středa 30. října 2013

RC Review: Aréna smrti


Název: Aréna smrti
Počet stran: 328
Autor: Suzanne Collins
Vydavatel: Fragment
Série: Hunger Games #1
Orig. název: The Hunger Games

Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít. V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska. Hunger games začínají…
Filmový trailer: 


Vítejte v zemi Panem, což je vše, co zůstalo ze Severní Ameriky. A právě v Kapitolu, hlavním městě Panemu, se každým rokem konají Hladové hry, během kterých je ze všech dvanácti krajů vybrán jeden chlapec a dívka, kteří budou zápasit v aréně na život a na smrt. Připraveni? Tak nechť vás provází štěstěna!

Šestnáctiletá Katniss nemá zrovna lehký život. Žije ode dne ke dni, loví v lesích i přes zákazy, úlovky prodává na černém trhu, neboť na jejich bedrech spočívá uživit matku a sestru Prim, kterou miluje nadevše. A právě proto, v den Sklizně, se právě Katniss dobrovolně nabídne za svou sestru a zaujme její místo splátce. Společně s Peetou, klukem, který uvízl Katniss v paměti již od dětství, se vydávají do Kapitolu, aby si užili si pár dní luxusu a co nejvíce se zalíbili občanům Kapitolu. Haymitch, jejich trenér a výherce Hladových her, jim má pomoci, ale má to vůbec nějaký smysl? Dvanáctý kraj vyhrál pouze párkrát a to i přes to, že všem soutěžícím Kapitol dopřává ty nejlepší možnosti. Katniss a Peeta podstupují pár dní výcviku, který se jim bude v aréně určitě hodit. Než se ale stihne Katniss nadát, už stojí na plošině, která ji vyzdvihuje na povrch a stojí v kruhu ostatních splátců. Dívá se jim do očí a bojí se pomyslet, kdo bude jejím vrahem. Tyto hry jsou ale něčím zvláštní. Poprvé v dějinách se tyto hry stanou opravdu zajímavými. Protože Katniss se podaří něco, co se ještě žádnému smrtelníkovi nepodařilo…

„Hlavně nezapomeň, Katniss, že chceš, aby tě diváci měli rádi.“
„Vy si myslíte, že mě budou mít rádi?“
„Ne, jestli je budeš v jednom kuse nasupeně propalovat pohledem. Takový výraz si schovej do arény. Představ si, že tu jsi mezi přáteli,“ radí mi Cetkie.
„Uzavírají sázky na to, jak dlouho budu žít!“ vybouchnu. „To nejsou mí přátelé!“
„Tak se to snaž předstírat!“ Odsekává Cetkie. Pak se uklidňuje a oblažuje mě zářivým úsměvem. „Vidíš, takhle nějak. Usmívám se na tebe, ačkoli mě štveš.“
„Ano vypadá to velice upřímně,“ říkám.

Během čtení si tak člověk říká, jak je možné, že je tamější svět až tak zvrácený. Copak je normální, že dvanáctiletá dívka může bojovat proti šestnáctiletému chlapci? Hladové hry se konají jako ukázka toho, že nemá smysl proti Kapitolu bojovat, ale je tohle správné? A přesto tento svět funguje přesně tak, jak to Suzanne Collins zamýšlela. Nečekejte nějaké bohatství, ale chudobu, ve které přežívají pouze ti nejšikovnější. A přesto lidé s ní lidé žijí a dokonce jsou i šťastní. A proč? Protože nemusí řešit hloupé věci a mají jeden druhého, což je myslím někdy důležitější, než bohatství.

Je asi jasné, že když se řekne Aréna smrti, tak si všichni vybaví Hunger games ve filmovém podání. Film a knížka dohromady trochu matou a už vůbec nelze říci, že je to to samé. Zatímco ve filmu je vyprávěn celý příběh z vícero pohledů a divák je v přehledu, co jaká postava dělá, kniha je pravým opakem. Vše je vyprávěno čistě z pohledu Katniss a z toho tak nějak vyplývá, že celý příběh působí živěji a reálněji. Čtenář si vychutnává hrdinčiny myšlenky a díky vzpomínkám si vše skládá jako nějakou skládanku a postupně se vžívá do role Katniss. Je ale pravda, že mi občas vadilo, když se uprostřed akční scény hrdinka zasnila a začala vzpomínat na to, jaké to bylo žít doma.

I když si pro nás autorka připravila propracovaný svět, v prvním díle se dostaneme pouze na pár míst, které představují střípky toho, co nám může Suzanne Collins nabídnout. Čtenář totiž zavítá pouze do Dvanáctého kraje, lesů okolo něj, budovy v Kapitolu a poté již čeká pouze aréna. Přesto, že se to může zdát málo, je to dostačující. Autorka zbytečně zdlouhavě nepopisuje nedůležité věci a zaměřuje se především na děj. Celý děj tudíž postupuje plynule, než do části, kdy Katniss vstupuje do arény, kde se plynulost vystřídá s napětím a přestat číst bude takměř nemožné.

„Nechci, aby mě tam změnili. Aby mě proměnili v netvora.“
Koušu se do rtu a připadám si vedle něj méněcenná. Zatímco já dumám o dostupnosti stromů, Peeta se snaží přijít na to, jak si zachovat vlastní totožnost. Čistotu duše. „Chceš říct, že nikoho nezabiješ?“ ptám se.
„Ne, až přijde čas, uritě budu zabíjet jako všichni ostatní. Nemohu se vzdát bez boje. Jen si pořád přeju, aby se mi podařilo vymyslet způsob, jak… jak ukázat Kapitolu, že mu nepatřím. Že jsem víc než figurka v jejich hrách,“ říká Peeta.
„Jenže nejsi,“ namítám. „Nikdo z nás není víc. Tak celé hry fungují.“

Když si Arénu smrti oblíbíte již na začátku, tak na konci se s ní budete opravdu těžko loučit – a to nemluvím ani o jednotlivých hrdinech. Suzanne Collins vytvořila každou z postav tak, abyste si i na konci říkali, jak může udělat něco takového. Ani jedna z postav není bílá, nebo černá a to je právě to, co jich tvoří tak reálné. Postava Katniss mi ze začátku přišla taková zvláštní, ale postupem času jsem si ji oblíbil a uvědomil si, že autorka na vykreslení jejího charakteru nepotřebovala sáhodlouhé popisy. A myslím si, že to bylo i dobře. Aspoň něčím se tato série liší od ostatních knih stejného žánru.

Aréna smrti je opravdu jednou z knih, které si na začátku oblíbíte, nebo si uvědomíte, že to není to, co hledáte. Ne každému může sednout autorčin styl a i když už většina viděla film, rozhodně stojí za to si knihu přečíst. Pocity Katniss jsou tím pádem více živější a působí na čtenáře lépe, než na diváka. Kniha byla opravdu plná emocí, napětí, nečekaných zvratů a nebezpečí. Pokud hledáte něco takového, sáhněte jedině po Aréně smrti. Nebudete litovat.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment
Knihu si můžete taktéž objednat na jejich stránkách zde

2 komentáře:

  1. Mne sa jednotka páčila najviac :) Ale ostatné boli tiež úplne skvelé :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já doufám, že dvojka bude stejná, ne-li lepší! :)

      Vymazat