středa 26. září 2012

Interview: Martina Wolfová ~ "Česká Barbara Erskinová"


Někteří z čtenářů blogu Tě určitě neznají. Mohla by ses nám představit? 
Mé civilní jméno je Martina Szerudová, narodila jsem se ve znamení Štíra v roce 1979 a mám manžela a 3letého syna Ondřeje. Po absolvování všeobecného gymnázia v Českém Těšíně, jsem strávila 6 nádherných let na Slezské univerzitě v Opavě, kde jsem se věnovala studiu oboru historie-muzeologie. V současné době pracuji ve společnosti Fermat CZ, kde obchodujeme kovoobráběcí a tvářecí stroje. 

Jak jsi se vlastně dostala k myšlence, že napíšeš knihu? 
Nevím, kdy přesně jsem si usmyslela, že budu psát, ale mé první literární pokusy započaly někdy kolem mých 13 let. Pamatuji se, jak jsem ručně sepisovala někdy kratší, jindy delší, příběhy, v nichž jsem se snažila reflektovat své zážitky, emoce a zkušenosti. Psala jsem je do sešitů a většina je už dávno pryč, ztracená někde v propadlišti dějin. Tři ze svých „románů“ z dob před mými 18. narozeninami mám doma schované, a občas, když se chci pobavit a zavzpomínat si, tak se k nim vracím :-)
Když jsem pak jednou jela večer z univerzity vlakem z Opavy domů a sledovala okolní setmělou krajinu, políbila mně múza a počastovala scénou, kterou začíná Prokletí ohně. K tomu se připojila má záliba v historii a tajemnu, a já začala spřádat příběh života Cory a lady Christabel.

Byla kniha Prokletí ohně tvým prvním dílem, nebo tomu něco předcházelo? 
Vlastně jsem odpověděla už výše. Jisté literární pokusy tu byly, psala jsem však hlavně pro sebe a do „šuplíku“. Prokletí ohně je prvním příběhem, u kterého jsem usoudila, že by třeba mohl potěšit i někoho dalšího. Takže ano, je mým prvním opravdovým dílem.

Pomáhal ti při psaní někdo? 
Při psaní mi nikdo nepomáhal. No možná kamarád Google :-)) První verzi četl kamarád a kolega z univerzity Standa, který sám píše, a pak ještě jedna má dobrá kamarádka Táňa, která mi posloužila jako testovací čtenářka pro druhou, již upravenou verzi. Znám ji už hodně dlouho a je to človíček, který mi umí říct do očí i názor, o němž ví, že se mi nebude líbit. Navíc se umí skvěle vcítit do ostatních lidí, takže i do postav mého příběhu. Hodně mi pomohla a je také její velkou zásluhou, že je Prokletí ohně takové, jaké je :-) A nesmím zapomenout ani na připomínky a doporučení paní redaktorky Jenny Nowak.

Chystáš nějaké pokračování Prokletí? 
Ne nechystám. Pro své čtenáře mám už připravené další dva příběhy, které jsou spolu úzce spjaty, na Prokletí ohně však nenavazují.  

Někteří dobře vědí, že pořádáš besedy. Mohla bys nám poskytnout echo, kde se budou v nejbližší době konat, nebo to ještě není tak zcela jasné? 
Zrovna 22.9.2012 se konalo autorské čtení v Českém Těšíně. Další jsem připravila ve spolupráci s Regionální knihovnou v Karviné na 2.10. v 17:00. Všichni jsou samozřejmě srdečně vítaní:-)
Mám rozjednáno i čtení v Bohumíně, a chystám se oslovit i knihovnu v Ostravě, zda by byl zájem o čtení i v krajské městě:-)
Věřím, že je to teprve pár čtení z mnoha.

Mohla bys nám poskytnout exkluzivní ukázku z tvého dalšího díla, nebo aspoň nastínit, o co tam jde? :) 
Jde o příběh, v němž hlavní roli hraje opět zlý „osud“, s nímž se musí prát mladá dívka jménem Saffron. Stejně jako Prokletí ohně obsahuje kniha prvek prolínání časových rovin, tajemno a také tajemství, jež je třeba rozluštit. Přidala jsem tentokrát ale trochu více prvků fantasy, a kniha je možná o malý kousek drsnější, než Prokletí ohně.

Ukázka:
     Její auto objevil mezi borovicemi kousek od jezera Crystal Lake. Noc byla jasná a chladná. Nebe bylo čisté a hvězdy ho zdobily jako démanty. Zaposlouchal se do vibrací Saffroniny energie, a rychle ji našel.
     Seděla na břehu jezera v malé zátoce, která byla krytá lesem tak dokonale, že se k ní dalo dostat, pouze pokud ji člověk znal. Objímala se pažemi, aby se alespoň trochu chránila před nočním chladem a vzlykala. Bosé nohy si třela jednu o druhou, aby se zahřály.
     Na hladině jezera se třpytily odrazy hvězd a o vlnky, které ji čeřily, se lámal měsíční svit. Kolem bylo naprosté ticho, které jen občas přerušil zvuk šplouchnutí. V dálce zaslechl sovu.
     Zhmotnil se jen pár kroků od ní, ale nepřibližoval se, aby ji znovu nepolekal.
     Spatřila ho téměř okamžitě. Prudce se vymrštila a couvala před ním, dokud nenarazila do balvanu, který ležel na břehu za ní. Dosahoval jí ke kolenům a Nakir si jen na moment představil, jak na něm Saffron asi v letních dnech sedává a nastavuje tvář slunci.
     „Nepřibližuj se!“ přikázala mu vystrašeně a snažila se přestat plakat.
     „Nikdy bych ti neublížil, Saffron,“ promluvil klidným hlasem.
      „Za celou dobu, co tě znám…“ pokračoval, ale zarazil se, když si všimnul, jak jí pohledem probleskl záchvěv poznání.
     Než se nadál, přistoupila k němu a vší silou mu vyťala políček. Pak zase rychle ustoupila, jak se polekala toho, co právě udělala.
     Nakir se hněvivě zamračil. „Takhle vypadá tvůj vděk? Mám dojem, že jsem tě před chvílí zachránil před docela zajímavě strávenou nocí,“ řekl ironicky.
     Nervózně si olízla rty, než promluvila. „Nevím, kdo, nebo co jsi. Ale vím, že mě už několik dní sleduješ. Tedy teď už vím, že jsi to ty, předtím jsem si myslela, že…“ vyhrkla, hlasitě se nadechla, aby dál dotčeně pokračovala: „Sledoval jsi mě. Všude a pořád. Napřed jsem si myslela, že blázním, když mám pocit, že je někdo pořád se mnou, ale byl to správný instinkt. Slídil jsi za mnou. Tu facku sis zasloužil.“
     Hněvivý výraz na jeho tváři vystřídalo pobavení: „Asi jsem si ji vážně zasloužil. Ale dovol mi na svou obranu říct, že pokaždé, když ses svlékla do spodního prádla, zavřel jsem oči.“
     Přitom se na ni přidrzle usmál.
     Sípavě se nadechla, cítil, že její strach se nyní mísí se zlobou. Určitě by ho nejradši nazvala grázlem, nebo sprosťákem, ale bála se.
     „Kdo jsi? A co jsi to udělal s tím mužem?“ zeptala se místo toho váhavě.
     „Zabránil jsem mu, aby tě znásilnil,“ odpověděl jednoduše a chytře přešel její první otázku.
      „Já vím a …děkuji,“ řekla tiše, načež Nakir jen pokývl hlavou, jakože se rádo stalo. „Ale co přesně jsi mu udělal? Myslím, že při tom zešílel…A tvoje oči, když ses na mně pak podíval…Cos mu to ukázal?“
     „Na tom přece nezáleží. Hlavně že je pryč, ne? Pokud se ti tedy jeho společnost přece jen nelíbila,“ neodpustil si sarkasmus.
     Saffron se zamračila. Měla pocit, že brzy omdlí strachy, nebo umrzne, rozhodně ale nestála o jedno ani druhé, pokud by se to mělo odehrát v jeho přítomnosti. Pořád se ho příšerně bála, nedokázala ale zabránit svým myšlenkám, aby jí divoce nevířily v mozku a nedraly se jí na rty formou pro něj možná nepatřičných otázek.     
     „Proč mě sleduješ?“
     Nakir se zatvářil, jakože přemýšlí, než odpověděl: „Jsi zajímavá. Viděl jsem tě jednou v baru a chtěl jsem tě vidět zas. A taky umíš docela zajímavou věc.“
     Saffron sklopila oči k zemi, nedokázala snést ten jeho zkoumavý pohled. A ty oči! Kdo může mít takhle zbarvené oči?
     „Raději bych to neuměla,“ přiznala, aniž tušila proč.
     „To mi došlo, když jsem tě pozoroval,“ řekl vážně.
     Saffron na něj znovu pohlédla: „Řekni mi, kdo jsi. Tvrdíš, že se tě nemusím bát a s tím chlápkem jsi mi vážně pomohl, ale jak ti můžu věřit, když mi tajíš, co jsi.“
     Zabodl se jí tím zeleným pohledem do očí a ona pochopila, že o tom rozhodně mluvit nechce.
     „Je ti zima,“ řekl místo toho.
     Jakoby nestačilo, že mě děsí k smrti, ještě před ním musím stát skoro nahá, prolétlo Saffron nešťastně hlavou.
     „Dej mi chvilku,“požádal ji, obrátil se jakoby k odchodu, ale rychle ji ještě přes rameno upozornil, aby se nelekla. Znělo to trochu posměšně. Pak najednou zmizel. V jednu chvíli tam stál, a pak byl najednou pryč.
     Saffron spadla čelist, a začala se třást ještě víc. Cítila, že už se neudrží na nohou, tak si sedla na chladný kámen, a snažila se ze všech sil alespoň trochu se uklidnit.
     Když se za několik vteřin znovu zjevil, jen kousek vedle ní, zděšeně vyjekla.
     Zatvářil se trochu otráveně a podal jí deku: „Viděl jsem ji ve tvém autě. Zabal se do ní, bude ti tepleji.“
     Chvějící se rukou si ji od něj vzala, a náhodou se přitom dotkla jeho prstů.
     „Jsi teplý,“ vyhrkla překvapeně a okamžitě jí došlo, jak pitomě to vyznělo.
     Zatvářil se překvapeně, pak se ale jen uchechtl: „Považovalas mě za upíra?“
     Když němě přikývla, rozesmál se na celé kolo.
     Jeho smích byl nádherný, mnohem krásnější, než jakýkoli zvuk, který ve svém životě poznala. Když se smál, nevypadal vůbec hrozivě…
     „Když nejsi upír, tak co jsi? Umíš mizet a pohybuješ se hodně rychle,“ ukázala na deku, do které se zabalila, než pokračovala: „Umíš být neviditelný. Umíš házet lidmi, aniž by ses jich dotkl, a to, cos udělal s těma očima…“
     Nakir se přestal smát a s každým jejím dalším slovem se víc a víc mračil. Už zase naháněl hrůzu.
     „A jsi nádherný,“ přiznala rozpačitě.
     „A proto si myslíš, že jsem upír? Už jsi někdy nějakého potkala?“
     „Ne, ale takhle nějak si ho představuji,“ řekla popravdě a nedovolila mu utéct od tématu:
 „Co jiného bys mohl být?“

Velice záludná otázka: Jaké knihy máš ráda? Romantiku, detektivky nebo fantasy? 
Začínala jsem na historických románech, na základě záliby mojí maminky. Pak jsem četla skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Nyní čtu hlavně fantasy, ale občas sáhnu i po nějaké jiné knize. Pro odlehčení :)

Co děláš ve volném čase, když zrovna nepracuješ, nebo nepíšeš? 
Věnuji se rodině, domácnosti a svým přátelům. A taky propagaci Prokletí ohně :-))

Nějaký vzkaz pro čtenáře blogu? 
Čtěte :-) A pokud máte i literární sklony a touhy, pište :-) Vydáním Prokletí ohně v knižní podobě se splnil můj velký sen. Doufám, že se bude líbit natolik, aby byl první knihou z mnoha :-)
Pokud by vás zajímalo, co se okolo Prokletí ohně děje, jak se vyvíjí má další tvorba, fotky z akcí ap., sledujte www.martinawolfova.cz, nebo mé oficiální FB stránky.
Budu ráda za vaše komentáře, připomínky, názory, doporučení, rady, fotky a prostě všechno, co vás ve spojení s Prokletím ohně napadne, nebo oč se se mnou a ostatními čtenáři budete chtít podělit :-)
A Filipovi děkuji za zájem se mnou tento rozhovor uskutečnit :-) A také za ostatní podporu a pomoc :-)

Já děkuji Tobě Martino za rozhovor a držím palce, ať si Prokletí ohně najde své další čtenáře! :)

4 komentáře:

  1. Pěkný rozhovor. Ukázka z další knihy vypadá docela zajímavě. Prokletí ohně jsem nečetl, ale do té novinky se pustím. Zvlášť když to je víc fantasy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Taky si myslím ;) Tak tím pádem se do novinky pustíme oba dva! :) ;)

      Vymazat
  2. Ještě chvilku si budete muset kluci počkat:-) Než to vyjde knižně, pokud to vyjde:-) Ale váš zájem mě rozhodně těší:-) MW

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já si počkám rád :) A věřím, že vyjde! :) A když ne, tak mi to aspoń pošleš v PDF :D
      :)

      Vymazat