RC Review: Šepotání

dubna 22, 2015

Název: Šepotání
Počet stran: 416
Autor: A. G. Howard
Vydavatel: CooBoo
Série: Šepotání #1
Orig. název: Splintered
Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.  Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Vydá se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?


Kdo by neznal příběh Alenky, dívenky, která propadla králičí norou do Říše divů. Každý, kdo aspoň částečně zahlédl jakoukoli adaptaci, je obeznámen se základními postavami, dějovou linii a dobrodružstvím, které Alenka zažila. Jenže to vše je příběh mladé dívenky. Jaká je skutečnost? Co se odehrálo po tom, co hrdinka z Říše odešla? Co když vše, co nám rodiče četli před spaním, je jenom lež?

Alyssa Gardnerova nebyla nikdy tak zcela normální. Když byla ještě malá, věřila, že by opravdu mohla žít život prosté holčičky. Jenže ve chvíli, kdy jí její matka ublížila, za což byla zavřena do blázince, bylo jasné, že nikdy normální život neokusí. Alyssa se za svou matku stydí a jediné, čeho se obává, je chvíle, kdy začne šílet stejně jako ona a babička. Nechce mluvit s květinami, naslouchat jim a ztratit všechen zdravý rozum. Jenže ve chvíli, kdy naslouchá rozhovoru hmyzu, je jasné, že se u ní objevily první příznaky. Na rozdíl od své matky ale sama zjišťuje, že to není vše. Děje se něco víc. Pomalu se rozpomíná na doby, kdy bylo ještě vše v pořádku. Vzpomínky a hlasy jí pomáhají si uvědomit pravdu, která je spjata s její rodinou. Alyssa a zbytek ženské linie rodiny je spjata s Alenkou – tou, která navštívila Říši divů. Díky svým rozhodnutím a neplechám ale nevědomky proklela svůj rod a každá z žen na tuto chybu doplácí. Jenže hlasy Morfea, muže nabírající podobu můry, přinášejí možnost svobody. Pokud se Alyssa vydá do Říše divů, napraví chyby své prapraprababičky, může sebe a svou matku zachránit. A protože šílenost, kterou si pro ni život připravil, není pěknou vidinou budoucnosti, vydává se se svým kamarádem Zachem do Říše divů, místa, které se stěží podobá tomu, jak jej popsal Lewis Carrol. Alyssa se začne více rozpomínat a uvědomovat si, že pro ní Říše divů není až tak bájná. Krůček po krůčků přichází na pravdu týkající se nejen jí, matky a rodu, ale taktéž samotné Alenky. Co vše bude muset Alyssa podstoupit, aby zlomila kletbu? Jak nebezpečná bude cesta, kterou se Zachem protrpí? Co vše Morfeus tají? Říše divů byla nebezpečná sama o sobě – díky Alence je ještě více smrtelnější a divočejší. Alyssa nikdy nečekala, že jedna návštěva dokáže změnit celý život. A nejen ten její.

„Umělec je jen tak dobrej jako jeho předloha.“

Kdy někdo vzpomene Říši divů, všichni si vybaví verzi s mluvícími květinami, kde kromě Rudé královny vypadá vše idylicky a bezpečně. Příběh Alenky díky své objemnosti funguje jako studnice inspirace a tudíž poskytuje široké spektrum možností, jak příběh zpracovat jinak, svědomitěji a díky tomu mu vdechnout jakousi osobní myšlenku autora. Této myšlenky se stejně tak chytila i A. G. Howard. Výsledek je tedy takový, že pokud sáhnete po Šepotání s vidinou, že se ponoříte do klasického Alenčina příběhu, budete zcela vyvedeni z míry. Tam, kde vládla pohádková atmosféra, se vznáší pach nebezpečí, temnoty a krvežíznivých obyvatel Říše divů. Pravda je ale taková, že ne všem bude připadat Bílý králík, spodobněny jako stvoření bez kůže, jako jakési morbidní stvoření – já v jeho podobě našel spíše něco zajímavého a promyšleného. To samé platí i na další postavy, které rozhodně nepatří mezi mírumilovná stvoření. Otrlejší čtenáři si tedy pouze částečně uspokojí své nároky. Ti, co ale nejsou zvykli na drsné podmínky, mohou připadat postavy téměř až strašidelné. Co takhle květiny, které se vás budou snažit sníst, či Chapadlák, který raději spapá nějakou ústřici prokládanou lidským masíčkem? Alenčin příběh, který známe z originálu Lewise Carolla, je dětská verze. A. G. Howard čtenářům otevírá oči a z něčeho nevinného během krátkých čtyři sta stránek vytváří cosi na pomezí hororu s drsnými a krvavými motivy. Kdyby už ale nastal případ, že by si čtenář nedokázal najít nic, čím by dílo vynikalo, je tady aspoň tento prvek, který už na první pohled zaujme svou genialitou. Vaší pozornost si získá dobré zpracování a přeci jen, kdo by si nerad přečetl tak známý příběh v podobě noční můry?

Jak to tak ale už bývá, vždy se musí najít něco, co kvalitní atmosféru knihy zničí a udělá z ní cosi průměrného. V případě Šepotání je kámen úrazu především milostný trojúhelník a Alyssa samotnou. Jsou tady dva kluci, jedna dívka, snad milión puberťáckých citů a k tomu dávka magie, která by všemu měla přidat esenci exotiky. Jenže se něco pokazilo. A jako celek to rozhodně nefunguje. Alyssa, která se nedokáže udržet na uzdě, místo toho, aby prozkoumávala Říši divů, se raději zaobírá tím, zda si vybrat Morfea, nebo Zacha. Drsňák, nebo kouzelný kluk? Věřit, či nevěřit? Och, jak těžké rozhodnutí. Alyssa mi díky těmto problémům přišla zbytečně otravná, stejně jako její výkyvy nálad připomínající mi horskou dráhu v nějakém zábavním parku. Jednou nahoře. Jednou dole. Akorát ve chvíli, kdy se dokážete vžít do povedeného příběhu, vám celý zážitek zkazí její pohnutky a názory. Alyssa je jednoduše ten typ, který vám sedne, nebo vás bude štvát tak dlouho, než si uvědomíte, že už nemá cenu se jakkoliv nad jejími pohnutky rozčilovat. Díky tomu mi první polovina Šepotání vůbec neodsýpala a pro mě to bylo utrpení. Autorka se sice snažila příběh provázat akcemi a nečekanými zvraty, jenže jde vidět, že něco takového prostě není účelem této knihy. Jak by ale potom vypadal svět bez vztahů a hrdinek, které si hrají na dospělé a zkušené ženské? To by byla nuda, nebo snad ne?

Když si odmyslíme celou bouři emocí, hrdinčiných problémů a zcela tyto části z knihy vypustíme, ukáže se pravá podoba příběhu. Kdyby mělo Šepotání stát samo o sobě jenom na námětu a autorčině stylu, rozhodně by odešlo s mnohem větším hodnocením, než tomu je nyní. A. G. Howard je dobrou spisovatelkou a její styl je vybroušený, byť v popisování akčních scén trochu pokulhává. Kniha je čtivá a pokud se naladíte na tu správnou vlnu, ani si neuvědomíte, kdy příběh skončil. Během postupu šlo opravdu vidět, že si autorka zvolila prostředí a téma, které jí vyhovovalo a ona si s příběhem vyhrála jak nejvíce mohla. Z klasické pohádky vytvořila opravdu kvalitní retelling, který by se ale mohl obejít bez určitých prvků. Jenže věc se má tak, že ve chvíli, kdy jsem knihu dočetl a nechal všechny pocity vyšumět, uvědomil jsem si několik věcí. Šepotání bylo zdlouhavé a místy natažené. Trvalo mi velmi dlouhou dobu, než jsem se začetl a při prvních kapitolách se mi párkrát podařilo ztratit pozornost. I když v následných kapitolách vše zachraňoval pobyt v drastické a nebezpečné Říši divů, pořád jsem nebyl schopen si příběh užít tak, jak jsem to od Šepotání očekával. Je možné, že jsem od knihy jednoduše chtěl něco víc a i když mi pomohla si uvědomit, jak je příběh původní Alenky důmyslný a plný inspirace i pro dnešní autory, pořád to nestačilo. Jednoduše jsem musel knihu po dočtení odložit pouze s pocitem zklamání.  

Každá bytost, pro kterou se musí vynalézat nová přídavná jména, je důvod ke strachu.


Šepotání je přesně tím typem knížky, od kterého když budete očekávat málo, vás překvapí, ale ve chvíli, kdy se budete těšit na to nejlepší pod sluncem, odejdete pouze se zklamáním. Říše divů plná drastických a morbidních postav, které můžeme znát z původní Alenky v Říši divů. Zpracování je samo o sobě zajímavé a kdyby bylo celému „pohádkovému“ světu dáno většího prostoru – a ubrala se notná dávka Alyssy a jejich vztahových problémů –, vypadal by příběh zcela jinak. Díky tomu se ale ze Šepotání tedy stává průměrným a zdlouhavým dílem, které si ale přesto dokáže najít ve vašich srdci místo a donutí vás si uvědomit jednu věc. Pohádky byly vždycky drastické. Je ale pouze na nás, jak si je vysvětlíme – stejně jako to udělala jedna malá dívenka, která se propadla králičí norou do zcela jiného světa.  

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo
Knihu si můžete taktéž objednat na stránkách nakladatelství

You Might Also Like

7 komentářů

  1. Zrovna mám knížku rozečtenou a mně naopak sedla velmi dobře. Zatím jsem z ní opravdu nadšená, i když ten milostný trojúhelník mě opravdu štve, protože jsem na ně už alergická. Ale jinak se mi knížka opravdu líbí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to chápu. Ale asi jsem už z takovýchhle oddechovek vyrostl a dokážu relaxovat u naprosto jiných knížek. Každopádně jsem rád, že se kniha líbí a doufám, že tomu tak bude i nadále! :) :3

      Vymazat
  2. Krásná a velmi obsáhlá recenze :) Mě (asi jako všechny) uchvátila především překrásná obálka. Však u anotace už jsem si příběhem až tak jistá nebyla. A především jsem slyšela spousty ne moc kladně laděných recenzí :( Tak teď mám opravdu dilema, zda si mám knihu přečíst ....
    Rozhodně děkuji za tvůj názor :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)
      Co jsem to tak sledoval, tak to bylo 50 na 50. Někomu to sedlo, někomu ne. Mě tam vadilo hodně věcí, jiní to uvítají. Tohle je hodně rozporuplná kniha a rozhodně nechci nikoho odrazovat od jejího přečtení... každopádně můj osobní názor (za který se nestydím), je ten, že já bych k tomu už znovu asi nesedl a druhý díl rozhodně vyhledávat nebudu. :)

      Vymazat
  3. Milostný trojúhelník jako kámen úrazu? No tak to jsem teda zvědavá, na Morfea slýchávám dobré ohlasy :DD
    Vůbec poslední dobou čtu samé záporné recenze... obálka asi není všechno :DD Uvidíme :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milostný trojúhelník není vždy kamenem úrazu a někdy si ho docela i užívám - v případě Šepotání to ale tak nebylo. Bohužel. A je asi jasné, že si Morfea asi pořádně neužiju... :DD
      Mě se třeba ta obálka nelíbí. A obsah bohužel taky moc ne, takže po dlouhé době mi to všechno tak pasuje dohromady... :D

      Vymazat
  4. Proč je v česku Zachary Holt (Zach) a v Anglii Jebediah Holt (Jeb)???? Tohle já nechápu!!!!!

    OdpovědětVymazat

Statistika

TOPlist