Letní dumání 2 (#7) | Knižní terorismus
srpna 22, 2013
Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!
Knižní terorismus
Kniha jako nějaký doplněk do
domu, nebo potisk na tričko? Jo, tohle by docela šlo. Potkal jsem už pár lidí,
kteří mají knihy doma jenom kvůli tomu, že se jim líbí, jak jsou uspořádané
v knihovničce a všelijak seřazené. Ve škole jsme na chodbách měli staré
knihy, ze kterých bylo vytvořeno pár povedených dekorací – a vůbec mi nevadilo,
že stránky byly všelijak přehnuté, utrhnuté a podobně. Klidně se přiznám, že
nejsem zase ten typ člověka, který by vyskočil z třetího patra jenom kvůli
tomu, že na zemi leží nějaká utrhnutá stránka, nebo poničená kniha. Je ale
pravda, že se dívat na to, jak někdo ničí nějakou skvělou knihu, zrovna
nemusím…
Stejně jako u skoro všech témat,
i toto má své světlé a stinné stránky. I když se nemusím dívat na to, jak
někteří knihy ničí a jinak devastují jenom kvůli tomu, že se jim zachce, tak
jsem na internetu i viděl pár obrázků, na kterých je sice kniha zničená,
stránky v ní jsou nastříhané a podobně, ale výsledek stál opravdu za to.
Klidně se přiznám, že já bych třeba vůli na to, abych z nějakých knížek
udělal jakýsi módní doplněk, prostě neměl, ale je taky pravda, že když už se
jedná o opravdu staré knihy, které stejně nikdo číst nebude… proč taky ne, že?
Knihy se dají využít i tak, aby konečný výsledek lahodil oku a ona osoba knihy
zbytečně nezničila. Je pěkné se na to dívat na obrázcích a podobně, ale člověk
se musí držet u země. Nedokážu si představit, že by někdo jen tak vytrhal
stránky knihy a vytapetoval si s nimi pokoj. Tohle by mi už přišlo trochu
přehnané a… divné.
Teď budu znít sice trochu divně,
ale já knihy nepůjčuji. Nikdy. Nikomu – fajn, pár výjimek by se našlo. Od té
doby, co jsem půjčil dvě knihy kamarádům a vrátily se mi v katastrofálním stavu,
jsem si řekl, že se musím odnaučit knihy půjčovat. Je taky pravda, že jak by se
člověk tvářil, když půjčí knihu v nejlepším stavu a za měsíc se mu vrátí s ohnutýma
stránkami, pošpiněnou obálkou od neidentifikovatelných věcí, poničené vazby (ehm…
první díl Harryho Pottera může vykládat své) a podobně? A to jsem ještě
zapomněl takové ty výmluvy, kdy daná osoba slíbí, že knihu vrátí za dva týdny a
vyklube se z toho měsíc… Já vážně nekradu a nemám peníze na to, abych si
koupil novou knihu, zvlášť když chtějí někteří půjčit knihy, které stojí okolo
čtyř stovek. Asi si říkáte, že jsem jakýsi skrblík, co nechce nikomu nic dát,
neboť to je můj „milášššek“, ale vážně, zažil jsem vlastní zkušenosti a nechci
to raději opakovat. Samozřejmě knihy půjčím těm, u kterých vím, že se vrátí v pořádku
a v celku. Ale takových lidí v mém okolí bohužel není moc.
Co mi ale přijde jako nejhorší
typ knižního terorismu? To, jak někdo používá knihy jako odkládač jídla, pití,
chodí s tím do vany, sem tam mu kniha spadne do vody a podobně… Nedokážu
si třeba představit, že bych si vzal nějaké jídlo nad knihu, zbytečně si do ni
nadrobil a nechal to tak být. Stejně jak, jako kdybych neměl kde odložit hrnek
s čajem, tak vezmu knihu a položím ho na něj – a nebo ještě hůř, rovnou na
otevřenou stránku. V dnešní době nejsou knihy levná záležitost, tak proč
si je někteří ničí tímto způsobem? Jak už asi vyplynulo z předešlých
odstavců, tak doporučuji, že když někdo chce jakoukoli knihu zničit, ať to
aspoň udělá stylově a ať z toho má ten člověk (ale i ta kniha) nějakých
prospěch. Nevím jak vy, ale mě i vadí to, jak si někdo píše do knih, podtrhuje
si různé věty a píše si poznámky k nějakým větám. Tohle já nikdy nedělám a
snad ani dělat nebudu.
Ohledně časopisů nemám co
vykládat. Kdy já si naposledy koupil nějaký časopis… Je to vážně dlouhá doba. I
když v dnešní době vychází Pevnost a pár dalších zajímavých časopisů, u
nás skoro nic nemají a neměl jsem ještě čas prošmejdit každý stánek a zjistit,
kde co mají. Co se ale týče stříhání časopisů, vůbec mi to nevadí a právě ničení
časopisů je to poslední, čím bych se zabýval. Ano, jsou časopisy, které bych
nikdy nevyhodil, ale jestli se jedná o takové ty „jednorázovky“, u kterých se
pobavíte a tím to končí, ty klidně rád rozstříhám a vyhodím.
Ničení knih nemám v oblibě a
snad ani nikdy mít nebudu. Těch knih si vážím až moc, než abych je mohl při
první příležitosti zničit. Je to ale ovšem opět jenom můj názor. Takže zůstává
otázkou… Jak to je u vás, když se řekne „knižní terorismu“?
5 komentářů
jooo zrovna před pár dny jsem si pripadal jak knizni terorista kdyz jsem vyklizel knihovnu po babicce, bohuzel tech knih bylo vazne moc a nikdo to cist stoprocentne u nas nebude...nemluvim ani o tom ze ani antikvariat to nechtel... nezbyvalo nic jineho nez mile knihy nalozit a odvezt do kontajneru...trhalo mi to srdce jenze co s tim :) jinak to bohuzel neslo (takze ano já jsem Knižní terorista :D :D )
OdpovědětVymazatNa mě se ostatní koukají hrozně pohoršeně, když jim řeknu, že jim danou knihu nepůjčím. Kamarádka chtěla Hunger Games. Jenže jak mám všechny tři v jedné a má to chatrnou vazbu, tak to prostě z ruky nedám. Koukala se na mě jak na největšího skrblíka a vraha. Ale tohle prostě chápu. Mám knížky, které z ruky dám, ale zase ne všem. A potom ty, které bych nedala ani za nic. není v okolí jediný člověk, kterému bych knihu půjčila, krom rodiny. Poslední dobou své knihy půjčuji jenom mamce, protože vím, že je můžu v průběhu kontrolovat a vrátí se mi. Jednou jsem kamarádce půjčila Stmívání, vrátilo se mi po třech měsících. -.-
OdpovědětVymazatJinak jsem viděla hodně fotek, kde je zničená kniha jako dekorace. A musím přiznat, že se mi to líbí. Jako teda... nějaké nové a krásné knihy je škoda zničit, ale jak ty píšeš, ty staré a ošklivé, proč ne? Já bych to ale nedokázala. Ani neumím vyhodit staré knihy. Vím, že je už nebude nikdo číst, ale stejně je nedokážu zničit. Takže jsme je měli na půdě mezi krámy. Ale teď se u nás v knihovně otevřela taková akce. Odkládáš tam staré knihy, co už nechceš a někdo jiný si je může vzít. Tak to tam asi donesu. :)
Já taky nepůjčuju knihy. Mám ale výhodu v tom, že okolo sebe nemám žádné čtenáře, takže je to stejně fuk. :D A když něco chtějí, zeptají se mě, jestli jim to nepůjčím z knihovny, hlavně povinná četba. Asi tak :D
OdpovědětVymazatJsem knižní terorista. Svoje knihy miluju nade vše a tak, ale do vany si knihy rozhodně beru. I když jen z knihovny. (Smutné, co? :D) Ona mi kniha nikdy do vody nespadla a větrám si, takže se stránky nezkrabatí ani vlhkem. Ve vaně se totiž úžasně čte, víš? :D
A časopisy? Zabíjím jimi berušky, počítá se to jako knižní terorismus? :D
Ja mám zas svoju knihovničku pomyselne rozdelenú na knihy, ktoré požičiam a knihy, ktoré určite nikomu nepožičiam. :D I keď negatívnu skúsenosť s požičiavaním kníh som zatiaľ nemala (nikto mi nič neponičil), no stalo sa že sa mi knižka vrátila až po 6 mesiacoch (daná osoba však bola v zahraničí, takže mi ju ani nemala ako vrátiť). No aj keď knihy požičiavam zásadne bez obalu.. nezniesla by som aby sa mi ten krásny obal zničil. A úctu chovám aj ku väčšine kníh, vôbec si ich nenosím do vane ani nad nimi nejem či nedajbože pijem (to sa nedá povedať o mojom NTB, ktorý bol obliaty a potom som ho nevidela aspoň 3 mesiace :D). Jediné výnimky kníh o ktoré sa veľmi nestarám sú staré dílenské tabuľky či im podobné príručky a tabuľky :D
OdpovědětVymazatJá mám jen asi dvě kamarádky, kterým jsem ochotná knihu půjčit. Ostatní mají prostě smůlu, nevěřím jim ani nos mezi očima.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu, co se týče odkládání hrníčků a talířků na knížky, to občas dělám. A mám to vlastně ráda, i to drobení do nich. Vždycky když se na mě potom z nějaké knížky drobečky vysypou, vím, že to byla stránka, od které jsem se nemohla odtrhnout (a to jsem většinou schopná jídlu věnovat plnou pozornost! :D).