Uplynula už nějaká chvíle, kdy Sofie s Agátou opustily Školu Dobra a Zla. Obě se vrátily zpět do Gavaldonu, kde jsou oslavovány jakožto zachránkyně celého města. Agáta se navrátila ke svému životu v domku na hřbitově, zatímco si Sofie užívá pocit nadřazenosti a slávy. Být slavnou a středem pozornosti je to, o co jí vždy šlo. Dříve, než ale stihne zařídit svůj vlastní muzikál (protože mít vlastní muzikál je prostě super!), se brána do pohádkového světa otevře a kdosi se ji pokusí zabít. Agáta své nejlepší kamarádce pomůže, ale ani ona nemá dostatek síly na to, aby ji uchránila před neustálým útokem nejen ze strany záhadných mužů, ale taky před samotným Gavaldonem. Přítomnost dvou bývalých studentek Škol znamená pro celé městečko problém a proto se rada rozhodne jej vyřešit jediným způsobem: Odevzdá Sofii nepříteli a tím nastolí mír, který Sofiina přítomnost zničila. Jenže vše se zvrtne a Sofie se s Agátou dostanou zpět do pohádkového světa, který se tak trochu změnil. Spíše se převrátil vzhůru nohama. Z pohádek vymizeli krásní a ušlechtilí princové, princezny se staly velice emancipované a ukázaly, že nepotřebují žádné muže. Spor mezi dobrem a zlem už neexistuje. Nyní jsou to kluci proti holkám. To vše díky jednomu rozhodnutí. Agáta si je vědoma, že za to, co se na obou školách děje, může pouze a jen ona a proto se samozřejmě snaží situaci se Sofii napravit. Aby se vrátila domů a přivedla opět rovnováhu do celého světa, musí si uvědomit, co vlastně chce. Přátelství, nebo láska? Fabulář, nebo polibek z pravé lásky? Ať už se rozhodne jakkoli, musí si pospíšit. Válka mezi dvěmi pohlavími začíná vřít, stejně jako zlo, které se skrývá v srdcích lidí kolem ní. Temnota vždy jenom čeká na svou příležitost a Agáta je ještě moc bezbranná na to, aby jí mohla vzdorovat sama.

„Přáni jsou jako děti pro naši duši. Odpírej si je a jen je přiživíš.“

Mnozí z nás nemají rádi klasické klišé v podobě hlavních hrdinek, které si vždy najdou svého „prince“ a zůstanou s ním šťastně až na věky. Je tedy jisté, že Somana Chainaniho tohle pravidlo omrzelo taky, a proto musel přijít s něčím novým, neotřískaným a naprosto unikátním. Ve Škole Dobra a Zla, prvním díle pohádkové trilogie, jsme se sice už svědky toho, jak si začínající autor dokázal nádherně pohrát s myšlenkou Škol Dobra a Zla, seznámili, ovšem málokdo mohl očekávat, že tímto nápadem to zdaleka nekončí. Nebylo by to přeci ono, kdyby Svět bez princů taktéž nevynikal něčím, co jakožto čtenáři nikde jinde nenajdeme. Začít můžeme třeba tím, že když se řekne pohádka, každý si představí chrabré a udatné princátka bojující za ochranu nevinných a spanilých princezen. Teď si ale představte svět, kde by to bylo tak trochu opačně. Jak by vypadaly příběhy, kde by byly princezny emancipované a nepotřebovaly žádného prince? Všechna pravidla, na které jsme byli tak dlouhou dobu zvyklí, se ve Světe bez princů boří a tato rozhodnutí dopadnou na každého – jak na čtenáře, tak na samotné postavy. Už nyní lze říci, že Soman Chainani oplývá velkou dávkou fantazie, kterou ví, jak usměrnit a formovat. Vsadil vše na svou vlastní nápaditost a i když to bylo velmi riskantní, autor ukázal, že tento tah se vykreslil jako ten nejlepší. Po přečtení knihy si tedy uvědomíte jedno zásadní pravidlo, které lze uplatnit na celou sérii: Pokud existují nějaké hranice, kterými se příběhy řídí, tady žádné z nich pravděpodobně nenajdete.

Když ale opomineme nápaditý svět a ještě lepší zápletku, jsou zde opět naše oblíbené protiklady v podobě nafintěné Sofie a inteligentní Agáty. V úvodní knize se obě hrdinky vykreslily jako správné bojovnice proti nepřízním osudu, ale přesto se v nich našel střípek naivity a jednoduchosti. Pokud se ale podíváme na Svět bez princů, který byl vytvořen s odstupem času po vydání autorovy prvotiny, postřehnete nepatrné změny projevující se na obou postavách. Ať už jste fanouškem Agáty, či Sofie, opět si užijete velkou dávku vtipu obou hrdinek a příběhu rovnoměrně rozloženém mezi obě hrdinky. Každý si ale stejně tak i všimne, jak se dívky změnily a povyrostly. Protože už pohádkový svět známe, autor se může vrhnout na dokreslování charakterů a malých úpravách měnící celek. Zatímco se Agáta vybarvuje jako opravdová kamarádka váhající mezi láskou a věrností, se v Sofii začíná probouzet její pravá podoba, která neunikne snad žádnému čtenáři. Autor do pohádky opět přenesl několik lidských vlastností – žárlivost, oddanost, ale i zaslepenou věrnost – a tak celý příběh oživil. Sofii i Agáta se nám doslova mění před očima, stejně jako ostatní postavy, které sice mírně ve zpracování pokulhávají a někdy pouze vytvářejí kulisu příběhu. Někteří z nich působí naivně a jednoduše a díky autorově umu se tento nedostatek v dávce vtipu a dobrodružství zcela ztratí. Otázkou ale je, jestli je to dobře, či nikoliv.  

Soman Chainani oplývá velkou dávkou fantazie a i když se jeho příběh může jevit jako vyprávění pohádky na dobrou nic, věřte, že o nic takového ani nezakopnete. Na začátku se první kapitoly příběhů začínaly s duhou a jednorožci, v průběhu se ukáže, jak se za tou dětskou oponou, kterou budete moci nasytit své děti, skrývají přátelské problémy, ale i notná dávka dobrodružství a několika zápletek. Autor do knihy usazuje několik vodítek, které vás dovednou k nevyřčeným otázkám schovávající se a dodávající tak ději opar tajemství. Když vás tedy už nezaujme téma toho, odkud se vlastně vzala sestra jednoho z učitelů dějepisu, jaké jsou její pravé záměry a jakou roli v její hře vlastně obě školy hrají, je tady otázka, kolem které se vlastně celý příběh točí. Je důležitější láska, nebo přátelství? Může se to zdát jako ohrané klišé, ale autor se do všeho pouští s vervou a když si něco umane, rozhodně z toho vytříská co nejvíce může – k čemuž přidá i zmíněné prvky, které z jeho knih vytváří tak čtivé, jednoduché a přesto komplikované díla. Problém může ale nastat ve chvíli, kdy Svět bez princů dočtete a budete chtít znát všechno, co je potřebné k uzavření příběhu. Jenže v tu chvíli si uvědomíte, že tak to autor zamýšlel. Zatajit ty největší perličky z příběhu, zakopat je na bojové pole třetí knihy a nechat čtenáře v nedočkavosti trpět, než budou moci k poslední knize přistoupit. Události, ke kterým se schyluje, totiž otřesou nejen pohádkovým světem, ale taky tím reálným.  

„Když je člověk ještě malý, myslí si, že nejlepší přítel je vším, ale když najde pravou lásku… změní se to. Kamarádství už pak nikdy není to, co bývalo, protože ať se snažíš, jak chceš, věrný můžeš být jen jednomu člověku.“

Svět bez princů je druhým počinem mladého autora Somana Chainaniho oplývající velkou dávkou fantazie a vtipu. Druhá kniha pojednávající o dvou mladých dívkách je příběhem odhodlání, přátelství a uvědomění si, jak se strany dobra a zla proplétají a podobají. Postavy Agáty a Sofii jsou velmi odlišné a proto v nich může leckdo spatřit postavu, které chce fandit, byť by patřila k té špatné straně. Dávka zvratů a akce se po kousíčcích přidává a i když je jasné, jak asi vše dopadne, přesto ve vás dokáže vyvolat nutkání sáhnout po dalším díle a pokračovat ve čtení. Svět bez princů je neobyčejný a ve svém žánru rozhodně neobvyklý, což z něj dělá velice neotřelé dílo, které dokáže okouzlit jak dětské, tak i dospělé čtenáře. Pořád mám ale pocit, že knize chybí jakýsi kousíček něčeho, aby mohla dosáhnout tak vytoužené geniality, ke které tak dlouho směřuje. Chybí tomu „něco“, co jsem celou dobu hledal a stejně nenašel. Snad poslední krok vykonám v třetí knize.