RC Review: Aréna smrti
října 30, 2013
Název: Aréna smrti
Počet stran: 328
Autor: Suzanne Collins
Vydavatel: Fragment
Série: Hunger Games #1
Orig. název: The Hunger Games
Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít. V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska. Hunger games začínají…
Filmový trailer:
Vítejte v zemi Panem, což je
vše, co zůstalo ze Severní Ameriky. A právě v Kapitolu, hlavním městě
Panemu, se každým rokem konají Hladové hry, během kterých je ze všech dvanácti
krajů vybrán jeden chlapec a dívka, kteří budou zápasit v aréně na život a
na smrt. Připraveni? Tak nechť vás provází štěstěna!
„Hlavně nezapomeň,
Katniss, že chceš, aby tě diváci měli rádi.“
„Vy si myslíte, že
mě budou mít rádi?“
„Ne, jestli je
budeš v jednom kuse nasupeně propalovat pohledem. Takový výraz si schovej
do arény. Představ si, že tu jsi mezi přáteli,“ radí mi Cetkie.
„Uzavírají sázky
na to, jak dlouho budu žít!“ vybouchnu. „To nejsou mí přátelé!“
„Tak se to snaž
předstírat!“ Odsekává Cetkie. Pak se uklidňuje a oblažuje mě zářivým úsměvem.
„Vidíš, takhle nějak. Usmívám se na tebe, ačkoli mě štveš.“
„Ano vypadá to
velice upřímně,“ říkám.
Během čtení si tak člověk říká, jak je možné, že je tamější
svět až tak zvrácený. Copak je normální, že dvanáctiletá dívka může bojovat
proti šestnáctiletému chlapci? Hladové hry se konají jako ukázka toho, že nemá
smysl proti Kapitolu bojovat, ale je tohle správné? A přesto tento svět funguje
přesně tak, jak to Suzanne Collins zamýšlela. Nečekejte nějaké bohatství, ale
chudobu, ve které přežívají pouze ti nejšikovnější. A přesto lidé s ní
lidé žijí a dokonce jsou i šťastní. A proč? Protože nemusí řešit hloupé věci a
mají jeden druhého, což je myslím někdy důležitější, než bohatství.
Je asi jasné, že když se řekne Aréna smrti, tak si
všichni vybaví Hunger games ve filmovém podání. Film a knížka dohromady trochu
matou a už vůbec nelze říci, že je to to samé. Zatímco ve filmu je vyprávěn
celý příběh z vícero pohledů a divák je v přehledu, co jaká postava
dělá, kniha je pravým opakem. Vše je vyprávěno čistě z pohledu Katniss a
z toho tak nějak vyplývá, že celý příběh působí živěji a reálněji. Čtenář
si vychutnává hrdinčiny myšlenky a díky vzpomínkám si vše skládá jako nějakou
skládanku a postupně se vžívá do role Katniss. Je ale pravda, že mi občas
vadilo, když se uprostřed akční scény hrdinka zasnila a začala vzpomínat na to,
jaké to bylo žít doma.
I když si pro nás autorka připravila propracovaný svět,
v prvním díle se dostaneme pouze na pár míst, které představují střípky
toho, co nám může Suzanne Collins nabídnout. Čtenář totiž zavítá pouze do
Dvanáctého kraje, lesů okolo něj, budovy v Kapitolu a poté již čeká pouze
aréna. Přesto, že se to může zdát málo, je to dostačující. Autorka zbytečně
zdlouhavě nepopisuje nedůležité věci a zaměřuje se především na děj. Celý děj
tudíž postupuje plynule, než do části, kdy Katniss vstupuje do arény, kde se
plynulost vystřídá s napětím a přestat číst bude takměř nemožné.
„Nechci, aby mě
tam změnili. Aby mě proměnili v netvora.“
Koušu se do rtu a
připadám si vedle něj méněcenná. Zatímco já dumám o dostupnosti stromů, Peeta
se snaží přijít na to, jak si zachovat vlastní totožnost. Čistotu duše. „Chceš
říct, že nikoho nezabiješ?“ ptám se.
„Ne, až přijde
čas, uritě budu zabíjet jako všichni ostatní. Nemohu se vzdát bez boje. Jen si
pořád přeju, aby se mi podařilo vymyslet způsob, jak… jak ukázat Kapitolu, že
mu nepatřím. Že jsem víc než figurka v jejich hrách,“ říká Peeta.
„Jenže nejsi,“
namítám. „Nikdo z nás není víc. Tak celé hry fungují.“
Když si Arénu smrti oblíbíte již na začátku, tak na
konci se s ní budete opravdu těžko loučit – a to nemluvím ani o
jednotlivých hrdinech. Suzanne Collins vytvořila každou z postav tak,
abyste si i na konci říkali, jak může udělat něco takového. Ani jedna z postav
není bílá, nebo černá a to je právě to, co jich tvoří tak reálné. Postava
Katniss mi ze začátku přišla taková zvláštní, ale postupem času jsem si ji
oblíbil a uvědomil si, že autorka na vykreslení jejího charakteru nepotřebovala
sáhodlouhé popisy. A myslím si, že to bylo i dobře. Aspoň něčím se tato série
liší od ostatních knih stejného žánru.
Aréna smrti je opravdu jednou z knih, které si
na začátku oblíbíte, nebo si uvědomíte, že to není to, co hledáte. Ne každému
může sednout autorčin styl a i když už většina viděla film, rozhodně stojí za
to si knihu přečíst. Pocity Katniss jsou tím pádem více živější a působí na
čtenáře lépe, než na diváka. Kniha byla opravdu plná emocí, napětí, nečekaných
zvratů a nebezpečí. Pokud hledáte něco takového, sáhněte jedině po Aréně
smrti. Nebudete litovat.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!
Knihu si můžete taktéž objednat na jejich stránkách zde!
2 komentářů
Mne sa jednotka páčila najviac :) Ale ostatné boli tiež úplne skvelé :)
OdpovědětVymazatNo já doufám, že dvojka bude stejná, ne-li lepší! :)
Vymazat