sobota 15. března 2014

Review: Sabriel


Název: Sabriel
Počet stran: 330
Autor: Garth Nix
Vydavatel: Triton
Série: Staré království #1
Orig. název: Sabriel

Sabriel vyrostla daleko od Starého království, tajuplného světa, kde vládnou magické síly a kde mrtví nezůstávají mrtvými. Jednoho dne záhadně zmizí její otec a Sabriel se musí vydat na cestu plnou nástrah, aby jej zachránila. Jejími jedinými zbraněmi jsou meč a sedm kouzelných zvonků, jejími průvodci na nebezpečné pouti se stávají kocour a záhadný mladík. Nemůže si být jistá nikým a ničím, protože ve Starém království nic není takové, jak se na první pohled zdá…



Smrtí jeden život končí a druhý začíná. Mnoho kultur věří, že smrtí život nekončí, ale následuje nějaký další. Tento život se ale nachází za oponou, kterou živý člověk nedokáže překonat. Jaký by byl ale život, ve kterém bychom mohli opět vidět zemřelé? Promluvit s těmi, které milujeme a kteří nám scházejí? Mělo by vůbec nějaký smysl, kdybychom byli stále spoutání historií a nemohli žít budoucnostní?  

Osmnáctiletá Sabriel navštěvuje akademii, na které se lze učit kouzla a zásady správného chování, ale přesto ví, že není jako ostatní dívky. Je výjimečná, neboť patří mezi nekromanty – lidé, kteří mohou Mrtvé přivést k Životu, nebo je opět uspat. Žije si takřka poklidný život, dokud se nedozví, že její otec, Abhorsen, se ztratil a vše nasvědčuje tomu, že je pravděpodobně mrtvý. Jediné, co ji zanechal, jsou zvonky a meč, díky kterým může Mrtvé opět zneškodnit a titul, který v mnohých vyvolává strach. Sabriel ale nechce uvěřit, že je její otec mrtvý a proto se vydává za Zeď, kde na ni čeká Staré království, aby jej našla. Nikdy ale netušila, jak moc temná doba na tomto území vládne. Mrtví začínají překonávat hranici, která je dělí od smrti a města, jenž kdysi plála životem, nyní zapáchají smrtí. Sabriel neví, kde má hledat, ale první stopy ji zavedou do otcova domu, ve kterém se potká s mluvícím kocourem, který se stane jejím rádcem na cestách a společníkem. Jenže co dále? Co když je Abhorsen vážně mrtvý a ona musí proti zlu, které ohrožuje svět, čelit sama? Lidé se začínají bát, neboť nad celým světem se smráká na temné doby. A právě ona, osmnáctiletá dívka, která nezná zvyky Starého království, musí nastolit pořádek a vymítit Mrtvé z celého Starého království. Kdyby se ji to nepodařilo, smrt převezme vládu a kdo ví, zda bude život ještě existovat…

„Volí si stezku chodec, nebo stezka chodce?“

Všichni dobře víme, že vymyslet cokoli nového v dnešní době je dost obtížné. Každým dnem se objevují knihy, které kopírují jiné a pouze málokdy se objeví nějaká, která by stála vážně za pozornost. Naštěstí mezi takovéto knihy patří i Sabriel, první díl do série Staré království. Garth Nix vytvořil cosi nového a důmyslného. Ať už vlastní svět, který je rozdělen magickou a tajemnou Zdí, po nové pojetí magie až k specifickým postavám, které jsou všechno, jenom ne černobílé. Všechno je zahaleno v oparu tajemství a pouze málokdy se stane, že autor nechá na povrch vyplavat nějaká odhalení. Pohrává si s čtenářem tak jemně, že je to takřka nepatrné…

Ve většině fantasy se setkáváme s hrdiny, kteří nemají ani ponětí o svých schopnostem, jsou dětmi světla a zlo je, a vždy bude něco špatného. A přesto, že se tahle nepsaná pravidla stala jakýmsi základem fantasy literatury, se je Garth Nix rozhodl porušit a celý příběh vystavěl na Sabriel, která není dítětem světla a už vůbec nepoužívá čistou magii. Jakožto nekromanta má zkušenosti se smrtí, stejně jako magií, která může mrtvé přivést k životu, nebo je uspat. Je si vědoma svých schopností a rozhodně nepatří mezi ty, kteří odmítají přijmout svůj osud. Sabriel je jakýmsi novým ideálem, který se nebojí odporovat nebezpečí a místo toho, aby brečela a litovala se, je dívkou činů. Je schopná se obětovat – a to už něco znamená.

Když už patří mezi hlavní postavy samotná nekromantka, svým způsobem k tomu musí být vázaná i smrt, že ano? Je více než jasné, že si každý představí zahalenou postavu s kosou a přesýpacími hodinami – přeci jen, tenhle obraz se musel zarýt do mysli snad každému. A samozřejmě by to nebyl Garth Nix, který by tohle pravidlo opět neporušil a vytvořil něco nového. Smrt znázornil jako řeku, která teče skrze devět brán. Každá z bran představuje stupeň, jak daleko se duše nachází od života. Čtenář se samozřejmě nemusí bát – hlavní hrdinka se do této oblasti dostane poměrně často a proto se může těšit na dobrodružství nejen v Životě, ale taktéž i ve Smrti!

„Vaše práce?“ zeptal se muž a trochu se zachvěl, i když už nebyla zima.
„Ano,“ Abhorsen na to. „Jsem nekromant, ale ne běžného druhu. Tam, kde ostatní příslušníci našeho řemesla mrtvé probouzí, já je ukládám ke spánku. A ty, kteří ulehnout nechtějí, spoutávám – nebo se o to snažím. Jsem Abhorsen…“ Znovu se zadíval na holčičku a dodal, skoro se stopou překvapení: „Otec Sabriel.“

A i přes ty všechny kladné vlastnosti, kterými Sabriel oplývá, se najde i něco, co tuhle atmosféru kazí. Mezi takovéto vlastnosti by se mohl zařadit autorův styl, u kterého jsem si nebyl jist, jestli je to to pravé. Ne každému může něco takového sednout a stejně jako tomu bylo u mě, může někoho dlouho trvat, než se do knihy začte. Garth Nix má svůj osobitý styl, který někdy působí až moc pohádkově a dá se říci, že jsou i místa, kde působí nedotaženy, stejně jako příběh. Právě tohle je jedno z největších a nejslabších míst příběhu. V určitých chvílích se vám zdá, že víte, co bude následovat a zvraty v ději už nejsou tak závažné, jak se mohlo na začátku zdát.  Je vtipné, že tyhle nedostatky se střídají s takřka propracovanými situacemi a kapitolami, po kterých následují opět části, které zaujmou spíše svou nápaditostí, než zpracováním. 

Pokud hledáte knihu, která vybočuje z řad klasických fantasy, sáhněte po Sabriel – nebudete své volby litovat. Příběh plný mrtvých, dobrodružství v záhadném světě Starého království a samozřejmě magie, která dokáže neuvěřitelné věci. Budete se o hlavní postavy bát, stejně jako se s nimi smát a plnit dobrodružství za záchranou světa před tajemným zlem, které pomalu putuje od Deváté brány k Životu. Každou chvíli může dorazit. Třeba právě teď.


6 komentářů:

  1. Tuhle sérii už mám za sebou, už je to nějaký ten rok, ale pamatuji se, že se mi moc líbila a bavila. Je pravda, že chvílemi je to dost pohádkový styl, ale pak najednou všichni ti mrtví tam, z toho mi běhal mráz po zádech. Garth Nix není vůbec špatný autor. Už jsem toho od něj přečetla poměrně dost (marně čekám na pokračování Klíče od království :D ) a doteď mě mrzí, že tahle série nebyla i o jeden díl třeba delší. Někdy bych si ji chtěla přečíst znova.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně! Garth Nix je opravdu pánem svého oboru a vše, co jsi zmínila, je pravda a souhlasím s tím :) Já od něj mám zatím přečtený pouze Sabriel, ale chystám se i na další díly + možná i na série Klíče od království :) A pokud chceš, můžeš si to přečíst znova a druhý díl si můžeme přečíst i společně ;)

      Vymazat
  2. Sabriel se mi moc líbila, ale raději mám jinou autorovu sérii - Klíče od Království. Jinak Garth Nix je pro mě naprostý génius, kdesi po boku Neila Gaimana. Z toho vyplývá, že naprosto "žeru" i jeho styl psaní, i když je mi jasné, že každý to může vnímat jinak :) Pěkná recenze, jsem zvědavá, co řekneš na další díly :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně? Já si říkal, že bych se na Klíče od Království mohl podívat a případně si i nějakou knížku přečíst. Tak doufám, že se mi to podaří!:)
      Rozhodně souhlasím! Garth Nix píše skvěle a i když to má někdy své nedostatky, přesto je to opravdu skvělá kniha! :) Popravdě, dost se na další díly těším, protože nejsi jediná, kdo je vychvaluje... :)

      Vymazat
  3. Strašně moc bych chtěla celou sérii mít doma, ale jaksi se na to pořád nedostalo. :D
    Miluju pohádky. Vždy jsem je milovala, a tak mi možná právě ta fantastičnost na této knize nevadí. Hodně knihu hodnotím i podle toho, co od ní očekávám, a když to je kniha pro děti, nehodnotím ji tak přísně, jako Píseň ledu a ohně. :D Jak Myanmar psala, miluju toho autora a tak nějak si ho s tímto stylem psaní spojuju. x))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to?! Mít tohle doma je něco jako povinnost! :) :D

      Já to chápu a abych se přiznal, proti tomu pohádkovému nádechu nic nemám - je to zase změna od těch přísných fantasy a dystopií, které si hrají na vážné... :DD A Píseň jsem nečetl, takže... ale jo, nevidím důvod, proč to přísně nehodnotit :D :) Už se těším, až si přečtu další díl! :3

      Vymazat