čtvrtek 31. prosince 2015

Knižní zúčtování září–prosinec 2015

Když jsem si zjistil datum posledního článku patřící do této kategorie, zděsil jsem se. Vážně jsem poslední knižní zúčtování napsal na přelomu srpna a září? Uběhlo tolik času? Kdybych mohl, sypal bych si popel na hlavu, ale z důvodu dalšího článku, který by se měl v nejbližších dnech na blogu objevit, je zbytečně se obhajovat dvakrát. Jisté je ale to, že za tu dlouhou – pro mě kratší, než bych sám chtěl – dobu se mi podařilo získat opravdu nádherné knižní kousky, na které jsem z celého srdce pyšný. Je pravdou, že za to mohou i Vánoce, protože ještě pořád se snažím dodržet pravidlo přečti-všechny-nepřečtené-knihy-co-máš-doma. Každopádně, dnešní den je hodně krátký na to jej trávit mými výlevy, a proto raději všechny kousky co nejrychleji představím, ať můžete pokračovat (nebo začít) ve slavení Silvestra 2015!  

Knihy, které jsem si koupil: 

Pouštní kopí by Peter V. Brett
Válka za bílého dne by Peter V. Brett
Město schodů by Robert Jackson Bennett
Město ztracených duší by Cassandra Clare
Město nebeského ohně by Cassandra Clare

Nemožné se stalo skutečností, aneb konečně jsem si pořídil druhý a třetí díl série Tetovaný. Někdy mě docela mrzí, že nemám dostatek času (a financí) na to, abych koupil všechny potřebné díly na uzavření jednotlivých sérií a mohl se nejlépe zavřít v jednom pokoji a jenom číst. A číst. Když se ale naskytla příležitost si Pouštní kopí a Válku za bílého dne pořídit za zlevněnou cenu na bazaru, což se na knihách nelze takřka vůbec poznat, bylo rozhodnuto. Sáhl jsem do peněženky a okamžitě si oba díly koupil. A musím říci, že jsme udělal dobře. Všechny tři díly už nyní vedle sebe vypadají naprosto dokonale a já už dokonce i začínám pociťovat takovou tu náladu na zhltnutí dalších příběhů od Petera V. Bretta. Už jsem skoro zapomněl, jak dokonalý první díl vlastně byl... a že je potřeba na dějovou linii a celou atmosféru příběhu a světa co nejrychleji navázat! 

Těsně před vánočními prázdninami jsem taktéž zavítal do Prahy na nákupy, kde se mi podařilo nejen nakoupit dárky pod stromeček (ach ano, jako vždy na poslední chvíli), ale stejně tak i tři knížky. Většina z vás to možná zná, ale já, jakožto chudý chlapec z vesnice, byl úplně na větvi z toho množství lidí, které se v Praze vyrojilo... já vlastně ani nevím odkud. Hlava na hlavě a nákupáky doslova přeplněné k prasknutí. Byl to blázinec, ale zase na druhou stranu, vánoční Praha je nádherná. Má atmosféru a tím pádem to i tak nějak vykompenzovalo naštvané výrazy lidí, kteří do vás vráželi a kdyby mohli, tak by vám i s radostí vyrvali ten malý dárek, co jste koupili. Ehm, ale zpět k věci. Město ztracených duší a Město nebeského ohně byly knihy, o kterých jsem věděl, že bych si je měl koupit – když už ne kvůli ději, tak aspoň kvůli tomu, že budu vlastnit všechny díly série. Doufám, že to nebyla zbytečná útrata, protože... Cassandra Clare a já. Znám své. Poslední dobou jsem v young adult ztratil i ten kousek víry, co jsem měl. Něco jiného je ale Město schodů, po kterém jsem pokukoval na internetu ještě v době, kdy nebyl český překlad v knihkupectvích. Na chvíli jsem se zastavil a musel si na GoodReads ověřit, jestli se jedná o stejnou knihu, protože ta obálka mě docela zmátla, ale věřím, že celkové hodnocení 4,15 nelže. Uvidíme. 

Knihy, které jsem dostal darem: 

Kompletní příručka kreslení by Barber Barrington 
Strach moudrého muže by Patrick Rothfuss
Žitkovské bohyně by Kateřina Tučková 
Scarlet by Marissa Meyer

Vánoce jsou svátky klidu a míru. I když je pobyt s rodinou a atmosféra s nimi strávená nejdůležitější, ruku v ruce jdou i dárky. Lidé často zapomínají na to, že Vánoce slouží hlavně k tomu, abychom se všichni sešli u jednoho stolu a strávili aspoň jeden večer v roce spolu, bez jakýchkoli hádek a podobně. Tento rok jsem byl velice spokojen s tím, že se maličkosti, které jsem svým nejbližším nakoupil, líbily, a i když jsem nečekal něco extra – protože ruku na srdce, mám vše, co jsem mohl kdykoli chtít a netoužím po dalších věcech –, tyhle kousky mě velmi mile překvapily. Kompletní příručku kreslení jsem vůbec nepředvídal. Tenhle typ knihy je velmi pochybný, ale už teď jsem tam našel pár rad, které mi (snad!) v nejbližší budoucnosti pomohou. Strach moudrého muže jsem dostal od bráchy, za což bych mu rád znova poděkoval, byť vím, že si tenhle článek pravděpodobně asi nikdy nepřečte. Sice mě mrzí, že mi kniha přišla v naprosto jiném vydání, než bylo uvedeno na stránkách a mně tak nebude ladit v knihovničce, ale sper to čert. Možná se pokusím nějak vyreklamovat tu správnou verzi, ale když už nic, tak důležitý je obsah, nikoli vzhled. I když... knihovničky a ladící knihy v nich jsou asi to, na co je mnoho z nás háklivých. Žitkovské bohyně byly naprostým překvapením, protože po dlouhé době, co mi knihu doporučil třídní, budu mít možnost si příběh přečíst a potvrdit si, že čeští autoři stojí za to – já na to sice přišel už dávno, ale sem tam neuškodí si tuhle věc připomenout. Nakonec je tady Scarlet... k té není potřeba dalších slov. Dokonalá obálka a v tomhle okamžiku už je nachystaná se záložkou a čeká, než si k ní sednu a ponořím se do dalšího příběhu z Měsíčních kronik. 

Knihy, které jsem dostal k zrecenzování: 

Pán věže by Anthony Ryan (recenze)
Oko temnoty by Brent Weeks
Meč severu by Luke Scull

Poslední měsíce (ale hlavně listopad a prosinec) se nesly v duchu kvalitních a dokonale vystavěných fantasy. Po dlouhém čekání mi mohli z Knihcentra opět poslat nějaké ty recenzní výtisky (za což jim ještě jednou moc děkuji!), a já tak mohl opět pokračovat ve své roli recenzenta, na kterou jsem poslední dobou neměl moc času. Celý tenhle úvod do mého "fantasy bloku" roku jsem započal Pánem věže, což mě zcela srazilo na kolena. Ten příběh, postavy, atmosféra... Všechno tak dokonale vytvořené a přesto čtivé, že i těch více jak 600 stránek uplynulo jako voda. Pro příště si ale budu muset zapamatovat, že po takové mňamce je potřeba se držet a dát si oddech, protože když jsem hned po Pánovi věže četl Meč severu, ještě pořád jsem očekával vysokou kvalitu, což u Temného bratrstva není podmínkou. V jádru je to fakt kvalitní příběh, ale člověk musí mít asi jinak nastavené hodnoty na to, aby si příběh mohl užít tak, jak autor zamýšlel. Posledním recenzním výtiskem je Oko temnoty, které se mi podařilo dnes dočíst, tudíž je to nejen dokonalé pokračování Světlonoše, ale taky poslední knihou roku 2015. Brent Weeks mě přesvědčil, že druhá kniha byla jenom malým škobrtnutím a ještě pořád to umí pořádně rozjet. Nebezpečí střídalo nebezpečí, hodně zvratů, politika, magie – jednoduše vše, co si série a kvalitní high fantasy zasluhuje. Už teď se těším na poslední díl! 

Pohled na všechny knihy: 

Jaká byla vaše vánoční nadílka? Pochlubte se! :)

Co více asi říct? Možná to, že právě tento článek je poslední, který za tento rok napíšu. Má to nějaké kouzlo, nemyslíte? Další věc, kterou už všichni víte, ale já jednoduše cítím nutkání ji zopakovat, je ta, že jste vážně super lidi a já jsem velice rád, že jste se mnou přečkali další rok! Do nového roku 2016 vám všem přeji, ať se vám podaří si splnit minimálně polovinu stanovených snů; ať poznáte další super knižní hrdiny, zažijete ještě peckovnější dobrodružství a svět vám oplatí to, co jste pro něj tento rok dělali. Nechť zítra vkročíme do dalšího roku tou správnou nohou a samozřejmě tím nejstylovějším způsobem! 

2 komentáře:

  1. Bože, asi tě přijdu vykrást :D Minimálně polovinu chci domů taky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No potěš! To abych začal zlepšovat zabezpečení domu!:DDD Ale ne, určitě jsi na Vánoce dostala taky nějaké supr kousky, ne? :))

      Vymazat