Určitě všichni znáte taková ta malá, vyzdobená a na první pohled velice příjemná městečka. Tamější občané jsou spořádaní lidé a vám připadá, jako kdyby bylo vše idylické. Nenechme se ale oklamat prvním dojmem. Mezi tato městečka patří třeba i Pagford a jeho obyvatelé. Všichni se tváří šťastně, ale abyste viděli, jak vypadají a chovají se doopravdy, musíte se do městečka ponořit až po hlavu. A teprve tehdy uvidíte, že nikdo není takový, jak se na první pohled zdá…

Celý příběh začíná úmrtím radního městečka Pagford, Barryho Fairbrothera. Tohle byl jeden z nejsilnějších podnětů k tomu, aby v tomhle malém městečku v Anglii, začala válka o křeslo v městské radě. Tímto to ale nekončí. V Pagfordu žije mnoho lidí a každý má svůj příběh. Krystal, která se snaží žít se svou matkou, která bere heroin. Miles, který se snaží získat křeslo zesnulého Barryho. Parminder, Mary, Stuart, Howard a mnoho, mnoho dalších postav, které žijí své životy. Vysoce postavení touží po uvolněném křesle, teenageři se snaží vidět svět svýma očima a sami nevědí, co všechno mohou svou hloupostí způsobit. Sociálně slabí lidé touží pouze po jednom. Přežít tento den a vzbudit se v tom druhém. Všichni mají ale jedno společné a to je prázdné místo, které se snaží ve svém životě něčím zaplnit. Drogy, alkohol, lhaní a přetvářky. Každý se s tím vypořádává jinak, ale přesto mezi sebou válčí neviditelnou válku a ani o tom nevědí. Pagford ještě nikdy nezažil tolik rozruchu, který vyvolá smrt jednoho člověka. Smrt, která rozhýbe plány každého obyvatele tohoto malého a na pohled mírumilovného městečka.

Krystal se v břiše třepetal strach jako embryo. Věděla, že babi Cath stárne a slábne ale nějak si představovala, že se vzpamatuje a vrátí se v plné sále, která ji vydržela tak dlouho, že jí vlasy znovu zčernají a páteř se narovná a paměť bude znova stejně ostrá jako její jedovatý jazyk.

Neexistuje nikdo, kdo by neznal ženu, která do tehdejšího světa vnesla světlo magie. Madam Rowlingová napsala příběh o mladém chlapci, který nosí brýle a na čele má jizvu. V té době, tudíž roku 1997 ještě nikdo nevěděl, že se z tohoto mladého chlapce stane postava, která se vryje do podvědomí každého. Dnes a denně používáme nějaké fráze z všech sedmi knih a mnohé právě tato série přivedla ke čtení knížek. Autorka si je vědoma toho, že Harry Potter byla jedná velká kapitola, kterou bylo nutno uzavřít a proto postoupila dále a napsala Prázdné místo. Varují vás ale, nečtěte tuto knihu jenom kvůli tomu, že ji napsala světoznámá J. K. Rowlingová. Tohle je úplně něco jiného, než na co jsme byli zvyklí a proto si raději pěkně promyslete, zda vůbec chcete takovouto knihu číst. Protože znám hodně lidí, které překvapilo to, o čem kniha vůbec je. Vždyť oni si ji koupili jenom kvůli tomu, kdo knihu napsal…

Určit, kdo je v tomto díle hlavním hrdinou, je poměrně těžké. Prázdné místo je zvláštní v tom, že neobsahuje jednu dějovou linku, ale rovnou několik. Každá postava si žije svůj život a vytváří si tak svou linku, po které jde. Někdy se může stát, že se ztratíte, pokud si nebudete dávat pořádný pozor. Jednotlivé děje se totiž někdy do sebe zamotají a všelijak propojují a tím se vám naskýtá pohled na různé situace rovnou od více osob. Nejvíce ze všeho se ale stejně dere na povrch příběh Krystal Weedonové, která má drogově závislou matku a musí se tak starat o svého tříletého bratříčka. Autorka nám tímto ukazuje život těch nejnižších vrstev společnosti v krásném kontrastu toho, v jakém luxusu a bohatství si žijí občane Pagfordu.

Jak už asi vyplývá z textu výše, jestli čekáte něco jiného, jste na omylu. Hlavním cílem Prázdného místa je vyprávět příběh lidí, kteří žiji v jednom malém městě. Potom se nemůžeme ani divit, že na prvním místě jsou především vztahy a politika. Zdá se, jako kdyby se za celou knihu nic nestalo, ale přitom se v ní stalo hodně. Joanne Rowlingové se podařilo to, co málokomu. Dokázala nádherně vytvořit postavy, které se chovají jako normální lidé a mají i jejich vlastnosti. Jsou to lidé každým coulem. Nikdo není černý, ani bílý, protože takové lidé být nemohou. Každý je místy zkažený a nikdo není takový, jak si ho představujeme. Během čtení si totiž uvědomíte, co vše může způsobit smrt jednoho člověka.

„Ale na tebe snad nikdo nic nemá, ne?“

„Ne, ale jsem právník! Někdo mi může něco vyčítat. Myslím, že takováhle anonymní… totiž, doteď je to vše jen o té druhé straně, ale mohla by přijít odveta… Nelíbí se mi, jak se to vyvíjí.“

„Inu, to je politika, Milesi,“ prohlásila s neskrývaným pobavením Samanta. „Špinavá záležitost.“

Autorka opět čtenářům připomíná, že její skvělý vypravěčský styl nezestárl. Je pravda, že se v knize někdy objevuje mnoho popisů, ale to je věc, která je ke knize tak nějak spjata, že bez nich by to prostě nebylo ono. Vše je připravené a podáno čtenáři tak, jak je u této autorky zvyklý. Madam Rowlingová nenechává nic náhodě a i když se to nemusí zdát, příběh graduje až do konce, který není přesně takový, jak se mohlo zdát. Osudy různých osob se kříží a některé se spojují. Jedná se vážně o osoby, které mají v sobě lidskost a každá osoba skrývá nějaké tajemství. Ať už opravdové, nebo jenom v myšlenkách.

Prázdné místo je opravdu zajímavá kniha. Přesto že to není styl, na který jsme zvyklý, jsem si knihu oblíbil. Myslel jsem, že to bude takový příjemný oddych od těch všech napínavým románů, ale nakonec i zde, v takovéto nevinné knížce, se svým způsobem skrývalo napětí. Někdy jsme nad některými postavami kroutil hlavou a říkal si, jak můžou být tak protivné a i když se zdálo, že si neoblíbím žádnou postavu, nakonec mi jich k srdci přirostlo vážně dost. Tato knih jenom utvrzuje čtenáře v tom, že Rowlingová neusnul na vavřínech a i v dnešní době dokáže vymyslet skvělý příběh, který v sobě nese nečekané poznatky a odhalení.