Review: Rezistence
ledna 12, 2013
Název: Rezistence
Počet stran: 352
Autor: Veronica Roth
Vydavatel: CooBoo
Série: Divergence #2
Orig. název: Divergent
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?
Frakce se začínají rozpadat a Chicago je v ohrožení.
Lidé se rozdělují na dva tábory: Ti, co chtějí město vlastnit a ti, co chtějí
nebezpečí zničit. Zničením jejich nepřátel ale zničí vše, v čem tak dlouho
žili. Může tím vůbec nějaký mír nastat? Nebo je to vše pouze začátek nové
zkázy, kterou si frakce přivedou samy…?
Rezistence navazuje hned na Divergenci. Tris simulaci
zničila a nyní nastává její úkol, aby disk chránila. Společně s Tobiasem
se snaží najít úkryt, kde by mohli připravit další kroky. Mírumilovní jsou
neutrální a poskytnou jim úkryt, ten ale nevydrží dlouho. Vyhledají pomoc u
těch, od kterých by to nikdy nečekali. Od odpadlíků, kterých se všichni ve
frakcích straní. I přes nástrahy a nepohodnutí se odpadlíci s našimi
hrdiny dohodnou na jasném a zřetelném plánu: Zničit Sečtělé a nastolit tak
„mír“. Tris ale ví, že někteří její přátele lžou a něco tají. Dozví se taky o
tajemství, které jim můžou poskytnout pouze Sečtělí. Bude ale čas něco zjistit,
když má dojít k útoku každou chvíli? Musí si ale taky dávat pozor na
zradu, která může udeřit ze všech stran. Dokonce i ze stran přátel…
„Jedna volba tě
může zničit.“
Jak jistě víte, první díl mě uchvátil. Divergenci jsem si
oblíbil a byl jsem rád, když jsem si mohl přečíst další díl. Než jsem se ke
knize dostal, někteří mi říkali, že bych se měl bát, ale já je jaksi ignoroval.
Teď jsem věděl, že jsem je měl poslechnout. Jenže po přečtení jsem byl bohužel
zklamán.
Hlavním problémem byla Tris & Tobias. Je pravda, že od
prvního dílu jsem věděl, jak to s nimi bude, ale tohle bylo opravdu moc.
Jejich neustálé hádky a následné usmíření, chvíle pohody a klidu a celý kolotoč
se spustí opět a po čtvrté hádce mi to prostě doslova začínalo lézt na nervy.
Nechápu, jak se někdo může takhle hádat. Chápal bych, kdyby se pohádali a poté
by byl klid, ale pořád dokola? Promiň Veronico, ale tohle opravdu ne…
Co by se mohlo zařadit do dalších problémů bylo to, že jsem
se nedokázal do poloviny s knihou vžít. Prvních 200 stránek se vleklo a já
se těšil na ten slibovaný konec, který hodnocení aspoň trochu vyhoupl nahoru.
Občas se mi zdál i samotný příběh zmatený a chvíli mi trvalo, než jsem si
vlastně uvědomil „vo co gou“. První díl byl více živější a plný… já nevím…
prostě více živější a neustále se tam něco dělo. Tady? Byl jsem rád, když se
stalo něco zásadního za padesát sto stránek.
„Ty se mnou
souhlasíš?“ zeptá se a v předstíraném úžasu mu poklesne brada. „To sérum
možná není úplně k zahození…“
Kromě toho, že byl příběh občas zmatený, se mi myšlenka
Rezistence docela zamlouvala. Se Sečtělími jsme se dostali o krok dále a
nakonec bylo odhaleno i to tajemství, ze kterého vyplynulo aspoň trochu
nakousnutí na díl třetí. Veronica Roth používá styl, který se často pěkně čte,
ovšem nudu zakrýt nedokáže. Nevěnuje se dlouhým popisům oblastní a snaží se
příběh urychlit. To, co ale u ní obdivuji je to, že dokáže čtenáře donutit, aby
společně s postavami hledal indicie a taky čtenáře donutit, aby si
pokládali stejné otázky, jako hlavní hrdinové.
Abych řekl pravdu, nedokázal jsem si najít žádnou oblíbenou
postavu, kterou bych úplně miloval a nemohl se od ní odtrhnout. Jasně, všichni
milují Tobiase, ale ten se chove jako úplný idiot. Tris sice podporuje, ale
neustále se o něm nic nedovíte a pouze zřídka kdy se stane, že se chove jako
osmnáctiletý kluk. Hrdinové mají být vyspělejší, ale občas to opravdu škodí…
Tris? Ty její výkyvy nálad prostě udýchat nemůžu. Vím, že dospívání je opravdu
podivné, ale něco takového bych z domu vyhodil hned! Ale možná… Christina
a Peter? Ano, ti dva jsou opravdu zajímaví. Byli více „lidštější“ než ostatní a
neřešili nějaké blbosti. Scény s nimi byly často plné překvapení, ale taky
bolesti a jsem zvědavý, co se s oběma vlastně stane.
Ke konci knížky mě Rezistence začala bavit, ale myslím, že
konec nenahradí ten zbytek knížky, který byl nezáživný. Doufám, že se Veronica
Roth nějak vzpamatuje a jak někteří říkají: „Nebude vařit třetí díl z vody,
jako tohle.“ Věřím, že třetí díl bude skvělý! Jestli se ovšem nemýlim…
4 komentářů
Hrdinové mají být vyspělejší? Keď sa uvádza vek 16 pre dievča a 18 pre chlapca, ja som rátala s tým, že až také múdre rozhodnutia robiť vo vzťahu nebudú 8D Navyše skoro každého stratili, to nie je jednoduché. Tiež som mala chuť občas im zakrútiť krkom, ale nakoniec sa to celkom slušne zakončilo. Ich láska je taká špecifická, komplikovaná 8D ale za to milá.
OdpovědětVymazatPekná recenzia, aj keď mne sa kniha páčila viacej 8)
Většinou to tak bývá, ne? Že hrdinové "myslí jinak" a jinak se chovají... :D Tady to prostě bylo divné :D 8D
VymazatYeah, úplně přesné. Taky jsem v tom měla strašný bordel... A vtah Tobi a Tris... Achych ouvej. Takové ty vztahy, které vzniknou za dva dny... To většinou pohřbí knihu. Leč jsem nad tím takto ze začátku nenahlížela, musím uznat že máš pravdu. A to si teprv počkej na trojku. Nechci ti to nijak zhnusit, ale zatím nic moc... A ti dva :-\ znáš mě, nemusím to, ať jsem říkala předtím cokoliv. A mě se ten konec zad tak nelíbil... Všechno to bylo unáhlené? Však my víme, ne?
OdpovědětVymazatJsem rád, že nejsem jediný, kdo to tak cítí... :) Ale přesto se na trojku těším - když už ne kvůli jejich vztahu, tak aspoň kvůli příběhu, protože jsem opravdu zvědavý, co se na konci odehraje... :)) A jo, my víme své :D :)
Vymazat