2052 je sborník 4 povídek odehrávajících se jak na jiných planetách, tak v budoucnosti. Ano, tento sborník je žánr sci-fi. Přesto všechny povídky na tématiku mimozemšťanů nejsou...

Preteky s kyslíkom

„Špecialistka na trávu prišla na niečo s trávou. Neuveriteľné. Zistila, že je zelená. A ja

som zistil, že tu všetci pomrieme."

Povídka odehrávající se na jiné planetě. Z třinácti členů posádky přežili pouze tři. Planeta vypadá nevinně, avšak chybí zde jedna věc: kyslík. Právě toto je jádro věci, které řídí celou povídku. Každou chvíli se právě tyto malé zásoby zmenšují a tím mizí šance na přežití...

Stejně jak má autor ve zvyku, se i zde dočkáme nějakých těch vtípků a narážek. Ať už u popichování Sandry s ostatními, nebo narážkami Stevena a jeho neustále blábolení o tom, že na této planetě zemřou. Povídka není nijak extra zaměřená na popisy, či pocity. Jde zde spíše o jednoduchý děj s ještě lehčí dějovou linkou. I když vím, že se jedná o povídku, chtělo by to trochu něco více. Přesto se mi ale líbily ty srandovní části, kdy původní obyvatelé země rozmlouvají, nebo „Smrťák“ stále opakuje to, že všichni zemřou. Kdybych měl tuto povídku hodnotit, rozhodně to budou 2*.

Humanita

„Keď toto prečítaš, budeš vedieť, čo je to humanita.“

Tato povídka se zase odehrává v budoucnosti, kdy lidé mají jakési čipy, které jim propůjčují vše, co nemají. Zlepší jim kondici, dodá sílu, čistí organismus, dodá hudební talent a vše, na co jen člověk pomyslí. Jsou ale lidé, co čip používají ještě vůbec lidé?

Tohle se mi strašně líbilo! Na rozdíl od povídky první, se zde ani tak nejedná o nějakou zápletku či vtípky. Tato povídka mi přišla jako velice daleká a přitom blízká. Lidé využívají techniku, aby si ulehčovali život. Jenže když Vám čip dodá vše, na co pomyslíte, ztrácíte smysl života. Hlavní hrdina Alan si to uvědomil a proto s tím chce něco udělat.

Sám napíše jednu větu. To stačí, aby ukázal, že člověkem ještě je. Toto napsal, i když mohl poslat myšlenkou zprávu jinému bez toho, aniž by vstal. Ve svém úctyhodném věku již není schopen skoro ani vyjít po schodech. Mohl zapnout čip, ale nezapnul! Chtěl se stát něčím jiným.

Tato povídka mi moc připomíná hrozbu budoucnosti, kdy lidé zleniví a nebudou schopni ničeho. Právě humanita je to, co nás dělá lidskými. Tato povídka si rozhodně zaslouží 4*!

Krok do neznáma

„Malé, sivohnedé bytosti so štymi rukami a bez nôh. Vyzerajú ako pokazená brokolica.“

Podle roku, kdy se odehrává tato povídka získal jméno celý sborník. Odehrává se v roce 2052, kdy armáda zajala dva mimozemšťany, které má Cassi zkoumat.

V této povídce se opět setkáme s autorovým oblíbeným humorem. Právě toto je něco jako takový mezník mezi první a druhou povídkou. Děj je zde trochu propracovanější a popisy zde taky nechybí. Velice se mi líbilo, jak si autor vyhrál se seznamování Cassi s mimozemšťany.

Taky by se zde mohla najít narážka na armádu, která se chová (cituji): „Myslia v prvom rade vojensky, nie ľudsky.“ Myslím, že bych mohl i souhlasit… Přeci jen, hlavní hrdina se chtěla s návštěvníky seznámit a spřátelit se s nimi. Zvláště, když jsou velice vyspělí a dokáži komunikovat telepaticky a jsou výtvarně nadáni. Co mi ale vadilo bylo to, že autor povídku jednoduše usekl. Vojáci odvedli mimozemšťany pryč a… konec. Chtělo by to povídku více rozvinout a přidat trochu těch popisů… Lepší průměr. 3*.

Michal a Magdaléna

„Život je utrpenie. Ale to sa všetko zmení. Len musíš veriť.“

Povídka o Michalovi, který se účastní pohřbu Magdalény. Jeho jediné lásky, který zemřela při cestování ze Země do Edenu. Místa, které se mělo stát jejich rájem.

No… Nevím, co o této povídce říci. Na rozdíl od těch předešlých, se tato povídka může pyšnit tím, že je to úplně něco jiného. Nenaleznete zde nic vtipného a příběh mi spíše připomíná skutečnost, než budoucnost. Příběh je velice smutný.

Michal si nemůže připustit, že jeho jediná láska zemřela. Byla to první svatba v Ráji a také první pohřeb. Má smysl žít bez jediné lásky, pro kterou by udělal vše a dokonce ji i cestu do Edenu zaplatil? Abych řekl pravdu, řeší se zde spíše Michalovy pocity, které ho ničí a sžírají. Touží se připojit k Magdaléně, jenže má dost síly na to, aby si vzal život?

Zde si autor pěkně zase pohrál zejména s Michalovými pocity. Jsou nádherně napsány a velice věrohodné. Nesmí zde také chybět jeho sestra Barborka, která chápe smrt Magdalény jako to, že se z ní stal anděl. Právě ona ho chce rozveselit a chce mu sdělit to, že s ním bude jeho láska pořád. Právě ona byla tím, co Michala zadrželo u toho, aby se k jeho lásce nepřidal. Ona je totiž tím, co musí chránit. Velice pěkná povídka o pocitech a ztrátě: 4*.