Já Vám tak nějak nevím, ale poslední dobou se mi stává, že se ty měsíce míjí nějak moc rychle. Je to snad tím, že přes týden nemám skoro žádný volný čas a užívám si jenom víkendy? Možná. Každopádně mi nejde do hlavy, že už za sebou máme další dva měsíce. V tuhle chvíli se nám odpočítává květen a jsou to už jenom dva měsíce, než se tady objeví prázdniny. K tomu se ale bohužel pojí i klauzury a ročníkové testy, ze kterých mám už teď noční můry... Poslední dobou mi dělá problém rozdělovat svou energii i na blog, takže se nedivte, když tady nic nového nepřibude. Musím toho ještě hodně stihnout, než odjedu do Polska, ale víte, jak to je. Když něco potřebujete splnit co nejrychleji, není to kvalitní a stejně byste to museli opravovat. Takže všemu dávám čas a postupuji pomalu... Díky tomu, že jsem se poslední dobou soustředil pouze a jen na školu, jsem taky vyšel s dosti malým počtem knížek. Jsem na sebe opravdu pyšný. Jenom pár recenzňáků a dvě koupené knihy? To není vůbec špatné! 

Knihy, které jsem si koupil: 

Led pod kůží by Vilma Kadlečková - duben

Marťan by Andy Weir - duben

Je to sice už skoro rok, kdy jsem přečetl první díl Mycelia, tudíž není ani divu, že když jsem se po dlouhé době dostal do knihkupectví (s jakýms takýms obnosem peněz), po dlouhé době jsem si řekl, že by bylo taky fajn si nějaký ten kousek odnést domů. Taky zažíváte dilema, když někam jdete s tím, že si chcete koupit jednu knihu, ale v tu chvíli vám jich do očí padne hned několik? Mě se to stává více než často, ale nakonec jsem se zatvrdil, odmítl jakékoli výmluvy, proč si vzít tuhle a ne tamtu knihu a sáhl po kvalitním čtivu s českým odznakem. Jantarové oči končily velmi otevřeně a nemůžu se dočkat, až si k Ledu pod kůží o prázdninách sednu. Jedná se sice o trochu těžší počteníčko, ale komu by něco takového mohlo vadit? Hlavní je, že je to dobré, čtivé, geniální. A k tomu všemu i české. Co víc bych mohl chtít? Když jsem tedy přišel domů s knihou, řekl jsem si, že by to už mohlo stačit - pořád se totiž snažím zredukovat počet nepřečtených knih v knihovničce. Jenže v tu chvíli mi vyskočila upomínka na akci: Knihy mají zelenou, kdy můžete v kamenných knihkupectvích (ale i na některých eshopech!) nakupovat bez DPH. Nu, něčemu takovému přeci nelze odolat. Nakonec jsem si ve čtvrtek opravdu tolik opěvovaného Marťana odnesl domů - hned po chvíli, kdy se mi ho podařilo vymanit z rukou kamarádky, která mi ho nechtěla vrátit. Rozhodně je to známka toho, že to bylo opravdu úžasné a že bych si měl knihu přečíst co nejrychleji. Snad mě její doporučení a chorály na tuhle knihu nezklamou!  

Knihy, které jsem dostal k recenzi: 

Svět bez princů by Soman Chainani (recenze) - březen 

Šepotání by H. G. Howard (recenze) - březen 

Druhá stříbrná kniha snů by Kerstin Gier - duben 

Trnový král by Mark Lawrence - duben 

Jsem na sebe opravdu pyšný. Fakt jo. Na začátku předminulého měsíce jsem si slíbil, že bych se měl s knihami a recenzňáky především krotit z prostého důvodu, že se mi doma až moc hromadí knihy - což o prázdninách vyústí v to, že některé z nich prodám. Jeden recenzní výtisk za měsíc březen jsem si ale přesto nemohl odmítnout. Škola Dobra a Zla patří mezi mé oblíbené série a když vyšel druhý díl, bylo takřka nemožné možnost druhý díl odmítnout. O Svět bez princů jsem si musel okamžitě požádat a i přes nepřízeň osudu, která knihu během cesty ke mně domů doprovázely, po takřka měsíci kniha přeci jen dorazila a já se mohl pustit do čtení. Soman Chainani mě opět utvrdil v tom, že má co čtenářům nabídnout a už nyní se těším na třetí knihu, která celé dobrodružství uzavře. Příběh o Agátě a Sofii už určitě není tou pohádkou, kterou na začátku byla, a docela se i obávám, co všechno si pro nás autor ještě připraví. Doufám, že v zájmu nás všech knihy vyjde co nejrychleji, ať můžeme uzavřít jednu povedenou (ne)pohádkovou sérii.

Jak šel měsíc dál, tak mi stejně tak ve schránce přibyly i další tři knihy - přesněji dva ebooky a jeden tištěný recenzní výtisk. Začneme tedy tím prvním, který je podle mého nejdůležitější. Jak totiž jistě víte, je to už nějaká doba, kdy vyšlo pokračování Trnového prince, tentokrát s názvem Trnový král. Knihu jsem měl zarezervovanou už nějaký ten týden a když Trnový král došel, skoro jsem se rozpustil blahem. Trnový princ se mi velmi líbil a od té doby, co jsem knihu dočetl, jsem pouze nedočkavě vyhlížel její pokračování, což se mi po dlouhém a táhnoucím se roce konečně podařilo. Mohl jsem se už podruhé ponořit do temného a krutého světa, což jsem si velice náramně užil. Jorg je a pořád bude stejný šílenec, kterého si i přes jeho... velmi neobvyklé způsoby, jak dosáhnout svých cílů, oblíbíte. Rozhodně ano. :)

Nakonec jsou tady tedy již zmíněné dva ebooky, tentokrát oba od nakladatelství CooBoo. Jedná se o poměrně žhavé novinky, které máte už určitě doma, nebo jste po nich aspoň pokukovali v knihkupectvích, případně i knihovnách. Tou první kráskou je Šepotání, retelling Alenky ve velmi nebezpečné a drastické Říši divů. Námět knihy je opravdu zajímavý, jenže její zpracování poměrně pokulhává, tudíž jsem u této knihy necítil nadšení a radost z příběhu, ale čiré zklamání. To, co jsem očekával, se nedostavilo. Možná to bylo mnou, možná knihou. Anebo je to kombinace obojího, že mi příběh a milostný trojúhelník prostě nesedl. Ten samý měsíc se mi stejně tak ještě podařilo přečíst ARC výtisk knihy Druhá stříbrná kniha snů, což je pokračování o cestování pomocí snů od známé autorky Drahokamů, Kerstin Gier. I tady přišlo mírné zklamání a tu genialitu, kterou autorka představila v první knize, se už jaksi vytratila a stalo se z toho průměrné dílo. Osobně doufám, že třetí kniha mě nadchne a uspokojí ve všech ohledech!

Má tvorba:

Abych se přiznal, poslední dva měsíce jsem svoji tvorbu tak trochu flákal. Mohla za to přestávka a události, které se k ní vázaly. V Bezejmenném románu jsem postoupil pouze o jednu celou kapitolu druhé části, během které jsem si vzpomněl na jednu nepříjemnou věc - doteď ještě nemám hotové poznámky k tomu, abych mohl příběh už psát s vědomím, že je vše hotové. Chybí mi snad čtyři klíčové kapitoly, pomoci kterých bych mohl sjednocené části spojit. Tak to tak vidím, že si všechno načtu a budu nad tím přemýšlet v autobuse - přeci jen, hodinu tam a hodinu zpět cestování je více než geniální čas na přemýšlením nad vlastním příběhem, nebo snad ne? Osobně doufám, že se mi podaří si během velkých prázdnin máknout dostatečně na to, abych do konce roku celý příběh uzavřel. Jo, je to moc pěkná myšlenka... teď ji akorát zrealizovat!

S Bezejmenným koncem to ale přeci jen bylo trochu lepší. Hrubý rukopis byl dokončen před dvěma měsíci, poté následovala trojitá oprava a já krátkou povídku rozeslal pár lidem. V momentální chvíli to vypadá tak, že upravím ještě malé detaily, na které mě pár lidí upozornilo, a potom rukopis zase pošlu pár lidem s tím, jestli by to tak opravdu mohlo být. Ve zpětné vazbě jsem se dozvěděl, že jsem tímhle dílem zničil srdce a že jsem původem ten největší padouch, že se opovažuji takové věci svým vlastním postavám dělat. Holt, když tomu nejde odolat...

Stejně tak jsem se i vrhl na psaní nové povídky, kterou bych snad mohl odeslat i do nějaké soutěže. Zatím mám jenom pár stránek, ale díky škole, blížícím se klauzurám, konci roku a animaci začínám ztrácet jakýkoli volný čas, který bych mohl strávit psaním. Každopádně doufám, že se mi podaří k tomu sednout co nejrychleji a aspoň sepsat kostru příběhu, abych měl podklad a byl spokojen s dalším dílem. Přeci jen, musím si připravit podklady do školy, neboť příští rok máme v češtině prezentovat svá vlastní díla. Hm, myslím, že mí spolužáci asi budou trpět... 

Kolik knih jsem za březen a duben přečetl? 

Nechci se chválit, ale čtrnáct knih za dva měsíce je velmi dobré skóre, nemyslíte? Je sice pravda, že poslední dobou jsem se opravdu ve čtení rozjel - dokonce i čtením těch anglických, což mě opravdu těší. První přečtenou knihou měsíce března bylo Třináct relikvií (336 stran) od mého oblíbeného autora: Michaela Scotta. Kniha sice u mnohých neobstála s dobrým hodnocením, ale mě se opravdu líbila. Po Relikviích následovalo Fimfárum (192 stran) od Wericha a musím tedy říct, že tak dlouho jsem se už u (ne)pohádek nepobavil! Klíč (470 stran) byl hned proložen Světem bez princů (360 stran) a Šepotáním (416 stran), které mě poměrně zklamalo. Protože mi kamarádka neustále opakovala, ať si přečtu její nejoblíbenější knížku, nakonec jsem přeci jen po Drastickém děsivém Dexterovi (232 stran) konečně sáhl a přečetl tak svou první detektivku, která obsahovala vše, co může začínající čtenář tohoto žánru chtít. Mé nadšení bylo tak veliké, že mám doma už celý omnibus, který jenom čeká na chvíli, než se k němu vrhnu! Stejně tak jsem si i založil průkazku do knihovny a nebyl bych to já, kdybych si hned neodnesl Cestu stínů (352 stran), kterou má na svědomí Brent Weeks, další z mých oblíbených autorů. Po této kvalitní fantasy jsem si musel přeci jen sednout i k nějaké té povinné četbě, takže jsem raději sáhl po Králi Lávrovi (38 stran), krátké satirické básni od K. H. Borovského. Poté to už šlo naráz a já se ve čtení takřka vůbec nezastavil. Cinder (400 stran) jsem musel proložit krátkou povídkou During the Dance (9 stran), po které následovaly ony další knihy, jmenovitě Vraní dívka (328 stran), Perfect State (71 stran) - naprosto úžasné povídka od Brandona Sandersona -, Trnový král (520 stran) a vše uzavřela Mary Mary Quite Contrary (26 stran), kterou jsem opět přečetl ve škole.

I když mě to netěší, musím zopakovat, co bylo zmíněno již výše. S koncem roku mi dělá problém se soustředit na osobní život a blog, tudíž jak sami vidíte, poslední dobou je tady pusto. Pokouším se psát články, ale není to žádná sláva, když létám myšlenkami mimo tenhle svět. Už teď, začátkem května, se blíží ročníkové testy a klauzury, do kterých se vložila i animace a krátký film, který máme vytvořit - ještě štěstí, že mi chybí už jenom jeden dlouhý záběr a vše budu mít aspoň v hrubé lince vytvořené. Proto mějte prosím trpělivost a nějak mi promiňte, že tady ještě další měsíc a půl bude pusto... Stejně tak již příští neděli odjíždím do Polska na výměnný pobyt (k moři, na námořnickou školu) a vracím se až v pátek, takže o víkendu budu spíše vstřebávat a dohánět to, co jsem za týden na klauzurách zameškal. Když už tedy vzpomínám to Polsko, musím zmínit ještě jednu věc. Jak jistě víte, příští týden se koná Svět knihy. Na začátku roku jsem si myslel, že se do Prahy opravdu dostavím a užiji si s Vámi úžasný víkend, ale právě díky výměnném pobytu a skluzu, který jsem nabral, se na rovných sto procent nedostavím. Velice mě to mrzí, ale nevím, jestli bych zvládl Prahu a hned další den sedmihodinovou cestu vlakem, kde ještě budeme s ostatními připravovat prezentaci a další maličkosti. Každopádně, těším se na vaše reporty, fotky a články a věřte, že jakmile se vrátím ze svého výletu, všechno si přečtu a aspoň se dozvím, jak jste si Svět knihy užili! :)