Dobrodružství Richarda společně s Kahlan teprve začíná a jestli někdy skončí, to není vůbec jasné. Richard zdárně odrazil Jagangův útok, ale on přesto vysílá do Středozemí své vojáky, které ničí a drancují města. Kahlan společně se svým milovaným pomalu sjednocují jednotlivé státy, které mají vytvořit společenství, jenž bude bojovat proti Císařskému řádu. Nemyslete si ale, že je to tak jednoduché. Postupem času se totiž oba hrdinové dozví, že právě Jagang spustil záhadné proroctví, které určuje Richardovu smrt, ať už se rozhodne učinit cokoli. Netrvá dlouho a Středozemí zažije další ránu. Zasáhne jej mor, který zaplavuje zemi ve veliké rychlosti. Nikdo si není jist, zda přežije dalšího dne. Dokonce ani Richard a Kahlan. Jediná možnost jak mor zastavit, je vydat se do ztraceného Chrámu Větrů, který mágové poslali pryč, neboť zde byly ukryty magické předměty, které neměly nikdy lidem patřit. Nyní je ale chrám narušen nepřítelem a Richard je povolán, aby pomohl. Dokáže zachránit svět, i kdyby by měl být zrazen svou milovanou Kahlan?

Čtvrté čarodějovo pravidlo: v odpuštění je magie. Léčivé kouzlo. Působí, když někomu odpustíš, ale ještě více, když odpuštění dostaneš.

Stejně jako předchozí knihy, i čtvrtá kniha o Richardovi, jakožto hledači pravdy, navazuje hned tam, kde Krvavá církev skončila. Hlavní město zpovědnic, Aydindril, se pro hrdiny stává jakýmsi válečným táborem, ze kterého se vydávají na své cesty, ale jakmile vyrazí, skončí jako vždy právě v tomto městě. I když se může zdát fakt, že se většina příběhu odehrává na jednom místě, mýlíte se. Autor totiž ždíme ze všeho maximum a čím častěji se budete s hlavními hrdiny v tomto městě pohybovat, začnete se s ním sžívat a po chvíli považovat za svůj opravdový domov.

Autor má opravdu někdy podivný smysl pro humor. Ještě jsem ani jednou nepotkal autora, který by myslel na klasické věci jako průjem, který zachvátí armádu. Není to sice příjemné, ale musel se při čtení usmát. Ještě vtipnější ovšem bylo, když na scénu přivítal vrah, který si jednoduše vyžádal audienci s požadavkem, že chce Richarda zabít. Zajmou ho a ještě si vyžádá meč, aby ho mohl zabít. Vážně si myslel, že si jen tak přijde do Paláce zpovědnic zabít Richarda a zase odejde? Popravdě jsem rád, že Goodkind ubral od těch přeplněných příběhů k pozvolnějšímu tempu a dokáže čtenáře nejen vyděsit k smrti, ale taktéž rozesmát. Po těchto vtipných částech ale nastoupila krutá realita…

Když jsem začal knihu číst, věděl jsem, že na tomto díle bude něco nezvyklého. A mé předtuchy se splnily. To, že autor dokáže vše realisticky popsat má bohužel i oné stinné stránky. Dokáže krásně popsat pocity hrdinů, ale taktéž dokáže dokonale a srdceryvně popsat smrt postav. A co teprve, když se objeví mor? Protože právě při něčem takovém se stane schopnost vše dokonale popsat smrtící zbraní. Zvlášť, když se popisuje mor, který zachvátil nejdříve děti a ony umírají mezi prvníma. Stejně tak i smrt ostatních postav, které vám za celý příběh utkvěly v mysli a když zjistíte, že teď už s nimi nebudete, není to příjemný pocit. Stejně tak dochází i ke zvratům. Na začátku si myslíte, že ona postava je v jádru hodná, ale během děje se vyklube, že přitom třeba právě ona za vším stojí. A co se stane ke konci? Autor vám tuto myšlenku opět vyvrátí tím, že ta postava vážně hodná je. No řekněte, není to k zbláznění!?

Kahlan si nebyla jistá, jestli je Drefan v některých věcech, o nichž mluvil, v právu, nebo zda je jen arogantní. Ona sama zažívala pocit marnosti, když lidé samí ohrožovali své zdraví. Když byla mladší, znala diplomata, kterému se vždy udělalo zle, když snědl hodně kořeněnou omáčku. Vždy se málem udusil, protože mu omáčka způsobila dýchací potíže. Ale on omáčky miloval. Tak se jednou na oficiální večeři opravdu zadusil omáčkou a zemřel u stolu.

Chrám Větrů byl snad tím nejzapletenějším dílem. Začátek zvolna plynul a na rozdíl od předchozího dílu nezačínal akcí, jak to má Terry ve zvyklosti. Čím více se kniha blížila ke konci, tím více se příběh zamotával, neboť ke konci vzniklo spíše ještě více otázek než na začátku a ani ne na polovinu jsme znali jasnou odpověď. Čtenář si při čtení totiž musí dávat pozor na jakékoli situace, osoby, maličkosti a podobné věci, neboť autor má v oblibě tyto věci různě splétat a propojovat. Nikdy by mě nenapadlo, že čin jedné postavy ovlivní až tak hodně činy dalších postav. Při čtení těchto knih si totiž nikdy nemůžeme být jistí, co je pravda a co ne.

I když se už jedná o čtvrtou knihu, kde Richard společně s matkou zpovědnicí Kahlan zachraňují svět, jejich dobrodružství neomrzí. Je totiž plné zvratů, nových postav a odhalení, na které už přijdete sami, nebo vám jsou podány stejně poklidně, jako když vám někdo nabídne šálek čaje. V celé sérii si určitě najdete oblíbené postavy, stejně jako ty, které z celého srdce nenávidíte. Nikdy totiž nevíte, jaká postava může sběhnout k nepříteli stejně jako tak, že postava, která škodí se nakonec obrátí na stranu dobra a bude pomáhat. V téhle sérii totiž slovo „nemožné“ neexistuje.