Alex si představovala smrt všelijak, ale ani ve snu ji nenapadlo, že zemře právě na následky střelné rány a opravdu náš svět opustila. O to více se její představy roztříštily, když po třech letech jejího odpočinku procitla s jasně daným cílem: Bojovat proti zlu, porazit ďábla a tím Zemi zbavit nestvůr z temnot a děsivých lidských snů. Alex se musela zříct své rodiny a nikdy nikomu neprozradit, že je opět při životě díky nesmrtelným bohům, kteří ji oživili. Lovení příšer je těžkým údělem, ovšem stereotypní život se změní ve chvíli, kdy se její cesta zkříží s Gabrielem, klukem, který toho ví více, než sám přiznává. Alex si myslí, že je jejich setkání čistě náhodné, ovšem hrátky osudu jsou nevyzpytatelné a oni se potkají znova – a Alex si uvědomí, by mohla přítomnost dalšího lovce využít. Život Spasitelky, která má za úkol porazit ďábla, není nic lehkého a tudíž se s Gabem a zbytkem jeho „lovecké rodiny“ spojila a společně budou moci čelit nebezpečí skrývajícím se nejen v temných kanálech a neprostupných stínech. V průběhu toho všeho boje a zkoumání vlastních schopností si Alex začíná plně uvědomovat, co vše se jejím zmrtvýchvstání odehrává a jak těžký je vlastně úkol, který jí byl dán. Její nová rodina se skládá z jedné čarodějky, pár lovců a vlkodlaka a stejně jako ona, i oni skrývají své vlastní tajemství. Pokud jim bude chtít tato dívka někdy věřit, bude muset zjistit, co vlastně před ní schovávají. Kdo Alexině místě lovce předcházel? Jaká je Gabrielova historie? Co jsou zač bohové a Smrt, která jde Alex v patách? A jak vážná tahle válka mezi dobrem a zlem vlastně je?  

„Přemýšlel jsem jestli se tady ukážeš.“

„Přemýšlel,“ zopakovala jsem pochybovačně. „A bolelo to hodně?“

Americká půda, jedna „rodinka“ lovců a tajemství, které se vznáší jako opar nad celým příběhem plným otazníků. Odstíny života klamou svým vzhledem, protože díky anotaci dokážou zlákat nejednoho čtenáře, který po knize sáhne už jenom z principu, že by se mohlo jednat o zajímavý příběh plný neotřelého námětu, akce a napětí, které je s lovem příšer tak trochu spjato – ale dávejte si velký pozor, co se chystáte číst. Po přečtení si mnozí z vás řeknou, že hlavní jádro děje zaobaleno mnohými nepodstatnými věcmi je vskutku zajímavé a i když může působit trochu klišovité, autorka se pokusila jej změnit, okořenit svým stylem a vytvořit něco nového. Lucie Adamová zkombinovala hned několik prvků, které jsou pro knihu nejvýraznější a s vypětím všech sil se je snažila podat čtenáři jak nejlépe mohla.

Svět nadpřirozených stvoření žijící v Los Angeles nemusí okouzlit každého, ale hrdinka, která vstala ze záhrobí, plní úkoly bohů a hraje si na nějaký typ moderní zombie, je určitě zajímavý nápadem, ke kterému je přimíchám i Alexiin vtip, který by měl pomáhat odlehčit důležitost příběhu, díky kterému se vytvoří cosi povrchního bez jakékoli hloubky. Když se nad tím ale zamyslíme, nevybaví se nám hned pár knižních, či seriálových předloh? Skupinka lidí, která loví nestvůry, chrání město před silami temnot a jsou v utajení, aby o nich svět nevěděl. Při postupování v knize jsem si často říkal, jako kdybych už něco podobného četl a jednoduše mi nemohla uniknout silná podoba Odstínů života s Nástroji smrti, což pravděpodobně nebyl záměr, ale po celou dobu četby ve mně tento dojem neutichal a podle mého se jedná o velkou škodu. Ovšem tenhle prvek je pouze jedním ze zklamání, se kterými se už po otevření knihy můžete setkat. 

Jak jsem již zmínil výše, Lucie Adamová se pokusila příběh oživit poměrně neobvyklou postavou v podobě zombie – nečekejte ale jakousi tlející mrtvolu, ze které upadávají kusy lidského masa. Když už nic, tak aspoň tenhle nápad byl v případě knihy velice vítaným, protože se oprášilo staré téma a trochu pozměnilo, ale rozdíl mezi původem a vlastnostmi hlavní hrdinky se rozchází už od první stránky a propast mezi těmito dvěmi věcmi je naprosto enormní. Hlavní hrdinka je nepopsatelně otravná, rádoby vtipná a nadržená. Po celou dobu příběhu bude muset čtenář snášet její narážky, vtipy a moudra, která k mají k něčemu opravdu hlubokému sakra daleko. Alex je přesně ten typ hrdinky, který si myslí, že ví všechno, všude byl a skutečnost, že jí neustále někdo zachraňuje, je pouze problém lidí okolo ní. Myslí si, že může rozkazovat všem a všemu, je nesmrtelná a i když vstala z mrtvých, nemá žádné hranice. Už dlouho jsem se nesetkal s protivnou a otravnou hrdinkou, která by mě nutila přeskakovat stránky a vtip, kterým kolem sebe hýřila. Její postoj a chování mě během čtení skoro donutily brečet smutkem a zklamáním, jak se celý příběh pokazil. Vždy, když začnu číst nějakou knihu, mám s hrdiny pevné nervy a dávám jim šanci až do poslední stránky, ale Alex se stala jedinou osobou, kterou bych nechtěl nikdy na živo potkat. Protože v tu chvíli bych za sebe neručil a věřte, že ani její nesmrtelnost by jí v tu chvíli nepomohla.

První knihy jsou většinou zkušební a chvíli trvá, než si autor najde svůj vlastní styl, ve kterém se bude následně rozvíjet. Odstíny života jsou jednou z knih z toho soudku a proto se nemůžeme divit, že je příběh po celou dobu zmatený, naivní a klišovitý. Nalezneme zde osudem souzenou lásku, nějakého toho protivného kamaráda a samozřejmě lehce průhledný děj, který nikam nevede. Když už se vám podaří prokousat do poloviny knihy, v tu chvíli vás zarazí skutečnost, že si autorka nezakládá na ději a místo toho řeší hrdinčiny vztahy a její nové rodiny. Nedočkáme se žádného posunu v ději, pouze akčních scének, které slouží jako výplň pro prázdná místa. Lucie Adamová se pokusila zasadit příběh do reálného světa, ale do reality, kterou známe, má kniha ještě hodně daleko. Každého čtenáře totiž lehce zarazí fakt, že každý, koho Alex potká, je neodolatelně pohledný a jediné, na co hrdinka myslí, je sex. Gabe je její fanoušek, ovšem k zahození není ani Matt, natož vlkodlak Doug. Vážně je něco takového nutné? Na světě musí existovat někdo, kdo vypadá aspoň trochu jako průměrný člověk, ne? Nevím, nad čím autorka ve chvíli, kdy psala scénu „vyspi se se mnou, nebo zemři“ myslela. Nejen, že vše bylo takové pomalé a utahané, ale když se k tomu připočítá ještě jednoduchost a krása všech postav, stanou se Odstíny života něčím, co zklame každého náročnějšího čtenáře. A to ve velkém.

„S tímhle vážně budeš muset přestat.“

„Proč?“ zamrkala jsem na něj nevinně. „Mně se to líbí.“

„Ale mně ne,“ zavrčel. Vytočit pana Nedotknutelného - splněno. Teď už můžu v klidu umřít. Moment, to už mám vlastně taky splněno. Sakra, já jsem ale dobrá.

Odstíny života jsou prvotinou české autorky Lucie Adamové, která mě zklamala na celé čáře. I když se celé dílo zvrhlo a stalo se něčím, nad čím budete spíše smutnit, než se radovat, věřím, že kdyby se celý příběh přepsal od samotného jádra, měla by série aspoň malinkatou budoucnost. Autorka se potřebuje vypsat, vyhnout se klišovitému ději, odsunout problémy ve vztazích, které dokážete odhadnout už od první stránky a zaměřit se na to, po čem tak všichni toužíme – ději. Spojení lidského a nadpřirozeného světa je velice oblíbeným prvkem a jediné, co stojí za pozornost, je zombie hrdinka v roli Spasitelky. Už dlouho se mi nestalo, že bych měl tak velký problém číst nějaký příběh a o to více mě to mrzí, že to bylo právě z řad českých knih. Vznik této knihy byl zločinem, ale z chyb se člověk učí a co nejvíce doufám, že po napsáni tohoto úvodu do série se autorka poučila dostatečně na to, aby vytvořila něco kvalitnějšího, co by se vlezlo aspoň do toho průměru.