Každé druhé dítě, které se na světě narodí, je označeno za Přebytečné. Jeden z hlavních bodů Deklarace. Zní to trochu podivně, že? V dnešním světě by něco takového neprošlo. Jenže tohle není náš svět. Tohle je pouze nějaká náhražka světa, ve které se žít prostě nedá. Společnost se rozděluje na Vyvolené a Přebytečné. Staří lidé mají léky na dlouhověkost a ti mladí jsou zabíjení. Je tohle normální? Chtěli byste v takové „hře“, která si hraje na svět, žít? Jestli ano, tak tedy vítejte v roce 2140…

Anna je od dětství zavřená v Grange Hallu. Je totiž Přebytečná. Grange Hall je ústav právě pro takovéto lidi. Pro ty, kteří prostě do společnosti podle Deklarace nepatří. Jenže tahle budova je prostě vězení pro děti. Už od batolat jim personál vštěpuje do hlavy, že do společnosti nepatří a jejich postavení je mizivé. Všichni do jednoho budou sloužit Vyvoleným, kteří berou léky na Dlouhověkost. Anna žila v tomhle vězení dostatečně dlouho a proto je jejím snem se stát Vhodnou na to, aby mohla Vyvoleným sloužit. Vše probíhá tak, jak si to naše hlavní hrdina naplánovala, dokud se ovšem do Grange Hallu nedostaví nový kluk. Petr, který se neustále kolem Anny točí a vykládá jí, že není Přebytečná a její rodiče ji milují. Je to možné? Všichni ji přeci vštěpují, že má rodiče nenávidět, že je přivedli na svět. Má příjmení, ale to Přebyteční nemají. Je tohle možné? Je možné, že by ji rodiče měli rádi? Je tady nějaká možnost, že tohle všechno byla lež?

Nikdy se neomlouvej jinému Přebytečnému. „Promiň“ znamená závazek, vyžaduje nějakou úroveň a Přebyteční si nemohou dovolit takový luxus. Přebytečný se nesmí ptát proč nebo jak, ale prostě dělat to, co se po něm žádá a to je všechno. Život je pro Přebytečné přesně nalinkovaný. Není o čem přemýšlet.

Dystopií jsem moc nečetl a od toho neustálého fantasy je to taková příjemný oddech. Námět na děj byl opravdu zajímavý. Lidé existují pouze díky tabletkám nesmrtelnosti, zda by se to tak dalo nazvat. Světu hrozí ekonomický krach. Opravdu neobvyklé, ale přesto zajímavé. Styl, kterým autorka píše je čtivý a nehrozí. Často mi připadal, jako kdyby byl napsán a podán spíše pro děti, než pro jakoukoli věkovou kategorii…

Neříkám to sice rád, ale tohle bylo pro mě zklamání. Anotace sice nic moc nevypovídala a ani nenastínila možné varianty, jak bude příběh probíhat, ale tohle jsem opravdu nečekal. Bohužel v tom špatném světle. Čekal jsem, že se bude jednat o život, který bude Anna žít, když z Grange Hallu uteče. Jenže omyl! Celý příběh se bude točit okolo plánování útěku z vězení. Nestáčí vám to? Vtip je, že se celý útěk naplánuje během dvou kapitol, takže jak je možné, že tři čtvrtiny knihy se nejedná prakticky o ničem? Jednu výhodu to ale má. I přes to, že děj byl o ničem, autorka dokáže zaujmout a dokonce i přes tyto nedostatky čtete dále a dále, dokud se neprorvete do slavného konce, který se dal tak nějak čekat. Podivné, že? Děj žádný, ale čte se to samo.

Život za život. Přebytečný přestává být Přebytečným, když jeden z jeho rodičů zemře.

Přebytečná Anna. Hlavní hrdinka této série. Stala se mou oblíbenou hrdinkou? To nemohu s přesnosti říci. Ona je jasný případ toho, jak jsou někteří lidé lehce ovlivnitelní. Od malá ji vštěpují, že má nenávidět rodiče. Co udělá, když ji Petr řekne pravdu? Odpálkuje ho papouškováním slov slečny Pincentové, což je něco jako „ďábel v sukni“. Anna odmítá pravdu, protože se to nerovná tomu, co ji napovídali a skoro celou polovinu knihy budete tato slova a odmlouvání číst, dokud se nestane zlom a hle! Anna jako zázrakem začíná věřit!

Sice se příběh Anny táhl, díky kapitolám, které vyprávěly o jiných postavách, jsme se dozvěděli určitá fakta, co se vlastně za to století a polovinu stalo. Malley nám taky odhalí minulosti postav, které se na první pohled mohou zdát ďábelské, ale přesto i u nich musela proběhnou určitá změna, proč se z nich stalo to, co z nich je nyní. I když se to nyní může jevit jako nepodstatná věc, všimnete si, že vše má v knize určitou roli.

 

Deklarace smrti je opravdu zajímavá knížka s ještě zajímavější atmosférou a světem, kde staří chtějí žít věčně a mladé vyhlazují. I přes dosti velké nedostatky se kniha dobře čte a během dne, maximálně dvou, ji přelouskáte celou. Myšlenka, že jsme našli lék na všechny nemoci, je pěkná představa. Celý příběh to ale bohužel nezachránilo a ještě teď stále přemítám, zda se rozhodnou pro lepší, nebo pro horší hodnocení. Přeci jen, 2* si to nezaslouží... Tři hvězdičky jsou ale opravdu nahnuté a chybělo by málo a jedna by odpadla. Snad jsme se rozhodl dobře a doufám, že se to s dalším dílem zlepší, protože vím, že se z toho může stát zajímavý příběh! Nemohu nikomu říkat, aby knihu nečetl, nebo ano. Každý má jiný styl a každý může příběh vnímat jinak, než já.

Za poskytnutí recenzní výtisku děkuji nakladatelství Fragment! 

Knihu si můžete koupit na stránkách Fragmentu.