Review: Les zbloudilých

dubna 28, 2013


Název. Les zbloudilých
Počet stran: 368
Autor: Anne Plichota, Cendrine Wolf
Vydavatel: Jota
Série: Oksa Pollocková #2
Orig. název: La forêt des égarés

Každý už dobře ví, že Oksa Pollocková není žádná obyčejná holka. Život Vyvolené, budoucí královny Edéfie, nabírá nové nečekané obrátky. Přestože Vílí muž definitivně zatočil s úhlavním nepřítelem všech Prchlíků, Orthonem McGrawem, zdá se, že Zlo se jen tak nevzdá. Okse a jejím blízkým do života zasáhne nečekaná událost: Gusta jednoho rána zmizí! Prchlíci brzy pochopí, že to nebude jen tak. Oksa nachází v Gustově mobilním telefonu fotografii, kterou pořídil těsně předtím, než... Než ho do sebe vtáhl zakletý obraz, v němž je uvězněna Zoeina babička Vzpomněnka, která ale před nedávnem tragicky zemřela. Celá situace se komplikuje a Prchlíci nakonec musí vytvořit skupinu, která se vydá do uřknutého obrazu, aby vysvobodila Gustu i Zoeinu babičku. A Oksa samozřejmě nezůstane doma! Podaří se Prchlíkům projít všemi zkouškami, porazit Zloduchy a osvobodit své přátele? Rozhodně to nebude jednoduchý úkol a jejich dobrodružství se neobejde bez ztrát.


Pocit, když si uvědomíte, že máte magickou moc, musí být k nezaplacení. Dokážete létat, házet oheň a vrhat
pomocí granulkometu magické kuličky, jejichž vlastnosti jsou nevídané. K tomu se přidává fakt, že jste tím, koho Prchlíci po celém světě hledali a pouze vy můžete otevřít bránu do Edéfie, magické země, kde se stává nemožné možným. Vše ale není tak jednoduché, jak se zdá. Existuje i druhá strana. Strana zlých, kteří se vás snaží získat na svou stranu a přinutit otevřít bránu pouze pro své potřeby. Právě takovýto život vede mladičká Oksa. Její život není jednoduchý a než si konečně oddechne, zažije ještě mnoho nebezpečí…

I když byl úhlavní nepřítel Prchlíků poražen, cesta do Edéfie, vysněné země Prchlíků nekončí. Vše pouze teprve začíná. Neuběhla dlouhá doba a Oksa musí řešit další nový problém. Gusta, její nejlepší kamarád, se ztratil. Zatím, co většina slavila letní prázdniny, ona byla strachy bez sebe. Cesty vedou k magickému obrazu, který visí v její třídě. Oksa a její babička Dragomíra okamžitě zmobilizují záchranou skupinu, která se vydá do obrazu, aby Gustu zachránili. S odstupem času začnou přicházet na samotné tajemství obrazu, ve kterém putují. Zatím, co Oksa a její rodina cestují obrazem, se Feloni, skupina těch, kteří chtějí ovládnout svět, pokouší získat obraz a dostat tak Oksu do svých rukou. Babička Dragomíra je na vše sama a kdo ví, zda dokáže obraz ochránit. Nepřátele se schovávají v řadách přátel a Feloni využijí všechny prostředky, aby se do Edéfie dostali. I kdyby to mělo stát život někoho z Prchlíků…

„Kouzelnost Mladší chce říct, že má z hmyzu hrůzu,“ přerušila ji Luštěnka, už ne tak slušně jako Oksa. „Je jí z něj špatně! Považuje jej za odpudivý, odporný, hnusný, mrzký…“
„To stačí, Luštěnko,“ namítl Tugdual. „Všichni jsme pochopili, jak bohatý máš slovník.“

Druhý díl navazuje na díl první pouze s několika měsíčním odstupem. Oksa se ani nestačila vzpamatovat z předešlých událostí a už se musí vydat do obrazu, aby zachránila Gustu. Anotace tak nějak napovídala tomu, že se bude spíše řešit to, jak Gustu zachránit, hledáním stop a podobných věcí. Samotná zápletka příběhu ale nespočívá v tom, že Oksa a její přátelé cestují obrazem, aby Gustu zachránili. Oksina kamaráda najdou totiž jenom o pár kapitol později a více se spíše zabývají tím, jak se z obrazu dostat živí. Asi bych si měl příště lépe uvědomit, o co tam jde, ale tahle skutečnost mě docela zklamala…

Nečekejte od knihy něco extra. Jedná se spíše o pohádku pro náctileté, ve které dobro vítězí nad zlem, každá postava je buď dobrá nebo ta špatná a pouze výjimečně se objeví nějaká, která má příměsi obojího. Může trochu zamrzet i fakt, že autorky většinou odhalí všechna tajemství hned v okamžiku, kdy se objeví a nenechají čtenáře napnuté. Má se sice jednat o poklidnou četbu, ale děj samotná je ve většině případů docela předvídatelný a tudíž ztrácí na své efektivitě. Docela se mi ale líbilo rozdvojení příběhu do dvou linií. Toho v našem světě a toho v obraze. Během čtení se jednotlivé kapitoly střídají a autorky tudíž nechávají čtenáře, aby byl v centru dění a nic mu ze žádné strany neuteklo. K tomu všemu nám ještě pomáhají ilustrace k určitým scénkám, které sice nevyobrazují to, jak jednotlivé postavy vypadají, ale za to jsou pěkně propracované a pomáhají rýsovat samostatný příběh.

Jednoduchost a lehkost, se kterou obě autorky píšou je nedocenitelná. Obě se nezabývají zdlouhavými popisy a kdykoli to jde, vypustí je. Zcela se zaměřují na dějovou linku a vše kolem se snaží vypouštět. Právě proto kniha působí lehce a působí jako pohádka pro pohodové večery. Akci, která se v určitých místech objevila, zato ale nepopsaly tak, jak by měly. Odhalení nepůsobilo tak zaraženě jak mělo a já četl vše monotónně a jednorázově. Samotná myšlenka příběhu se mi ale líbila. Vymyšlený svět Edéfie a tamější lidé, kteří se snaží dostat zpět už pěknou řadu let a teprve nyní se jim s odhalením Kouzelnosti Mladší podařilo se dostat do své země zase o krok blíže. Je více než jasné, že jejich cesta bude ještě dlouhá a plná nebezpečí…

„Och,“ vydechl slabě Nešika. „Pokud máme vodu, všechno je v pořádku! Neříká se snad, že voda je život?“
„Ale my už žádnou vodu nemáme, ty pomatenče,“ okřikla ho.
„Ach tak?“ podivilo se tupé stvoření. „Tak v tom případě zemřeme…“

Co se mi dále líbilo a bylo pěkně vymyšleno, byly mluvící stvoření. Ať už rostliny, nebo magická stvoření. Každé z nich je jiné. Slepička Luštěnka si neustále stěžuje na zimu, která v Londýně panuje, Práskač je nejlepší GPS zařízení, které můžete v Edéfii najít a Nešika se rozhodně postará o vtipnou stránku. Les zbloudilých si kromě dějové linky taktéž zakládá na ona vtipné stránce příběhu. Popichování Tugduala a Gusty je v jistých ohledech zábavné, ale asi každý, kdo četl, bude souhlasit se mnou, že nejvtipnějším stvořením v příběhu je Nešika. Většinou mu vše dochází tak nějak pomalu a jeho myšlenkové pochody jsou většinou tak vtipné, že se na vaší tváři objeví i malý úšklebek.

Příběhy a dobrodružství Oksy jsou většinou plné pohádkových postav, příběhů a myšlenek. Obě autorky se snaží zaujmout svým jednoduchým stylem a hlavně svou nápaditosti pro jednotlivé příběhy. Přesto, že jsou dějové linky místy předvídatelné, sem tam i samotné autorky překvapí. Příběh je jednoduchý a pokud máte možnost, tak si první díly pořiďte. Jestli si chcete odpočinout od fantasy knížek plných akcí a skandálních odhalení, sáhněte jedině po této knížce! Uvolníte se u ní a hlavně se zasmějete, což nikdy nepřijde na škodu…


You Might Also Like

2 komentářů

  1. Moc pěkná recenze! :)
    Já jsem Oksu četla před hodně dávnou dobou, jen první díl. Jen si pamatuji, že jsme si ji se sestřenicí četli do čtyř do rána a pořád jsme se smáli :D Asi se k ní ještě vrátím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, teda! ;)
      Rozhodě! I když příběhově není nějak valná, ten vtip tam teda opravdu je! :D

      Vymazat

Statistika

TOPlist