Představte si, že máte rakovinu a víte, že se ji nikdy nezbavíte. Máte štěstí, že léky zabírají a další příznaky se neobjevují. Budíte se s ní každé ráno a usínáte každý večer. Nedokážete si představit život bez láhve s kyslíkem. Svět jako kdyby se proti vám obrátil. Nevěříte, že byste někdy našli lásku, kterou byste i přes své nedostatky mohli milovat. Stane se ale zlom a vy si uvědomíte, že jste zamilovaní. Vesmír vám možná přát bude, ale Hvězdy, ty malé mršky na nebi, ne.

Hlavní hrdince Hazel Grace nalezli ve třinácti letech rakovinu. Zdálo se, že nemá šance na přežití, ale zabral lék a nyní je jí sladkých šestnáct a pořád žije. Rakovina zasáhla plíce a Hazel nedokáže bez kyslíku v nádobách žít. Je připravena na smrt. Matka ji nutí chodit na podpůrné akce, kde se setkává s dalšími lidmi – teenageri –, kteří trpí rakovinou jakéhokoli druhu. A tam ho potká. Augusta Waterse. Kluka, který protrpěl rakovinu a vyléčil se z ní. Ze začátku přišel na tento sraz jenom kvůli Izákovi, jeho nejlepšímu kamarádovi, kterému rakovina sžírá oči. Ze začátku by si Hazel nikdy neřekla, že může být do někoho takového, jako je on, zamilovaná. Jenže cosi je k sobě táhne. Cosi, co se vždy, když se sejdou, rozroste v žaludku a rozlije se do celého těla. Láska. Hazel se ale bojí, že by mohla být granát. Granát, který nechce zranit jedinou milovanou osobu v životě. Každou chvíli může vybouchnout a toho se nejvíce bojí. Granátem nemusí být ale jenom ona… Nebo snad ano?

"... protože hrdinové nejsou ti, kteří činí, ale ti, kteří si všímají věcí, kteří vidí rozdíl."

Samotný název a anotace mohou vypovídat o smutném příběhu plný slz. Omyl. První polovina knihy je doslova prošpikovaná vtipnými scénkami, při kterých se budete potutelně usmívat. Zdá se to, že v tomhle ohledu je to nemožné, ale není. Myslím, že tohle byl právě Greenův záměr. Pobavit čtenáře a nenechat na něj vybalit dvě stě stránek o tom, jak je rakovina hrozná a jak to hlavní hrdinku sžírá a neustále číst o její depresi.

Samotné téma, které si autor v této knize vybral, je více než nezvyklé. Prakticky se na světě vidí málo románů, které by se tímto tématem zaobíraly. Rakovina je doslova věc, které se lidé štítí a jen to slovo nahání husí kůži. Jenže John Green nám otevřel ještě více oči. Dokázal nám v krátké době ukázat, že nemocní lidé jsou stateční a bojují dokonce lépe, než lidé zdraví! Jak řekla moje kamarádka: „Je to krásné a smutné zároveň.“ Já si ní musím tiše souhlasit. Verva, s jakou se lidé perou dál, je… prostě nepopsatelná. Dokážou vzdorovat překážkám, i když jim nemoc vezme něco, s čím se narodili. Jsou silní a většina lidí si to nedokáže uvědomit.

 

Hazel & Augustus. Je asi více než jasné, že právě tihle dva se stali mým oblíbeným párem v knize. Jejich vztah není na začátku tak lehký, jak se může zdát a někdy to bylo doslova komplikované. Oba si nemohou říci, že je mrzí, že je ten druhý nemocný. Oba totiž ví, co slovo „rakovina“ pro živého člověka znamená. Dokážou si představit tu bolest a on ji miluje i přes to, že do konce života bude za sebou táhnout láhev s kyslíkem, bez kterého by nedokázala přežít. Oba jsou ale přesto úplně jiné povahy. On je takový ten podivín na oko, ale v duši dobrý člověk. Dokáže si sám ze sebe utahovat a tvrdohlavost patří k jeho prioritám. Ona je taková ta práva holka, co zatne zuby a pokračuje dále. Nestěžuje si a doufá v jedno: s rakovinou se musí bojovat a ona se nevzdá! A nebojí se toho, že další den může být ten poslední. Ona i Augustus žijí dneškem a nenechají se spolu vyvést z míry kvůli rakovině.

Uvažovala jsem, co asi znamená ontologický. Ale ať to bylo cokoli, líbilo se mi to. Augustus a já jsme spolu patřili do stejného Klubu nepravděpodobných tvorů: my a ptakopyskové.

Styl, kterým jsou Hvězdy napsány, je lehký a nemusíte číst rozvláčná souvětí na tři řádky. Postavy jsou vykresleny částečně, abyste si mohli zbytek díky fantasii dotvořit. Celá kniha se čte jednoduše a příjemně. Krátké věty a někdy i kapitoly působí jednoduchým stylem a většinou se vám ani nezdá, že jste se během krátké doby dostali do poloviny knihy. Tahle kniha je totiž hrozně čtivá a citlivá hlavně v druhé polovině, kde vše končí, ale otvírá se nový konec. Divil jsem se, když se v knize objevily také citáty k zamyšlení jiných děl, nebo metafory, které rozhodně děj vyzdvihuji ještě výše a zlepšují ho. Co se musí nechat je, že autor na začátku rozehrává romantickou hru a ke konci přichází tvrdý zásah reality a šoku, který vás vyvede z míry. A to vše kvůli jedné knížce naplněné emocemi, které až ze stránek vytékají. No chápete to!?

Hvězdy nám nepřály je kniha, která vás dostane na zadek a nedokážete se zvednout ani po hodině. Emočně nabitý konec vás dostane do stavu, který jste již dlouho nezažili. Smutku, radosti, náplně nového života. Radím vám, abyste si už ke konci připravili kapesníčky, protože kniha zasáhne přesně to místo, které je nejcitlivější. Zasáhne vám srdce a vy budete často hledat jeho kousky. Kniha je vtipná a smutná. Plná radosti a smutku. Nikdy nebudu litovat, že jsem právě tohle dílo četl a vím, že budu knihu doporučovat všem, které znám. Naučí vás i pár věcí. Tu nejdůležitější, že milované osoby nikdy neumírají. Žijí totiž stále. Hluboko ve vašich srdcích a je pouze na vás, zda bude brečet nad ztrátou, nebo si ho, nebo ji, budete nosit neustále hluboko v srdcích, kde nikdy neumírají. Jestli hledáte knihu, při které budete brečet a smát se, sáhněte po knize! Své volby nebudete litovat…

Děkuji nakladatelství Knižní klub za příležitost si knihu přečíst ještě před vydáním! 

Tuhle knihu si můžete předobjednat na jejich stránkách: Bux.cz