CooBoo

Review: Legenda

září 29, 2013

Název: Legenda
Počet stran: 280
Autor: Marie Lu 
Vydavatel: CooBoo
Série: Legenda #1
Orig. název: Legend 

Na území, kde se kdysi rozprostírala západní část Spojených států, se nyní nachází Republika – stát, který je v nikdy nekončící válce se svými sousedy. Patnáctiletá June se narodila v jedné z nejbohatších čtvrtí v Republice, je zázračným dítětem a připravuje se na závratnou kariéru v nejvyšších vojenských kruzích. Stejně starý Day se naproti tomu narodil ve slumu a už ve svém mladém věku je nehledanějším zločincem Republiky. Oba pocházejí z naprosto odlišných světů a zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jejich cesty někdy měly zkřížit. Ovšem pouze do doby, než je zavražděn Metias, bratr Juny, a než se Day stává hlavním podezřelým. Rozpoutává se hra na kočku a myš, v níž se Day snaží ochránit svou rodinu a June pomstít smrt bratra. Ale při šokujícím zvratu událostí oba odhalí, co je ve skutečnosti postavilo proti sobě. Nyní nastává boj o holý život, boj o budoucnost lidstva, boj o skutečnou lidskou svobodu. Plná nepřetržité akce, napětí, romantiky, nečekaných zvratů a překvapivých odhalení. Legenda vás nenechá ani na chvíli vydechnout!


giveaway

První blogové narozeniny!

září 22, 2013


Už tomu tak bude... V této době je tomu už rok, co jsem si založil blog Magician's Book. Věřili byste tomu? Já totiž ne. Připradá mi to jako včera, kdy jsem si sedl k počítači, řekl si: "Chci psát o knihách!" a zapnul doménu blog.cz. Je poměrně vtipné, že za celou dobu jsem měl už tři blogy. Už od mala ve mě totiž rostla touha psát - o čemkoli a na čemkoli. První blog jsem vedl v nějakých deseti letech a psal jsem na něj různé blbůstky, házel tam všelijaké videa a snažil se prostě zaujmout. Kupodivu na můj blog i někdo chodil, nechával komentáře a rád se tam vracel... Což se dost divím, protože když se na to podívám zpětně, celá stránka byla strašně trapná -.-

Potom jsem si dal na chvíli s blogem pokoj. Neměl jsem na to náladu a snažil se zlepšit si své grafické schopnosti. Teprve po nějakých dvou letech jsem si založil druhý blog: Magican Book, který je stále aktivní a jestli chcete, klidně se na něj můžete podívat na této adrese. Vše ale musíte brát s určitou nadsázkou, protože... přeci jen, oproti momentálnímu stavu byly tehdejší články docela podprůměrné a jsou psány většinou v euforií z některých knih. Ale přeci jen, každý nějak začínal, ne? Po nějaké době jsem se ale rozhodl, že je čas na změnu a proto jsem přešel z Blogu na Blogspot, protože mi v té době Blog docela blbnul a já se definitivně rozhodl. Trochu k tomu přispělo i to, že většina blogerů byla ba Blogspotu a já si řekl, že bych měl tuhle doménu taky zkusit. S přesunem blogu se taktéž změnil název z Magican Book na Magician's Book, který je až doposud a kdo ví, na jak dlouho...

Přes to všechno jsem strašně rád, že mi ta vášeň pro blog vydržela - ale nejen to. Nedokážu ani popsat, jak jsem šťastný, že jsem se mohl zapojit do té naše blogové rodinky a  - to především - poznat hodně skvělých lidí! (ať už blogerů, nebo čtenářů). Vždy si s vámi rád pokecám, nechám si poradit, nebo sem tam nějakou radu dodám já. Jste vážně super...! Děkuji!! :)

Pojďme se podívat na blog v číslech... 
31050 zobrazení stránky 
1 169 komentářů 
171 článků 
111 pravidelných čtenářů 
58 recenzí 

Report

REPORT | Knižní sraz v Praze

září 14, 2013

Jestli jste si mysleli, že knižní sraz ve Zlíně byla ta největší akce, která se odehrála, tak jste byli na omylu - pražský sraz jej překonal v plné čáře. Hodně lidí, hodné dobré nálady a taková perlička nakonec: předpremiéra filmu Město z kostí. Teprve na místě jsem si uvědomil, že se blogosféra opravdu rozrostla a někdy bych ani neřekl, že je nás dohromady tolik...
Určitě jste si už přečetli reporty u jiných blogerů, ale řekl jsem si, že bych se mohl pokusit to sepsat taky. Není to sice už aktuální, ale co už.

Fragment

RC Review: Neptunův syn

září 14, 2013


Název: Neptunův syn
Počet stran: 480
Autor: Rick Riordan
Vydavatel: Fragment
Série: Bohové Olympu #2
Orig. název: The Son of Neptune

Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří. Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?

Měsíční zúčtování

Knižní zúčtování za srpen 2013

září 02, 2013

Poslední měsíc prázdnin a poté to začne... Školy, testy, učení, úkoly. I když ve mě hlodá tréma z nového prostředí, musím říci, že se do prváku na střední docela i těším. Už jsem poznal pár lidí, kteří budou mými novými spolužáky a musím říci, že jsou vážně skvělí a doufám, že to budou čtyři roky, kterých nebudu litovat. Je ale pravda, že bych ještě nějaký ten měsíc prázdnin bral, protože přeci jen... volno je volno! :D Ovšem, nechme řečí a pojďme se podívat, co všechno jsem si za srpen pořídil... 

Knihy, které jsem si koupil: 

Knižní klub

RC Review: Město z kostí

září 01, 2013

Název: Město z kostí 
Počet stran: 416
Autor: Cassandra Clare
Vydavatel: Knižní klub
Série: Nástroje smrti #1
Orig. název: City of Bones
Filmové zpracování: Zde

Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy a vstoupí tak do světa lovců stínů, bojovníků, kteří mají svět chránit před démony. A už z něj nevystoupí, protože její život se převrátí vzhůru nohama... Co je Clary vlastně zač? Kde se vzaly její schopnosti? A jsou pro ni spíš prokletím, nebo požehnáním? Zábavná, odvážná a neotřelá fantasy slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat. Existuje rovnou několik dimenzí a každá z nich je jiná. V některých světech nespatříte živou duši, v jiném se to životem pouze hemží. Není žádným tajemství, že existují další světy, které sousedí s tím naším. Démoni se volně procházejí po našem světě a my si toho nejsme vědomi. Co by se ale stalo, kdyby lidé viděli pravdu? Unesli by ji, nebo by se snažili démony sprovodit ze světa? Jenže démoni by nebyly to nejmenší, čeho bychom se měli bát. Je tady toho víc… Mnohem víc… 

Filmový trailer ke knize:


Letní dumání

Letní dumání 2 (#8) | Emoční stránka knih

srpna 27, 2013

Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!

Emoční stránka knih

Určitě to většina z nás zná. Všichni máme svůj oblíbený žánr knih, kterému dáváme přednost, ale jakmile se někdy objeví nějaká kniha, která se zaměřuje na emoce (z větší části na nějaký ten smutný příběh), většina z nás po ni sáhne. Já takovéto knihy považuji za rozptýlení od neustálé akce, kterou se to v některých knihách jenom hemží. Když se ale tak zamyslím, emoční knihy nejsou vůbec na odpočinek – právě naopak. Někdy jsou emoce horší než létající střeva a potoky krve.

Abych se přiznal, tak já u filmů skoro (ne-li vůbec) nebrečím. I když musím přiznat, že některé filmy byly opravdu smutné, tak mi ani jedna slza neukápla. Většinou se při takových scénách ani nehnu a pouze napjatě pozoruji, ale potoky slz nikdy nečekám. Nevím, jestli nejsem ten emočně založený typ, ale právě slzy nemám ve zvuky veřejně ukazovat.

Stejně tak je tomu i u knih. Jasným příkladem je (asi všemi dobře známa) kniha Hvězdy nám nepřály. Během čtení sice byly scény, které vehnaly slzy do očí ostatním, ale já měl pouze takovou tu chvilku, při které by na mě neměl nikdo mluvit, protože musím vstřebat to, co se stalo. Ale taková chvíle nastává málokdy, neboť ne vždy se podaří autorovi tak skvělé zapůsobit na emoce čtenáře. Už párkrát jsem narazil na scény v různých knihách, kdy se pokusil autor navodit takovou tu správnou atmosféru, během které by měly emoce sršet ze stránek a já se jenom chvíli zastavil, abych si pravdu potvrdil, a pokračoval dále. Autor to prostě musí umět. Navodit správnou atmosféru, zvolit správná slova a hlavně to dobře podat, aby to nepůsobilo nějak násilně. Stojí ale za zmínku taky to, že někdy čtenář nebrečí jenom ze smutných scén. K slzám nás může přivést stejně tak hlavní hrdinka, která nemá v tom, co chce jasno, nebo i příběh, který je tak průhledný, jako kdybyste se dívali přes sklo. To je bohužel taky někdy k pláči…

Pokud ale narazím na scénu, která mě naprosto zasáhne svým odhalením, vždy mi po zádech přeběhne mráz a já potom ještě dva dny brblám o tom, jak je možné, že to autor takhle ukončil. Tady je třeba jasný příklad poslední díl série od Michaela Scotta: Kněžka. Takové knihy mám na jednu stranu rád, ale na tu druhou sám sebe nenávidím za to, že něco takového vyhledávám. Konec celé série byl totiž takový, že to, v co jste celou dobu věřili, byla lež a pravda byla taková, na kterou byste nikdy nevsadili. Je taky pravda, že jsem se musel ještě nějaký ten den z toho všeho vzpamatovávat. Tohle na mě udělá třeba větší dojem, než nějaká smutná scéna, při které bych měl brečet, ale přesto nebrečím. Ovšem dokážu knihy dost živě prožívat a nedělá mi problém se do příběhu ponořit až po uši. Musím mít na to ale svůj klid a prostor, protože v hluku se prostě nedokážu na to vše, co kniha nabízí, soustředit.      

Nemůžeme ale mluvit pouze o té smutné stránce knih. Dokonce už i ve fantasy, dystopiích a mnoha dalších žánrech můžeme nalézt mnoho emocí. Stejně tak jako vážné příběhy, miluji i příběhy vtipné, při kterých se můžu usmívat od ucha k uchu, s mrazením v zádech pokračovat ve čtení, nebo se strachem otáčet stránku za stránkou. Proto si myslím, že dokonce i emoce jsou v knihách poměrně dosti důležité. Protože co by to mělo za smysl, kdyby byla kniha bez vtípků, nebo byste jen pokrčili rameny, kdyby umírala vaše oblíbená postava? Emoce jsou vážně důležité, ale stejně jako u všeho, i tady závisí na tom, jak se s tímhle prvkem autor popere.

Emoce sem, emoce tam. Důležitá věc, bez které by knižní svět upadal. Někdy se i snažím vkládat své emoce do článků – a do recenzní samozřejmě taky! A jaký máte na emoce v knihách názor vy? Máte rádi, když vás kniha vytočí, rozpláče, naštve…? Vítáte takové knihy, nebo raději vsadíte na něco jiného?

Fantasy

RC Review: Vyslancova mise

srpna 24, 2013


Název: Vyslancova mise
Počet stran: 368
Autor: Trudi Canavan
Vydavatel: Zoner Press
Série: Trilogie Zrádkyň #1
Orig. název: The Ambassador's Mission

Jak se žije černé čarodějce několik let po bitvě, již vyhrála, ale v níž přišla skoro o všechno? Na napínavou Trilogii o černém mágovi navazuje neméně dobrodružná Trilogie Zrádkyň. Sonea rozhodně ještě neřekla své poslední slovo… Život plný dobrodružství a hrdinských činů – přesně to očekává okolí od Lorkina, syna černé čarodějky Soney a Akkarina, bývalého nejvyššího lorda. Proto když se mladému čaroději naskytne příležitost stát se asistentem Dannyla, nového velvyslance Společenství čarodějů v Sachace, neváhá a o místo se uchází. V zemi černých mágů mu však může hrozit a hrozí nebezpečí. Byli to totiž právě Sonea s Akkarinem, kteří porazili armádu sachakanských ichanů, kteří kdysi napadli Kyralii. Budou se chtít rodiny poražených mstít? Sonea je bezmocná, protože jí jakožto černé čarodějce zákony nedovolují opustit Imardin. Rozhodne se alespoň pomoci Cerymu, svému příteli z dětství, který ji teď potřebuje víc než kdy dřív. V Imardinu řádí nebezpečný vrah, který zabíjí Zloděje a prokazatelně ovládá magii. V prvním dílu Trilogie Zrádkyň rozehrává úspěšná australská spisovatelka Trudi Canavan příběh zrady a msty, moci a bezmoci, ale také loajality, která není a nemusí být samozřejmá. Zabývá se také tématem blízkých rodinných vztahů. Dědí se snad vina? A mají děti pykat za činy svých rodičů? 

Letní dumání

Letní dumání 2 (#7) | Knižní terorismus

srpna 22, 2013

Jeden z příspěvků do Letního dumání, které vymyslela Syki!

Knižní terorismus

Kniha jako nějaký doplněk do domu, nebo potisk na tričko? Jo, tohle by docela šlo. Potkal jsem už pár lidí, kteří mají knihy doma jenom kvůli tomu, že se jim líbí, jak jsou uspořádané v knihovničce a všelijak seřazené. Ve škole jsme na chodbách měli staré knihy, ze kterých bylo vytvořeno pár povedených dekorací – a vůbec mi nevadilo, že stránky byly všelijak přehnuté, utrhnuté a podobně. Klidně se přiznám, že nejsem zase ten typ člověka, který by vyskočil z třetího patra jenom kvůli tomu, že na zemi leží nějaká utrhnutá stránka, nebo poničená kniha. Je ale pravda, že se dívat na to, jak někdo ničí nějakou skvělou knihu, zrovna nemusím…

Stejně jako u skoro všech témat, i toto má své světlé a stinné stránky. I když se nemusím dívat na to, jak někteří knihy ničí a jinak devastují jenom kvůli tomu, že se jim zachce, tak jsem na internetu i viděl pár obrázků, na kterých je sice kniha zničená, stránky v ní jsou nastříhané a podobně, ale výsledek stál opravdu za to. Klidně se přiznám, že já bych třeba vůli na to, abych z nějakých knížek udělal jakýsi módní doplněk, prostě neměl, ale je taky pravda, že když už se jedná o opravdu staré knihy, které stejně nikdo číst nebude… proč taky ne, že? Knihy se dají využít i tak, aby konečný výsledek lahodil oku a ona osoba knihy zbytečně nezničila. Je pěkné se na to dívat na obrázcích a podobně, ale člověk se musí držet u země. Nedokážu si představit, že by někdo jen tak vytrhal stránky knihy a vytapetoval si s nimi pokoj. Tohle by mi už přišlo trochu přehnané a… divné.

Teď budu znít sice trochu divně, ale já knihy nepůjčuji. Nikdy. Nikomu – fajn, pár výjimek by se našlo. Od té doby, co jsem půjčil dvě knihy kamarádům a vrátily se mi v katastrofálním stavu, jsem si řekl, že se musím odnaučit knihy půjčovat. Je taky pravda, že jak by se člověk tvářil, když půjčí knihu v nejlepším stavu a za měsíc se mu vrátí s ohnutýma stránkami, pošpiněnou obálkou od neidentifikovatelných věcí, poničené vazby (ehm… první díl Harryho Pottera může vykládat své) a podobně? A to jsem ještě zapomněl takové ty výmluvy, kdy daná osoba slíbí, že knihu vrátí za dva týdny a vyklube se z toho měsíc… Já vážně nekradu a nemám peníze na to, abych si koupil novou knihu, zvlášť když chtějí někteří půjčit knihy, které stojí okolo čtyř stovek. Asi si říkáte, že jsem jakýsi skrblík, co nechce nikomu nic dát, neboť to je můj „milášššek“, ale vážně, zažil jsem vlastní zkušenosti a nechci to raději opakovat. Samozřejmě knihy půjčím těm, u kterých vím, že se vrátí v pořádku a v celku. Ale takových lidí v mém okolí bohužel není moc.

Co mi ale přijde jako nejhorší typ knižního terorismu? To, jak někdo používá knihy jako odkládač jídla, pití, chodí s tím do vany, sem tam mu kniha spadne do vody a podobně… Nedokážu si třeba představit, že bych si vzal nějaké jídlo nad knihu, zbytečně si do ni nadrobil a nechal to tak být. Stejně jak, jako kdybych neměl kde odložit hrnek s čajem, tak vezmu knihu a položím ho na něj – a nebo ještě hůř, rovnou na otevřenou stránku. V dnešní době nejsou knihy levná záležitost, tak proč si je někteří ničí tímto způsobem? Jak už asi vyplynulo z předešlých odstavců, tak doporučuji, že když někdo chce jakoukoli knihu zničit, ať to aspoň udělá stylově a ať z toho má ten člověk (ale i ta kniha) nějakých prospěch. Nevím jak vy, ale mě i vadí to, jak si někdo píše do knih, podtrhuje si různé věty a píše si poznámky k nějakým větám. Tohle já nikdy nedělám a snad ani dělat nebudu.

Ohledně časopisů nemám co vykládat. Kdy já si naposledy koupil nějaký časopis… Je to vážně dlouhá doba. I když v dnešní době vychází Pevnost a pár dalších zajímavých časopisů, u nás skoro nic nemají a neměl jsem ještě čas prošmejdit každý stánek a zjistit, kde co mají. Co se ale týče stříhání časopisů, vůbec mi to nevadí a právě ničení časopisů je to poslední, čím bych se zabýval. Ano, jsou časopisy, které bych nikdy nevyhodil, ale jestli se jedná o takové ty „jednorázovky“, u kterých se pobavíte a tím to končí, ty klidně rád rozstříhám a vyhodím.

Ničení knih nemám v oblibě a snad ani nikdy mít nebudu. Těch knih si vážím až moc, než abych je mohl při první příležitosti zničit. Je to ale ovšem opět jenom můj názor. Takže zůstává otázkou… Jak to je u vás, když se řekne „knižní terorismu“? 

Fantasy

Review: Proklatý

srpna 16, 2013

Název: Proklatý
Počet stran: 288
Autor: Kevin Hearne
Vydavatel: Laser-books
Série: Kroniky železného druida #2
Orig. název: Hexed

Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí. Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.

Fantasy

Review: Tetovaný

srpna 12, 2013


Název: Tetovaný
Počet stran: 448
Autor: Peter V. Brett
Vydavatel: Triton
Série: Démonský cyklus #1
Orig. název: The Warded Man

Noc co noc přicházejí s tmou jadrnci – démoni, kteří na sebe berou děsivou podobu i podstatu. Planou sžíravou nenávistí k lidstvu, vládnou nadpřirozenou silou a mocí. Po stovky let pozvolna vyhlazují lidské stádo, které se před nimi skrývá za magickými chranami – mocnými symboly, jejichž původ je zahalen tajemstvím a ochrana děsivě křehká. Kdysi bojovali lidé s jadrnci za rovných podmínek a zastavili je. Jenže ty dny jsou dávno pryč. Démoni sílí, zatímco lidí díky každonočním útokům ubývá. Nyní svítá lidstvu naděje. Tři mladí lidé, kteří přežili krutý démonský útok, se odváží o nemožné – vystoupí zpoza křehkého bezpečí chran a riskují vše v zoufalé snaze odhalit tajemství minulosti. Arlen přinese jakoukoli oběť za svobodu. Truchlivá životní pouť ho dovede až za hranice lidské moci. Rojer, zmrzačený démonem, který mu zabil rodiče, hledá útěchu v hudbě – a objevuje, že hudba může být stejně tak útočištěm jako zbraní. Krásná Leesha se stane obratnou léčitelkou, ale lektvary mohou i ublížit… Společně budou čelit noci.

Fan trailer: 

Statistika

TOPlist