Název: Inkoustové srdce

Počet stran: 400

Autor: Cornelia Funke

Vydavatel: Knižní klub

Série: Inkoustová svět #1

Orig. název: Inkheart

Pro Meggie jsou knihy celý její život. Naučila se s nimi žít už od dětství a její láska k novým příběhům zapsaných mezi deskami s věkem vzrůstá. Její otec, Mortimer, je knihvazač a díky této profesi má on, ale i jeho dcera, častý přísun nových knižních přírůstků. I když oba milují knihy, Meggie nikdy neslyšela svého otce nahlas předčítat. Kdysi to brala jako samozřejmost, ale dnes už ví pravdu. Mo dokáže svým hlasem přivést z knih cokoli – proto se mu taky říká Kouzelný jazyk. Zlato, zvířata, ale taktéž to největší zlo v podobě Kozoroha a jeho nohsledů, kteří unikli náhodou. Jelikož Kozoroh ví, proč se objevil zde, v tomto světě, snaží se odstranit všechny výtisky Inkoustového srdce – knihy, ze které byl vyčten –, aby se tam již nemohl vrátit. Ze začátku o sobě nedává znát, až do doby, kdy zjistí, že Mo ještě jeden výtisk vlastní. Mortimer se snaží se svou dcerou utéct k její tetě Elinor, avšak Kozoroh má špehy všude. Zajme Mortimera, Meggie i Elinor a díky Prašprsta, jenž celou rodinu zradil, zničil poslední výtisk, který se mohl na světě vyskytnout. Jakou mají tito hrdinové šanci? Kozoroh Moa vydírá, aby mu vyčetl zlo temnější, než je Kozoroh sám. Meggie s Elinor nejsou žádné bojovnice, aby jim utekly. Jediné, co jim pomůže, je pouze náhoda. Pokud Mo vyčte to, co chce Kozoroh, svět pohltí temnota, nad kterou bude bdít Kozoroh s největším zlem, které kdy v knihách existovalo…

„Špatný slib se nevylepší tím, že ho člověk dodrží.“

Knihy jsou pro nás v dnešní době samozřejmost. Setkáváme se s nimi každý den, každou chvíli. Čteme příběhy, které obsahují, těšíme se na další díly a strachujeme se o hlavní hrdiny. Pouze málo věcí na světě dokáže tak ovlivnit lidi, jako tomu je u knih. Cornelia Funke si je této samozřejmost vědoma a proto do příběhu dala něco, co je pro každého čtenáře naprostou samozřejmostí: nechala samotný příběh, aby vystoupil ze stránek a vkročil do dobrodružství jiného. Použila to nejčastější téma a zpracovala ho opravdu bravurně! Dokázala oživit příběh takovou jednoduchostí, jako se to podaří pouze málokomu – a to i přesto, že má Inkoustové srdce určité chybičky. Přesto je to ale nádherný příběh s prvky pohádky, který pohadkou přesto není.

Malá Meggie a její otec Mo. Jedny z hlavních postav, které můžete v knize nalézt a kolem kterých se bude točit celý příběh. Postava Meggie je přesně taková, jaká by měla být. Mladá, jemná a tak trochu dětinský hloupá, což ji samotné dodává takovou příjemnou atmosféru. Prakticky už od první stránky dokáže kniha vtáhnout čtenáře do příběhu a následným postupováním v dějové lince jej začne seznamovat s jednotlivými postavami. Ze začátku je každá postava pouhou větou, ale jakmile se dozvíte jejich historii, začne se jejich život rýsovat a pomalu začnou z knihy vystupovat. A přesto v knize nevystupuje velké množství postav, tudíž ti, jenž si libují v jednodušších příbězích, které lze s menší snahou prohlídnout, bude Inkoustové srdce tou správnou volbou!

Už od názvu samotné knihy by nikdo neřekl, že kromě dokonalé promyšlené zápletky, se může čtenář taktéž setkat se špetkou napětí a šokujících rozuzlením – i když, řekněme popravdě, některá z odhalení ani tak šokující nebyla. Některé scény jsou trochu zbytečné, některé vám dají až moc velkou stopu, která vás zavede k tomu, co se stane. I když se snažila autorka zapůsobit tak silně, že bude problém od knihy odejít, v určitých místech se ji to nepovedlo a místo částí, během kterých jsem se měl těšit na pokračování, jsem se nudil. Přesto se aspoň snaží zapůsobit na čtenáře vtípky a hláškami, které se v knize sem tam objeví.  

Některé knihy se musejí ochutnat.

Některé se zhltnout,

a jen několik málo se žvýká

a zcela stráví.

Aby se vše uvedlo na pravou míru, nemůžete zase od Inkoustového srdce očekávat jakési zázraky. I když nepatří mezi knihy, které jsou naprosto dokonalé a uchvátí vás, dokáže okouzlit a když příběh skončí, řeknete si, že by to chtělo ještě jednu dávku dobrodružství. Díky konci, který je takřka nic neříkající a ke konci prvního dílu zanechává autorka pouze pár stop, které jsou opravdu malé, se můžeme pouze a jen těšit, co si pro nás Cornelia v dalším díle připraví. Budu pevně doufat, že laťku dalších knih trochu pozvedne a zlepší tak atmosféru příběhu, kterou se tak snaží budovat.