Název: Štvanice na ďábla

Počet stran: 304

Autor: André Wiesler

Vydavatel: Fantom Print

Série: Kroniky Hagena von Stein #2

Orig. název: Teufelshatz

Čarodějnice, vlkodlaci a upíři. Někteří věří, že něco takového existovat nemůže – a přeci se možná mýlí. Tato stvoření by mohla existovat a procházet se po zemi stejně jako my, lidé. Mohou si žít své životy a my o nich nemusíme vědět zhola nic. To je ale chyba. Měli bychom je znát a vědět, čeho jsou schopni. Ale především bychom se jich měli bát. 

Nikoho nezajímalo, že trest, který za svůj čin Hagen von Stein dostal, byl na tohoto wariwulfa nastražen. Zkonzumoval lidské maso a za to se trestá vyhoštěním z řad wariwulfů, božích vlkodlačích bojovníků a jako odměna za porušení Božího zákonu je proměna na blecra - upíra, který je nucen vlkodlakům sloužit. Hagen, který žije již dvě století jako poskok, se ještě pořád nesmířil se svým osudem – zvlášť, když jsou české země zmítány třicetiletou válkou a on se touží do řad katolíků zařadit a bojovat proti bezbožným husitům. Chybí mu jeho minulý život a proto se rozhodne porušit své poslání blecra a udělá něco, o co se nikdo před ním neopovážil. I přes svou nechuť se spojil s čarodějnicemi, které pomoci krvavých rituálů mění lidi na cosi nového; novou rasu stvoření, kteří budou pouhými loutkami v Hagenově plánu. Sám si ale nedokáže ani představit, co z jeho nevinného plánu vznikne. Podílí se totiž na vytváření nového zla, které může ohrožovat celý svět.  

Boj mezi dobrem a zlem neskončil ani v roce 2007. Georg von Vithzum pronásleduje Hagena von Stein a jednou pro vždy chce jeho dlouhý život ukončit. Tento člověk je schopen pro dosažení svého cíle a zabití Hagena udělat cokoli – dokonce i obětovat své šťastné vzpomínky, aby mu bylo možno do mysli přenést vše o Hakenovi. Během své cesty k dokončení pomsty je ale zaveden do mnohých koutů tajemství, která měla zůstat skryta. Nevědomky se totiž dovídá pravdu o své rodině. Historii plnou krve a bolesti.

„Ďábel si vždycky najde způsob, abychom milovali.“

Jako prvního si snad každý všimne, že celá série nepatří mezi ty klasické fantasy, ve kterém se musí zachraňovat svět a postavy jsou z větší části dobré. Kroniky Hagena von Stein takové prostě nejsou. Je už sice jasné, že celá trilogie je zasazena do jakéhosi temného prostředí, ale přesto to není vše. Jako kdyby s každým dalším dílem André Wiesler posouval hranici temna, která v knihách vládne. Vedlejší, ale i hlavní postavy jsou temné už samy o sobě, ale s každou přečtenou stránkou se tato vlastnost stupňuje – stejně jako samotný příběh.

Nejen, že je příběh takřka přeplněný čarodějnicemi, vlkodlaky, upíry a lovci těchto stvoření, ale díky faktu, že se příběh odehrává v sedmnáctém století, nám autor poskytuje i příležitost se podívat do středověkých Čech a Německá, které jsou sužovány třicetiletou válkou. Už v prvním díle mě dost překvapilo, že se příběh odehrává na českém území – přeci jen, mnoho knih zabývající se ryze českou tématikou se moc nenajde. Je sice pravda, že v porovnání s prvním dílem autorovo nadšení pro popisy okolí a zvyků tehdejší doby trochu opadlo, ale co chybí v okolí, vsází do příběhu. Opravdu propracovaného příběhu.

Hagen von Stein je nám znám již v od prvního dílu a není tudíž žádným překvapením, že se taktéž stává hlavní postavou, stejně jako Georg, i v druhém díle. Přesto, že se hlavní postava od prvního dílu takřka nezměnila – nemluvě o tom, že hrdina už prožil více než dvě století –, přichází ta nejdůležitější změna až ve Štvanici na ďábla. Na počátku byl Hagen ztělesněním božího vojáka, který ví, co je to čest, chrabrost, ale taktéž věděl, jak si správně život užít. Byl plný energie a radosti. Ovšem, tento Hagen zmizel a objevil se nový, která pouze hledat způsob, jak se vzepřít wariwulfům a najít způsob, jak obnovit vše, co ztratil. Pomsta z něj udělala někoho nového – temného a plného záště. André Wiesler ho pozměnil a přesto se jedná spíše o vítanou změnu, neboť i postavy by se měly chovat jako lidé. A dokáže si někdo představit, co by s člověk ztráta svého hrdého postu udělala?

Krvelačnost a nenávist vojáků působily na jeho nervy. Měl nutkání zařadit se mezi císařské a odkázat jménem Božím kacířské protestanty do patřičných mezí. V hrdle mu odumřel suchý, hořký smích. Bůh už pro něj ve svém vojsku neměl místo. Možná by se měl definitivně upsat jeho sokovi.

Po dlouhé době se mi opět podařilo najít knihu, ve které by se autor nebál sáhnout na dno a vytvořit příběh, který by byl plný krve, bolesti a temnoty – to vše podáno na stříbrném podnose. Autor má velice příjemný styl vyprávění a i když má někdy tendenci sklouzávat k věcem, které jsou někdy podstatně nedůležité a kazí tak zážitek z knihy samotné. Sem tam se i objeví části, které tak zcela neposunou příběh dále a plní spíše vyplňovaní funkci a v celkovém závěru je druhý díl o něco slabší, než tomu bylo u toho prvního, ale přesto si kniha drží jakousi úroveň, pod kterou nespadne. A to dělá z Štvanice na ďábla jednu z těch lepších knih.

André Wiesler vymyslet opravu skvělý příběh, zasazeny do ještě lepšího prostředí. Středověk, Čechy a prvky fantasy. Co více by si mohl člověk přát? Nebojí se ohrožovat postavy, které sám vytvořil a osudy mnohých z postav se odebírají jiným směrem, než by měly. Dobří se začínají měnit a využívají veškeré prostředky pro dosažení svých cílů, ve zlých se někdy probudí dobro a příběh svým rozuzlením vždy překvapí – nemluvě o tom, co na nás bude čekat v posledním díle celé série!