Review: Les zbloudilých
dubna 28, 2013
Počet stran: 368
Autor: Anne Plichota, Cendrine Wolf
Vydavatel: Jota
Série: Oksa Pollocková #2
Orig. název: La forêt des égarés
Každý už dobře ví, že Oksa Pollocková není žádná obyčejná holka. Život Vyvolené, budoucí královny Edéfie, nabírá nové nečekané obrátky. Přestože Vílí muž definitivně zatočil s úhlavním nepřítelem všech Prchlíků, Orthonem McGrawem, zdá se, že Zlo se jen tak nevzdá. Okse a jejím blízkým do života zasáhne nečekaná událost: Gusta jednoho rána zmizí! Prchlíci brzy pochopí, že to nebude jen tak. Oksa nachází v Gustově mobilním telefonu fotografii, kterou pořídil těsně předtím, než... Než ho do sebe vtáhl zakletý obraz, v němž je uvězněna Zoeina babička Vzpomněnka, která ale před nedávnem tragicky zemřela. Celá situace se komplikuje a Prchlíci nakonec musí vytvořit skupinu, která se vydá do uřknutého obrazu, aby vysvobodila Gustu i Zoeinu babičku. A Oksa samozřejmě nezůstane doma! Podaří se Prchlíkům projít všemi zkouškami, porazit Zloduchy a osvobodit své přátele? Rozhodně to nebude jednoduchý úkol a jejich dobrodružství se neobejde bez ztrát.
Pocit, když si uvědomíte, že máte magickou moc, musí být k nezaplacení. Dokážete létat, házet oheň a vrhat
pomocí granulkometu magické kuličky, jejichž vlastnosti jsou nevídané. K tomu se přidává fakt, že jste tím, koho Prchlíci po celém světě hledali a pouze vy můžete otevřít bránu do Edéfie, magické země, kde se stává nemožné možným. Vše ale není tak jednoduché, jak se zdá. Existuje i druhá strana. Strana zlých, kteří se vás snaží získat na svou stranu a přinutit otevřít bránu pouze pro své potřeby. Právě takovýto život vede mladičká Oksa. Její život není jednoduchý a než si konečně oddechne, zažije ještě mnoho nebezpečí…
I když byl úhlavní nepřítel Prchlíků poražen, cesta do
Edéfie, vysněné země Prchlíků nekončí. Vše pouze teprve začíná. Neuběhla dlouhá
doba a Oksa musí řešit další nový problém. Gusta, její nejlepší kamarád, se
ztratil. Zatím, co většina slavila letní prázdniny, ona byla strachy bez sebe. Cesty
vedou k magickému obrazu, který visí v její třídě. Oksa a její
babička Dragomíra okamžitě zmobilizují záchranou skupinu, která se vydá do
obrazu, aby Gustu zachránili. S odstupem času začnou přicházet na samotné
tajemství obrazu, ve kterém putují. Zatím, co Oksa a její rodina cestují
obrazem, se Feloni, skupina těch, kteří chtějí ovládnout svět, pokouší získat
obraz a dostat tak Oksu do svých rukou. Babička Dragomíra je na vše sama a kdo ví,
zda dokáže obraz ochránit. Nepřátele se schovávají v řadách přátel a
Feloni využijí všechny prostředky, aby se do Edéfie dostali. I kdyby to mělo
stát život někoho z Prchlíků…
„Kouzelnost Mladší
chce říct, že má z hmyzu hrůzu,“ přerušila ji Luštěnka, už ne tak slušně
jako Oksa. „Je jí z něj špatně! Považuje jej za odpudivý, odporný, hnusný,
mrzký…“
„To stačí, Luštěnko,“ namítl Tugdual. „Všichni jsme pochopili, jak bohatý máš slovník.“
„To stačí, Luštěnko,“ namítl Tugdual. „Všichni jsme pochopili, jak bohatý máš slovník.“
Druhý díl navazuje na díl první pouze s několika měsíčním
odstupem. Oksa se ani nestačila vzpamatovat z předešlých událostí a už se
musí vydat do obrazu, aby zachránila Gustu. Anotace tak nějak napovídala tomu,
že se bude spíše řešit to, jak Gustu zachránit, hledáním stop a podobných věcí.
Samotná zápletka příběhu ale nespočívá v tom, že Oksa a její přátelé
cestují obrazem, aby Gustu zachránili. Oksina kamaráda najdou totiž jenom o pár
kapitol později a více se spíše zabývají tím, jak se z obrazu dostat živí.
Asi bych si měl příště lépe uvědomit, o co tam jde, ale tahle skutečnost mě
docela zklamala…
Nečekejte od knihy něco extra. Jedná se spíše o pohádku pro
náctileté, ve které dobro vítězí nad zlem, každá postava je buď dobrá nebo ta
špatná a pouze výjimečně se objeví nějaká, která má příměsi obojího. Může
trochu zamrzet i fakt, že autorky většinou odhalí všechna tajemství hned v okamžiku,
kdy se objeví a nenechají čtenáře napnuté. Má se sice jednat o poklidnou četbu,
ale děj samotná je ve většině případů docela předvídatelný a tudíž ztrácí na
své efektivitě. Docela se mi ale líbilo rozdvojení příběhu do dvou linií. Toho
v našem světě a toho v obraze. Během čtení se jednotlivé kapitoly
střídají a autorky tudíž nechávají čtenáře, aby byl v centru dění a nic mu
ze žádné strany neuteklo. K tomu všemu nám ještě pomáhají ilustrace k určitým scénkám, které sice nevyobrazují to, jak jednotlivé postavy vypadají, ale za to jsou pěkně propracované a pomáhají rýsovat samostatný příběh.
Jednoduchost a lehkost, se kterou obě autorky píšou je
nedocenitelná. Obě se nezabývají zdlouhavými popisy a kdykoli to jde, vypustí
je. Zcela se zaměřují na dějovou linku a vše kolem se snaží vypouštět. Právě
proto kniha působí lehce a působí jako pohádka pro pohodové večery. Akci, která
se v určitých místech objevila, zato ale nepopsaly tak, jak by měly. Odhalení
nepůsobilo tak zaraženě jak mělo a já četl vše monotónně a jednorázově. Samotná
myšlenka příběhu se mi ale líbila. Vymyšlený svět Edéfie a tamější lidé, kteří
se snaží dostat zpět už pěknou řadu let a teprve nyní se jim s odhalením Kouzelnosti
Mladší podařilo se dostat do své země zase o krok blíže. Je více než jasné, že
jejich cesta bude ještě dlouhá a plná nebezpečí…
„Och,“ vydechl
slabě Nešika. „Pokud máme vodu, všechno je v pořádku! Neříká se snad, že
voda je život?“
„Ale my už žádnou
vodu nemáme, ty pomatenče,“ okřikla ho.
„Ach tak?“ podivilo se tupé stvoření. „Tak v tom případě zemřeme…“
„Ach tak?“ podivilo se tupé stvoření. „Tak v tom případě zemřeme…“
Co se mi dále líbilo a bylo pěkně vymyšleno, byly mluvící
stvoření. Ať už rostliny, nebo magická stvoření. Každé z nich je jiné. Slepička
Luštěnka si neustále stěžuje na zimu, která v Londýně panuje, Práskač je nejlepší
GPS zařízení, které můžete v Edéfii najít a Nešika se rozhodně postará o
vtipnou stránku. Les zbloudilých si kromě dějové linky taktéž zakládá na
ona vtipné stránce příběhu. Popichování Tugduala a Gusty je v jistých ohledech
zábavné, ale asi každý, kdo četl, bude souhlasit se mnou, že nejvtipnějším
stvořením v příběhu je Nešika. Většinou mu vše dochází tak nějak pomalu a
jeho myšlenkové pochody jsou většinou tak vtipné, že se na vaší tváři objeví i
malý úšklebek.
Příběhy a dobrodružství Oksy jsou většinou plné pohádkových
postav, příběhů a myšlenek. Obě autorky se snaží zaujmout svým jednoduchým
stylem a hlavně svou nápaditosti pro jednotlivé příběhy. Přesto, že jsou dějové
linky místy předvídatelné, sem tam i samotné autorky překvapí. Příběh je
jednoduchý a pokud máte možnost, tak si první díly pořiďte. Jestli si chcete
odpočinout od fantasy knížek plných akcí a skandálních odhalení, sáhněte jedině
po této knížce! Uvolníte se u ní a hlavně se zasmějete, což nikdy nepřijde na
škodu…
2 komentářů
Moc pěkná recenze! :)
OdpovědětVymazatJá jsem Oksu četla před hodně dávnou dobou, jen první díl. Jen si pamatuji, že jsme si ji se sestřenicí četli do čtyř do rána a pořád jsme se smáli :D Asi se k ní ještě vrátím :)
Děkuji, teda! ;)
VymazatRozhodě! I když příběhově není nějak valná, ten vtip tam teda opravdu je! :D