Život teenagera je plný krizí, bouří a uvědomění si, kým vlastně jsme – Victorie Springová tyto pocity zažívá a ví, že to není žádná sranda. Funguje v každodenním stereotypu, opovrhuje lidmi, kteří čtou, mají zájmy a žijí si svůj život vlastním způsobem. Plno depresivních myšlenek a žádné světlo na konci tunelu. Má svou rodinu, kamarádky, které jsou naprosto jiné než ona a svůj blog, které funguje jako útočiště, kde se může stát zcela jiným člověkem. Změna ale přijde, když si na školní chodbě všimne růžových lístečků, které ji dovedou do počítačové učebny a tam na něj narazí. Solitaire. Zcela prázdný blog, který se ale s následujícími dny začíná zaplňovat. Tori si začne vzpomínat na dětství a staré rány se otevřou, když si uvědomí, že z chlapecké školy Truham přestoupilo několik studentů – Lucas, její kamarád ze školy, ale taktéž i zvláštní Michael, který působí, že to nemá v hlavě v pořádku. Mohlo by to mít nějakou spojitost? Solitaire vyvolává na škole zmatek, dělá si srandu z učitelů a tam, kde lidské schopnosti končí, tvůrce Solitaireu začíná. Zástupce ředitele samozřejmě nemá sebemenší tušení, kdo tyto vtípky provádí, a proto prefektům přikáže, aby každé ráno prohlíželi učebny a ujistili se, že se žádný z vtípků nebude opakovat – samozřejmě je jejich snaha marná. Omylem se ale do této skupinky dostane i Tori a opět bude svědkem toho, co Solitaire dokáže a pomalu začne přicházet na to, co tento blog vlastně znamená. Má to nějakou spojitost s ní, naprosto nudnou osobou? Co se starými přáteli, kteří otevírají bolestné rány a vzpomínky? A kdo je vlastně Michael Holden? Její život je přeci nudný, plný zklamání a smutku. Láska ji nezmění. Možná.  

Trpělivost zabíjí.

Alice Oseman je mladá nadějná autorka, což už vyplývá z její prvotiny s názvem Solitaire. Její první kniha je jasným důkazem toho, že každý první počin nemusí být hned špatný a neměl by si vyžádat nějakou pozornost. Je sice pravdou, že tahle contemporary nemá žádný důležitý a pevně stanovený děj, kolem kterého by se život Tori točil, obrátil vzhůru nohama a podobně, ale autorka dokáže udržet čtenářovu pozornost už jenom svým lehkým stylem a krátkými kapitolami, díky kterým příběh rychle odsýpá a zbytečně nenatahuje. Alice Oseman jde přímo k věci a dobře vím, kam by měl příběh pokračovat. Při čtení lze totiž poznat, že knihu napsala mladá dívka, která ví, co je v dnešní době moderní a o co se její vrstevníci zajímají. Autorka se tedy nezaměřuje na děj, ale na postavy, jejich problémy a pocity, se kterými bojují a nebýt záhady v podobě tajemného Solitairu, příběh by ztratil i ten průměr, který si v průběhu celého příběhu drží. Na jednu stranu je to trochu nevýhoda, ovšem pokud jste už přehlceni příběhy plné zvratů a odhalení, u této knihy si aspoň na chvíli odpočinete a uvolníte se. Je totiž opravdu příjemné vidět, že si začínající autorka získala oblibu čtenářů, vydala svou knihu, který byla následně přeložena a tak je tedy připravena se v literární tvorbě rozvíjet. Pokud bude pokračovat, psát dále a vezme si ze Solitairu jisté ponaučení, je více než jisté, že o Alici Oseman u nás ještě rozhodně uslyšíme.  

Vytvořit autentického hrdinu je v dnešní době poměrně těžké a když se už něco takového nějakému autorovi podaří, jen to jen a jen dobře. Takoví hrdinové jsou velice vítaným prvkem v mnoha knihách a dá se říci, že Victorie Springová se mezi jedny z takových postav řadí – jestli je to ale dobře, či špatně, lze těžko říci. Tori je totiž ten typ depresivního puberťáka, který ve všem vidí jenom smrt, smutek a neštěstí. Už od začátku bude muset čtenář snášet a prožívat její pesimistické myšlenky, ještě pesimističtější pohled na svět a opovrhování všemi lidmi, které zná. K tomu všemi nenávidí literaturu, opovrhuje jakýmkoli uměním a její jedinou zálibou je usrkávání dietní limonády a blogování. V průběhu celého příběhu jsem si připadal smutný – ne kvůli příběhu, ale kvůli Tori. Má takový život smysl? Neustále někoho nenávidět a tvářit se, že vás nic a nikdo nezajímá? Je sice pravdou, že každý puberťák by měl mít někdy pesimistický pohled na svět, ale Tori takovýchto názorů byla plná, což se odráželo i na jejím chování. Někdy mi tato hrdinka připadala trochu šílená a její pohnutky mi přišly nepromyšlené a neskutečné. Občas se ale chovala jako člověk, ale její jiný pohled na svět zůstal pořád stejný a kdyby se aspoň jednou dokázala usmát, určitě by ji to neuškodilo.

Střední škola. Prostředí, kterým jsme si všichni prošli, procházíme, nebo teprve procházet budeme. Protože je Alice Oseman mladou spisovatelkou, je asi jasné, že pocity ze školy má ještě pevně zažité a příběhy, které čerpáme z vlastního života, jsou vždy ty nejzajímavější. Autorka se proto nebála všechny své zkušenosti a zážitky převést do své prvotiny a středoškolského prostředí, kde se celý příběh odehrává. Znudění studenti, zapálení učitelé a vztahy, které se mění s každým dalším dnem. Higgs je totiž příkladem anglické střední školy, na kterou můžeme narazit v mnohých filmech nebo knížkách. Toto prostředí je nám díky tomuto prvku známé a proto je pro nás příběh Solitairu o to více záživnější. Lecjaký čtenář se dokáže sžít se studenty, doslova ucítit prostředí, kterým střední škola dýchá a u některých studentů i pochopit jejich rozmary či myšlenky, stejně jako nadávky, sprostá slova a hlášky, které pochopí každý, kdo se aspoň trochu snaží jít s dobou. Kniha je taktéž plná mnoho filmových odkazů a sociální sítě, bez kterých by si svět nemohla spousta lidí představit. A to vše Alice Oseman do knihy vložila na základě svých zkušeností. Jádro celého Solitairu bylo inspirováno skutečností, ve které žijeme a díky tomu se příběh stává více realističtějším, než se může na první pohled zdát. Solitaire rozhodně dokáže překvapit – svým vlastním způsobem.

„Jeden člověk může změnit všechno,“ šeptá Michael.

„A tys změnila všechno pro mě.“

Solitaire je počinem mladé autorky Alice Oseman, která svou prvotinou dokážu zaujmout především dívčí čtenářky. Příběh se odehrává v prostředí, na první pohled neobyčejné střední školy plné zcela autentických osobností – od flákačů přes manekýnky a outsidery konče. Toriin je velice neobvyklou hrdinkou a její pohled na svět je neobvyklý, stejně jako rozhodnutí a pesimistické myšlenky, díky kterým ji budete jednu chvíli nenávidět, ale poté se si uvědomíte, že se v hlavní hrdince vidíte a dokážete ji více porozumět. Děj je sice místy průhledný, ale pokud hledáte nějakou oddechovou, při které budete moci vypnout a přitom prožít jedno malé dobrodružství, ve kterém si nikdo na nic nehraje, bude kniha tou pravou volbou. Od tohoto příběhu člověk nemůže očekávat nějaké velké překvapení, ale stejně bychom měli autorce držet pěsti, protože pokud bude pokračovat a neustále se zlepšovat, určitě o ní ještě uslyšíme. Je tedy jenom otázkou času, kdy se tomu tak stane.   

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo! 

Knihu si můžete taktéž objednat na stránkách nakladatelství!