Magie je nedílnou součástí celého světa. Někteří lidé si ani neuvědomují, že zrnko magie je ve všem okolo nich. Nikdo si neuvědomuje její důležitost, a přesto se ji většina lidí chce zbavit, neboť nepoznaného se lidé bojí. Ale co kdyby se magie najednou z celého světa vytratila? To, proti čemu se vede válka, by přestalo existovat? Mělo by ještě důvod vést tuto krutou válku? Podle všeho ne. Ovšem zmizení magie sebou nese také mnohá nebezpečí. Bez magie se totiž může stát, že se zhroutí zákon přírody, který už tak dlouho vládne.

Válka proti císaři Jagangovi nezná meze. Systematicky obsazuje malá města, která jeho armáda rabuje. Císařský řád ale představuje pouze malou hrozbu oproti tomu, co Kahlan nevědomky rozpoutala. Při Richardově záchraně totiž vyřkla tři jména, která neměla z jejích úst nikdy vyjít. Vyřčením těchto tří jmen osvobodila chiméry, které byly uzavřeny v podsvětí. Cílem chimér je ovládnout duši zachráněného – tudíž Richarda. Svým uvolněním ale také způsobila to, že magie mizí, a tím se stává každý magický tvor zranitelným. Kahlan a Richard neví, jak mají chiméry porazit, a napětí se stupňuje s postupem císařovy armády, která ale najednou změní svůj směr a míří na město Anderit, které je opředeno tajemstvím. Město ovládá magickou zbraň zvanou dominie dirtch, která svým zvukem dokáže zničit jakoukoli armádu před hradbami. Kdyby se Jagang dostal do města jako první, Richard by neměl šanci svět zachránit. Začíná souboj o čas, a jak se zdá, jedinou možností, jak svět zachránit a obnovit magii, je obětovat se v zájmu vyššího dobra…

Páté čarodějovo pravidlo: zkoumej, co lidé dělají, ne jen to, co říkají, neboť jejich skutky vyzradí lež.

Nevím, co se stalo, ale stalo se to. Autor po dvou dílech konečně opustil Aydindril, hlavní město zpovědnic a čarodějů, a vydal se s příběh trochu více do světa. Myslím si, že fakt, že jsme v tomto městě strávili dvě knihy, bohatě stačilo. Líbí se mi to, že přesně v okamžiku, kdy kniha skončí, začíná kniha další, a když máte po ruce další díl, určitě si tyto konce taky oblíbíte. Nemusíte se ale bát toho, když další díl po ruce hned nemáte. Goodkind rád uzavírá děje dostatečně na to, aby si čtenář mohl na chvíli oddechnout a nabrat nové síly do nového příběhu, který si pro nás v dalších knihách připravil.

Každý, kdo jakoukoli knihu od autora četl, ví, že se někdy knihy samotné zaměřují především na akci a napětí, které ze stránek opravdu srší. Duch ohně byl ale něco jiného. Při čtení napadne snad každého, že autor pomalu, ale jistě odsouvá hlavní dějovou linku a dává na popředí spíše ty vedlejší. A aby toho nebylo málo, od bojů a zabíjení se přesouváme k politice. Nelekejte se! Myslím spíše politiku v tom ohledu, že nakoukneme pod onu veřejnou tvář a podíváme se, co se vlastně odehrává ve vyšších kruzích. Intriky, vraždy a uplácení jsou na denním pořádku a při jistých praktikách se budete divit, jak může někdo takový být ještě stále u moci. Proč? Protože dokážou fanatizovat davy a lidé věří jejich každému slovu. Šílené, nemyslíte? Právě tímto Goodkind poukázal na to, že není jenom autorem krvavých fantasy, ale taktéž se vyzná v jiných kruzích.

Neustále mě udivuje, jak někdo dokáže vytvořit tak složitý svět, který neomrzí ani s pátou knihou. Spíše naopak. Čím více budete číst, tím více se budete do světa zamilovávat a budete toužit po pokračování. Duch ohně je sice jiná kniha, než na kterou jsme u autora těchto fantasy zvyklí, ale přesto si ji oblíbíte kvůli tomu, co vše se v knize stihne udát. Žádná postava není taková, jaká se zdá. Někteří se stanou zlými, někteří hodnými. Čtenář si není stále jistý, zda právě ta postava není zrádce a neplánuje něco strašného. Stejně jak si jednotlivé osoby oblíbíte, stejně tak některé začnete nenávidět. Každý si zde najde svého favorita; ať už na straně zla, nebo těch, kteří bojují za svobodu.

Lidé z města Fairfieldu měli oči naplněné úžasem, rozhlíželi se kolem sebe a snažili se vše vstřebat, aby pak svým přátelům mohli vylíčit každou podrobnost skvělého večera, který strávili na statku ministra kultury. Být pozván do tohoto sádla bylo velkou ctí, a oni si přáli nepřehlédnout žádný detail. Právě detaily byly pro většinu těchto lidí často důležitější než celek.

Ze začátku byly mé myšlenky všemožné, a nemohl jsem se shodnout na jednotném hodnocení celé knihy. Je totiž jiná, než to, na co jsme u autora zvyklí. Nevím, co se stalo, ale začátek knihy působil nějak podivně vzhledem k tomu, na co jsem si právě u autora zvykl. V polovině knihy se to nějak vyrovnalo, a tak to zůstalo až ke konci. Po přečtení jsem si ale uvědomil jednotlivá fakta, na které chtěl autor poukázat, a proto mé hodnocení zůstalo stejné, jako u předešlých dílů. Ovšem, tohle bylo doufám naposledy, kdy autor tak zakolísal!

Zdá se mi to, nebo s každou knihou začínám více autorovi rozumět? Teprve teď si uvědomuji, že do každé knihy zasadil kromě čarodějova pravidla taktéž nějaké poselství a poukazuje tak na lidstvo samotné. Ať už v tom světle dobrém, nebo zlém. Tyto knihy v sobě obsahuji mnoho a Duch ohně je pouze dalším skvělým románem plného zvratů, šílených myšlenek, ale i lásky. Aneb představte si svět, který je bez magie. Myslíte si, že by to mohlo být místo klidu a míru, nebo by se tím vše jenom zhoršilo…?