neděle 2. března 2014

RC Review: Jaro rebelů

Název: Jaro rebelů
Počet stran: 412
Autor: Morgan Rhodes
Vydavatel: Egmont
Série: Soumrak království #2
Orig. název: Rebel Spring

Auranos byl dobyt a tři království – Auranos, Limeros a Paelsia – jsou nyní nedobrovolnou součástí sjednocené země zvané Mytika. Lákavá a nebezpečná magie však stále vábí a s ní i možnost vládnout nejen Mytice, ale celému světu… 
CLEO je nyní uvězněna ve svém vlastním paláci, nucena stát se obhájkyní Mytiky, zatímco král Gaius lže jejímu lidu.  
MAGNUS se má jednou stát dědicem nového království, nyní jím však zmítají city k nevlastní sestře Lucii.  
LUCIA je zděšena úchvatnými projevy magie, která umožnila jejímu otci zmocnit se Auranosu. 
JONAS se stane vůdcem rebelů, kteří čekají, až jim řekne, jak plánuje svrhnout krále Gaia z trůnu. 
Když Gaius oznámí, že do Zapovězených hor se má stavět silnice, která formálně spojí kraje Mytiky v jedinou říši, spustí tím řetězec událostí, které navždy změní tvář této země. 



Strážci jsou bájné bytosti, které obývají Svatyni – místo, které mohou nesmrtelní nazývat domovem. Díky svým magickým schopnostem na sebe mohou brát podobu jestřábů a sledovat lidský svět. Po většinu svého života byli nestranní a vše pouze pozorovali. Se ztrátou magie se ale jejich postoj změnil. Zoufalí Strážci mohou dělat zoufalé věci. Třeba se i mezi sebou zabíjet…

Celý svět se změnil.
Limeros, Auranos a Paelsia se díky králi Gaiovi sjednotila a vznikla tím nové království: Mytika. Princezna Cleo, která je nyní vězněná ve svém vlastním hradě, se snaží vyrovnávat se ztrátou, kterou utrpěla díky bezvýznamné válce, jejíž jediným cílem bylo získat moc. Zasnoubení s Aronem, šlechticem, který celou válku svým jednáním započal, je zrušeno a místo toho se musí provdat za syna Krvavého krále – Magnuse. Díky tomuto činu je rozhodnuta Krvavého krále zničit a pomoci magického prstenu najít Spříznění rychleji, než on. A získat na zpět svůj trůn.

Magnus plní královy příkazy a snaží se mu pomáhat se stavbou záhadné cesty vedoucí skrze celou Mytiku. Podle jeho otce má právě tato cesta vést k nalezení tajemného Spříznění, které by mohlo svého vlastníka proměnit v tvora podobnému bohu – nesmrtelnému a mocnému. Jeho sestra Lucie, ke které chová více než sourozeneckou lásku, je stále v kómatu a neví, kdy se probudí. Během čekání na její procitnutí se ale během plnění svých povinností dovídá fakta o svém otci. S každým odhalením k němu chove stále větší a větší zášť a uvědomuje si, že jeho vlastní otec není tím, za koho ho po celou dobu měl.

A nakonec Jonas, který se stal vůdcem rebelů, jejichž úkolem je svrhnout Krvavého krále a opět v Mytice nastolit mír. Díky lžím, které král lidem vypráví, se k rebelům nikdo nechce přidat a všichni věří, že právě král Gaius je to nejlepší, co je mohlo potkat. Jonasovi lidé jsou zotročování, aby mohli pracovat na silnici a trpět rukou Krvavého krále. Jonas není žádný vůdce, ale je schopen najít jakýkoli způsob, jak krále zastavit. Unést Cleo, nebo dokonce i jeho syna, jenom kvůli tomu, aby poukázal, že je důvod se rebelů bát. Je ale vůbec nějaká naděje? Celý svět spěje k záhubě a pokud se vytratí magie, Mytika nebude nadále existovat…

„Zlo je volba, kterou člověk činí, ne přirozený stav bytí.“

Druhý díl ze série Soumrak království navazuje hned tam, kde první díl skončil. V prvním díle se po většinu času řešila nadcházející válka, zatímco druhý díl poskytuje něco zcela jiného. Už v Soumraku království se mohl čtenář dočíst, že jako jedna z vedlejších linek je hledání tajemného Spříznění a zatímco minule se jednalo o něco vedlejšího, v druhém díle se této záležitosti dává větší prostor a hon za nesmírnou mocí se pomalu stává linkou hlavní. Začíná se dávat více prostoru příběhu ve Svatyni, stejně jako tajemné minulost magie a jednotlivých postav. Morgan Rhodes objasňuje čtenáři historii celé Mytiky a snaží se ho zasvětit do země plné kouzel a tajemství. Přesto lze ale těžko říci, zda se ji to podařilo, či nikoli.  

Většinou se o druhých dílech v sériích říká, že jsou horší než jsou díly první. Dalo by se ale říci, že v Jaře rebelů by se tohle pravidlo nemuselo až tak uplatnit. Jedna se sice o knihu napsanou stejným volným stylem, takřka předvídatelným dějem, ale přesto se mi příběh zdál o malý kousíček lepší, než tomu bylo u prvního dílu. I když to nebude na první pohled poznat, autorka si více pohrála s dějovou linkou a na určitých místech zapracovala, zatímco některá místa nechala tak, jak byla už dříve. Morgan Rhodes má svůj osobitý styl, který je místy až moc lehce předvídatelný a věřím, že ne každému něco takového sedne.  

Jaro rebelů se ale přesto v mnohém podobá prvnímu dílu. Hovorové slova, která se do středověké fantasy nehodí, nebo popisy, které na určitých místech chybí. Autorka zabíjí postavy jako na běžícím páse a v mnohých situacích je to vcelku zbytečné – jedna spíše o nějaké vyplnění prázdných míst, než důležitý zvrat v příběhu. Když si už čtenář zvykne, že na každé stránce jej může čekat smrt kterékoli z postav, přestane ho to bavit a uvědomí se, že když se už nějaká smrt objeví, není to žádné překvapení. Autorka tyto okolnosti většinou popisuje takovým způsobem, že to pouze v málokom vyvolá jakési pocity smutku, či radosti. Každá z postav je sice jiná, ale většina působí ploše a nepropracovaně – což je vážně škoda.

„Ty si myslíš, že se král zastaví před lží? On má v úmyslu skoncovat s tebou a nabídl chamtivým Auraňanům odměnu, aby mu pomohli vypátrat, kde se nacházíš.“
„Za deset tisíc centimů jsem v pokušení udat tě sám,“ pronesl Brion.
Jonas se rozpačitě usmál. „Za deset tisíc centimů jsem v pokušení udát sám sebe.“


Lži. Přetvářky. Tajemství. Tak nějak by se dal shrnout jeden z nejvýznamnějších prvků celého příběhu. Je sice pravda, že některé z postav se tváři jako ploché a beztvárné, ale z větší části jsou hlavní postavy více propracovanější a každá z nich má své vlastní tajemství, nebo se snaží skrývat svou pravou podobu. V mnohých případech se z dobrých postav stanou zločinci, z těch zlých začne klíčit semínko dobra a neutrální postavy váhají, na jakou stranu se přidat. V každém je kousek dobra, stejně jako zla. A věřte, že v mnohých případech jsou některé činy postav velice překvapivé.

Jaro rebelů je o nějaký malý kousíček lepší, než tomu bylo u první knihy. Příběh se ustálil a autorka již konečně nepřeskakuje z postavy na postavu, které jsou od sebe vzdálené několik set mil a tím aspoň nenechává čtenáře tápat, kde se příběh vlastně odehrává. Většina z postav se vyskytují společně a jde pouze o jejich úhel pohledu na určité situace. Je mi poměrně líto, že si autorka nechala pouze pár překvapení do další knihy a že mnohé z tajemství vyzradila v průběhu knihy druhé. Třetí kniha by mohla být zase o nějaký kousíček lepší a snad bude příběh kvalitnější a konečně se pohne z toho ustáleného bodu, ve kterém se právě nachází. Možná, že nás Morgan Rhodes překvapí. A možná taky ne.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihcentru.cz
Knihu si můžete pořídit: Knihcentrum | Egmont


Žádné komentáře:

Okomentovat