možná si opravdu zasloužila svůj titul: oblíbenkyně Nejvyššího lorda. Ona. Holka ze slumů.

Zatímco první dva díly pomalu rozehrávaly hru, kterou si pro nás Trudi Canavan připravila, Nejvyšší lord všechna tajemství odhaluje a uzavírá. Jak už vám určitě nemohlo uniknout, autorka si ráda rozehrává několik příběhů najednou. Začala už při prvním díle a přes zdárný díl druhý tyto příběhy pospojovala v poslední knize. Osudy mnohých postav se proplétají a díky různým pohledům na jednu věc autorka dokresluje atmosféru příběhu, která je v třetím – a posledním díle série – nasáknutá napětím a emocemi.

Abych se přiznal, první díl byl takový… všelijaký. Docela mi trvalo, než jsem si na vše zvykl, ovšem po čtvrtině šlo vše lehce. S každým dílem se nejen posouváme dále v příběhu, ale taktéž pozorujeme, jak autorka svůj styl šperkuje a dolaďuje. Nejen, že pospojovala všechny dějové linky, ale taktéž dokázala během pár vět zničit vše, čemu čtenář celý druhý díl věřil. Stejně tak se ji nesčetněkrát podařilo navodit správnou bojovou atmosféru, která se vznáší během čtení třetího dílu prakticky pořád. Obětovala osoby, které jsme si během čtení zamilovali a nechala žít postavy, které bychom raději viděli mrtvé. Je opravdu zajímavé, jak jedno nebezpečí dokáže změnit lidi.

Víte, co se mi na celé téhle sérii líbí? To, že každá postava působí lidsky a stejně jako lidé i tyto knižní postavy jsou tvorové omylní. Během čtení budete nesčetněkrát kroutit hlavou nad tím, jak jsou čarodějové hloupí. Ale to je právě to, čeho chtěla Canavan dosáhnout, ne? Poukazuje na to, že i když jsou to vysocí čarodějové, přeci jen i oni dělají hloupé chyby. Chyby, na které mohou doplatit tisíce životů. Stejně tak i během čtení posledního dílu uvidíte, jak se vyvíjí charaktery různých postav. Kde se ztratila ta ustrašená Sonea? Od kdy Dannyl využívá své dovednosti, o kterých ani nevěděl? Všichni „dospívají“ a je vážně škoda, že se jedná o poslední díl…

Všechny myšlenky na ubíhající čas, ichani a cudné suché oblečení se jí vykouřily z hlavy. Její pozornost upoutaly důležitější věci: teplo dotýkajících se těl, jeho dech, rozkoš, která v ní plápolala jako oheň, a poté i to, jak bylo příjemné tulit se k sobě na skalní římse.

Světe div se, dokonce i Sonea se nám zamilovala. Nemusíte se ale bát. Na knize je dosti dobré i to, že je postaršího data. V té době totiž ještě tak neletěly takové ty milostné trojúhelníčky a kdyby už ano, tak na něj Trudi Canavan určitě nevsadila. Autorka celkově v tomto díle rozehrála dosti emocionální hru, kterou se ji podařilo pěkně hrát a ke konci knihy zdárně uzavřít. Konec Nejvyššího lorda byl přesně takový, jaký si samotná série zasloužila – pěkný, který na některých tvářích vykouzlí slzičku štěstí. Od těch posledních kapitol se prostě nešlo od knihy odtrhnout a já musel číst dále a dále, protože s každou stránkou stoupalo napětí a  - to především – rozuzlení celého příběhu, který byl prostě epický a kniha samotná si musela získat srdce čtenářů.

Ještě nikdy jsem se nesetkal s takovým případem, že poslední kniha v sérii předčí díly předešlé. Nejvyšší lord byla vážně nejlepší kniha v celé trilogii a já jsem rád, že jsem se k ní dostal. Kromě promyšlené zápletky se taktéž dostáváme k odhalování skrytých tajemství a poukazování na to, že svět není černý ani bílý a některá rozhodnutí se udělat prostě musela, aby si člověk dokázal zachránit život. Věřím, že i po dočtení Nejvyššího lorda si hodně čtenářů vyhledá pokračování, neboť touhle knihou vše neskočilo. Právě naopak. Touhle trilogií vše teprve začalo.