RC Review: Skleněný trůn
února 14, 2016
Název: Skleněný trůn
Autor: Sarah J. Maas
Počet stran: 392
Vydavatel: CooBoo
Série: Skleněný trůn #1
Orig. název: Throne of Glass
Autor: Sarah J. Maas
Počet stran: 392
Vydavatel: CooBoo
Série: Skleněný trůn #1
Orig. název: Throne of Glass
V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.
Život vraha je vždycky těžký – takový člověk se musí naučit kráčet ve
stínech, mít nastražené uši a dávat pozor na všechny detaily. Vládci si často
libují ve vypisování velkých odměň za hlavy nájemných vrahů, ale nikoho nikdy
nenapadlo, že i když se jedná o špinavé povolání, vrazi jsou přeci jen taky
lidé. Někdy dokonce ani oni totiž netouží po ničem jiném, než dokončit zakázku
a užívat si svobody.
Vyřkněte v Andarlanu nahlas jméno Celaena Sardothien a i nohy těch
nejstatečnějších se začnou třást. Říká se, že v celém království není lepšího
vraha. Jenže sláva netrvá věčně a dokonce i tato obávaná vražedkyně je zajata a
poslána do solných dolů. Jeden rok je dlouhá doba a ona už přestává doufat, že přijde
nějaká spása. Jenže v tu chvíli se objeví korunní princ Dorian
v doprovodu velitele stráží Chaola, se kterými přichází i možnost doly
opustit. Cena za vykoupení je nebezpečná – musí se zúčastnit klání pořádané
králem, během kterého se na královském dvoře utkají ti nejlepší z vrahů.
Budou proti sobě navzájem bojovat, dokud nezbude pouze jeden. Jeden, jenž se stane
královským bojovníkem a po dokončení své služby získá svobodu. Celaena je
sebevědomá, neboť je to právě ona, která je nejlepší ze všech vrahů. Jenže po
příchodu do skleněného hradu si začíná uvědomovat skutečný rozměr nebezpečí,
které na ni mezi tvářemi zabijáků číhá. Vše se začne komplikovat a Celaena se
seznámí nejen s dalšími členy dvora, ale taktéž v králi – a nejen
v něm – uvidí skutečného nepřítele. Neví, komu má věřit. U dvora neznají
její pravou tvář, král ji nenávidí a k tomu všemu se během nocí odehrávají
ve skrytu hradu brutální vraždy. Má s tím snad nějakou spojitost její
přítomnost? A co lidé, kteří Celaena i přes její pověst věří? V princovi a
svém strážci nachází více, než by vůbec chtěla. Mladá vražedkyně už na počátku
věděla, že jí toto klání změní život. Jak ale moc, to si nedokázala představit
ani v nejdivočejších snech.
„Někdy nám lidé se zlou vůlí říkají věci, aby nás
zmátli a aby nás pronásledovali v myšlenkách dlouho poté, co jsme se jim
postavili.“
Anotace jsou zlo. Po přečtené té na Skleněný trůn si hodně lidí řekne,
že se jedná o příběh vyprávějící o krutých vraždách, hrdince, která se ničeho
nebojí a že při čtení proniknou do tajů vražedných praktik. Jenže to varování o
tom, že ani jedno z toho kniha nesplňuje, se nikde nepíše. Už před
otevřením knihy jsem měl velká očekávání, protože tajemný svět vrahů je vždycky
něco neotřelého a nového. Skleněný trůn ale není vůbec o vraždění – o
něco takové v young adult žánru pravděpodobně nikdy nešlo a asi ani
nepůjde. Sarah J. Maas se raději zaměřuje na klasický klišé milostný
trojúhelník, který svým čtenářům podává po velkých dávkách. Důležité jsou šaty
a bály, než nože a plížení se. Je ale vtipné, že už po takovémhle zklamání si
autorka vložila zápletku do světa, který má velké předpoklady k tomu, aby
byl temný a nemilosrdný. Království je velice mile a zajímavě vystavěno. Starodávna
civilizace, která kdysi celý svět obývala, dodává plošnému příběhu aspoň nějaký
kousek rozměru. Autorka si dokonce i pohrála s nebezpečím, které vypadá
jako skutečná hrozba a ne jen jako nějaké plané sliby. Čtenář si i přes
zabití námětu může vybrat ze dvou možností – buď bude fandit králi, který vypadá
jako jediná postava s temnou stránkou namixovanou s dokonalou maskou
pro veřejnost, nebo starodávné zlo, které číhá nejen ve zdech skleněného hradu.
Jak je tedy možné, že v jedné knize existuje takový protiklad? A proč to
ksakru není jediný problém?
Hlavní postavy jsou základním pilířem každého příběhu, jenže jak může
vypadat příběh s hlavní hrdinkou, která je všechno, jenom ne někým, koho
by šlo obdivovat? Celaeny Sardothien se všichni bojí. Během čtení Skleněného
trůnu vás o skutečnosti poučí facky rovnou z obou stran. Odkud se
strach z této mladé dívky vzal? Není mi známo, jak to Sarah J. Maas
s Celaenou zamýšlela, ale je jasné, že její osobnost mírně odflákla a už
vůbec nedokázala vyvolat respekt z této postavy. Celaena totiž není
vražedkyní, které bychom se měli v temných a bezesných nocích bát. Ano,
tato dívka je velice mladá a i přes svou dokonalost a krutý osud, je spíše
princeznou libující si v šatech a láskyplných pohledech. A samozřejmě je i
stejně výřečná. Skleněný trůn je plný planých výhružek a myšlenek na to,
jak zabít toho a zase tamtoho. Celaena vážně ráda představuje sto a jeden
způsob, jak někoho zabít. Jenže takové řeči potřebí skutek, jenže ten utekl. A
nikdy se nevrátil.
Když opomineme dokonalost této postavy – neboť právě ona vyniká snad se
všemi zbraněmi –, jediné, čím by mohla opravdu zabíjet, jsou slova.
Kdyby to opravdu šlo, všichni bychom byli mrtví už v prvních kapitolách. Napomáhají
tomu i vedlejší postavy, spíče nevtáhnuté a místy jednoduché, než kvalitní a
důmyslné. Princ si až moc užívá přítomnosti Celaeny a velitel stráží Chaol je…
málo muž na to, aby byl velitelem stráží. Jediná postava, která je nejvíce
prostorová, je (díkybohu!) král Aldanaru, na kterém autorka zapracovala až
podezřele moc. Není jisté, jestli si tím připravovala půdu pro další změny, ale
jedno je jisté. Pokud se z Celaeny nestane aspoň (pod)průměrný zabiják,
bude tím zahanbovat všechny slavné vrahy, které najdeme v jakýchkoli
jiných knihách.
Jak bylo již zmíněno výše, i když se celá výstavba hroutí, svět a autorčin
styl tomu všemu hází záchranný kruh, který dělá ze Skleněného trůnu aspoň
cosi čitelného. Když si uvědomíte, co vám právě prošlo pod rukama, odmyslíte
zdlouhavé a nudné pasáže, bez kterých by se kniha obešla, uvědomíte si, že je
celý příběh aspoň kvalitně podán. Sarah J. Maas je kvalitní vyprávěčkou, ale
musíte se zaměřit pouze na samotné jádro knihy, protože zbytek je až moc
povrchní, aby se o něm déle diskutovalo. Příběh je z velké části naivní, a
přesto se snaží udržet při životě kousek magické atmosféry, který autorka
představí – k mému neštěstí – až ke konci, kdy se konečně aspoň částečně
odhalí záměry, jakým směrem by se příběh mohl pohybovat. Je velká škoda, že Skleněný
trůn funguje jako jeden velký stavební kámen, který neposkytuje takřka nic
hodnotného. Děj se pomalu graduje a až na onom zázračném konci, který není zase
tak obtížné odhadnout, se konečně dozvíte, jak se tahle první kapitola života
rádoby-vražedkyně uzavřela. Má naděje je velice malá a pokud autorka kvalitu
příběhu nepozvedne, bude mě akorát mrzet ten čas, který jsem nad knihou
strávil. Nic víc.
Svoboda, nebo smrt.
Skleněný trůn je kniha plná
naděje a planých slibů. Když se už podaří překousnout hlavní hrdinku libující
si ve čtení knih do půlnoci a probouzení se v jednu odpoledne, vše se
rozdrtí v okamžiku, kdy si uvědomíte, že tohle není příběh o vražedkyni
plnící své úkoly. Kniha vypráví spíše o životě rádoby vražedkyně, ve kterém
hraje důležitou roli milostný trojúhelník. Děj je na mnoha místech
předvídatelný a teprve až na konci se objevuje něco, co by mohlo pozvednout
velice nízkou kvalitu. Je jenom otázkou, co si Sarah J. Maas připravila do
druhého dílu, ale v zájmu většího dobra budu doufat, že Skleněný trůn
figuruje jenom jako základ. Protože pokud se autorka, postavy a vraždění
nezlepší, nejsem si jistý, jestli bude vidina série ještě někdy světlá.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo!
2 komentářů
Tak já ti nevím, poslední dobou se mi do té knihy čím dál víc nechce... :D Docela jsem se těšila, před českým vydáním to mělo ohlasy, ale teď jsou všude negativní recenze, tak vůbec nevím, jestli se do toho pouštět :D
OdpovědětVymazatZdravím. Já s tvou recenzí musím povětšinou nesouhlasit, i když s Chaolem to docela sedí, to jeho zhroucení na konci jsem moc nepochopila. Jinak mi knížka připadala jako základ, který si autorka vybudovala, aby na něm mohla dál stavět. Možná ale knížku tak hájím proto, že jsem přečetla i pár povídek téhle série a druhý díl, a to je akčnější, temná stránka Celaeniny povahy se ukazuje častěji a o minulosti je tam informací více. Snad se ti druhý díl bude líbit více, pokud se do něj rozhodneš pustit :-)
OdpovědětVymazat