RC Review: Prokleté město
července 11, 2013Název: Prokleté město
Počet stran: 216
Autor: Lisa McMann
Vydavatel: Fragment
Orig. název: Cryer's Cross
Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?
Ne všichni duchové mohou být hodní. Někteří se snaží
pomáhat, ale jiní chtějí pomstu, zabíjet, a dokonce i po smrti žízní po krvi.
Některé z těchto duší zasáhnou okamžitě, jiné vyčkávají. Čekají a pomalu
lákají, neboť mají roky na to, aby někoho získaly. Omámí, začnou našeptávat a
vábit. A právě tyto duše jsou nejhorší. Většinou bývají i nejkrutější…
Kendall si bez Nika připadá obnažená, neúplná. Hráli spolu už tolikrát, dokázali se dorozumět bez slov. Už tolik let. Když o něco takového přijdete, jen tak se to nespaví.
O Lise McMann jste již určitě slyšeli. Její trilogie Lovkyně snů se dostala do podvědomí snad každého čtenáře. Od dívky, která je dokonalá a propadá se do snů ostatních, se přesunula zase o krámek dále. Tentokrát vsadila na prostou hrdinku, stejně jako v minulé sérii. Kdo říká, nebo kde je psáno, že musí být hlavní postavy vždy dokonalé? Lisa McMann se tímto pravidlem rozhodně neřídí. Kendall trpí svou nemocí, a přesto se z ní stává skvělá postava, která nemá vše, na co pomyslí, ani toho nejlepšího kluka na celé škole. Prokleté město prostě není knížka plná klišé, na které jsme už tak zvyklí.
Už ten samotný název knihy může působit zajímavé, stejně jako samotná anotace. Ze začátku jsem si myslel, že se bude jednat o nějakou kriminálku, nebo něco podobného. Přeci jen, zmizení lidí, co jiného by napadlo, než nějaká prošpikovaná detektivka s nádechem tajemství? Ovšem, jakmile jsem se začetl více, uvědomil jsem si, že od Lovkyně snů se tahle kniha liší hodně. Zrovna od autorky bych nečekal, že se přesune k psaní knížek s hororovými prvky. Jasně, na Stephena Kinga nemá a jde vidět, že se to ještě jaksi učí, ale už teď má poměrně dobré zkušenosti. Nikdo neříká, že se při čtení budete bát, ale když se nad určitými věcmi zamyslíte, uvědomíte si, že je to poměrně… strašidelné?
„To se snažíš dostat pokutu za překročení rychlosti?“ Jácian pokrčí rameny.
„Šerif se u nás doma cpe pečeným masem a margaritama a mně se pálí poblanos.“
„Ty i vaříš?“
„Ne, griluji. Vařit neumím.“
Opět podotýkám, že nemůžete od knihy očekávat něco extra.
Ti, co četli Lovkyní snů, ví, že autorka na vše jde pomalu, dává tomu čas a
nikam nespěchá. První stránky se mohou zdát rozporuplné, ale díky krátkým
kapitolám příběh utíká dopředu. Z větší části se zaobírá pocity hlavní hrdinky,
vztahy mezi ní a Jácianem, kterého nemůže vystát, a podobně. Jakmile se na
scénu dostanou strašidelné scénky, doporučuji navodit tu správnou atmosféru.
Stejně jako vždy, když se kniha čte za dne, není to takové, jako když si
sednete, rozsvítíte lampičku a čtete v noci, která má na čtení vždy efektivní
účinek.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách zde!
0 komentářů