Bájná země Deltora. Bájný pás se sedmi kameny, které se ztratí. Kvůli této potíži ale padne ochrana, kterou tento pás poskytoval a celou Deltoru ovládne krutý Pán Stínů. Najít sedm drahokamů je práce Liefa, který je musí po celé zemi najít. Podaří se mu tento těžký úkol splnit a najít drahokamy? Jestli se chcete do této výpravy přidat, zaškrtněte si jako první místo: Lesy Hrůzovlády.

Nelekněte se. Na začátku knihy vystupuje jiná postava, než je uvedena v anotaci. Abych Vás uvedl na pravou míru: Jarred, který v prologu vystupuje, je Liefův otec a v příběhu nehraje skoro žádnou roli. V prologu se vlastně dozvíte, jak se krutý Pán Stínů dostal k moci a také, proč někdo ze vzácného pásu Deltory ukradl všech 7 drahokamů, které měly zemi chránit právě před krutým temným vládcem.

Aby toho nebylo málo, nejen, že kniha vyniká dějovou linkou, také ale rozhodně každého zaujmou hádanky, které autor naschvál do příběhu zasadil, aby se nejen trápili hrdinové, ale také čtenáři. Tudíž četba, u které budete muset i místy přemýšlet.

Kniha obsahuje jedno velice časté klišé: Lief je jediný, kdo dokáže drahokamy najít a zachránit svět. Osobně jsem těmito záchranami už přehlcen, ale vždy každá záchrana světa nějak vyniká. V některých příbězích se musí najít drahokam, v jiném zabít nepřítele. Zde se musí prostě najít 7 drahokamů a zasadit je do pásu, který poskytne sílu na vyhnání Pána Stínů z Deltory pryč a opět nastolení míru a klidu, který v Deltoře panoval z pohledu králů. Ono je to s tím mírem a klidem trochu těžší. Králové totiž z oken svého hradu viděli mlhu skvělého života, zatím co lidé žili v chudobě. Taková nezvyklá věcička, ta mlha.

Jak jsem již psal na začátku Lief s Bardou se vydají do Lesů Hrůzovlády. Temném a tajemném místě, kterému se všichni vyhýbají obloukem. Není to jen kvůli tomu, že by byl les obýván tvory, které nejsou přátelské, ale kvůli tomu, že uvnitř lesa spí velice temný rytíř, který zaprodal svou duši nesmrtelnosti. A právě na toto temné místo se musí Lief vydat, aby získal první drahokam: Topas, který dokáže přivolávat mrtvé a uzdravovat. To také ale dokáže vzácná Lilie života, kterou rytíř chrání.

Nemohu říci, že jsou Lief a Barda hloupí, to ne! Barda je velice intelektuální a dokáže vše vyřešit s chladnou hlavou. Za to Lief… Škoda mluvit. Je mladý a do všeho se vrhá bezhlavě a to je někdy přitáhne pouze a jen do potíži, které vyřeší jak Barda, tak Lief. Když se ale dostaví do Lesa, jejich orientační schopnosti zde nejsou platné, dokud se na scéně neobjeví Jasmína.

Dívka, která ztratila rodiče právě v tomto Lese. Právě ona žije celý život v korunách stromů a zná vše, co se zde pouze šustne. Dokáže také rozumět ptačí řeči a po záchraně Liefa se stane jejich průvodkyní. Právě hledání topasu ji přinutí, aby se k nim přidala. Přeci jen, co by dala za to se aspoň na chvíli setkat s rodiči? Dala by za to vše a jediné, co ji v tom brání je pomalost ostatních. Po dlouhé době se ji naskytla skvělá příležitost! 

A jak to tak již bývá, Jasmína se s Liefem skamarádí a časem zjistí, že by takhle podvést Liefa nedokázala. Její úkol se ale změní v to, že by toužila po nektaru z Lilie života, která roste pouze jednou za nějakou dobu. A právě v tu dobu zde směřuje naše družina.

Poražení nepřítele bylo velice… zvláštní. Nic na něho nezabírá, protože je prakticky mrtvý, ale právě jedna věc a je opravdu mrtev. Tohle mě na celé knize docela naštvalo. Kniha má málo stran a já toho velice lituji. Rozhodně by se celý děj dal více popsat a trochu upravit, aby byl ještě lepší, než je teď. Teprve, když získá Lief topas zjistí, že dobrodružství, po kterém tak toužil bude více nebezpečnější, než si sám myslel.