K české literatuře jsem si vybudovala odpor již během základní školy, protože dle mého názoru čeští autoři nepoužívali pro svá díla atraktivní témata. Zaměřovali se na vývoj historických událostí, na své duševní rozpoložení nebo na téma vlastenectví a problémů ve společnosti. To pro mladého člověka není to pravé, a tak logicky sáhne po nějakém zahraničním díle, protože tam se autor zaměřuje spíš na fikci. Nabízí také větší škálu žánrů. Zahraniční literatura je prostě světová, čte ji každý, je proto oblíbená a člověk pak už nemá potřebu sahat po dílech domácích autorů, když si k nim nevybudoval žádný vztah. České knížky mě proto bohužel nelákají a nemám důvod jim dávat šanci. Zahraniční autoři mi zkrátka nabízejí víc, než by mi kdy český autor byl schopný nabídnout, ať už se bude snažit sebevíc.

Já si o českých autorech vůbec nemyslím, že jsou špatní. Spousta českých knih ve mně zanechala hluboké emoce. Třeba Paměti mojí babičce od Petry Hůlové nebo Mluviti pravdu od Josefa Formánka (ta kniha patří k mým nejoblíbenějším s těším se na čtvrtek až vyjde jeho nová kniha). Nedávno jsem rozečetla Valhalu od Františka Novotného a první kapitola patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. A jsem pyšná, že to napsal Čech (jako zbytek národa je hrdý, když hokejisti vyhrajou zlato :-)) Rozhodně se chci vrátit i k Čapkovi (kdysi jsem četla Krakatit a tenkrát mi vůbec nesedl) a chci se konečně dostat k Josefu Pecinovskému. Já mám české autory ráda, (přece jen jejich mentalita mi je bližší než třeba americká). Samozřejmě je taky spousta špatných českých knih, ale když se kouknu na všechny ty zahraniční dystopie a fantasy, tak nevěřím, že jsou všechny tak úžasný. Odsuzovat české autory hromadně je blbost. Navíc oni mají nevýhodu malého trhu, a když lidé jdou do knihkupectví, tak většinou sáhnou po něčem jiném (třeba po Láďovi Hruškovi :-D). Tohle je téma na dlouho, možná sepíšu něco podobného na téma. :-)

Výborně napsáno. :) Já dávám českým autorům šanci už z principu, protože mám pocit, že si ji zaslouží. Myslím si, že řada českých knih má obrovský potenciál, to že vycházejí i braky je normální. Problémem našeho trhu je, že jsme země malá a čtenáři překladové literatuře věří víc. Přitom čeští autoři mnohdy jsou schopni zpracovat stejná témata jako spisovatelé zahraniční. Jen to chce trochu pátrat a hledat. Protože co si budeme nalhávat, ona ne každá zahraniční kniha je bomba. A někdy si čtenář jen povzdychne, že je to škoda papíru i peněz. A když na to přijde, peníze, které dá nakladatelství do propagace nejsou o tolik větší než ty, kterými musí zaplatit autorská práva zahraničního titulu.

Toto je naprostý nesmysl. ŽÁDNÍ ČEŠTÍ AUTOŘI NEEXISTUJÍ! Je známo, že příslušníci tohoto perfidního národa neudrží souvislou myšlenku déle než půl odstavce, takže každému inteligentnímu člověku musí být jasné, že nemohou být schopni psát něco tak rozsáhlého, jako jsou knihy. Díla, která nám nakladatelé předkládají jako "česká", jsou všechna zahraničního původu. Redaktoři je opatřili českými pseudonymy, protože (mylně) předpokládali, že předsudky českých čtenářů vůči podezřelým cizincům budou silnější než jejich předsudky vůči jiným Čechům. Ale jaká je pravda? Výše zmiňovaný Kotleta je ve skutečnosti ruský agent – syn Michaila Gorbačova a promiskuitní baletky. Kulhánek je čistě umělý konstrukt, pseudonym skupiny australských farmářů, kteří využívají příjmy z českého vydání těchto knih na financování obranného systému proti klokanům. Tereza Matoušková je zpěvačka finské operně metalové kapely a překupnice kradených orgánů, která předstírá, že žije v Brně, aby unikla spravedlnosti. Ale nejhorší je Kadlečková. Tam si dal nakladatel obzvlášť záležet, aby této osobě vytvořil falešnou identitu ženy ve středním věku – ale je hrůznou pravdou, že ve skutečnosti se jedná o homosexuálního černocha z Bronxu. A co s tím můžeme dělat my jako čtenáři? Jedině to důsledně bojkotovat! Nedotknout se takových knih ani patnáctimetrovou tyčí! Tím konečně donutíme nakladatele, aby nahlédli nesmyslnost svého počínání a nadále nám předkládali knihy se SKUTEČNÝMI jmény autorů. (PS: součástí spiknutí je i tento blog, protože se mi sem nedaří vložit příspěvek jinak než jako "anonymous", ale já své SKUTEČNÉ jméno prozradím! Zdravím, Pinky Wardová)

Moc dobré zamyšlení. :) Shodou okolností jsme se přesně o tomhle bavili ve škole v minulém týdnu, že je hrozně těžké jakoukoliv českou knihu dostat na trh, a když už se tam dostane, tak je těžké ji propagovat.

Bohužel tenhle odpor ke všemu českému (a taky celkově východo- a jihoevropskému) není jen v literatuře. Já to nejvíc pociťuju v muzice, která mě ze všech oblastí umění zajímá nejvíc. Každý druhý říká, že „česká hudba nestojí za nic“, přitom znají maximálně pár rapperů a pak nějaké pobudy z pěveckých soutěží. :D A já znám spoustu kapel a hudebníků, co se o něco snaží, skládají skvělé texty, aby je pak většina Čechů hodila do stejného pytle s hudebním odpadem.

A přesně to samé je u té literatury. Já se teda v současné literatuře nevyznám VŮBEC, neznám ani jedno zmíněné české jméno a kromě Johna Greena (a toho znám jen díky Tumblru) ani žádné z těch zahraničních. Ale zbožňuju 20. století, kdy stačí zmínit Saturnina a cokoliv od Kundery a nikdo nemůže protestovat, i kdyby chtěl. Něco takového prostě nikdy v zahraničí vzniknout nemohlo a už ani nevznikne. Proto rozhodně nesouhlasím s prvním komentářem. Jasně, když mi je 15, tak nebudu sahat po něčem, co kritizuje socialismus nebo 2. světovou, ale pro twentysomething je to podle mě jedno z nejlepších témat – něco, co se klidně i prostřednictvím fikce dotýká historických událostí. Obzvlášť v dnešní době. Pomůže to mladým i starším si uvědomit, že se nemají tak moc blbě. Stačí jeden román od Lustiga a je to.

Každopádně, jak jsem už napsala, o té současné nevím skoro nic a postupně se učím a hledám až v poslední době. Musím uznat, že je opravdu těžké najít něco jiného než Viewegha nebo ženské románky na pláž. :) Jediné, o čem vím, jsou knihy Slečny a Hejno bez ptáků. Proto moc děkuju za zmíněné autory, určitě se na ně podívám. A nezbývá nám než doufat, že se to zlepší!

A promiň za takový rozpis, obzvlášť když jsem tu poprvé, ale tohle téma české X zahraniční je mi hodně blízké a jsem ráda, že to někdo vidí stejně jako já. :)

Ono je to trochu jinak. Nakladatelé se zdráhají vydávat neznámé autory(české i zahraniční), protože je větší riziko, že prodej nepokryje náklady.
Další problém je v malém počtu čtenářů a tím i počtu knih, které mohou vyjít v neztrátovém nákladu. Čím víc bude čtenářů, tím širší bude nabídka.

Já s tímhle článkem tak úplně nesouhlasím. Knih od tuzemských autorů je kolem nás plno, stačí se jen dobře rozhlédnout. Nakladatelství fra nebo Torst vydávají ve většině pouze české autory, dobré jméno v tomto ohledu má i Host. Mnoho českých autorů je překládaných - jen se nedostanou do Ameriky, ale spíše do Polska, do Německa. Ve škole nám to jeden profesor vysvětlovat. Ačkoli je v ČR velmi populární třeba Viewegh a jeho knihy se dočkaly anglického překladu, v USA to nikoho nezajímá, protože je stylově "příliš český", čemuž oni nerozumí. Podobný problém je podle mě třeba s Murakamiho povídkovým souborem "Po otřesech", který český čtenář tak úplně nedocení, protože naráží na japonskou mentalitu po zemětřesení.
Ono se totiž stačí pořádně rozhlédnout a začít se o českou tvorbu zajímat a najednou uvidíš, kolik jich tu je. Taky jsem to tak měla - znala jsem dvě tři jména ze současné tvorby a ani jsem od nich nic nečetla. Teď se mi ale rozšířil obzor a narazila jsem na spoustu velmi kvalitních literátů.

Ještě se vrátím k těm překladům. V zahraničí je dobře známý Haškův Švejk a také Čapek, anglicky přeložená je třeba i Sestra od Jáchyma Topola. Díky svému zahraničnímu působení je dobře známý třeba v komentářích již zmíněný Kundera. To, že se o tom v médiích nemluví ještě neznamená, že to není :-)

A malé rýpnutí - k těm dílům, u nichž se špatně vzpomíná na autora bych být tebou nepoužila zrovna Máj a Kytici, nepamatovat si Máchu a Erbena je podle mě fakt ostuda :D

Súhlasím s Bětkou. Českých a rovnako tak slovenských autorov je veľa a aj sa dosť vydávajú, či už v papierovej podobe alebo tej elektronickej. A povedala by som, že sa i čítajú, pretože kvalitou sú zrovnateľný s kolegami spoza hraníc. Problém je, že sa o tom tak moc nehovorí a nemajú takú mediálnu podporu (až na výnimky). I blogeri radšej siahajú po osvedčených zahraničných dielach (ktoré im zaistia návštevnosť a komentáre, pretože toho autora si chce prečítať každý), než po neznámom českom či slovenskom autorovi, ktorý zaujme málokoho, pretože ho tu nikto nepozná. Neznámemu autorovi zo zahraničia sa dostane väčšej podpory než tomu nášmu. A tam, kde sa hovorí o literatúre z naších končín, tam sa vyskytujú len ľudia, ktorých to zaujíma. Ale keď ideš na čítačky, autogramiády, rôzne literárne akcie alebo len literárne servery uvidíš, že svojich fanúšikov majú. Rozhodne by si ale väčšiu podporu zaslúžili, a to i od blogerov. Ono stačí si pozrieť domáce literárne ceny a súťaže a hneď ma človek čo čítať na jeden rok :)

Asi záleží aj od toho, kde to hodnotíš. Staršia generácia sa v súčasnej tuzemskej tvorbe orientuje asi viac ako teenager. A keď sa viac pohybuješ v prostredí mladších ročníkov, máš pocit, že sa skrátka číta viac to, čo mladí čítajú a o čom píšu na blog.

Podobne by sa dalo hovoriť aj o rozdieloch medzi literatúrou zo zahraničia. Spomenul si Clare, Greena, Collins či Roth, ale ide naozaj o kvalitné knihy? Jasné, majú milióny fanúšikov, veľké predaje, ale sú to viac menej jednoduché oddychové diela. Ale tá skutočne kvalitná literatúra je opäť len niekde v pozadí, nedostáva sa jej toľko podpory a hovorí sa o nej len v určitých kruhoch, kam chodia iba ľudia, ktorých to naozaj zaujíma. Tým nechcem zhadzovať YA, dystopie severské krimi či ženské romány, aj ja ich milujem a majú svoje miesto v knižnom svete. Ale niekedy mi príde, že bežný čitatelia majú predsudky aj voči oceňovanej zahraničnej literatúre zameranej na spoločenské problémy (myslím nositeľov Nobelovej ceny a pod., nie New York Times bestsellers :) ). Pri knihách chceme asi radšej oddychovať než premýšľať.

Sarah, zeptám se na tři otázky:
1. Co čteš? Myslím tím spíše subžánry, preferovaná témata.
2. Do jaké míry používáš "zahraniční autory" jako synonymum pro anglicky psané knihy?
3. Máš zkušenost s českými autory odjinud než z čítanky?

Protože co mám zkušenost, tak to, že se "zaměřovali se na vývoj historických událostí, na své duševní rozpoložení nebo na téma vlastenectví a problémů ve společnosti." bych mohla bez mrknutí oka říct i o zahraničních autorech a to, že to pro mladého člověka není to pravé, protože chce spíše fikci, vztáhnout naopak na autory české. Stačilo by, abych se držela zahraničních autorů z čítanek ze základky a českých, které jsem si našla sama v rámci fantastiky.

Na druhou stranu je pravda, že česká fantastika (ale to platí i o jakékoli další fantastice!) se od té anglicky psané, označované za "světovou" (ehm, ehm, ehm) liší. I proto ta první otázka.
Třeba s českými young adult JE problém, jemně se tomu blíží Tereza Janišová se svojí erilianskou trilogií (na prvním díle je vidět, že je to prvotina psaná v poměrně mladém věku, druhý a třetí jsou úžasné a v mnoha ohledech navíc i "britské"), ale jinak nakladatelé preferují "high fantasy pro mladé čtenáře" a rozředěnější paranormální romance. Stejně tak by se hodně špatně hledala dark fantasy, protože dark fantasy jako taková se u nás nepíše (první vlaštovku vidím ve Vílích kruzích Terezy Matouškové, které se ale teprve chystají vyjít) - místo toho ale máme spoustu (a špičkové!) dirty fantasy, třeba Petru Neomillnerovou. A vedle toho existují věci, které se v angličtině buď příliš nevedou, a když už se vedou, tak se u nás nepřekládají.
Nicméně v subžánrech, kde jsou k dispozici jak domácí, tak zahraniční autoři mi připadá, že kvalitativně je to nastejno - což je ale pro tu zahraniční literaturu poměrně ostuda. Ta totiž prochází poměrně solidní selekcí a to, co by se u nás mělo objevit, by mělo být to nejlepší, co prošlo sítem... :)

Naprosto s článkem souhlasím. :) Mě jako největší problém přijde, že nikdo nečte (a tudíž ani moc nevydává) českou fantastiku. Která se podle mě rok od roku lepší. Nemluvím teď o tom, co vydává Fragment (Burdovou za kvalitní českou fantasy nepovažuji, bez urážky), ale třeba Tereza Matoušková, Jan Dobiáš a podobně. Hlavně to, co vydaly Straky na vrbě, a pak nějaká další knihy. Teď momentálně čtu Pragocalypsu od českého autora a ta je fakt skvělá. Prý taky stojí za to Mycelium. To jsem nečetla, ale chystám se. :) Takže tak. Romány pro ženy ne, ale českou fantastiku čtu ráda a snažím se jí propagovat. :)

Jako... Tohle všechno dost záleží na preferencích člověka. Určitě jsou tu i lidé, kteří se zaměřují jen na výhradně českou literaturu a literatura zahraniční jim nic moc neříká. Já osobně jsem se dlouho zaměřovala primárně na zahraniční tituly, ovšem to většinou bylo proto, že zahraniční tituly měly tu propagaci větší než tituly české a v žánrech, které mě baví číst, bylo snazší najít knihy od zahraničních autorů.
Teď už se začínám více zajímat i o naši tvorbu. Kupříkladu minulý měsíc jsem četla knihu Julie mezi slovy od Petry Dvořákové, kterou vydal Host, a fakt moc se mi líbila. Snadno jsem si oblíbila knihy i od Katky Petrusové, zrovna teď mám v plánu si pořídit tu její novou knížku. Také plánuji pořizovat Svitky z Londýnského mostu od Jany Šouflové či Excelsior, gentlemani! a na obě knihy se už moc těším. Ono podle mě fakt jde jen o to, jak moc se o tu českou tvorbu zajímáš a jak jsi ochotný hledat.
Na druhou stranu občas nechápu, jak můžou některým autorům některá nakladatelství ty knihy vydávat. Občas to jsou fakt pěkný slátaniny, místo kterých by si zasloužilo šanci na vydání něco úplně jiného. Mladí autoři to u nás prostě budou mít vždycky holt těžké a častokrát to asi bude hlavně o štěstí a o tom, jestli je v současné době něco podobného populární. :)

Myslím, že si pleteš několik věcí. Tak předně, je rozdíl mezi kvalitní literaturou, řekněme "vysokou literaturou", a bestsellery. Green, Clare, Collinsová - fajn, je to populární, mám to ráda, ale za vyšší literaturu bych to neoznačovala. Za kvalitní v tom literárním slova smyslu. Srovnávat anglickou literaturu s českou taky není úplně šťastné rozhodnutí, protože mají úplně jiný trh. USA mají nějakých 200 milionů obyvatel, přidej k tomu 60 z Británie a pak ještě bůhvíkolik celý Commonwealth. A pak vezmi v potaz i to, že angličtina je momentálně světový jazyk, tj. anglické knihy si může přečíst hodně lidí. Jelikož si to může přečíst hodně lidí už v tom originále, mluví se o tom víc než třeba o geniálním díle, které vyšlo někde ve Finsku, a tím pádem česká nakladatelství ví, že tohle lidi chtějí, tohle se asi bude prodávat a tak to přeloží a vydají. Kdežto česká literatura má těch našich 10 miliónů plus Slováky a pak těch nemnoho cizinců, kteří umí česky. Je to fakt o něčem jiném. A když už se něco překládá (a jakože se překládá, stačí kouknout na Goodreads edice), tak je to spíš výjimečně. Ale zase si vezmi, že v USA vyjde každý den! průměrně 3 000 titulů a kolik je těch nejlepších, které přeloží do češtiny? Taky mají neznámou literaturu, jen ji prostě neznáš.
Ale i tak, české bestsellery existují. Určitě už jsi slyšel o Michalu Vieweghovi, to je bezpochyby bestsellerový autor, dokonce i překládaný. Ale třeba i Vlastimil Vondruška nebo Kateřina Tučková, to jsou mimořádně úspěšní autoři - součanosti! A Kundera, Havel, nositel Nobelovy ceny Seifert... to jsou světově uznávaní autoři a když to porovnáš s tím počtem obyvatel, tak je jasné, že z cca 10 milionů nebude tolik světových autorů jako z anglicky mluvících zemí.
Další věc je ta, že mluvíš o tom, že čeští autoři vůbec nevycházejí. To je, s prominutím, naprostá blbost. Jestli si to nepleteš s fantastikou - přiznávám, že o českých fantasy autorech vím málo, Kadlečková, Janišová, Matoušková, Neomillnerová, Kulhánek a Kotleta, Burdová, Štulcová a víc z hlavy nedám a četla jsem jen poslední jmenovanou už před lety. Ale když vezmeš současnou českou literaturu, tak jsou toho mraky. Běž se podívat do Luxoru, případně do jiného knihkupectví, nevím, co máš blízko - tam je oddělení česká literatura (předpokládám, že oddělení české literatury bude ve všech knihkupectvích) a většina autorů tam jsou současníci, i když je tam samozřejmě i ta klasika. Simona Monyová. Emil Hakl. Jaroslav Rudiš. Květa Legátová. Píše i Svěrák a Halina Pawlowská. Petra Hůlová, Michal Ajvaz, Jiří Hájíček, Jáchym Topol, Miloš Urban, Jana Šrámková, otec a syn Němcovi, Magda Váňová a další. A co teprve autoři detektivek (nakladatesltví Moba má celou edici Česká detektvika) nebo historických románů (kromě Vondrušky třeba Vaňková). Tihle mě jen teďka napadli z hlavy. A já ani nejsem odborník, jen laik, kterýho tohle baví. Před pár lety jsem to téhle současné literatuře vůbec nic nevěděla, protože jsem to nehledala a na rozdíl od té "pop" literatury to na tebe nevyskakuje v internetových reklamách a plakátech, musíš hledat. Třeba pak taky zjistíš, že tě to baví. Ale tvrzení, že česká literatura skoro nevychází je velice, velice nepravdivé.

Připojuji se k názorům nesouhlasícím s článkem. Vždy jsem upřednostňovala knihy českých autorů. Teprve v poslední době, kdy jsem začala celkem pravidelně sledovat různé knižní blogy, jsem se začala více zajímat i o zahraniční literaturu. Nejsem zrovna příznivcem fantasy, takže situaci v tomto žánru nemohu posuzovat. Ale rozhodně si raději přečtu např. historický román od českého spisovatele, kde máme podle mého soudu řadu kvalitních knih a naše historie je mně mnohem bližší. A pokud mohu přímo porovnat něco blízkého fantasy: moc se mně líbí knihy Veroniky Válkové o cestování časem do minulosti. Mají podle mne mnohem zajímavější děj i propracovanější postavy než např. kniha Mé sladké šetnácté století od Rachel Harris.

Tento komentář byl odstraněn autorem.

Super článok a zaujímavé zamyslenie, ale myslím, si že to nemôžeš až takto úplne generalizovať. Aj ja sa priznám, že väčšia časť mojich prečítaných kníh je od zahraničných autorov, ale to neznamená, že si neprečítam niečo od nejakého toho slovenského alebo českého autora. Myslím si, že na našej československej scéne je veľlké množstvo autorov, ktorí píšu fakt skvelo a mám od nich čo to načítané. Navyše nám tu rastie skvelá generácia fantasy píšucich autorov, ktorí píšu koľkokrát lepšie ako zahraniční autori, veď si vezmi : Kulhánek, Kotleta, Žamboch, Kotleta, Pavlovsky, Nečas, Červenák......V detektívkach u mňa jednoznačne vedie slovenský Dominik Dán, ktorého detektívky u mňa mnohonásobne prevyšujú akúkoľvek severskú detektívku.
Tak ako by sme mali vlastnú ekonomiku podporovať kúpou domácich výrobkov, mali by sme našu knižnú scénu podporovať čítaním československých kníh ( prepáč že to spájam ale som Slovenka žijúca v Česku). Hawk :)

Mě vůbec nezajímá, kdo knihu napsal (ať už to byl Čech nebo třeba Číňan), mě jde o obsah. Četla jsem nějaké ty americké nebo britské knihy, ale třeba i kanadské, polské nebo litevské. Našlo se mezi nimi i pár těch českých. Některé jsem musela číst k maturitě a líbili se mi (jako třeba Krysař, Obsluhoval jsem anglického krále nebo Noc na Karlštejně), i když těch příšerných tam převažovalo a to nejen těch českých (Dekameron je hotové peklo literatury...alespoň pro mě). Z českých, na které jsem narazila v knihovně a líbily se mi, to byla především fantasy a sci-fi literatura. Ale většina jiných českých knih byla příšerná. Ale když zní zajímavě, tak je určitě zkusím. Třeba takový Promítač ze Sudet byla moc zajímavá kniha.

Sama sním o psaní knih. Zatím zkouším jen literární soutěže, protože u delších děl mi stále ještě pokulhává kvalita. Cvičení dělá mistra a tak mi nezbývá než psát a psát. Ráda bych psala pod svým korejským jménem (to, co mi dali rodiče, se mi moc nelíbí), tak bych třeba s českým publikem zas až takový problém mít nemusela. I když zase na druhou stranu, tady lidi odsuzují nejen českou, ale i asijskou literaturu. Je vážně umění najít korejskou, čínskou nebo japonskou knihu.

Například mladý autor Tomáš Zářecký napsal knihu 15 minus, kterou mnozí přirovnávají k Hunger Games od Collinsové, akorát jen trochu dramatičtější.
Je to názorná ukázka toho, že i čeští spisovatelé mohou mít zajímavé nápady.