neděle 13. září 2015

Knižní zúčtování za prázdniny roku 2015

Po dlouhé se opět hlásím! Žiji, jsem odpočatý a připraven do nového školního roku – je to divné, ale je to tak. Začátek školy byl docela v pohodě, ale už v pátek jsem pociťoval, že větší počet hodin ve škole mě nějak začíná omezovat. A bylo tomu vážně tak. Než ale přejdeme k tomu, co bude následovat v nižších částech článku, je potřeba si vzpomenout i na prázdniny, které jsem prožil přesně tak, jak jsem chtěl; udělal to, co jsem měl; a hlavně si odpočinul! Stejným dílem se mi povedlo i přečíst několik nádherných příběhů a pár nových si pořídit, i když jsem si říkal, že bych neměl. Ale potom jsem si řekl, že jsem si vlastně ještě nic za vysvědčení nekoupil... a s výsledkem jsem nadmíru spokojený! 

Knihy, které jsem si koupil: 


Řeky Londýna by Ben Aaronovitch 
Vražedná léčba by James Dashner 
Kraď jako umělec by Austin Kleon
Slova paprsků by Brandon Sanderson
Vílí kruhy by Tereza Matoušková

Aneb tohle je taková malá odměna za – dle mého názoru – kvalitně prožitý školní rok. Na konci června jsem si nic nepořizoval, protože jsem věděl, že se určitě naskytne příležitost si to všechno vynahradit najednou a udělat si tak jednu velkou radost. Všechno to začalo Vílími kruhy, které mi přišly první měsíc prázdnin, kdy se ozvala samotná autorka, jestli bych neměl zájem si knížku pořídit. Samozřejmě jsem neodolal a touhle knihou padly první dvě stovky. Když jsem jel do Prahy, řekl jsem si, že to je ta pravá příležitost na to, abych si nějaký kousek koupil. Během týdenního pobytu v hlavním městem se mi podařilo dostat i do nákupního centra ve Zličíně, kde jsem zavítal do Dobrovského, kde jsem strávil více jak hodinu... a odnesl si Řeky Londýna a Kraď jako umělec. Neměl jsem v plánu si koupit zrovna tyhle dvě knížky, ale poslední dobou jsem cítil, že jsem se nějak zasekl v rutinně a dokupování dílů do sérií a potřeboval jsem se nějak odvázat – sáhnout po těchto dvou knihách bylo teda nejlepší rozhodnutí, protože ani o jedné nevím zhola nic. Nakonec jsem se přeci jen ještě při čekání na vlak domů zatoulal do knihkupectví na hlavním nádraží, kde jsem si nakonec poslední díl do další série koupil – Vražednou léčbou se mi konečně podařilo uzavřít další sérii, i když mě konec docela zklamal.  

Další dva týdny jsem se po nové knížce ani nepodíval. Vážně. Začínal jsem dělat na svém úkolu do školy, četl své kousky, psal recenze, povídky a příběhy. Jenže potom, poslední týden prázdnin, jsem  na základě upozornění na GR našel na stránkách Talpressu Slova paprsků. Nejen, že byla knížka levnější než kdekoli jinde, ale na stránkách knihkupectví probíhala akce, díky které se už z tak zlevněné knihy stal kousek levnější o další stovku. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Nehledě na to, že moje peněženka za poslední dva měsíce vážně zeje prázdnotou, stálo to za to. Na Slova paprsků jsem čekal už od přečtení Cesty králů a když jsem přišel domů s tím, že balík mě předstihl, skoro jsem se rozpustil blahem. Jako máslo. Těším se, až si ke knize sednu a na týden budu moct vypustit svět kolem sebe a ponořit se do nového dobrodružství... a dokonalého světa, který Brandon Sanderson vytvořil. 

Knihy, které jsem dostal na recenzi: 

Skleněný trůn by Sarah J. Maas 
Brising by Christopher Paolini
Znamení Athény by Rick Riordan 
Galgad – příběh strážce Země by Ergall 

Na začátku bylo zapřisáhnutí, že si o prázdninách ani o jeden recenzní výtisk nepožádám. Vážně se snažím pohnout s nepřečtenými knihami, ale na mou obranu musím říct, že požádání o Brisingra a Znamení Athény se už stalo jakousi tradicí. Každé prázdniny si totiž požádám o jeden kousek z těchto dvou sérií, tudíž mi přišlo docela blbé tuhle tradici porušit. Během čtení Brisingra jsem si začal pomalu uvědomovat, že s každým dalším rokem se můj pohled na tuhle sérii mění. Začíná mě to méně oslovovat a proto jsem rád, že pokud se poštěstí, příští rok celou sérii uzavřu. Byla by docela škoda, kdybych s tím otálel a poslední díl přečetl s tím, že se mi vůbec nelíbil. Musím to stihnout, dokud ve mně ještě žije velký kus dětské duše! Znamení Athény mi ale zase připomnělo, že knihy od Riordana jsou jedny z nejlepších, které můžeme v žánru YA najít. Docela se bojím i toho, že v dalších knihách mě Riordan zničí. Konec třetího dílu už byl sám o sobě drsný a hodně otevřený. Co bude v dalších dvou dílech, hm? 

Jednoho dne mi i v emailu přistála zpráva, ve které mě jeden český autor píšící pod pseudonymem Ergall požádal, zda bych neměl čas a ochotu zrecenzovat jednu českou fantasy. Bylo jasné, že jsem souhlasil. Do několika dní mi přišel Galgad – příběh strážce Země. Tento příběh jsem takřka okamžitě přečetl a napsal na něj i recenzi, která v tuto chvíli akorát čeká na zveřejnění. Galgad mě velice mile překvapil. Bylo to zcela něco jiného a nového, než se mohlo na první pohled zdát  to ale nemění nic na tom, že se těším na pokračování a budu držet palce, ať se autorovi podaří napsat další knihu a vydat ji. Docela mi je líto, že mu nevyšel náklad nějakým nakladatelstvím, protože vím, že tohle by mělo úspěch! Ke konci měsíce mi přišel do schránky i CooBooletter se Skleněným trůnem, po kterém tak většina čtenářů pokukuje se zájmem a touhou. Já se na začátku těšil taky. A každý, kdo mě má v přátelích na GR ví, jak moje nadšení skončilo. Dodnes nechápu, co lidé na této knize vidí, ale co už. Pokud se vám bude Skleněný trůn líbit, přeji vám to. Pokud ne, tak mějte jenom na paměti, že jsem s vámi a sdílím vaší bolest! 

Pohled na všechny knihy: 

Co má tvorba? 
Na začátku prázdnin jsem si řekl, že bych měl s Bezejmenným možná pohnout. Mám dokončenou první knihu a na konci června jsem měl dokonce napsáno i pár stránek z první kapitoly druhé poloviny. Jenže moje rozvržené plány tak nějak nevyšly. Může za to jak skutečnost, že jsem první měsíc prázdnin vážně jenom odpočíval a prakticky nic nedělal, stejně jako tropické teploty... no a potom moje vlastní uvědomění si, že jsem si sám řekl, že by se mi hodila přestávka od toho všeho. Místo toho, abych teda psal, jsem si raději dokončil poznámky k druhé knize, sloučil všechno potřebné a dokončil tak podklady pro celou knihu. Mimo jiné se mi taktéž podařilo Bezejmenný konec, povídku před Bezejmenným románem, poslat pár čtenářům, od kterých prequel získal poměrně kladné hodnocení, tudíž i tohle mě jistým způsobem nabudilo k tomu, abych se konečně posunul a pokračoval. Pokud tento článek čtou, tak jim ještě jednou děkuji! 

Aby to ale nevyznělo tak, že jsem na psaní úplně zanevřel, během minulých dvou měsíců se mi podařilo dopsat jednu celou povídku (která už teď má snad víc jak 20 stránek), rozepsat druhou (která měla být do soutěže, ale protože mi bylo jasné, že to nestihnu, tak se z toho stala jenom volná povídka) a opravit vše napsané v povídce třetí. Určitě dobře víte, že nerad rozpracovávám několik věcí najednou, ale když už byla ta nálada a nápady, tak jsem si řekl, že by bylo zbytečné čekat. Teď už jenom čekám, až si k jednotlivým povídkám sednu a dokončím je. Ale z důvodu, že září je  měsíc nabitý mnoha dobrými věcmi (o kterých se určitě dozvíte později), si tím nejsem tak zcela jistý. Ale kdo ví. Třeba se kousek času najde.

Kolik knih jsem za červenec a srpen přečetl? 
Po dlouhých desíti měsících ve škole jsem měl konečně nádherných osm týdnů na to, abych se ponořil do čtení knížek, na které jsem si brousil zuby celý rok. I když jsem nestihl všechny, které jsem měl v plánu přečíst, i tak jsem na konečné číslo 17 přečtených kousků hodně hrdý. Začátek prázdnin jsem přečetl Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty (336 stran), ke které byla přiložena i  velmi krátká povídka: Obyčejný pátek. Protože jsem měl po přečtení tohoto neobvyklého thrilleru náladu na nějaké drsné fantasy, na základě doporučení jsem sáhl po Rozsévači větru (477 stran), což je andělská fantasy, kde se ukazuje, že andělé vlastně nejsou tak dobří, jak by se mohlo na první pohled zdát. Během prvního období tropických teplot se mi podařilo přečíst i Spáleniště: Zkoušku (344 stran), po které hned následoval další díl z mojí oblíbené série Hraničářův učeň: Čaroděj na severu (311 stran), kterého jsem přečetl skoro za jeden den. Protože se mi podařilo ještě v prvním měsíci dostat do knihovny, odnesl jsem si a rovnou i přečetl Nekromanta Johannese Cabala (376 stran) a Metro 2033 (472 stran), což byly opravdu hodně povedené knížky, o kterých jsem si jistý, že sáhnu po pokračování. Další přečtení knihy byly jak z mé vlastní sbírky, tak jako recenzní výtisky Pilíře světa (579 stran), Vílí kruhy (256 stran) a Galgad – příběh strážce Země (232 stran). Po dlouhé době jsem se stejně tak vrátil k Inkoustové sérii a konečně ji dokončil přečtením posledních dvou dílů: Inkoustová krev (648 stran) a Inkoustová smrt (672 stran). Od poloviny druhého měsíce až k jeho konci se už čtení pohybovalo především prostředí klasiky a recenzních výtisků. Do povinné četby se třeba řadí Kladivo na čarodějnice (335 stran), do recenzních výtisků následně Brisingr (656 stran), Znamení Athény (528 stran) a Skleněný trůn (392 stran), který mě vůbec nenadechl. Celkový počet stran je tudíž za dva měsíce 6 614, což není až tak špatné, no ne? 


A co blog? 
Určitě jste už během prázdnin postřehli, že jsem nebyl na blogu moc aktivní. Není to ani tak, že by mě už blogování přestalo bavit – pořád mám v záloze recenze, jeden článek o knihovničce a dokonce i jeden rozhovor. Pravda je totiž taková, že když jsem si poslední měsíc řekl, že bych se zase vrátil na blog (neboť moje přestávka skončila), nějak jsem špatně odhadl čas a místo blogování se raději soustředil na animovaný film, který se mi podařilo dotáhnout do tři čtvrtiny celku. A když zase začala škola, nebude to nic valného. Mimo jiné se ale taky plánuje něco nového, protože sám vím, že tím, jak málo volného času v třeťáku mám, blog pomalu umírá, rozhodl jsem se udělat jisté rozhodnutí, které by snad mohlo blog zachránit – pokud se to tak dá říci. Zatím vám nic prozrazovat nebudu, protože by to bylo předčasné, ale na novém plánu se už pracuje, vše je ve formě příprav a pomalu se dává celá věc do pohybu. Během rozhodování jsem cítil určitou nostalgii, neboť jsou to už skoro tři roky, kdy jsem Magician's Book založil, ale je čas na jisté kroky. Nebojte, zrušení blogu to není, ale něco v tom smyslu určitě. Všechno potřebné vysvětlím v článku, který zveřejním v okamžiku, kdy bude onen plán hotový. Já osobně věřím, že to pomůže. Možná i vy budete více spokojenější. Uvidíme. 


Co Vy a vaše prázdniny? Pochlubte se, zažili jste něco zajímavého? Přečetli nějaký speciální knižní kousek? Nebo se jenom povalovali a lenošili? Povídejte, přehánějte! 

6 komentářů:

  1. Krásne kúsky :)! Moc sa teším, keď už aj u nás vyjde tretí diel Labyrintu :). A Řeky Londýna majú krásnu obálku :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Jsem zvědavý, co na třetí díl Labyrintu řekneš! S tím, že je obálka Řek Londýna nádherná, souhlasím! Je pravda, že to mě taky trochu přinutilo po knize pokukovat... a nakonec si ji i odnést domů. :)

      Vymazat
  2. Všude se říká jak je Skleněný trůn skvělý, ale po tvém zhodnocení se všechno obrací. Sama nevím jestli se k tomu někdy dostanu, ale budu doufat že snad někdy ano, abych si na to sama mohla udělat nějaký názor :)

    Netuším jestli jsem o prázdninách přečetla nějaký opravdu "zajímavý" kousek, ale možná bych řekla že ano a to trilogii Město od Darrena Shana, to bylo asi zatím nejlepší co jsem o těchhle prázdninách přečetla. Jinak jsem ale přečetla i další zajímavé knížky jako třeba Mysterium Tremendum nebo, Lola a kluk od vedle, Stalo se včera v noci, Losing it, Elitu... dá se říct hodně oddechových knížek, které byly moc fajn :)

    Taky jsem ale cestovala a ne jen jednou, hned ze začátku jsem byla v Německu v Tropical islandu a teď skoro ke konci prázdnin ve Vídni na 4 dny :) Takže bych řekla, že tyhle prázdniny byli fajn fajn i když z větší části spíše pracovní.

    OdpovědětVymazat
  3. To je skvělý formát článku, především to počítání stránek :D Jinak to vypadá na pěkně kousky :) A teď jsem někde četla, že Skleněný trůn je vhodný pro fanoušky Hunger Games, což jsem, tak jsem přemýšlela, že do toho půjdu, a taky jsem na to slyšela samou chválu, tak schválně jestli se shodneme :)

    Staymind

    OdpovědětVymazat
  4. Na Skleněný trůn se taky chystám, má to super ohlasy, tak jsem zvědavá :) Jinak jsem samozřejmě ráda, že tě to nakoplo, rozhodně piš dál, na Bezejmenného se budu těšit :))
    Jestli jsem zažila něco zajímavého? To rozhodně, málem jsem omdlela uprostřed prohlídky na Krumlově, měli by to tam víc větrat :'D Jinak jasně, prázdniny jsem si užila a snažila se číst, co nejvíc to šlo. Protože od začátku roku mám super skluz a bude těžké ho napravovat. o.O No co, České dráhy to jistí :D

    OdpovědětVymazat
  5. No, co se skleněného trůnu týče, četla jsem ho už před dost dlouhou dobou (jako fanouškovský překlad) to se mi dost líbil.... Ale je dost možné, že od té doby už se chutě vytříbily... Budu po něm muset sáhnout znova (takových knih je tolik....)

    OdpovědětVymazat