Ava nikdy nezažila normální život. Nejen, že se narodila do docela zvláštní rodiny, kterou na cestách provází smrt, neštěstí a zklamání, ale taktéž přišla na svět jako anděl – nebo to si o ni lidé aspoň na začátku mysleli. Na zádech nosí křídla, která z ní dělají anděla, ovšem ona si tento post nedokáže připustit, neboť uvnitř sama dobře ví, že andělem není. Její bratr, Henry, je tichý a dokonce ani jako dítě nikdy nezaplakal. Bojí se lidského doteku a mluví jenom v případě, pokud je něco opravdu důležité. Z důvodu ochrany před okolním světem je oba jejich matka ukrývá v bezpečí domova a nechce je pouštět mezi ostatní lidí, protože se bojí pomyšlení na to, jak by hleděli na tyto dvě děti. Avě ale její život nevadí a kromě jedné kamarádky necítí potřebu se poflakovat po ulicích a nosit nejnovější oblečení. Jenže poté přijde do Pinnacle Lane Nathaniel Sorrow a Avin život se změní. Nathaniel v Avě vidí božského služebníka, posla z nebes a cítí potřebu být v její přítomnosti. Ava ale od prvního pohledu ví, že je Nathaniel jiný než ostatní muži, jenže nikdy netušila, jak moc byla blízko k pravdě. Ava není žádným andělem, ale jak se dá něco takového vysvětlit jinému člověku? Lidé jsou díky své slepé touze schopni udělat cokoli. Ať už to hraničí se šílenosti, či nikoli.

„Láska z nás dělá takové hlupáky.“

Magický realismus. Pokud budete chtít někdy jednoduše charakterizovat tuto knihu, toto spojení musíte použít. Těmito dvěmi slovy by se totiž mohl shrnout nejdůležitější a nejhlavnější stavební kámen, na kterém celá kniha stojí. Tenhle pojem totiž vystihuje celou atmosféru knihy, protože právě magický realismus slučuje prostou realitu, ve které žijeme, a okořenit ji špetkou fantasy, která dává příběhu vždy tak trochu jiný rozměr – což už vyplývá ze skutečnosti, že se v příběhu objevují křídla a pojem andělé. Každý, kdo si přečte anotaci, si na základě toho rozhodně řekne, že když má Ava křídla, musí to hned znamená, že je andělem – a právě zde přichází první a největší omyl. Díky magickému realismu se totiž čtenář nikdy nedoví, proč dívka křídla má, ale spíše se snaží zapůsobit na city, popsat, jak se Ava se svým rozdílem vypořádává a ukazuje každému čtenáři, že i přes všechny rozdíly jsme pořád stejnými lidmi. Nedočkáte se žádného šokujícího odhalení, že má Ava Lavender opravdu rodiče, kteří by byli původem andělé. Takovéhle ohrané klišé rozhodně neočekávejte. Místo toho se vám spíše dostane příběhu o osudu jedné, tak trochu zvláštní, rodiny, která i přes všechny útrapy dokázala najít štěstí. A to je to hlavní.  

Tato kniha je zvláštní ve všech ohledech. Nejen, že se zabývá poměrně neobvyklým tématem, ale stejně tak nemá pevně stanovený děj, který by něčím začal a stejně tak skončil. Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender má široký záběr a skládá se hned z několik částí, na které je kniha rozdělená. Abychom tak zcela Avin příběh pochopili, je potřeba, abychom se vrátili k samotnému začátku. První část knihy tedy popisuje osud celé rodiny; následně se zaměřuje na Avinu babičku, matku a nakonec i na hrdinku samotnou – tím to ale vše nekončí. Aby to nebylo tak lehké, tak se Leslye Walton ještě zaměří na okolní postavy a vždy alespoň jednou větou nám dá vědět, jak uzavřela buď životy jednotlivých osob, či pouze jejich nemalé dobrodružství. A právě tohle dělá z knihy něco neobvyklého. I přes skutečnost, že se nedočkáte úplného a jasně stanoveného děje, vás kniha okouzlí svou, na první pohled jednoduchou, atmosférou. Tímto si autorka rozehrála poměrně velkou hru, která se ji mohla lehce vymknout z rukou, ovšem něco takového po přečtení nelze říci, protože se ji vše v knize povedlo na výbornou. Vytvořila sice mnoho postav a jakékoli události v jejich životech hrají důležitou roli, ale bez těchto osob by se čtenář se ochudil o výsledný celek, který vážně stojí za pozornost. Za celou dobu, kdy budete knihu číst, to tak ani nebude vypadat, ale ve skutečnosti se toho v knize stane více, než by se mohlo na první pohled zdát. Autorka vše podala jednoduše, srozumitelně a málokdy se stane, že by se někdo v příběhu ztratil, což pouze a jen napomáhá skutečnosti, že si budete moci knihu užít naplno.

Celý děj je již od počátku zabalen do historického roucha, které celý příběh povznáší a dělá jej více reálnějším. Nejen, že s historii Aviny rodiny procestujeme Francii a následně i Ameriku, ale stejně tak pocítíme zásah světové války, který ovlivní osud každé z postav a ucítíme jejich zármutek. Možná proto by se mohlo Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender zařadit mezi knihy, které nemusí oslovit každého – už jenom z prostého důvodu, že je napsaná velice neobvyklým stylem, nespadá do kolonky dystopie a fantasy a není jako normální knihy, ve kterých najdete pouze zápletku a nějaký ten milostný trojúhelník, po kterém někteří čtenáři tolik touží. Leslye Walton se zaměřuje hned na několik věcí – osudy postav, vykreslování pozadí a příběh, který nechává tak nějak plynout a v průběhu děje si uvědomíte, že autorka nikam nespěchá. Díky špetce historie, „exotiky“ v podobě francouzských slovíček a osobité stylu je příběh velice neobvyklým čtením a každý, kdo si knihu přečte, nemůže mít stejné pocity jako ostatní. Každá z postav je jedinečná a jejich rozdílnost začíná už u samotného oblékání, názory a samotnými myšlenkami konče. Nečekejte nějaký silný příběh, u kterého byste si pobrečeli smutkem. Tahle kniha je totiž přesným opakem. Ukazuje lidi jako silné stvoření, kterými opravdu jsme. Někde tam, hluboko v srdci, určitě.

Moje matka poprvé v životě pochopila, jak lidé můžou ztratit kontrolu nad svým životem. Celé své osamělé těhotenství, celých patnáct let, kdy nemohla spát, se nějak dokázala držet. Když vymyslela plán a plán nefungoval, prostě ho změnila. Nerozuměla tomu, jak se někdo může prostě zhroutit. Teď už ano. Když děti zradí sví rodiče tím, že se stanou samy sebou. Nikdy si nemyslela, že by tohle mohlo potkat ji, když její děti jsou tak... podivuhodné.