Závěrečný díl série napsané velice zvláštním způsobem. O propadání snů do cizích lidí zná Janie své. Zvláště, když objevila prokletí, které se k tomuto daru váže. K tomu všemu ji přispívají problémy s její alkoholickou matkou a strachu z následků. Vše teď závisí na jednom rozhodnutí. Na rozhodnutí, které ovlivní zbytek Janiina života.

Osudové rozhodnutí je závěrečný díl ze série o Janie a jejím daru: Propadat se do snů jiným. V minulém díle se dozvěděla o rizicích, které tento dar obnáší a bojí se jich. Musí se rozhodnout, zda se izoluje a tím si udrží zdraví, nebo bude pokračovat ve spolupráci s policií a následky ji do třiceti let dostihnout. Právě o tomto dilema se bude celých více jak dvě stě stránek točit.

Janie se snaží starat o svou alkoholickou matku, která se zajímá pouze o to, co má v ledničce za alkohol. Svou dceru úplně vypouští a jestli už někdy promluví, křičí na ni a nadává ji. Janie si to ale k srdci nebere a snaží se ji pomáhat, jak nejlépe může.

Jestli spadneš, pusť lano. Ne asi… str. 19

Najednou se ale dozví, že leží její otec v nemocnici. Otec, který se o ní dobrých devatenáct let nestaral. Jak se má bát o otce, kterého nenávidí a vyčítá mu, že je opustil v době, kdy ho oba potřebovali? Začíná ji ale nahlodávat soucit, protože její otec umírá a není šance, že by se dožil dalších týdnů.

To, že Janie pracuje u policie se lehce pozná. Neřeší sice žádný případ, ale snaží se zjistit něco o jejím otci. Kdo vlastně byl? Proč žil daleko od civilizace úplně sám? Odpovědí je ale opravdu málo, jelikož o něm dlouhá léta skoro nikdo neslyšel a jediné místo, kde se dá něco zjistit, je jeho dům. Pravda je více bolestnější, než si ale Janie dokázala uvědomit. Právě kolem zjišťování a odhalování tajemství se celý příběh točí. Nejedná se o nudný příběh, to vůbec ne, jelikož se mi ta myšlenka opravdu líbila. Taktéž musím připomenout problém s Janiinou matkou. Kolik rodin na světě zažívá tenhle problém? Možná více jak tisíce. Dílo nějak povzbuzuje lidi k tomu, aby se odhodlali něco udělat a nenechat to jen tak.

Celé mi to ale přišlo jako veliký epilog. Nic se zde nedělo, žádná akce a opravdu velice poklidná četba. To mi ale chybělo… Jedná se o poslední díl a proto jsem si jaksi domyslel, že by se dalo jednat o něco napínavého a prostě takového, co by zakončili sérii epicky. Opak byl ale pravdou. Nesmím ale také opomenout ten „podivný styl“, kterým je kniha napsána. První dvě kapitoly jsem si musel na ten styl zvykat. Je to opravdu něco… zajímavého a nezvyklého. Nemohu ale litovat, že jsem si celou sérii přečetl a jako jednu z mála opravdu dočetl. Mohu dále doporučit, protože propadat se do snů je opravdu zvláštní dar.

„Prádlo není zrovna moje specializace, ale zvládnu to. Můžu si nechat kalhotky?“ Zakření se a vycouvá z domu. „Ehm… To se zeptej mámy.“ Str. 171

Stejně také z toho vyplývá, že příběh není nijak moc obohacen o popisy. Za to je zde více popsáno rozpolcení Janie o jejím rozhodnutí. Už v polovině mě to ale trochu začínalo štvát, že stále řeší jednu a tu samou věc. Jasně, chápu, že to je opravdu těžké, ale co kapitola, tak se o rozhodnutí zmíní hlavní hrdinka snad pětkrát…

Stejně ale jako v minulých dílech se i zde dočkáte vtipu. Nehemží se ho zde až tolik, ale některé scénky a hlavně hlášky se opravdu vyvedly.

Děj byl opravdu trochu předvídatelný, ale co už, že? Přesto bylo opravdu zajímavé si celou sérii přečíst a sledovat Janii, jak se z vystrašené holky stane „ta od protidrogáčů“ a nakonec se rozhodne podle srdce a poučí se z chyb, které slečna Stubinová a její otec udělali. Podle mě se rozhodla správně a jsem rád, že se rozhodla se svým životem udělat něco pořádného, i když část života ztratí. Opravdu provedla ono zmíněné Osudové rozhodnutí…

Děkuji také nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku! 

Knihu si můžete pořídit: Fragment