Česká fantasy

Interview | Ergall

prosince 26, 2015

| Ekologická fantasy na české scéně |

Zdroj
Dobrý den. Na úplném začátku bych Vám ještě jednou srdečně poděkoval se souhlasem podstoupit rozhovor pro blog Magician’s Book. Ve spisovatelské sféře se pohybuje pod pseudonymem Ergall a určitě jste mnoha lidem jedna velká neznámá – mohl byste nám o sobě něco říci, případně i vysvětlit původ pseudonymu a jeho významu?
Já také děkuji za prostor na portálu Magician’s Book. Jsem začínající autor z Vysočiny. Původ pseudonymu je asi v mé minulosti. Od mládí jsem chtěl dělat muziku a v některých žánrech si muzikanti dávají jednoslovné přezdívky. Ale postupem z toho sešlo. Druhá věc je, že jsem na obálce nechtěl mít svoje jméno, takže o pseudonymu jsem uvažoval ihned ze začátku.

Kdo, nebo co, Vás vlastně přivedlo k myšlence: „Teď si sednu ke stolu a napíšu svou první knihu“?
Jednou se mi v hlavě zrodil hrdina, který chrání prastarý svět přírody, ze kterého jsem vzešli i my. Vždy se někde objeví a dokáže svět napravit. Tehdy jsem se dostal k myšlence, napsat příběh o strážci Země. Začala hospodářská krize a já ztrácel zaměstnání znovu a znovu. Tehdy jsem si vzal do hlavy, že jednoho dne budu psát příběhy. Tohle mi systém nesebere, protože každý ten dílčí krůček závisí především na mně.

Když se to vezme kolem a kolem, jste vlastně na začátku své spisovatelské éry. Jak je známo, Galgad – příběh strážce Země vyšel vlastním nákladem. Je těžké si knihu vydat tímto způsobem? Co všechno předcházelo tomu, než kniha dostala svou fyzickou podobu?
Vlastně pouze děláte práci, kterou by jinak dělalo nějaké nakladatelství. To znamená, že si potřebujete domluvit někoho na jazykovou korekturu, sazeče textu, grafika na obálku. Musíte si zařídit ISBN číslo, poslat povinné výtisky do knihoven. Domluvit si tiskárnu. Nejdůležitější je podle mě u vlastního nákladu sehnat si distribuci. Jinak je zbytečné si nechat knihy vyrábět, když by jinak neměly možnost doputovat ke čtenáři. Snad jsem nic nevynechal. Mně v tomto pomohla lit. agentura, která rukopis dříve zastupovala. Formou placené služby věci zařídila.
Zní to jednoduše, ale chce to pevné nervy. Poněvadž si to platíte, tak veškerá zodpovědnost v jaké kvalitě bude kniha vyrobena, je na vás. Pustí vás k všemožným kontrolám textu, jelikož  autor zná svůj text nejlépe, hodně věcí pochytá. U mě se to vyplatilo několikrát, např. při převodu textu do programu na sazbu textu se rozhodily některé odstavce a kurzíva.

Co její propagace? Určitě je to mnohem složitější, když nemáte žádného patrona, který by se staral o šíření knihy do podvědomí čtenářů, že ano?
Tak zde je opravdu propastný rozdíl. Když máte slušného vydavatele, tak můžete být do několika dní po vydání ve výlohách v nějakém služném řetězci knihkupců i u prvotin. To jsem se přesvědčil několikrát, když jsem šel kolem výlohy u nás. Já jsem čekal na první slušnější reklamu čtyři měsíce, než se to dojednalo. Reklamní prostory většinou vykoupí velcí hráči, ať už jde o jakoukoliv formu reklamy. U vlastního nákladu musíte čekat, jestli na vás vůbec něco zbyde.

Všechny své síly jsou určitě věnovány do této série. Mohl byste nám prosím shrnout, o čem první díl vypráví a tím tak nalákat potencionální čtenáře, kteří zatím váhají, zda se do knihy pustit?
Kniha se jmenuje Galgad – příběh strážce Země, je to fantasy příběh s přírodní námětem. Jistý strážce Země procitne ze spánku ze svého dubu. Zjistí, že svět je pomalu měněn, snaží se zjistit, kdo za tím stojí. Proč je křehká rovnováha přírody narušena. Setkává se s novým druhem. Zároveň s tím probíhá válečný konflikt mezi lidmi. Jedná se o fiktivní svět. Děj je zasazen do období, kdy lidé jezdí na koních, bojují s mečí a luky.

Galgad je tedy hlavním hrdinou. Ve své recenzi jsem již zmiňoval, že se jedná o postavu, která je ve světě, do kterého se probudila, velice zmatená. Neví, jak se má chovat; proč lidé dělají to, co dělají; proč nechráníme přírodu. Má tento hrdina zapůsobit na čtenáře a donutit je si pokládat základní otázky o přírodě, které jsou v dnešní době samozřejmostí?
No spíše než nechrání, má čtenáři ukázat jak je rovnováha křehká, jak málo stačí k její destrukci. Jak to vlastně zhruba bylo, co se vlastně pořád někde děje, ta destrukce přírodního světa vlivem člověka. Chtěl jsem napsat příběh k zamyšlení, aby se lidé znovu zajímali o svět kolem sebe. Mladá generace je odkojená na technologii, které je za poslední roky až příliš. Zavírá se do virtuálních světů sociálních sítí a her. Raději obdivují stále lepší herní grafiku, ale nejdou se podívat do lesa, jak vlastně skutečný svět vypadá. Pokud tito lidí vyrostou v dojmu, že je pro život důležitá jen technologii a betonová města. Koho pak bude zajímat, že svět přírody, který lidé pro přežití potřebují, je ničen?

V knize ovšem vystupuje mnoho více postav – každá z nich je odlišná. Máte nějakou, které fandíte? Víte už, jak osudy některé z nich v průběhu série dopadnou?
Takhle nad tím asi nepřemýšlím, nejdůležitější je pro mě samozřejmě Galgad. Ale on i všechny ostatní postavy jsou pro mě součástí skládanky, každý tam musí něco udělat v zájmu příběhu.
Děj další knihy bude začínat s odstupem několika století. Takže smrtelné postavy z prvního dílu tam už nebudou.

Jaký je to pocit vědět, že Vaše první kniha si získala u čtenářů oblibu a je jako jedna z mála řazena do speciální kategorie: ekologická fantasy?
Je to skvělý pocit a je to pro mě i obrovská satisfakce. Příběh nikdo nechtěl, protože není komerční, nemá komerční obálku. Přesto si našel hrstku čtenářů, někteří se už ptají, kdy bude další díl. To člověka opravdu motivuje, aby pokračoval dál.

V momentální chvíli pracujete na pokračování své prvotiny, druhém dílu Galgada. Mohl byste dychtivým čtenářům napovědět, v jaké fázi tvorby se příběh momentálně nachází, případně nás na druhý díl navnadit?
Něco jsem napsal, když byl první díl ještě zastupován lit. agenturou a nabízen nakladatelům. Takže to postupně procházím, abych se znovu dostal do příběhu. Je to všechno teprve na začátku.

Existuje nějaký sen, kterého byste chtěl prostřednictvím knih dosáhnout?
Já jsem začal psát kvůli poselství příběhů o strážcích. V mnoha recenzích to bylo zmíněno, mnoho lidí mě to říkalo, že se nad příběhem zamyslelo. Takže ten sen se pomalu plní.

Jaký knižní žánr je Vám nejbližší?
Fantasy.

Čemu se věnujete ve svém volném čase? Píšete, sportujete, nebo si jenom užíváte pohody a nic nedělání?
No poslední roky toho času moc není. Rád jsem chodil běhat do lesa se psem, ten už je teď starší a já nemám ani tolik času. Takže chodím běhat nárazově. Volný čas zabere psaní a propagace. Kromě literatury se rád občas dívám na filmy, poslouchám hudbu.

Co takhle Váš nejoblíbenější autor?
Tolkien, Rowlingová, Jaroslav Monte Kvasnice a oblíbená kniha z dětství Poklad na ostrově.

Mnoho lidí už určitě jednou snilo o tom, že napíši svou vlastní knihu – pouze hrstce se to ale povedlo dotáhnout do konce. Ti, kteří se pořád bojí napsat první slova, by určitě potřebovali radu někoho, kdo tento mezník úspěšně překročil. Máte nějaké rady, kterými by se měli začínající autoři řídit?
Nejvíce rad určitě najdou u zkušených autorů a v knihách o tvůrčím psaní. Ne všechny budou fungovat u každého. Já nejsem v situaci, abych někomu radil ohledně psaní. Sám jsem na začátku.
Pokud jde o to napsat první slova. První verzi rukopisu jsem napsal ještě rukou do sešitu. Dějově nemá příliš společného s knihou, ale po všech směrech byla příšerná. Byla tak na úrovni slohové práce na základní škole. Kdybych to tehdy někam poslal, tak by se mi asi vysmáli. Pak začalo asi to pravé psaní, učit se o řemeslu. Zkoušet, jak pozvednout úroveň textu, najít si někoho na zpětnou vazbu. Text do nekonečna přepisovat. V hlavě tomu člověk musí uvěřit, že to dokáže.

Na závěr poslední otázka: Chtěl byste něco vzkázat čtenářům blogu?
Aby jim spousta knih padla do vkusu.

Ještě jednou děkuji za Váš čas a ochotu tento rozhovor podstoupit. Budu držet pěsti, ať Vám jde psaní od ruky a Galgad roznáší svá poselství mezi své čtenáře. Stejně tak je i důležité zmínit, že Vám přeji, ať si v roce 2016 najdete další čtenáře a my se dočkáme pokračování této velice slibné série!
Mou recenzi na Galgada – Příběh Strážce Země naleznete na tomto odkazu

Česká fantasy

RC Review: Příběh strážce Země

října 31, 2015

Název: Galgad – Příběh strážce Země
Počet stran: 232
Autor: Ergall
Vydavatel: vlastní náklad
Série: Galgad #1
V dávných dobách, v dolině obehnané horami, se probudí nejmocnější strážce Gathary. Není to náhoda. Na svět přišli ti noví, odlišují se od ostatních, narušují snad křehkou rovnováhu?
Navíc se schyluje k válce mezi lidmi, nadvláda zdvojeného kříže rozpíná ruce. Galgad pátrá po pravdě. Nenalézá však vlky ani ostatní.
Nechte se okouzlit poutavým příběhem, nechte se uchvátit prastarými lesy, v nichž tečou čisté řeky. Budete mít pocit, jako byste sami chodili těmi místy, potkávali tvory z dávné říše. Obdivujte hrdiny i obyčejné lidi, kteří se snaží bojovat s nepřízní osudu.
Odhalte kruté pravdy našich činů.

Knižní trailer:


Česká fantasy

Review: Tajemství minulosti

června 28, 2015

Název: Tajemství minulosti
Počet stran: 328
Autor: Tereza Benešová
Vydavatel: Krigl
Série: Gjorkové #1
Pod hladinou oceánu leží svět, o jehož existenci nemá lidstvo dodnes, ani ponětí. Dvanáctiletá Nefas o něm už pár let ví, ale teprve dnes nastal čas zařadit se mezi své. Mezi Gjorky.
Nefas nechce nic víc, než najít konečně domov, pár přátel a zjistit proč vlastně musela vyrůstat stranou. V novém světě ji ale otevřená náruč rozhodně nečeká a její touha po kamarádech, se v mžiku smrskne na snahu proplout, a být neviditelná.
Brzy sice zjišťuje, že pomoc může přijít z míst, odkud by ji nikdy nečekala, ale také, že kdo se ptá, mohl by dostat odpověď, o kterou vlastně vůbec nestojí. Vstupte spolu s Nefas do místa, kde je všechno stejně nebezpečné, jako krásné a fascinující. Kde mají všichni svá malá tajemství a odraz minulosti je příliš silný na to, aby se dal jen tak překonat.

Česká fantasy

REPORT | Svět knihy & Křest Erilianu 3

července 22, 2014

Když jsem se vrátil domů ze Světa knihy, neměl jsem v plánu nějaký report sepisovat - i když, co jsem tak zaregistroval, tak moc reportů tady vlastně ani nebylo.  Svůj názor jsem ale změnil v okamžiku, kdy jsem jel vlakem do Prahy podruhé na křest Erilianu - Střípky hvězd. V tu chvíli jsem se tedy rozhodl nějaký ten report napsat, ale protože jsem na Světě knihy takřka nic nezažil, přišlo mi jako vhodný nápad obě tyto akce spojit do jedné a udělat jeden velký report z obou akcí. Pojďme se tedy společně podívat na to, co se vlastně v Praze všechno v květnu událo...!

Svět knihy
Myslím, že neexistuje nikdo, kdo by se pohyboval v knižním světě a přitom nevěděl o této akci. Teprve až tento rok jsem měl tu možnost se na Svět knihy dostavit, protože minulý rok mi to nějak nevyšlo, takže jsem byl rozhodnut se na tento ročník vydat společně se s autorkou Prokletí ohně: Martinou Wolfovou. O tom, že pojedeme spolu, jsme se už domluvili s ročním předstihem a sami jsme si ani neuvědomili, že už v sobotu 17. května v osm hodin ráno pojedeme RegioJetem do Prahy. Cesta byla klidná a i když se svým způsobem táhla, po dlouhé době jsem měl možnost si s Martinou opět popovídat, probrat novinky v knižním světě a lomit rukama nad knihami, které byly dobré, ale nikdo o nich neví - aneb tak nějak to dopadá, když jedou dva knihomolové v jednom kupé. :D

CooBoo

Review: Střípky hvězd

června 08, 2014


Název: Střípky hvězd
Počet stran: 320
Autor: Tereza Janišová
Vydavatel: CooBoo
Série: Erilian #3
Fínka se umí ohánět smyčcem i dýkami a v žilách jí koluje magie. Magie starší než vznešené město Erilian. Přichází ale doba krátkých vlasů a krátkých sukní, v ulicích jezdí tramvaje a čarodějové poslouchají jazz. Na dávné časy a legendy se skoro zapomnělo. Nikdo nemá tušení o chystané pomstě, o spolku Maskovaných gentlemanů ani o pěti hvězdách, které se na obloze pomalu ale jistě seskupují do jedinečné liniové konstelace. 
Vydejte se s Fínkou na noční toulky křivolakými erilianskými uličkami, vyplujte proti proudu Velké řeky do Západní Avalonie a na křídlech létacího medvěda odhalte tajemství dalekého Ledového kontinentu!
Trailer ke knize: 

Česká fantasy

Review: Svítání osudu

července 29, 2013

Název: Lantuin - Svítání osudu
Počet stran: 248
Autor: Barbora Jiříčková 
Vydavatel: LIKA KLUB
Série: Lantuin #1
Rozhovor s autorkou: Zde

Dobrodružství velmi zvláštních teenagerů nás přivádí do jiné reality, která je ohrožena dosud nepojmenovanou zkázou. A spásou celé planety jsou tajemná DVOJČATA, nadaná paranormálními schopnostmi. Na jejich pouti je doprovázejí osobní duchové, záhadné telepaticky komunikující bytosti, které jim pomáhají jak ve sportovním klání, tak v překonávání překážek, a těch opravdu není málo. A když si k tomu přidáte hledání chybějících prvků pyramidy času, stvořené pradávnými ztracenými civilizacemi, máte základ napínavé a originální, především však původní české fantasy z pera mladičké nadějné autorky.

Česká fantasy

RC Review: Ve stínu soumraku

července 06, 2013


Název: Ve stínu soumraku
Počet stran: 360
Autor: Artur Mors
Vydavatel: Nová Forma
Série: Theldareon #1

Příběh vypráví o mladém rytíři Athyniovi Merovi, který žije v době, kdy nadchází Soumrak (bájný konec lidského pokolení) a zjišťuje, že je do událostí vtažen mnohem víc, a že má v této době mnohem větší důležitost, než by si přál. On a jeho přátelé a Bratři ve zbrani musí čelit všem hrůzám, které Soumrak přináší a zajistit přežití civilizace pro další generace…

Česká fantasy

Review: Město čarodějů

listopadu 26, 2012


Název: Město čarodějů
Počet stran: 272
Autor: Tereza Janišová
Vydavatel: X.Y.Z.
Série: Erilian #1
Rozhovor s autorkou: Zde

Mocné město Erilian řídí Velká rada čarodějů, není jednoduché se stát jejím členem, každý by jím chtěl být. Někteří i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů… S Kiarou se setkáváme v okamžiku, kdy vstupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od toho okamžiku je konec bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti…

Město čarodějů - svět magie, území velké lásky, v němž dobro bojuje se zlem a místo, kde se nakonec ukáže, kdo je skutečně dobrým a kdo ne. Strhující fantasy příběh mladé autorky Terezy Janišové doplňují jedinečné ilustrace Petra Vyorala.

Trailer: 

Česká fantasy

Interview: Barbora Jiříčková ~ Spisovatelka zapálená pro každou věc!

listopadu 03, 2012

Mohl bych na začátku poprosit o představení? :)
Jméno si každý přečte v nadpisu a já ještě můžu dodat, že jsem stále studentka, tenistka, začínající spisovatelka, výtvarnice pokusnice, s tendencí k rychlému vzplanutí pro nějakou činnost, kterou s nadšením začnu s tlumeným odezněním často nedokončím… Ale na všem se pracuje, vždy je čas se zlepšovat a neztrácet víru a optimismus!

Studuješ na nějaké škole? Zde v ČR, nebo v zahraničí?
Odmaturovala jsem na osmiletém gymnáziu v Jablonci nad Nisou a následně se vrhla do univerzitního života. Strávila jsem rok na Univerzitě v Pardubicích, studiem literatury, PR, nakladatelské činnosti apod. Jelikož jsem ale usoudila, že jako literární vědec bych neudělala díru do světa, ale do své peněženky, doslova jsem přeletěla oceán a nastoupila na univerzitu v Americe, kde jsem díky tenisu získala sportovní stipendium. Tam/tady jsem teď druhým rokem.

Vydala jsi knihu Lantuin – Svítání osudu. Mohla bys nám dílo nějak přestavit?
Jedná se o příběh postav, které mě provázely šedivými dny, kdy jsem ještě byla zmatený teenager bez víry v sebe sama. V hlavě se mi vykreslil fantasticky - dobrodružný příběh sourozenců Skye a Williama, kteří jsou proti své vůli předurčeni k velkým věcem. Dokážou ovládat Energii, jsou spřízněni se svými věrnými zvířecími společníky, ifeliony, a skrz nebezpečný sport jménem rip-tide se pokoušejí získat část Pyramidy času, další díl skládačky, který je může posunout za jejich cílem i pravým údělem zároveň.

Chystáš pokračování, nebo jsi přesedlala na jiný příběh?
Pokračování chystám prakticky od chvíle, kdy jsem dopsala poslední větu Svítání osudu, protože ti, kdo knihu četli, vědí, že příběh teprve započal. Vše je tedy už vymyšleno, záleží jenom na mě, jak rychle se budu schopná přinutit konečně si sednout a druhý díl dokončit.

Podporoval tě v psaní Lantuinu někdo?
Prvotní popud vyšel pochopitelně ze mě, ale moje rodina mě hodně podporovala a stále podporuje, za což jsem velice vděčná. Třeba vždycky když jsem napsala kousek knihy, nahlas jsem ho četla rodičům a sestře při cestě na trénink. Taky mi pomohli s výtvarnou stránkou, já jsem vytvořila vnitřní ilustrace a mapku, zatímco taťka je v podstatě autorem celé obálky.

Píšeš také nějaké povídky?
Povídek jsem pár zkusila, dokonce i nějaké fan fiction, ale moc na ně nejsem. Já jsem totiž tak trochu megaloman, když něco vymyslím, tak je to velké a obsáhlé a ambiciózní. Takže kromě Lantuinu mám v šuplíku ještě dvě další načaté knihy, které čekají na svůj čas.

Máš nějakého spisovatelského idola, který tě přivedl ke psaní?
Že by mě přivedl ke psaní, to ne, to se vyvrbilo nějak samo, ale obdivuji Anthonyho Horowitze. Píše příběhy o neobyčejných mladých hrdinech, vytváří skvělé a originální padouchy, zajímavé a plynoucí příběhy plné zvratů a především, umí neskutečně dobře popsat akci! Většinou jde o závěrečnou část knihy, od které se prostě nemůžete odpoutat, je to napsané tak čistě a jasně, že ani nevidíte slova, ale jste naprosto ponořeni ve víru příběhu. To je podle mě jedna forma geniality.

Podle toho, že je Lantuin fantasy dílo, budeš mít asi v oblibě knihy tohoto žánru. Čteš fantasy, nebo to s něčím kombinuješ?
Já vlastně klasickou fantasy moc nečtu, to jsou většinou moc velké ságy, a na to já při své čtecí pomalosti prostě nemám… Navíc, mám ráda, když je v knize nějaký moderní prvek, třeba technický. Vyhledávám knihy s tajemstvím, dobrodružstvím, nadpřirozenem, trochou humoru a zajímavým hrdinou, přičemž mám radši hrdiny, než hrdinky. (Což je trochu paradox s ohledem na to, že v mojí knize figuruje hrdinka. Ale ona se vlastně většinou chová víceméně klukovsky…) Mám třeba ráda Artemise Fowla a Harryho Pottera, samozřejmě.

Co děláš o volném čase?
Prokrastinuju! …Ne, vážně, to dělám, ale nerada a neúmyslně. Vždycky se snažím volný čas využít k něčemu progresivnímu, udělat něco, za co můžu večer před spaním být spokojená. Něco napsat, nakreslit, vyřídit si povinnosti do školy, jít si zaběhat či zacvičit… Taky píšu na blog lantuin.blog.cz své zážitky z Ameriky apod.

Mohla bys nám poskytnout ukázku svého nového díla? :)
No to bych klidně mohla ;) Tady je ukázka z druhé kapitoly Lantuinu dvě:

„Zatracené víno!“ upamatovala se konečně na včerejší večer.
V ten moment se hlasitě rozletěly dveře.
„Vstávat, chásko!“ zazněl rázně mužský hlas.
„Jak nás to právě nazval?“ ozval se Nickův bublavý hlas a okamžik nato se objevil i jeho pomačkaný obličej.
Muž přešel místnost a surově zatřásl se zbývajícími dvěma chlapci, kteří dosud tvrdě spali. „Je už skoro poledne!“ hřímal při tom.
William se nechal zvednout a zůstal pak omámeně stát, jak ohořelá vosková svíce.
Twilly se pokoušel s mužem zápasit, ale marně. Ten ho stáhl z horního lůžka a postavil vedle Willa.
Skye viděla, že hnědovlasý chlapec se musí cítit ještě hůř, než ona. Byl bledý, spodní víčka měl nateklá, přecházející ve fialové kruhy pod očima.
Muž se nenechal zdržovat a po každém z nich hodil jejich velký vojenský batoh.
„Byli jste dobrými hosty, ale teď už zmizte. Jděte na druhý konec města, do kovárny,“ začal je vystrkovat ze dveří. „Na náměstí se vydejte ulicí, co vede kolem kloboučnictví. A pak pořád na sever.“
Mátožně se vypotáceli ze dveří. Nějak se jim podařilo sejít schody a přejít lokál, až se za nimi nakonec zavřela vrata hostince.
Ovanul je čerstvý vzduch.
„To jsme tomu dali,“ promluvil jako první William, který mhouřil oči před poledním sluncem. „První den bez dozoru a hned se zřídíme…“
Nick krátce vyprskl smíchy. Vyšší chlapec na něj otočil hlavu, ale nic na to neřekl.
„Šumivý acilpirin, prosím!“ zasténala Skye se skelným pohledem.
„To je snad to jediné, co nemám,“ zklamal ji Nick.
„Cože?! A to si říkáš lékař celého týmu?“
„Promiň, ale s tímhle jsem nepočítal. Musíme jít a doufat, že vás to přejde.“
Batohy, stejně jako všechny kosti v těle, jim najednou připadaly dvakrát tak těžké. Nakonec se přece jen přinutili pohnout se z místa a vydali se směrem, který jim poradil výčepní.
Jakmile prošli kolem jedné z bočních uliček, objevili se po jejich boku ifelioni. Všichni se tvářili víc než přísně.
Lyaconix si čichla k Twillymu a znechuceně odvrátila čumák. „Příště vás nepustíme na stopu od sebe, máte nehorázné štěstí, že se vám nic nestalo!“ pokárala je.
„Příště budeme chytřejší, to ti můžu slíbit,“ ubezpečil ji chlapec, celý zelený v obličeji. „A i kdyby, mám u sebe ochranný amulet,“ bránil se ještě.
Jeho ifelionka jen prskla a dál už ho nezpovídala.
Jako houf přízraků procházeli rušnou ulicí města. Veškeré zvláštnosti, které míjeli, přitom měli blahodárný vliv na jejich střízlivění. Skye a Williamovi dokonce připadalo, že najednou vidí jasněji, lépe, než kdykoliv předtím, ale zbytky alkoholu v krvi s tím zřejmě neměly nic společného. Oči je pálily, přesto s nimi dokázali pohybovat a zaostřovat tak rychle, že jejich mozek nestíhal informace zpracovávat, nezvyklý na takovou výkonnost.
Skoro každý, koho potkali, na nich chviličku ulpěl pohledem, ale pak rychle sklonil hlavu a hleděl si svého. V mladých agentech to zanechávalo stísněný pocit.  Bylo jim jasné, že svým vzezřením a zvířecím doprovodem budí pozornost, začínali však nabývat dojmu, že v tom musí být ještě něco. Něco dalšího, o čem nemají tušení. Jako by se všichni ti lidé báli přijít s nimi do styku.
Postupovali dál. Nebylo jim nejlépe, přáli si konečně zaslechnout zvuky kovárny, i když se na druhou stranu trochu obávali, k jakému člověku to vlastně míří. Může to být surovec, tupá hlava nebo ztracená existence, jiné vodítko teď však neměli.  Bez své technické výbavy byli neuvěřitelně zranitelní.
Konečně před sebou spatřili čtvercový přístřešek, otevřenou kovářskou dílnu, navazující na nízkou budovu. Zastavili se uprostřed ulice a zaposlouchali se do hlasů, které se ozývaly zpoza plátěné stěny. Protože za ní hořel oheň, mohli pozorovat obrysy lidí, kteří se mezi sebou přeli. Na jedné straně stál vysoký, mohutný muž, zřejmě kovář, který se hlubokým hlasem, podobným řevu medvěda, bránil přesile nižších ozbrojených mužů v přilbách.
„Nic takového jsem nikdy netvrdil!“ zaburácel kovář.
„Můžeme sehnat několik svědků,“ odpověděl přezíravě muž stojící nejblíže k němu. „A jestli vám tahle mizerná dílna za něco stojí, radím vám držet svá slova na uzdě, mohl byste o ni snadno přijít.“
S těmi slovy dal pokyn rukou, ostatní muži se otočili a odpochodovali opačným směrem ulice.


Budeš teď v blízké době (po návratu z USA) pořádat nějakou besedu?
Ráda bych, ale veškeré vyjednávání se nějak vleče a komunikace vázne, takže zatím není nic jisté…

Jsou nějaké rady, podle kterých se při psaní řídíš?
První kniha mě naučila, že nesmím utahat začátek. Když píšu, trochu mě to dřív svádělo všechno detailně popisovat, ale teď vím, že méně je někdy a více, a že pár jednoduchých, ale dobře stavěných vět umí udělat divy. Je potřeba se textem bavit, ale zároveň se nesmí zapomínat na to, aby to bylo ke čtení i pro ostatní čtenáře, vše musí mít logiku atd. A nakonec použiju rčení, že „učený z nebe nespadl“, a že ani můj oblíbený Horowitz neudělal díru do světa už se svojí první knihou.

A oblíbená otázka na závěr: Chtěla bys něco čtenářům blogu sdělit?
Dívejte se na lidi i svět kolem sebe otevřeně a s úsměvem, to jeden z poznatků, který mě naučil pobyt tady v Oklahomě. Dělejte to, co sami cítíte, že je správné, a nenechte se ničím brzdit. A nepřestávejte snít ;)

Děkuji Barčo za rozhovor a držím palce, ať se Tobě i knize daří! :) 


Česká fantasy

Review: Hladová přání

října 21, 2012


Název: Hladová přání
Autor: Tereza Matoušková
Vydavatel: Krigl
Počet stran: 98

Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny.

Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo. Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?



Česká fantasy

Interview: Tereza Janišová ~ autorka série Erilian...

září 23, 2012

Dnes Vám přináším rozhovor s fantasy spisovatelkou Terezou Janišovou. :) 


Ahoj. Jestli bych mohl poprosit, představila by ses nám?
Studuju (architekturu), píšu (především fantasy ale nejen to) a tancuju (irské tance). Taky ilustruju, grafičím a cestuju. Nudím se zřídka kdy. Mám slabost pro zvířata. Pro kočky především. Miluju Londýn, koktejly a Mini Coopery.

Jak se máš? :)
Trochu mě škrabe v krku ale jinak fajn ;)

Někteří dobře ví, že jsi vydala první dva díly série Erilian. Chystáš se napsat nějaké pokračování?
Erilian je trilogie a právě pracuju na třetím, tudíž posledním dílu. Erilian – Střípky hvězd.

Střípky hvězd. Velice pěkný název pro knihu. Jak jsi k takovému názvu přišla?
Z kontextu a hraním se slovy ;)

Podporuje Tě v psaní někdo? Necháváš si radit, nebo je to Tvá soukromá záležitost?
V psaní mě podporuje celá rodina i hodně mých přátel. Děda je spisovatel, máma novinářka, babička knihovnice a táta zapálený čtenář scifista a fantasysta, takže mám doma dobré literární zázemí. V průběhu psaní (povídky, knížky nebo čehokoli jiného) mě nikdo nesmí koukat přes rameno. Na to jsem velmi alergická ;) Když ale onu záležitost dokončím, ráda ji nechám „zcenzurovat“ svým rodinným příslušníkům, kteří mi vždy dobře poradí a vychytají mouchy.

Rozhodně pořádáš besedy… Máš nyní nějaké v plánu?
Někdy během podzimu chci provést nějakou tu literární akci v Praze. Termín ani místo konání ještě nejsou jasné, ale určitě to dám všem včas vědět :)

Mohla bys poskytnout exkluzivní ukázku pro čtenáře blogu tvého nynějšího díla?
Jak říkám, nikdy nikomu nenechávám číst nedokončené věci, takže tomuto pravidlu budu věrná i nadále ;) Ale můžete si přečíst kousek z Kouzel na obzoru (druhého dílu Erilianu) ZDE 
 
Psala jsi již před Erilianem nějaká díla, povídky…?
Povídky jsem psala a bylo jich docela hodně, ale nikdy jsem neměla potřebu je publikovat. (první jsem vytvořila v sedmi letech). Buďto jsem je psala jen pro sebe nebo pro svou rodinu a přátele. Takzvaná šuplíková tvorba. Vyšlo mi několik článků v novinách a časopisech, ale to se jednalo spíš o sloupky, fejetony, odborné články atp. Když jsem pak napsala svoji první knížku, řekla jsem si, že už bych se svou fantazií konečně mohla vyjít na světlo ;)

Máš ráda jen fantasy, nebo upřednostňuješ ve volných chvílích i jiné žánry?
Nejsem vyloženě ortodoxní fantazista. Moc mě nebaví klasická středověká fantasy, elfové, trpaslíci a spousta mečových bitek. Libuji si na té tenké hranici mezi fantasy, sci-fi, hororem a dalšími těžko zařaditelnými žánry. Mistr tohoto zvláštního stylu, ze kterého se ráda tetelím, je Neil Gaiman. Jistě, pořád se opakuju a vyzdvihuju ho, ale nemůžu si pomoct. Neil je prostě můj ,milášek´ ;)

Co děláš o volném čase?
Píšu, tancuju, cestuju.

Máš nějakého oblíbeného autora?
Jo, mám :D

Mohla bys poskytnout nějakou radu pro začínající spisovatele?
Nedá se nic dělat, musím se zas vrátit ke Gaimanovi ;) Toho se totiž taky často na tuhle otázku ptají a Neil odpovídá:
„Čtěte. Čtěte hodně. A žijte. Každou chvíli se setkám s opravdu dobrými spisovateli, kteří ale vůbec nemají co říct. Na to já říkám: Oukej, přestaň psát a najdi si nějakou práci, cestuj kolem světa, něco udělej. Nech si zlomit srdce a pak se vrať a napiš něco dalšího. Ale to hlavní, co bych měl lidem říct, je: pište. Hodně lidí, kteří chtějí být spisovateli, si neuvědomuje, že jediný způsob, jak toho dosáhnout, je psát. Všichni spisovatelé doufají v to, že v noci přijdou elfové a dokončí jejich příběhy za ně. Takže musíte psát, musíte věci dokončovat, musíte začínat nové a to je ve skutečnosti ono velké tajemství. Klást jedno slovo za druhým. Slova jsou jako cihly tvořící zdi. Pak dokážete postavit celé paláce.“

A poslední otázka: Chtěla bys něco vzkázat čtenářům?
Hmmm… Erilian na vás čeká v knihkupectví a vzkazuje vám: „Chci Tě a Ty mě můžeš mít.“ ;) 

Děkuji Ti Terko za nádherný rozhovor a držím palce, ať Ti jde psaní od ruky! :) 

Statistika

TOPlist