Černá magie byla již od pradávna označována za špatnou. Lidé si mysleli, že díky ní jim umírá dobytek, začaly války a jejich úroda je na pokraji zkázy. Jako u všeho, i zde závisí na tom, kdo tuto magii používá. Ne všichni jsou totiž odhodláni ji používat pro zlo. Dokonce i černá magie může pomáhat. Pouze ale v dobrých rukou.

Díky svým činům byl Lorkin nucen opustit Společenství a připojit se k Zrádkyním, které ho do svých jeskyní přivítaly s otevřenou náručí. Protože zachránil jednu z jejich lidu, bylo mu dovoleno, aby u nich zůstal, ovšem pod podmínkou, že nikdy nebude moci odejít domů. Zatímco se snaží Lorkin zvládat nátlak léčitelky Kalie, která se jej snaží za každou cenu zabít, se velvyslanec Dannyl snaží zjistit další informace o pradávné a zapomenuté magii. Díky Achatimu se mu podaří najít vodítko k zjištění, k čemu vlastně magické kameny slouží. Je na stopě velikého tajemství, které by mohlo ovlivnit celé Spojené země. Tyto informace jsou ale velice křehké a kdyby s nimi udělal něco neuváženého, rozpoutal by novou válku. No a nakonec je zde Imardin, ve kterém se snaží Sonea dopadnout odpadlého čaroděje, který umí ovládat černou magii. Díky droze, kterou zde odpadlý černý čaroděj přivedl, se jej snaží Sonea dostihnout a přivést před soud. V okamžiku, kdy si Sonea myslí, že je tomuto čaroději na stopě, se celým městem roznese zpráva, že mladá čarodějka Lilia zabila váženého mága pomocí černé magie – magie, která je v Imardinu zakázaná a jakékoli hrátky s ní jsou odměňovány hrdelním soudem. Lilia si je jistá, že lorda nezabila, ale proč má tedy na rukou jeho krev? Díky drogám a alkoholu je omámená a nechá se chytit Společenstvím, které ji uvězní a zablokují její magii. Ve vězení si ale díky další odsouzené ženě ve vedlejší cele uvědomí, že její černá magie má mnohé využití a že je jiná, než se může zdát. Společně s vězenkyní uprchnou a jejich snahy směřují k záchraně další novicky, dceři zemřelého lorda, která se ztratila. Lilia ale neví, do jak velké hry se zapletla. Octla se totiž v souboji Společenství proti imardinskému podzemí, které je odhodláno na zničení čarodějů použít vše.

Nachytá tě vždycky ten hlídač, kterého nevidíš.

Imardin, hlavní město Kyralie a nejdůležitější město Spojených zemí, nám autorka v předešlé sérii Trilogie o černém mágovi a první díle Trilogie Zrádkyň předvedla, jak nejlépe mohla. Díky předešlým knihám prohloubila toto město do naprostých detailů, které v Čarodějově zradě spíše využívá a vytváří tak vlastní děj. Co je ovšem vítanou změnou, je skutečnost, že prostředí, ve kterém se příběh odehrává, se zase posunul o krůček dále a Trudi Canavan ukázala, že je schopna čtenáři ukázat každičký kout této fantasy země. Příběh se totiž z části odehrává v záhadné zemi Duny, která ukrývá mnohá neobjevená tajemství, tak i v jeskyních Zrádkyň, o kterých v první knize série padla pouze zmínka. Protože se jedná především o místa s určitou tradicí, autorka taktéž využívá příležitosti a podává čtenáři dávno zapomenuté informace, kterými formuje historii celého světa. Pokud chceme pochopit celý magický svět, musíme se vrátit k tomu, co nynější době předcházelo. K historii, kterou nám autorka podává na zlatém podnose bez jakýchkoli příkras.

Stejně jako tomu bylo i u předešlé knihy, i zde si autorka rozehrává několik dějových linií, které postupem času pospojuje dohromady – buď zcela, nebo pouze okrajově. Děj je rozdělen do tří částí, ve kterých je hrdinou vždy jiná postava a proto je jasné, že po pár kapitolách už nebude přeskakování mezi místy děje takový nezvyk. Kvůli tomuto prvku autorka opět zvolila svůj vypilovaný styl a stejně tak i změnila základní princip celé knihy. V první díle trilogie si mohl čtenář přijít na akci, odhalování tajemství a dobrodružství. I když jsou všechny tyto tři prvky obsaženy i v Čarodějově zradě, hlavním námětem knihy je především politika Společenství, Zrádkyň a tajemství minulosti. Je to poměrně velká změna vzhledem k minulým knihám, ale co jiného se dalo taky čekat? V tomto díle si autorka postrčila příběh do takového fáze, ve které bude moci začít vše, co se v minulých knihách objevilo pouze v malém množství – soudě podle dosti otevřeného konce. Je už jenom otázkou času, než Trudi Canavan předvede, co vše zvládá na výbornou.  

Postavy jsou něco, v čem si Trudi Canavan poměrně velice ráda libuje. V příběhu se objevují po většině času takové, které již někteří znají z předešlých knih a proto je nutností si přečíst nejen první díl trilogie, ale taktéž celou Trilogii o černém mágovi, protože i v tomto díle autorka poukazuje na to, co se stalo v minulosti. Protože si spisovatelka v mnohých případech myslí, že Soneu již čtenář zná a nepotřebuje se o ni dovídat nové skutečnosti, tuto postavu poměrně často opomíjí a snaží se prohlubovat jiné, novější postavy, které si čtenářův zájem opravdu zaslouží, jako například alchymista Dannyl, který díky svému nutkání pátrat v historii získává nové informace. Někdy je ale škoda, že právě Sonea působí jako jednoduchá postava, protože ona sama je neodmyslitelnou postavou příběhu a stejně jako ostatní, i ona hraje velice důležitou roli v obou trilogiích. Je ale pravda, že se jedná o druhý díl a i když je ke konci druhé knihy naznačeno, jak by se mohl příběh odvíjet, není jisté, že Sonea bude stejné množství prostoru, jako tomu bylo doteď.   

„Teprve když víš, že by tě ten druhý mohl snadno opustit, dokážeš ocenit, když zůstane.“

Autorka nám už v mnohých případech poukázala, co vše zvládá. Akce, napětí, nějaká ta tajemství a stejně tak vykreslení samotného světa a postav. Už v předešlé trilogii zanesla do příběhu ale trochu něco nového, co se ve fantasy literatuře tak často neobjevuje – a pokud, tak pouze v minimálním množství. Ovšem, v Čarodějově zradě se homosexualita vyskytuje ve větším měřítku, než v jakékoli předešlé knize. Na počátku se může tenhle prvek zdát trochu neobvyklý, ale na závěr druhého dílu trilogie si vlastně mnozí uvědomí, že fakt, že jsou postavy homosexuálové – a v mnohých případech se za to ani nestydí –, je příběh okořeněn něčím novým a neobvyklým. Přeci jen, pokud chce někdo vytvořit svůj vlastní svět, musí do ni zakomponovat trochu reality, ne?

Čarodějova zrada je druhým dílem další trilogie od australské spisovatelky Trudi Canavan. I když se toho v tomto díle neudálo tolik, jako v tom prvním a na čtenáře nečekalo tolik zvratů, mi kniha přišla v pár ohledech lepší, ovšem stále mi připadá, že autorka si cosi schovává v zásobě a proto jsou knihy trochu slabší, než jsem byl zvyklý. V této knize se opět prohlubuje nejen historie nejen Kyralie, ale taktéž celého světa, což je velice vítaným prvkem. Hra lží a přetvářek je na denním pořádku a při čtení bude těžké určit, komu můžeme věřit a komu nikoli. Věřím, že v posledním díle trilogie se celý příběh uzavře a Trudi Canavan nakonec přeci jen naplno ukáže, co všechno umí.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Zoner Press! 

Knihu si můžete taktéž objednat na stránkách nakladatelství!

Zdroj: Obálka | Obrázek 1 | Obrázek 2