Pomsta je nejlepší hnací motor – dokáže nás donutit udělat věci, o kterých bychom nikdy ani nesnili. Každý z nás si v sobě kousek vlastního zla nosí a právě v takovýchto chvílích se ukáže, jak jsou lidé vlastně zvrácená a temná stvoření. Pro naplnění svých cílů bychom byli schopni krást, lhát a dokonce i zabít. A to vše jenom kvůli touze dosáhnout klidu v duši a uvědomění si, jak je lidská vynalézavost i v těch nejzvrhlejších chvíli neomezená. Doslova.   

Princ Honorous Jorg Ankrath kdysi míval opravdu dokonalý život. Učil se historii své země, umění boje a dvorskému chování. Viděl svět tak, jak jej princové z královských rodin vidí – jako místo, které je bezpečná; místo, kde jej očekávají nesčetné možnosti; místo, které mu může nabídnout lásku svého života. Jenže potom přišel zlom a Jorg procitl. Velice krutým způsobem. Zatímco ležel v ostnovníkovém keři a cítil, jak se mu trny zarývají do masa, mu jeho matku, královnu, a bratra vraždili vojáci vlastního strýce. Když dospěl, vydal se na cestu se svými bratry, lapky a muži toužící jen po penězích, ženách a pití, na které si uvědomuje, proč přežil. Žije, aby mohl pomstit vraždu své rodiny, převzít otcův trůn a stát se králem. Aby ale všem ukázal, že pět let s vrahy, kteří se stali jeho rodinou, ho zocelily a udělaly z něj naprosto jiného člověka. Lidé placení jeho otcem usilují o Jorgův život, jenom kvůli tomu, aby se král cítil bezpečněji, neboť právě od jeho vlastního syna může přijít to největší nebezpečí. Aby ale Jorg krále přesvědčil, měl by mu přinést nějaký dar na znamení, že dokáže vládnout a zabíjet. A nejlepší by byl Rudý hrad, nejlépe opevněná pevnost v širokém okolí plném vojáků. Co bude ale Jorga dobytí tohoto hradu stát? V jeho vlastní domovině vládne zrada, temná magie a nepřátelství, takže odsud pomoc očekávat nemůže. Bratři, se kterými cestuje, jsou jeho rodinou a pokud nepřijdou na nějaký způsob, jak využít historii předků a hrad dobýt, může si Jorg o koruně nechat zdát. A něco takového by v životě nedopustil. Nikdy.

Spousta lidí o Rudém hraběti tvrdí, že má černé srdce a možná mají pravdu. Ale pokud byste mohli vidět, jak se dokáže vypořádat se šestičlennou pěší hlídkou jen pomocí sekery a nože, museli byste mu přiznat jedno. Ten chlap je v jádru umělec.

Tvrdá realita, ještě tvrdší středověk a k tomu banda lupičů v čele s princem, který se snaží získat nazpět svůj trůn. Díky mnoha knihám někteří z nás znají středověk a stejně tak dobře ví, jak kruté období to bylo. Když si ale přečteme některé z fantasy knih, autoři často od té nepopsatelné krutosti upouštějí a i když můžou vymyslet sebelepší zápletku, pořád jejich dílům bude chybět něco, co by příběh okořenilo a dodalo jim nádech dob temných a krvavých. A Mark Lawrence určitě pochopil, jak tenhle prvek správně využít. Nejen, že do své prvotiny zasadil příběh plný magie, lží a intrik, ale stejně tak do příběhu vložil i onu krutost, která je pro středověk typická. Ve výsledku tedy vznikla temná fantasy plný krve, nadávek a smilstva. Jorg a jeho bratři plení, co se dá, zabíjejí nevinné a s každou stránkou, na které jsou popsány jejich činy, je jejich budoucnost temnější a temnější.

Na začátku se kniha tváří jako další klasická fantasy, ale už po otevření a začtení se do příběhu jsem si uvědomil, jak moc jsem se vlastně mýlil. Nikdy bych si totiž nedokázal představit, jak moc zvrhlé a kruté toto dílo bude. Místo toho, aby čtenář nad litry krve a useknutými končetinami ohrnoval nosem, se bude cítit znechuceně, ale přesto bude pokračovat dál a číst, protože je toho tolik, na co bude chtít znát odpověď. Kromě samotného Jorgova dobrodružství jsou totiž ještě taktéž zakomponovány další nestvůry temnot a tajemství v podobě neznámých předků, kteří zcela vystavěli svět, do kterého autor příběh zasadil. Čím více pokračujete, tím více si uvědomíte, jak nápaditý svět Mark Lawrence vlastně dokázal vytvořit. Popsal jej nečekaně krutým způsobem, až se z něj stává něco nebezpečného a mnohem, mnohem více reálného.

Mark Lawrence byl v literární sféře po určitou dobou nováčkem a skutečnost, že se dokázal prosadit právě díky své prvotině s názvem Trnový princ, si zaslouží malý kousek obdivu. Je pravda, že v knize se našly určité části, které mě nezaujaly, jak autor zamýšlel, nebo byly těžší na udržení pozornosti v porovnání s tím, co vše ostatní se v knize dělo, ale i tak by měla kniha vstoupit do podvědomí každého, kdo se chce ponořit do opravdu temné fantasy. Autor má vše promyšleno do jakéhokoli detailu a ve spojitosti s nespoutaným a tak trochu šíleným Jorgem je to snad jedna z nejnebezpečnějších kombinací vůbec. V průběhu celé knihy totiž nikdo nikdy nebude tušit, na čem vlastně je. Hrdina, který žije, během okamžiku zemře; čtenář se vyděsí nad Jorgovými skutky; krutost bratrů vás zcela překvapí. Když si už budete myslet, že víte, jak bude děj pokračovat, Mark Lawrence vytasí další kartu a překvapí vás zcela nečekaným zvratem, který dokáže nejednoho čtenáře zarazit. V celém příběhu se objeví velké množství postav a pokud si zvyknete na hutnější příběh, oblíbíte si Trnového prince stejně jako já. Nikde jinde totiž nenajdete tolik prostoru pro vedlejší postavy, které hrají dosti  důležitou roli, která dokáže ovlivnit budoucnost princova života. Tolik surovosti a temnoty na jedné stránce je až k neuvěření a tato kniha je pouze dalším důkazem, že ne každá prvotina musí být špatná. Mark Lawrence umí vše podstatné podat srozumitelně, obměnil klasické klišé za zcela epický a krvavý příběh plných nečekaných zvratů a překvapení. Vytvořil neobvyklého hrdinu, jenž je plný pomsty. A taky zvrácené šílenosti.

Princové jsou často mladí a krásní chlapci, kteří si myslí, že svým jednáním mohou změnit celý svět. Věří na dobro a to, že čest a přátelství vždy zvítězí. Pokud očekáváte Jorga v takovémto stylu, vaše představy se roztříští na milión kousků. Jorg je sice mladý, ale to nemění nic na tom, že by nemohl být příkladem temného hrdiny. Jeho krutost nezná mezí a v okamžiku, kdy si budete myslet, že vás nedokáže překvapit, se stane přesný opak. Dokáže zabít své bratry; je schopen zabít nevinné; jednoduše je monstrum. Bez příkras. V průběhu celé knihy mě na jednu stranu tenhle hoch děsil, ale na té druhé si získal můj obdiv. On i Mark Lawrence. Autor totiž dokázal vytvořit Jorga zcela jinak, než jsme dnes zvyklí a proto je příběh posunut zcela na novou úroveň. Jorg není dobrák a jeho chování je zcela nevypočitatelné – kvůli pomstě a bolesti, kterou mu jeho strýc způsobil, je schopen doslova všeho. Po celou dobu příběhu jsem si nebyl jistý, kde budou jeho kroky směřovat, koho zabije tentokrát a dokonce i přes to všechno, co provedl, jsem se o jeho život bál. Trnový princ je tudíž jasným příkladem naprosto temné fantasy, ve které nenaleznete ani špetku dobra, která by mohla to velké množství krve, vnitřností a useknutých hlav nahradit. Ale s něčím takovým se přeci při čtení temné fantasy musí počítat, no ne?

Když jsem ležel na zakrvavených prostěradlech v Sále uzdravení, objevil jsem ve své mysli dveře, kterých jsem si nikdy nevšiml. Dveře, u nichž i devítileté dítě okamžitě pozná, že by je nemělo nikdy otevírat. Dveře, které jakmile se jednou otevřou, už je nikdy nedokážete zavřít.