Vatikán je v ohrožení! Církev má mnoho nepřátel, ať už těch, co se skrývají ve stínech, nebo proti ni veřejně vystupují. Existuje mnoho nevěřících, kterým je církev ukradená. Změnili byste ale názor, kdybyste měli tu možnost zjistit, že existuje proroctví, které káže jeho zkázu? Papež abdikoval a koná se konkláve, které má být ohroženo. Jak, to nikdo neví. Existují ale proroctví, které věští konec církve v době, kdy začne konkláve, což je za více než týden. Závod s časem začíná.

Hlavním hrdinou v Apokalypse je německý novinář Petr Adam. Po náhle abdikaci papeže Jana Pavla III. je vyslán do Vatikánu, aby s expapežem udělal rozhovor. Po Jeho Svatosti se ale slehla zem a nikdo neví, kde je. Stopy vedou k donu Liugimu, který je vatikánský exorcista a velice záhadný člověk. Tam se setkává s jeptiškou Marii, která není řadovou sestrou, jak se na první pohled zdá. V tom okamžiku se Petru otevírá nový pohled na hru odehrávající se za zdmi Vatikánu. Dovídá se o smrtícím proroctví, nepřátelích ve stínech a intrikách v samotném srdci církve. Společně s Marií cestuje po světě, aby přišel na tajemství, které se snaží Vatikán ututlat. Pravda je jako vždy šokující a nebezpečná. Jak pro lidstvo, tak pro samotného Petra. Sám totiž v proroctví – které má přinést Apokalypsu – hraje větší roli, než si představoval.

Déšť ustal, světlo pouličních luceren před penzionem se mísilo s přívětivým světlem na psacím stolem v malém pokoji. Petr si na okamžik nepřál nic jiného, než aby tu mohl jen tak sedět s Marií na posteli, nemít žádný pergamen a nemuset se lekat, kdykoli se na chodbě něco šustne.

Jeden z dalších románů, které se odehrávají v centru církve, Vatikánu. Tato místa jsou celá zahalená v tajemném oparu díky tomu, že se pod samotným městem nacházejí tajemné katakomby, vatikánská knih

Při čtení si často čtenář bude říkat, jak Mario pojal svůj příběh. Na jedné straně vytvořil postavu Petra Adama, který je nevěřící a který se stal novinářem pouze kvůli tomu, aby mohl na církev vytahovat strašáky ze skříní. A na straně druhé stojí naše druhá hlavní hrdinka: Maria, která je jeptiška a pozdvihuje v nás i tu malou špetku víry, kterou v sobě každý chováme. Na jedné straně církev kritizuje, na té druhé ji chválí a vyzdvihuje její důležitost ve světě. Sám autor nechává čtenáře na pochybách, zda se má přiklonit k víře, že je církev nevinná, nebo vinná. Příběh je přeplněný možnými fakty, které může nechat čtenáře na pochybách. Ale kdyby se tyto okolnosti v příběhu neobjevily, nebylo by to potom to pravé, ne?

Začátek knihy působil hekticky. Pohled z jedné postavy střídal pohled z druhé postavy a než jste se stihli zorientovat, postavy se opět změnily a příběh vyprávěl z pohledu někoho úplně jiného. Italská jména sice nejsou specialitou a každý ví, že jsou někdy zapeklitá. Jména v Apokalypse jsou na začátku trochu těžká na zapamatování a někdy budete muset otáčet stránky zpět, abyste si jména spojili s postavami. Když se v tomto zorientujete, nával postav, kterým vás autor na začátku zahltil, ustoupí a vy se budete pohybovat mezi známými postavami. Každá postava je speciální, jinak se chove a díky krátkým kapitolám si zvládnete udělat jasný obrázek o aktuálním dění na více místech.

Don Luigi zaváhal. Ale pak to řekl stejně rozhodně, jako když elektrikář konstatuje, proč vyhořely pojistky. „Brána do pekla, Svatý otče.“ Jan Pavel III pouze přikývl, neboť don Luigi potvrdil jeho domněnku. „Ale kde pak jsou ďáblové a démoni?“ Don Luigi hlasitě vzdychl. „Vypadá to, Svatý otče, že už jsou dávno ve světě!“

Na začátku jsem měl smíšené pocity. Romány, které se točí okolo Vatikánu, jsou mé oblíbené, zvláště, když je jedním z vedlejších postav bývalý papež, který nás pomalu zasvěcuje, co jeho úřad vlastně obnáší. Ale začátek byl, jak jsem už zmiňoval, trochu hektický a abych řekl pravdu, nudil jsem se. Potom jsem ale přišel na to, že tenhle román by se měl číst v kuse bez přestávky. Jakmile jsem si dal větší pauzu, to napětí, které čeká na každé stránce, pomine a ztratí to správné kouzlo. Chvílemi mi to připomínalo knihy od Browna, ale přeci jen, Apokalypsa je úplně něco jiného, i když se strašně podobají „brownovkám“.

Apokalypsa je čtivá kniha, která chytne a nepustí. Během čtení si sestavujete mozaiku a postupně do ni zasazujete jednotlivé střípky, aby se na konci mohla spojit a vytvořit tak to, co autor chtěl odhalit. Mezi tajemstvími, které se proplétají, vytváří prostředí skvělý a neohraný příběh. Hlavní hrdinové jsou normální lidé a ne žádní tvorové s nadpřirozenými schopnostmi. Sem tam jim ulítne narážka, sem tam autor nechá pozabíjet vedlejší postavy… Kniha je prostě jedno veliké tajemství. Atmosféra Věčného města dokresluje příběh a při čtení vám bude běhat mráz po zádech, když se události zvrtnou přesně tak, jak neměla…

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Knižní Klub! 

Knihu si můžete také pořídit na jejich stránkách: Bux.cz