Dogeva měla být místem, kde nikdo nepřežije. Volha si to myslela taky, dokud do země upíru opravdu nedocestovala. Sama totiž přišla na to, že Dogeva je velice pěkné město až na ty upíry, o kterých ví lidé pouze báchorky.
Dokonce i v takovémto doslova vtipném díle nalezneme lásku. A to rovnou lásku mezi upírem a Volhou… Kdo by to kdy řekl, že? Ještě horší to je, když se Volha koupe právě s tímto upírem a myslí si, že je to pouze nějaký šmírák.
Jak jsem již říkal, díky toho, že je Volha prostě taková, jaká je, ji někteří lidé nemají v lásce. Ignoruji ji a nevšímají si ji. To v Dogevě ale neplatí. Zde nikdo před sebou neskrývá tajemství a věří si. Teda, skoro všichni. V Dogevě vládne panovník a jako pomoc má u sebe Radu. Radu, která by se panovníka nejraději zbavila, jelikož je velice mladý na to, aby mohl vládnout.
Volhu si již po otevření oblíbíte. Její hlášky jsou nezapomenutelné a vždy se při nich zasmějete. I když vyvádí tyhle vtípky, když chce dokáže být chytrá a přátelská. Snaží se slušně chovat, ale někdy to prostě nevyjde přesně, jak doufá.