RC Review: Šepotání
dubna 22, 2015
Název: Šepotání
Počet stran: 416
Autor: A. G. Howard
Vydavatel: CooBoo
Série: Šepotání #1
Orig. název: Splintered
Počet stran: 416
Autor: A. G. Howard
Vydavatel: CooBoo
Série: Šepotání #1
Orig. název: Splintered
Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět. Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Vydá se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?
Kdo by neznal příběh Alenky, dívenky,
která propadla králičí norou do Říše divů. Každý, kdo aspoň částečně zahlédl
jakoukoli adaptaci, je obeznámen se základními postavami, dějovou linii a dobrodružstvím,
které Alenka zažila. Jenže to vše je příběh mladé dívenky. Jaká je skutečnost? Co
se odehrálo po tom, co hrdinka z Říše odešla? Co když vše, co nám rodiče
četli před spaním, je jenom lež?
Alyssa Gardnerova nebyla nikdy
tak zcela normální. Když byla ještě malá, věřila, že by opravdu mohla žít život
prosté holčičky. Jenže ve chvíli, kdy jí její matka ublížila, za což byla zavřena
do blázince, bylo jasné, že nikdy normální život neokusí. Alyssa se za svou
matku stydí a jediné, čeho se obává, je chvíle, kdy začne šílet stejně jako ona
a babička. Nechce mluvit s květinami, naslouchat jim a ztratit všechen
zdravý rozum. Jenže ve chvíli, kdy naslouchá rozhovoru hmyzu, je jasné, že se u
ní objevily první příznaky. Na rozdíl od své matky ale sama zjišťuje, že to
není vše. Děje se něco víc. Pomalu se rozpomíná na doby, kdy bylo ještě vše
v pořádku. Vzpomínky a hlasy jí pomáhají si uvědomit pravdu, která je
spjata s její rodinou. Alyssa a zbytek ženské linie rodiny je spjata
s Alenkou – tou, která navštívila Říši divů. Díky svým rozhodnutím a
neplechám ale nevědomky proklela svůj rod a každá z žen na tuto chybu
doplácí. Jenže hlasy Morfea, muže nabírající podobu můry, přinášejí možnost
svobody. Pokud se Alyssa vydá do Říše divů, napraví chyby své prapraprababičky,
může sebe a svou matku zachránit. A protože šílenost, kterou si pro ni život
připravil, není pěknou vidinou budoucnosti, vydává se se svým kamarádem Zachem
do Říše divů, místa, které se stěží podobá tomu, jak jej popsal Lewis Carrol.
Alyssa se začne více rozpomínat a uvědomovat si, že pro ní Říše divů není až
tak bájná. Krůček po krůčků přichází na pravdu týkající se nejen jí, matky a
rodu, ale taktéž samotné Alenky. Co vše bude muset Alyssa podstoupit, aby
zlomila kletbu? Jak nebezpečná bude cesta, kterou se Zachem protrpí? Co vše
Morfeus tají? Říše divů byla nebezpečná sama o sobě – díky Alence je ještě více
smrtelnější a divočejší. Alyssa nikdy nečekala, že jedna návštěva dokáže změnit
celý život. A nejen ten její.
„Umělec je jen tak
dobrej jako jeho předloha.“
Kdy někdo vzpomene Říši divů,
všichni si vybaví verzi s mluvícími květinami, kde kromě Rudé královny
vypadá vše idylicky a bezpečně. Příběh Alenky díky své objemnosti funguje jako
studnice inspirace a tudíž poskytuje široké spektrum možností, jak příběh
zpracovat jinak, svědomitěji a díky tomu mu vdechnout jakousi osobní myšlenku
autora. Této myšlenky se stejně tak chytila i A. G. Howard. Výsledek je tedy
takový, že pokud sáhnete po Šepotání s vidinou, že se ponoříte do
klasického Alenčina příběhu, budete zcela vyvedeni z míry. Tam, kde vládla
pohádková atmosféra, se vznáší pach nebezpečí, temnoty a krvežíznivých obyvatel
Říše divů. Pravda je ale taková, že ne všem bude připadat Bílý králík,
spodobněny jako stvoření bez kůže, jako jakési morbidní stvoření – já v jeho
podobě našel spíše něco zajímavého a promyšleného. To samé platí i na další
postavy, které rozhodně nepatří mezi mírumilovná stvoření. Otrlejší čtenáři si
tedy pouze částečně uspokojí své nároky. Ti, co ale nejsou zvykli na drsné
podmínky, mohou připadat postavy téměř až strašidelné. Co takhle květiny, které
se vás budou snažit sníst, či Chapadlák, který raději spapá nějakou ústřici
prokládanou lidským masíčkem? Alenčin příběh, který známe z originálu
Lewise Carolla, je dětská verze. A. G. Howard čtenářům otevírá oči a
z něčeho nevinného během krátkých čtyři sta stránek vytváří cosi na pomezí
hororu s drsnými a krvavými motivy. Kdyby už ale nastal případ, že by si
čtenář nedokázal najít nic, čím by dílo vynikalo, je tady aspoň tento prvek,
který už na první pohled zaujme svou genialitou. Vaší pozornost si získá dobré
zpracování a přeci jen, kdo by si nerad přečetl tak známý příběh v podobě
noční můry?
Jak to tak ale už bývá, vždy se
musí najít něco, co kvalitní atmosféru knihy zničí a udělá z ní cosi
průměrného. V případě Šepotání je kámen úrazu především milostný
trojúhelník a Alyssa samotnou. Jsou tady dva kluci, jedna dívka, snad milión
puberťáckých citů a k tomu dávka magie, která by všemu měla přidat esenci
exotiky. Jenže se něco pokazilo. A jako celek to rozhodně nefunguje. Alyssa, která
se nedokáže udržet na uzdě, místo toho, aby prozkoumávala Říši divů, se raději
zaobírá tím, zda si vybrat Morfea, nebo Zacha. Drsňák, nebo kouzelný kluk?
Věřit, či nevěřit? Och, jak těžké rozhodnutí. Alyssa mi díky těmto problémům
přišla zbytečně otravná, stejně jako její výkyvy nálad připomínající mi horskou
dráhu v nějakém zábavním parku. Jednou nahoře. Jednou dole. Akorát ve
chvíli, kdy se dokážete vžít do povedeného příběhu, vám celý zážitek zkazí její
pohnutky a názory. Alyssa je jednoduše ten typ, který vám sedne, nebo vás bude
štvát tak dlouho, než si uvědomíte, že už nemá cenu se jakkoliv nad jejími
pohnutky rozčilovat. Díky tomu mi první polovina Šepotání vůbec
neodsýpala a pro mě to bylo utrpení. Autorka se sice snažila příběh provázat
akcemi a nečekanými zvraty, jenže jde vidět, že něco takového prostě není
účelem této knihy. Jak by ale potom vypadal svět bez vztahů a hrdinek, které si
hrají na dospělé a zkušené ženské? To by byla nuda, nebo snad ne?
Když si odmyslíme celou bouři
emocí, hrdinčiných problémů a zcela tyto části z knihy vypustíme, ukáže se
pravá podoba příběhu. Kdyby mělo Šepotání stát samo o sobě jenom na
námětu a autorčině stylu, rozhodně by odešlo s mnohem větším hodnocením,
než tomu je nyní. A. G. Howard je dobrou spisovatelkou a její styl je vybroušený,
byť v popisování akčních scén trochu pokulhává. Kniha je čtivá a pokud se
naladíte na tu správnou vlnu, ani si neuvědomíte, kdy příběh skončil. Během postupu
šlo opravdu vidět, že si autorka zvolila prostředí a téma, které jí vyhovovalo
a ona si s příběhem vyhrála jak nejvíce mohla. Z klasické pohádky
vytvořila opravdu kvalitní retelling, který by se ale mohl obejít bez určitých
prvků. Jenže věc se má tak, že ve chvíli, kdy jsem knihu dočetl a nechal
všechny pocity vyšumět, uvědomil jsem si několik věcí. Šepotání bylo
zdlouhavé a místy natažené. Trvalo mi velmi dlouhou dobu, než jsem se začetl a
při prvních kapitolách se mi párkrát podařilo ztratit pozornost. I když
v následných kapitolách vše zachraňoval pobyt v drastické a
nebezpečné Říši divů, pořád jsem nebyl schopen si příběh užít tak, jak jsem to
od Šepotání očekával. Je možné, že jsem od knihy jednoduše chtěl něco
víc a i když mi pomohla si uvědomit, jak je příběh původní Alenky důmyslný a
plný inspirace i pro dnešní autory, pořád to nestačilo. Jednoduše jsem musel
knihu po dočtení odložit pouze s pocitem zklamání.
Každá bytost, pro
kterou se musí vynalézat nová přídavná jména, je důvod ke strachu.
Šepotání je přesně tím
typem knížky, od kterého když budete očekávat málo, vás překvapí, ale ve
chvíli, kdy se budete těšit na to nejlepší pod sluncem, odejdete pouze se
zklamáním. Říše divů plná drastických a morbidních postav, které můžeme znát
z původní Alenky v Říši divů. Zpracování je samo o sobě zajímavé a
kdyby bylo celému „pohádkovému“ světu dáno většího prostoru – a ubrala se notná
dávka Alyssy a jejich vztahových problémů –, vypadal by příběh zcela jinak.
Díky tomu se ale ze Šepotání tedy stává průměrným a zdlouhavým dílem,
které si ale přesto dokáže najít ve vašich srdci místo a donutí vás si uvědomit
jednu věc. Pohádky byly vždycky drastické. Je ale pouze na nás, jak si je
vysvětlíme – stejně jako to udělala jedna malá dívenka, která se propadla
králičí norou do zcela jiného světa.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo!
Knihu si můžete taktéž objednat na stránkách nakladatelství!
7 komentářů
Zrovna mám knížku rozečtenou a mně naopak sedla velmi dobře. Zatím jsem z ní opravdu nadšená, i když ten milostný trojúhelník mě opravdu štve, protože jsem na ně už alergická. Ale jinak se mi knížka opravdu líbí :)
OdpovědětVymazatJá to chápu. Ale asi jsem už z takovýchhle oddechovek vyrostl a dokážu relaxovat u naprosto jiných knížek. Každopádně jsem rád, že se kniha líbí a doufám, že tomu tak bude i nadále! :) :3
VymazatKrásná a velmi obsáhlá recenze :) Mě (asi jako všechny) uchvátila především překrásná obálka. Však u anotace už jsem si příběhem až tak jistá nebyla. A především jsem slyšela spousty ne moc kladně laděných recenzí :( Tak teď mám opravdu dilema, zda si mám knihu přečíst ....
OdpovědětVymazatRozhodně děkuji za tvůj názor :)
http://milujemekihy.blogspot.cz/
Děkuji! :)
VymazatCo jsem to tak sledoval, tak to bylo 50 na 50. Někomu to sedlo, někomu ne. Mě tam vadilo hodně věcí, jiní to uvítají. Tohle je hodně rozporuplná kniha a rozhodně nechci nikoho odrazovat od jejího přečtení... každopádně můj osobní názor (za který se nestydím), je ten, že já bych k tomu už znovu asi nesedl a druhý díl rozhodně vyhledávat nebudu. :)
Milostný trojúhelník jako kámen úrazu? No tak to jsem teda zvědavá, na Morfea slýchávám dobré ohlasy :DD
OdpovědětVymazatVůbec poslední dobou čtu samé záporné recenze... obálka asi není všechno :DD Uvidíme :))
Milostný trojúhelník není vždy kamenem úrazu a někdy si ho docela i užívám - v případě Šepotání to ale tak nebylo. Bohužel. A je asi jasné, že si Morfea asi pořádně neužiju... :DD
VymazatMě se třeba ta obálka nelíbí. A obsah bohužel taky moc ne, takže po dlouhé době mi to všechno tak pasuje dohromady... :D
Proč je v česku Zachary Holt (Zach) a v Anglii Jebediah Holt (Jeb)???? Tohle já nechápu!!!!!
OdpovědětVymazat