Interview: Martina Wolfová ~ "Česká Barbara Erskinová"
září 26, 2012
Někteří z čtenářů blogu Tě určitě neznají. Mohla by ses
nám představit?
Mé civilní jméno je Martina Szerudová, narodila jsem se ve
znamení Štíra v roce 1979 a
mám manžela a 3letého syna Ondřeje. Po absolvování všeobecného gymnázia v
Českém Těšíně, jsem strávila 6 nádherných let na Slezské univerzitě v Opavě,
kde jsem se věnovala studiu oboru historie-muzeologie. V současné době pracuji
ve společnosti Fermat CZ, kde obchodujeme kovoobráběcí a tvářecí stroje.
Jak jsi se vlastně dostala k myšlence, že napíšeš
knihu?
Nevím, kdy přesně jsem si usmyslela, že budu psát, ale mé
první literární pokusy započaly někdy kolem mých 13 let. Pamatuji se, jak jsem
ručně sepisovala někdy kratší, jindy delší, příběhy, v nichž jsem se snažila
reflektovat své zážitky, emoce a zkušenosti. Psala jsem je do sešitů a většina
je už dávno pryč, ztracená někde v propadlišti dějin. Tři ze svých „románů“ z
dob před mými 18. narozeninami mám doma schované, a občas, když se chci pobavit
a zavzpomínat si, tak se k nim vracím :-)
Když jsem pak jednou jela večer z univerzity vlakem z Opavy
domů a sledovala okolní setmělou krajinu, políbila mně múza a počastovala
scénou, kterou začíná Prokletí ohně. K tomu se připojila má záliba v historii a
tajemnu, a já začala spřádat příběh života Cory a lady Christabel.
Byla kniha Prokletí ohně tvým prvním dílem,
nebo tomu něco předcházelo?
Vlastně jsem odpověděla už výše. Jisté literární pokusy tu
byly, psala jsem však hlavně pro sebe a do „šuplíku“. Prokletí ohně je prvním
příběhem, u kterého jsem usoudila, že by třeba mohl potěšit i někoho dalšího.
Takže ano, je mým prvním opravdovým dílem.
Pomáhal ti při psaní někdo?
Při psaní mi nikdo nepomáhal. No možná kamarád Google :-))
První verzi četl kamarád a kolega z univerzity Standa, který sám píše, a pak
ještě jedna má dobrá kamarádka Táňa, která mi posloužila jako testovací
čtenářka pro druhou, již upravenou verzi. Znám ji už hodně dlouho a je to
človíček, který mi umí říct do očí i názor, o němž ví, že se mi nebude líbit.
Navíc se umí skvěle vcítit do ostatních lidí, takže i do postav mého příběhu.
Hodně mi pomohla a je také její velkou zásluhou, že je Prokletí ohně takové,
jaké je :-) A nesmím zapomenout ani na připomínky a doporučení paní redaktorky
Jenny Nowak.
Chystáš nějaké pokračování Prokletí?
Ne nechystám. Pro své čtenáře mám už připravené další dva
příběhy, které jsou spolu úzce spjaty, na Prokletí ohně však nenavazují.
Někteří dobře vědí, že pořádáš besedy. Mohla bys nám
poskytnout echo, kde se budou v nejbližší době konat, nebo to ještě není
tak zcela jasné?
Zrovna 22.9.2012 se konalo autorské čtení v Českém
Těšíně. Další jsem připravila ve spolupráci s Regionální knihovnou v Karviné na
2.10. v 17:00. Všichni jsou samozřejmě srdečně vítaní:-)
Mám rozjednáno i čtení v Bohumíně, a chystám se oslovit i
knihovnu v Ostravě, zda by byl zájem o čtení i v krajské městě:-)
Věřím, že je to teprve pár čtení z mnoha.
Mohla bys nám poskytnout exkluzivní ukázku z tvého
dalšího díla, nebo aspoň nastínit, o co tam jde? :)
Jde o příběh, v němž hlavní roli hraje opět zlý „osud“, s
nímž se musí prát mladá dívka jménem Saffron. Stejně jako Prokletí ohně
obsahuje kniha prvek prolínání časových rovin, tajemno a také tajemství, jež je
třeba rozluštit. Přidala jsem tentokrát ale trochu více prvků fantasy, a kniha
je možná o malý kousek drsnější, než Prokletí ohně.
Ukázka:
Její
auto objevil mezi borovicemi kousek od jezera Crystal Lake. Noc byla jasná a
chladná. Nebe bylo čisté a hvězdy ho zdobily jako démanty. Zaposlouchal se do
vibrací Saffroniny energie, a rychle ji našel.
Seděla
na břehu jezera v malé zátoce, která byla krytá lesem tak dokonale, že se
k ní dalo dostat, pouze pokud ji člověk znal. Objímala se pažemi, aby se
alespoň trochu chránila před nočním chladem a vzlykala. Bosé nohy si třela
jednu o druhou, aby se zahřály.
Na
hladině jezera se třpytily odrazy hvězd a o vlnky, které ji čeřily, se lámal
měsíční svit. Kolem bylo naprosté ticho, které jen občas přerušil zvuk
šplouchnutí. V dálce zaslechl sovu.
Zhmotnil
se jen pár kroků od ní, ale nepřibližoval se, aby ji znovu nepolekal.
Spatřila
ho téměř okamžitě. Prudce se vymrštila a couvala před ním, dokud nenarazila do
balvanu, který ležel na břehu za ní. Dosahoval jí ke kolenům a Nakir si jen na
moment představil, jak na něm Saffron asi v letních dnech sedává a
nastavuje tvář slunci.
„Nepřibližuj
se!“ přikázala mu vystrašeně a snažila se přestat plakat.
„Nikdy
bych ti neublížil, Saffron,“ promluvil klidným hlasem.
„Za
celou dobu, co tě znám…“ pokračoval, ale zarazil se, když si všimnul, jak jí
pohledem probleskl záchvěv poznání.
Než se
nadál, přistoupila k němu a vší silou mu vyťala políček. Pak zase rychle
ustoupila, jak se polekala toho, co právě udělala.
Nakir
se hněvivě zamračil. „Takhle vypadá tvůj vděk? Mám dojem, že jsem tě před
chvílí zachránil před docela zajímavě strávenou nocí,“ řekl ironicky.
Nervózně
si olízla rty, než promluvila. „Nevím, kdo, nebo co jsi. Ale vím, že mě už
několik dní sleduješ. Tedy teď už vím, že jsi to ty, předtím jsem si myslela,
že…“ vyhrkla, hlasitě se nadechla, aby dál dotčeně pokračovala: „Sledoval jsi
mě. Všude a pořád. Napřed jsem si myslela, že blázním, když mám pocit, že je
někdo pořád se mnou, ale byl to správný instinkt. Slídil jsi za mnou. Tu facku
sis zasloužil.“
Hněvivý
výraz na jeho tváři vystřídalo pobavení: „Asi jsem si ji vážně zasloužil. Ale
dovol mi na svou obranu říct, že pokaždé, když ses svlékla do spodního prádla,
zavřel jsem oči.“
Přitom
se na ni přidrzle usmál.
Sípavě se nadechla, cítil, že její strach se
nyní mísí se zlobou. Určitě by ho nejradši nazvala grázlem, nebo sprosťákem,
ale bála se.
„Kdo
jsi? A co jsi to udělal s tím mužem?“ zeptala se místo toho váhavě.
„Zabránil
jsem mu, aby tě znásilnil,“ odpověděl jednoduše a chytře přešel její první
otázku.
„Já
vím a …děkuji,“ řekla tiše, načež Nakir jen pokývl hlavou, jakože se rádo
stalo. „Ale co přesně jsi mu udělal? Myslím, že při tom zešílel…A tvoje oči,
když ses na mně pak podíval…Cos mu to ukázal?“
„Na
tom přece nezáleží. Hlavně že je pryč, ne? Pokud se ti tedy jeho společnost
přece jen nelíbila,“ neodpustil si sarkasmus.
Saffron
se zamračila. Měla pocit, že brzy omdlí strachy, nebo umrzne, rozhodně ale
nestála o jedno ani druhé, pokud by se to mělo odehrát v jeho přítomnosti.
Pořád se ho příšerně bála, nedokázala ale zabránit svým myšlenkám, aby jí
divoce nevířily v mozku a nedraly se jí na rty formou pro něj možná
nepatřičných otázek.
„Proč
mě sleduješ?“
Nakir
se zatvářil, jakože přemýšlí, než odpověděl: „Jsi zajímavá. Viděl jsem tě
jednou v baru a chtěl jsem tě vidět zas. A taky umíš docela zajímavou
věc.“
Saffron
sklopila oči k zemi, nedokázala snést ten jeho zkoumavý pohled. A ty oči! Kdo může mít takhle zbarvené oči?
„Raději bych to neuměla,“ přiznala, aniž tušila
proč.
„To mi
došlo, když jsem tě pozoroval,“ řekl vážně.
Saffron
na něj znovu pohlédla: „Řekni mi, kdo jsi. Tvrdíš, že se tě nemusím bát a
s tím chlápkem jsi mi vážně pomohl, ale jak ti můžu věřit, když mi tajíš,
co jsi.“
Zabodl
se jí tím zeleným pohledem do očí a ona pochopila, že o tom rozhodně mluvit
nechce.
„Je ti
zima,“ řekl místo toho.
Jakoby nestačilo, že mě děsí k smrti,
ještě před ním musím stát skoro nahá, prolétlo Saffron nešťastně hlavou.
„Dej
mi chvilku,“požádal ji, obrátil se jakoby k odchodu, ale rychle ji ještě
přes rameno upozornil, aby se nelekla. Znělo to trochu posměšně. Pak najednou
zmizel. V jednu chvíli tam stál, a pak byl najednou pryč.
Saffron spadla čelist, a začala se třást ještě
víc. Cítila, že už se neudrží na nohou, tak si sedla na chladný kámen, a
snažila se ze všech sil alespoň trochu se uklidnit.
Když
se za několik vteřin znovu zjevil, jen kousek vedle ní, zděšeně vyjekla.
Zatvářil
se trochu otráveně a podal jí deku: „Viděl jsem ji ve tvém autě. Zabal se
do ní, bude ti tepleji.“
Chvějící
se rukou si ji od něj vzala, a náhodou se přitom dotkla jeho prstů.
„Jsi
teplý,“ vyhrkla překvapeně a okamžitě jí došlo, jak pitomě to vyznělo.
Zatvářil
se překvapeně, pak se ale jen uchechtl: „Považovalas mě za upíra?“
Když
němě přikývla, rozesmál se na celé kolo.
Jeho
smích byl nádherný, mnohem krásnější, než jakýkoli zvuk, který ve svém životě
poznala. Když se smál, nevypadal vůbec hrozivě…
„Když
nejsi upír, tak co jsi? Umíš mizet a pohybuješ se hodně rychle,“ ukázala na
deku, do které se zabalila, než pokračovala: „Umíš být neviditelný. Umíš házet
lidmi, aniž by ses jich dotkl, a to, cos udělal s těma očima…“
Nakir
se přestal smát a s každým jejím dalším slovem se víc a víc mračil. Už
zase naháněl hrůzu.
„A jsi
nádherný,“ přiznala rozpačitě.
„A
proto si myslíš, že jsem upír? Už jsi někdy nějakého potkala?“
„Ne,
ale takhle nějak si ho představuji,“ řekla popravdě a nedovolila mu utéct od
tématu:
„Co jiného bys mohl být?“
„Co jiného bys mohl být?“
Velice záludná otázka: Jaké knihy máš ráda? Romantiku,
detektivky nebo fantasy?
Začínala jsem na historických románech, na základě záliby
mojí maminky. Pak jsem četla skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Nyní čtu
hlavně fantasy, ale občas sáhnu i po nějaké jiné knize. Pro odlehčení :)
Co děláš ve volném čase, když zrovna nepracuješ, nebo
nepíšeš?
Věnuji se rodině, domácnosti a svým přátelům. A taky
propagaci Prokletí ohně :-))
Nějaký vzkaz pro čtenáře blogu?
Čtěte :-) A pokud máte i literární sklony a touhy, pište :-)
Vydáním Prokletí ohně v knižní podobě se splnil můj velký sen. Doufám, že se
bude líbit natolik, aby byl první knihou z mnoha :-)
Pokud by vás zajímalo, co se okolo Prokletí ohně děje, jak
se vyvíjí má další tvorba, fotky z akcí ap., sledujte www.martinawolfova.cz, nebo mé
oficiální FB stránky.
Budu ráda za vaše komentáře, připomínky, názory, doporučení,
rady, fotky a prostě všechno, co vás ve spojení s Prokletím ohně napadne, nebo
oč se se mnou a ostatními čtenáři budete chtít podělit :-)
A Filipovi děkuji za zájem se mnou tento rozhovor
uskutečnit :-) A také za ostatní podporu a pomoc :-)
Já děkuji Tobě Martino za rozhovor a držím palce, ať si Prokletí ohně najde své další čtenáře! :)
4 komentářů
Pěkný rozhovor. Ukázka z další knihy vypadá docela zajímavě. Prokletí ohně jsem nečetl, ale do té novinky se pustím. Zvlášť když to je víc fantasy.
OdpovědětVymazatDěkuji :) Taky si myslím ;) Tak tím pádem se do novinky pustíme oba dva! :) ;)
VymazatJeště chvilku si budete muset kluci počkat:-) Než to vyjde knižně, pokud to vyjde:-) Ale váš zájem mě rozhodně těší:-) MW
OdpovědětVymazatNo, já si počkám rád :) A věřím, že vyjde! :) A když ne, tak mi to aspoń pošleš v PDF :D
Vymazat:)