neděle 20. července 2014

RC Review: Eldest


Název: Eldest
Počet stran: 656
Autor: Christopher Paolini
Vydavatel: Fragment
Série: Odkaz dračích jezdců #2
Orig. název: Eldest

Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo…
Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou… Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Draci jsou velice vážená a inteligentní stvoření – i když by to pravděpodobně řekl málokdo. Díky jejich vzhledu se jich mnozí bojí a myslí si, že když jsou nespoutáni, mohou být více než nebezpeční. Draci sami ale o žádné rozepře nestojí, jenže ovládnout je magií není zrovna to nejlepší vodítko. Ovládat takto mocná stvoření by mohl někdo zneužít. A tím začít válku.

Po velké bitvě, kterou Eragon, se svým drakem Safirou, vybojovali na straně Vardenů – svobodných lidí Alagaësie –, by si oba měli zasloužit odpočinek, kterým jim právem náleží. Jenže chvíle klidu je to poslední, co si pro tohoto mladého Jezdce osud připravil. Protože je Eragon nezkušený a neví zhola nic o tradicích Jezdců, magii a o svém vlastním drakovi, musí se vydat do Ellesméry, hlavního města elfů, kde by měl započít svůj trénink. Po nečekaných zvratech ve vardenském městě, musí Eragon odejít okamžitě, protože každý ví, že pokud si nepospíší, Galbatorix je zničí pouhým mávnutím ruky. Společně s Aryou, elfskou vyslankyní, a trpaslíkem Orikem, se vydává na strastiplnou cestu do elfského města, kde lidská, natož trpasličí, noha nevkročila již nějakou dobu. V tomto tajemném a prastarém městě se setkává se svým mistrem Orinem, který jej vyučuje ve všech směrech – přes boj, magii, vědění, až po samotné psaní starověkého jazyka. Vše se ale pokazí v okamžiku, kdy musí svůj výcvik ukončit, protože Galbatorixova armáda táhne na Vardeny a nikdo, dokonce ani Eragon, neví, jak celá bitva dopadne. Zatímco se Eragon snaží zesílit, se jeho bratranec Roran dostal do velikého problému. Kvůli tomu, že jsou oba rodina, se Galbatorix odhodlal vyslat armádu v čele s ra’zaky – podivnými tvory noci, aby Rorana zajali a získali informace o jeho bratranci. Carvahall ale Rorana chrání a proto je armáda rozhodnuta město zničit. Roran se chce bránit, ale ví, že proti takové přesile nic nezmůže a proto se rozhodne pro jedinou možnost – přemluvit celé město, aby jej následovalo k Vardenům, jejich jediné naději. Lidé mu nevěřím, ale jakou mají možnost? Budou ho následovat, ale k Vardenům je to velká dálka a nikdo neví, jestli to zvládnou. Zvlášť, když se schyluje k válce, která jim je v patách a hledá je celé Království…

„Když můžeš získat cokoli tím, že vyslovíš pár slov, nebude ti už záležet na cíli, ale jen na cestě k němu.“

Příběhem Eragona a osudu, který jej dovedl k modrému kameni, ze kterého se vyklubalo dračí vejce, byl předmět první knihy, která pouze otevírala celou tetralogii odehrávající se v magickém světě Alagaësie. I když už v prvním díle nám autor svůj svět odhalil, mohl se v tehdejší době některým zdát omezený, svým vlastním způsobem nedotáhnutý – existující od hranice k hranici. Eldest ovšem přináší změnu ve formě rozšíření celého světa, který se bude v průběhu čtení rozléhat dále a v té chvíli nastane uvědomění si, že i když je mapa Alagaësie zobrazena v knize, území sahá ještě mnohem dále. Protože se Eragon učí o historii a tradicích Jezdců, je sám čtenář vržen do historie tohoto rozsáhlého světa a nechává se autorem poučovat o tom, co předcházelo pádu dračích jezdců, smlouvy mezi draky a elfy a dokonce i vznikem samotného elfského města. A věřte, že každá z pověstí je zajímavá a vytváří tak samotný svět jako jeden velký fungující celek, který má mnoho k nabídnutí.

Eldest má sám o sobě poměrně velkou hodnotu, co se příběhu týče. I když se jedná o díl, který není tak akční, jako tomu bylo u Eragona, i lze jde vidět, jak se autor vyvíjí a stejně tak i jeho styl. Protože celá druhá kniha obsahuje poměrně hodně informací, se autor snaží vše nějak sesbírat a podělit se o střípky Alagaësie s čtenáři a proto opět zvolil svůj osobitý styl, kterým se nezabývá zdlouhavých a nudných popisů okolí a s každou přečtenou větou se snaží posouvat příběh dále – ne vždy se mu to ale daří. Rozdíl mezi Eragonem a Eldestem není pouze v jádru příběhu, ale taky v tom, že se druhá kniha místy zdlouhavě táhne a některé věci v ní jsou zbytečné a co se týče příběhu, takřka nic o něm nepoví. Je pravda, že někdy takové rozptýlení od hlavní dějové linky neuškodí, ale vše se musí brát s mírou, což se zde tak moc nebere. Je i docela možné, že kdyby se samotný příběh osekal o pár set stránek, o nic důležitého bychom nepřišli a příběh by se tak možná opět posunul o stupínek výše.

Už v první knize se toho událo více, než by se mohlo na první pohled zdát, a proto je celá série o dračích Jezdcích napsána tak, aby jednotlivé knihy na sebe navazovaly takřka bez jakýchkoli dlouhých přestávek. Protože se jedná o opravdu povedené dílo, je docela možné, že pokud by si kdokoli z vás udělal mezi knihami delší přestávku, mohl by během prvních dvě stě stran tápat v příběhu. Christopher Paolini nebere takřka žádný ohled na čtenáře a již po otevření druhého dílu si připravil nejen velký šok, ale taktéž mnoho postav – ať už z Eragonovy, Roranovy, nebo Nasuadiny dějové linky. Některé postavy nejsou sice tak výrazné, jako ty hlavní, ale i tak jsou pro příběh poměrně důležité a proto je potřeba si během celého čtení udržet nit, protože vztahy mezi nimi nejsou hned takové, jak se na začátku mohou zdát. V téhle sérii hraje každý detail svou roli, kterou nakonec Christopher Paolini spojí do jednoho celku a vytvoří tak očekávaná, či nečekaná, překvapení.  

„Ti, které milujeme, jsou nám častěji nejméně podobní.“


V prvním díle byl Eragon mladý, naivní a neošlehaný krutostí, která čeká v každém koutě na svou příležitost udeřit. Eragonovu změnu sice šlo pozorovat už na začátku samotné série, ale podle mě je právě Eldest tím správným mezníkem, kdy se z nevycvičeného chlapce stává inteligentní muž, který se umí ohánět jak slovy, tak i magií. V knize je taktéž možnost sledovat přerod nejen Eragona, ale dokonce i jeho neoddělitelné součásti, dračice Safiry, která s ním společně dospívá. Protože u tohoto dílu autor trochu zvolnil a nechal čtenáře vydechnout před velkou bitvou v závěrečných kapitolách, mohl se soustředit čistě na tyto dvě postavy, stejně jako Eragonova bratrance, které vykresluje do všelijakých detailů, nechává je zažívat poblouznění způsobené láskou, ale taktéž krutost světa a uvědomění si, že neexistuje nic křehčího, než lidský život.

Eldest je druhou knihou, která vypráví o dobrodružství mladého Jezdce Eragona, který se musí postavit velkému zlu jménem Galbatorix a opět tak nastolit mír. Autor opět ukázal, že ví, kam má příběh směrovat a podle toho se snaží taktéž zařídit. I když se v knize objevuje několik nudných a zdlouhavých částí, můžete se těšit na příběh plný magie, historie, elfů a samozřejmě i krásné dračice Safiry a špetky jejího jemného humoru. Stejně jako první díl, i ten druhý končí bitvou, která nakonec přeci jen přinese nějaká ta odhalení, která by dokázala hnout světem. Pokud by se s nimi udeřilo v ten pravý čas, samozřejmě.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment! 
Knihu si můžete taktéž objednat na stránkách nakladatelství

Žádné komentáře:

Okomentovat