Začnu asi tím, jak jsem se do Zlína vůbec dostal. Sám se divím, že mi rodiče před třemi týdny na něco takového kývli. Bylo opravdu těžké tasit pádné argumenty na to, abychom vůbec vyjeli, ale nakonec, ještě v ten samý den, kdy jsem se jich zeptal, kývli a já mohl předběžně slavit. Tohle byl první krok k něčemu tak legendárnímu, jako byl tento sraz.

Vyjeli jsme v sobotu těsně po ránu - okolo půl desáté. Samozřejmě že já vstal už v sedm a potom jsem nemohl usnout. (Stále jsem si říkal, jaký bude takový velký sraz, protože já osobně nikdy na něčem takovém nebyl. Ty naše komorní srazy, které pořádáme v pěti, max. sedmi lidech, se vážně nedají srovnávat s něčím takovým, jako je toto.) Jakmile jsme naházeli tašky do kufru, mohlo se jet! Aneb vítejte dvě hodinky strávené v autě! Může to znít hrozně, zvlášť v tom krásném počasí, ale když jezdíte každý rok jednou (dvakrát, třikrát...) na Slovensko a v autě strávíte tři hodiny i v horším pařáku, časem si i zvyknete... :)

Do Zlína samotného jsme se dostali okolo půl dvanácté a na chvíli jsme se zastavili na náměstí a tak trochu ho zmapovali. Syki, společně s Meghan a Anyou, se měly dostavit až ve dvanáct, ale přesto došly s předstihem a ještě před dvanáctou jsem se odpojil od rodinné skupinky - zní to vážně hrozně, ale oni si vymysleli (naštěstí!!) náhradní program. Společně jsme potom počkali na Olgu z Neoluxoru a zašli na oběd do restaurace U Sedmi hříchů, kde jsme krátili volný čas klábosením a podobnými věcmi. Probrali jsme různé filmy, herce a herečky, knihy a mnoho dalšího... Musím se ale přiznat, že větší polovinu jsem vůbec neznal, takže jsme jenom tiše poslouchal. Jakmile jsme zaplatili, tak jsme se přesunuli zase o kousek dále... a to do kanceláře Olgy nad outletem! 

Musím vám teda říci, že jestli se z toho stane někdy kancelář (nebo jestli outlet nezavřou), místa tam bude až až! Aktuálně tam ale byla pouze spousta krabic ve všelijakém stavu... Zatímco nám Olga pouštěla hudbu, jsem vyzvídal, co si vlastně holky koupily. Jakmile jsem uviděl ty cestovní tašky narvané knihami, zděsil jsem se, kde to vlastně nabraly. Nebyl jsem ale sám, kdo měl z toho noční můry. Všechny tři se "bály" hlavně toho okamžiku, kdy budou muset všechny knihy odnést na pokoj. Jak jsem ale slyšel, zvládly to v pořádku, nikdo nepřišel k (knižní) úhoně, takže v pohodě... 

Čím více utíkaly minuty, tím více se blížila ta slavná doba, kdy jsme se měli přestěhovat do klubu Loft a začít tak sraz. Nebudu ale předbíhat a povím vám, co se událo ještě před naším stěhováním o krámek dál. V kolik přesně, to vám říci nemohu, ale vím s jistotou, že to byla ještě nějaká ta desítka minut před druhou hodinou, kdy jsme si všimli velké skupinky na přechodu. Olga začala u velké prosklené zdi mávat, ale nějak jsme si všimli, že nikdo venku neodpovídá, takže přiskočila Syki a začala vážně živě mávat. Teprve poté se nám dostalo odpovědi od skupinky, která začala taky mávat a my nahoře jsme se všichni do mávání zapojili. Oli poté zaskočila dolů, aby je mohla pustit nahoru k nám, aby nemuseli zbytečně čekat před zavřenými dveřmi. Během chvíle všichni přišli a posedali si do obrovského kruhu, který jsme vytvořili. Nastala taková ta trapná chvilka, kdy se někteří bavili pouze s osobami, které znali, nebo se kterýma přijeli. A proto se ujala role Syki a uspořádala seznamovací kolečko, které rozhodně pomohlo navodit tu přátelskou atmosféru, aby nervozita opadla. Jakmile odbyla druhá hodina, přestěhovali jsme se do Loftu, kde celý sraz započal...

V Loftu jsme se usadili během chvíle, spojili některé stoly a snažili se vytvořit nějakou dlouhou nudli, abychom byli v jedné řadě. Na některé se ale místo nedostalo, takže si museli posedat na pohovky, nebo se nějak přisunout. Nikdy bych nevěřil, že se nás sešlo až v takovém hojném počtu! Potom, co jsme se usadili, se začalo kecat o všeličem. Vím, že mi pod rukama prošly tři podepisovací bloky a stále od někoho jiného. Chvíli to tak vypadalo, jako kdybychom měli "volnou zábavu", ale nakonec se připravilo plátno, zapnul datáč a po příjemném úvodu, který se nám dostavil od Olgy, na scénu nastoupila Syki se svou skvělou prezentací ohledně filmových adaptací podle knih. Během prezentování všichni zaujatě sledovali a na konci si její prezentace zasloužila bouřlivý potlesk, který se samozřejmě dostavil. Poté předstoupila Terka z CooBoo a mnohým návštěvníkům udělala velkou radost! Připravila si totiž opravdu povedený kvíz, ve kterém si otestovala schopnosti čtenářů pomocí různých hádanek, při kterých se rozdávaly CooBoo knihy, které byly dovezeny jenom kvůli nám! Ještě taky musím vzpomenout Aynarru, která byla tak hodná a dovezla mi Chvíli před koncem, za což jsem vážně moc rád!!! Po skvělém úvodu, prezentaci a kvízu začala opět volná zábava...

Okolo půl páté nám Oli otevřela outlet a většina z nás udělala nálet na CooBoo knihy, po kterých se vážně zaprášilo. Jasně, některé knihy zbyly, ale tady platilo pravidlo: "Kdo dřív přijde, ten dřív mele". V outletu se mi podařilo navázat řeč třeba s laurdes - za což jsem strašně rád - nebo s Davidem, Vendou a ostatními. Další známé tváře jsem viděl kolem procházet, ale většina se tvářila tak zaujatě, když stáli před těmi knihami a vybírali, že jsem je ani nechtěl rušit, takže jsem šel nakoupit sám. Mohu s radostí prohlásil, že jsem si dokoupil druhý svazek a třetí díl Padlých andělů (dohromady jsem za obě knihy dal pouhých 378,- Kč, což je opravdu skvělá cena!) a potom mě Syki překecala, abych si koupil Legendu (za 199,-Kč), což jsem taky udělal... Chtěl jsem si ještě pořídit Nadpozemskou, ale už jsem neměl peníze, takže mi to nevyšlo - bohužel...