Někdo na tvory, kteří přebývají za závojem oddělující dva světy, opravdu věří. To, co odděluje smrt od života, je křehká záležitost a je pouze na nás, kdy necháme tuto hranici roztříštit. Smrt by nás stáhla k sobě a uvolnila lidské duše, které by mohly plout světem, či sloužit svým pánům. A taková budoucnost by mohla mít nežádoucí účinky, na které nikdo nikdy nemyslel.

Je tomu již dlouhá doba, kdy se nad Londýnem snesl mrak jménem Scion, který podepsal ortel smrti pro všechny, kteří byli schopní nahlédnout do éteru, či vnímat duše zemřelých. Kvůli tomu, že Paige mezi takovéto lidi patří a jediné, co chtěla, bylo žít svobodně, se dobrovolně přidala se do gangu spadající pod Jaxe Halla, který ji ochraňuje před Scionem výměnou za to, že pro něj pracuje a využívá své schopnosti coby krajinochodec. I když si je vědoma, že musí plnit příkazy jejího pána, pořád je na svobodě a může se  čistým svědomím procházet Londýnem. To se ale změní v okamžiku, kdy při cestě za svým otcem omylem zabije dva strážné a tím ukáže, že patří mezi vidoucí. Vojáci Scionu ji chytí a odnesou na podivné místo jménem První Šeol. Zde jsou posláni všichni vidoucí, aby zdokonalovali své dary a sloužili Refájcům – prastaré rase stvoření, kteří přišli z podzemí. Paige rozhodně nepatří mezi lidi, kteří by se rádi stáli otroky, ovšem v okamžiku, kdy ji je přidělen její učitel, Strážce, nebo taktéž snoubenec čisté krve, je přinucena poslouchat. Strážce ji zasvěcuje do jejího daru a otevírá oči, aby si uvědomila, v jakém světě žije, kdo jsou její nepřátelé a co jsou Refájci vlastně zač. Pokud by utekla, Refájci by ji určitě našli a zabili – nehledě na její dar. V Prvním Šeolu je mnoho lidí, ale pouze hrstce z nich může věřit. Jestli se chce odsud dostat živá, musí se připravit na tvrdý výcvik, který ji může kdykoli připravit o život. Bude poslouchat a vyslouží si místo mezi Réfajci, nebo bude vzdorovat a tak zničí vyhlídky na jakoukoli budoucnost?

Jsme menšina, kterou svět neuznává. Leda ve fantazii, a i to je nežádoucí. Vypadáme jako všichni ostatní. Někdy se dokonce chováme jako všichni ostatní. A v mnoha ohledech se ostatním skutečně podobáme. Najdete nás všude, na každé ulici. Žijeme způsobem, který by se téměř dal považovat za normální, jen byste se nesměli dívat moc pozorně.

Mnozí z nás si pod pojmem „duch“ představí běsnící střípky duší lidí, které se zasekly na zemi a snaží se dostat dále. Všichni jsme četli několik duchařských příběhů, ve kterých se tento prvek objevuje a proto může námět Kostičasu některé odradit. A přesto se autorka rozhodla si tento prvek vzít k sobě a neuvěřitelně si s ním pohrát, aby vytvořila něco zcela nového. Díky světu, ve kterém žijí vidoucí, duchy využila jako stavební kámen tamější společnosti. Z posmrtných duší vytvořila hlavní zbraň, která slouží každému, kdo na to má schopnosti. Samantha Shannon odhalila čtenáři nový pohled na svět duchů a cosi, co se nazvý éter, jenž se ukrývá za hranicemi hmotného světa – nelze tudíž ani v nejmenším očekávat nápad, který by byl už několikrát zkopírován a upraven. Smíchání duchařské tématiky a dystopie je poměrně neobvyklá kombinace a proto se nelze divit, že si tímto kniha získá určitý obdiv. V dnešní době, kdy vznikají dystopie jako houby po dešti, je těžké vytvořit něco nového a přesto se to autorce s plnou parádou podařilo.

Londýn a rok 2059 zní poměrně strašidelně, když si uvědomíme, jak daleko se příběh v budoucnosti odehrává. Pod takovýmto rokem si mnozí z nás představí budoucnost, ve které lidé zcela využívají techniku, kolonizovali několik planet ve vesmíru a navázali jakési mimozemské vztahy – kromě Refájců, samozřejmě. Přesto se autorka při vytvoření světa držela při zemi a nechala svět v podobě, který nám je blízký a můžeme se s ním poměrně dost ztotožnit. Stejně jako vždy, i zde byl ale začleněn nějaký ten systém, ovšem co může mnohé překvapit, jsou především Refájci, kteří jsou hlavním problémem celého děje. U dystopií jsme zvyklí, že hlavním úkolem je svrhnout režim a nastolit mír, ale Kostičas se spíše zaměřuje na tuto tajemnou rasu a proto se v ní nachází pár fantasy prvků. Do klasických dystopií by se tedy kniha rozhodně nemohla zařadit, neboť velká část příběhu se odehrává spíše v Prvním Šeolu, kde se Paige zaučuje a tudíž nemá na nějaké myšlenky, jak svrhnout Scion, ani pomyšlení. A proto by čtenář mohl Kostičas ocenit. Myslím, že změna od klasických příběhů někdy neuškodí, nebo snad ano?

Samantha Shannon je v literárním světě díky své prvotině poměrně nováčkem – přesto to ale neznamená, že by si na své knize nedala záležet. Kostičas je sice v mnohých směrech promyšlený a oplývá svou vlastní myšlenkou, ale přesto se stále v díle najde pár chybiček, které bohužel kazí dojem z knihy. Po většinu času se autorka snaží čtenáře zaujmout několika akčními scénami, ale i tak se v knize objevuje mnoho scén, které jsou zdlouhavé a místo toho, aby posouvaly příběh dále, jej spíše zdržují – a to především v polovině knihy, která by měla být nejdůležitější. Nelze se ale potom divit, když se vlastně většina příběhu zabývá vyučováním a pobytem v Prvním Šeolu, takže je celá kniha omezená pouze na toto místo a určité části Londýna. Mě osobně chybělo něco, co by svět prohloubilo a vytvořilo lepší atmosféru, která by mě chytla už od první stránky. Mnoho nových pojmů, slangové výrazy a to vše by si měl čtenář zapamatovat, pokud si chce příběh užít. U téhle knihy je totiž problém, že pokud vás příběh už na začátku nechytne, je malá pravděpodobnost, že by se to v průběhu čtení změnilo.

Mimo tento svět a lidské plemeno je ještě neviditelný svět, který je královstvím duchů; obklopuje nás kolem dokola, protože je všude. – Charlotte Brontëová 

S množství fantazie, kterou autorka oplývala během tvorby dystopického světa, si taktéž dala záležet na samotných postavách, se kterými si v mnohých případech pohrála do jakéhokoli detailu – co se týče především ústředních hrdinů. Hlavní hrdinka Paige vystupuje na začátku jako prostá dívka z londýnského prostředí, ale čím více se s ní budete seznamovat, tím více si uvědomíte, jak moc se podobá normálnímu člověku. Skrývá v sobě určitý potenciál a když s ní prožijete její první strasti, zlomené srdce a nebezpečí, na konci vám přeci jen přiroste k srdci. A přesto, že Paige je hlavní hrdinkou, si autorka nechává v zásobě některá její tajemství, stejně jako minulost některých dalších postav, kterých se v knihách objeví poměrně velké množství a je docela možné, že se v nich časem začnete i ztrácet. Ze všeho je ale kromě hlavní hrdinky nejvýraznější postava Strážce, Refájce, který skrývá několik tajemství a v průběhu celého příběhu si nebudete jistí, zda této postavě věřit. Občas se sice stane, že jeho chování bude podivné, ale po většinu času si kolem sebe udržuje atmosféru plnou záhad a svými činy nutí čtenáře neustále přemítat, zda je dobrý, či zlý. A tenhle pocit může přetrvat i po dokončení prvního dílu série.

Kostičas je prvotinou, který uvádí čtenáře do dystopického Londýna, kde lidé sdílejí svět s éterem, skrze který pronikají duchové. Plno nových pojmů, postav a stejně tak i neobvyklá myšlenka děje, která by se v následujících kniha mohla ještě více rozpracovat. Paige je rozhodně zajímavou hrdinkou, která nás bude doprovázet po celý děj a více zasvěcovat do svého neobvyklého života. Sice se někdy objevila místa, která narušovala příjemnou atmosféru příběhu, ale i autorka ukázala, že ví, čeho chce dosáhnout a zůstává tudíž otázkou, co vše si pro čtenáře připraví v další knize. Osobně věřím, že druhý díl bude o kousíček lepší, než tomu bylo u toho prvního.