Review: Prohnaný
března 20, 2013
Název: Prohnaný
Počet stran: 272
Autor: Kevin Hearne
Vydavatel: Laser-books
Série: Kroniky železného druida #1
Orig. název: Hounded
Atticus O'Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira – ale ve skutečnosti mu není jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač. Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který nahání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk.
Svižná a zábavná městská fantasy se v zahraničí dočkala bouřlivého úspěchu a potěší všechny ctitele dobrodružných příběhů, obzvláště pak fanoušky Simona R. Greena a Jima Butchera.
Prosit zemi o sílu je hlavní myšlenka druidů. Starají se o
lesy, pomáhají králům a udržují jakousi rovnováhu. V někdejší době byli
uctívání, dnes si na ně vzpomene málokdo. Jejich rod totiž z většiny
vymizel. Často bychom si ale měli dávat pozor, s kým mluvíme. Bozi, nebo
jiná stvoření, dokážou na sebe vzít lidskou podobu a tak splynout
s dnešním světem. Jeví se jako normální lidé, ale když se rozčílí, zabíjí
mrknutím oka. Proto bychom nikdy neměli urážet lidi, protože nikdy nevíme, zda
to není bůh smrti.
Být druidem není sranda. A ještě větší nuda to je, když jste
posledním žijícím druidem. Tento rod se v průbě let vyvraždil a na světě
existuje jediný, kdo tento rod zachovává. Atticus O'Sullivan už žije pěkných
pár tisíciletí a vydává se za vysokoškolského studenta, který vlastní irského
vlkodava a okultní knihkupectví
v Arizoně. Je přátelský a pouze málokdo o něm ví, že je druidem. V davu
se ztratil, nebýt jednoho boha, kterému doslova leze krkem. Po dlouhém
pronásledování se mu ho podařilo vypátrat. Atticus nu totiž ukradl meč Fragarach
a Aengus Óg – bůh lásky - ho chce zpátky, aby mohl převzít nadvládu v Tír na
nÓg. Atticus ví, že schovávat se nemůže věčně. Věděl, že nyní se rozhodně, kdo
z koho. Měl za to, že se na své božské přátele může spolehnout.
Čarodějnicím nikdy nevěřil, ale nyní se mu naskytla příležitost využít jejich
služby na cokoli, o co si řekne. Schyluje se totiž k bitvě, která rozhodne
nejen o osudu světa, ale také o osudu samotného Tír na nÓgu.
„Mám tu večeři pro
celou partu, hned, v Mitchellově parku. Vemte si ten náklaďák. Ano, je tu
dost pro všechny, věř mi. Tak zatím.“ Fíha, měl ghúly na rychlém vytáčení. Můj
právník je fakt hustej.
Autor zasadil příběh do dnešního světa plného počítačů a
technologických vymožeností. A do tohoto světa vložil nadpřirozeno v podobě
keltské magie a bytostí z bájí. Při otevření knihy na vás hned vybafne pár
postav. Ať už samotný Attic, jakožto ztělesnění druida, nebo pes Oberon, který
s Atticem rozmlouvá, elementál, čarodějnice a jako třešnička na dortu se
na začátku objeví i bohyně smrti Mórrígan. Nevím, zda je dobré, že jsme byli do
příběhu vrhnuti tak rychle, bez jakéhokoli záchranného kruhu. Ovšem, těmito
bytostmi to ještě nekončení. V knize se objeví ještě tlupa všemožných
bohů, příšer a věci tomu podobných.
Na to, že by měl Atticus oplývat slušných chováním, rovnou
zapomeňte. Zkazila ho dnešní doba a proto soužívá dnešní fráze středo &
vysokoškoláků. To, že používal takovýto slovník, je sice u některých lidí
nepříjemné, ale zase musíme si uvědomit, že kdyby měl tento Ir mluvit jazykem
svého mládí, pouze stěží by se nám povedlo do jeho osoby vžít tak, jak to autor
zamýšlel. Co mě ale trochu zaráželo byla myšlenka, zda neměl autor jakousi
úchylku na rezavé vlasy. Co druhá postava bylá právě s rezavými vlasy a
kdybych to měl sečíst, tak poloviny hrdinů z knihy by mohli vytvořit
skupinu ryšavých nadpřirozených lidí.
Příběh je doslova nabitý akcemi a napětím. Sotva vybojujete
jednu bitvu, za pár stránek vás čeká další a ani si neuvědomíte, že se náš
druid zapotil. Trochu velké klišé, nemyslíte? Abych se přiznal, prvních desítek
stránek trvalo, než jsem se dokázal s irskými slovy a jmény sžít. Většina
z nich mi přišla prostě divná a teď, když jsem knihu přečetl, mi
v paměti utkvěly jména mně blízká, nebo ta, co se opakovala neustále
dokola.
To už jsem
neslyšel dýl než staletí, poslední, kdo chtěl, abych ho vzal do učení, byl
jeden z těch pomatených viktoriánců, co měli za to, že druidové nosí bílé
hávy a pěstují si plnovousy jako mraky typu cumulonimbus.
Asi né každému může tento styl urban fantasy sednout. Je
pravda, že jsem se při čtení cítil nějak podivně, ale ten pocit opadl při
polovině knihy, kdy se začal konečně řešit ten veliký Aengus Óg, který na scéně
ani nebyl tak strašlivý, jak si ho Atticus vysnil. Autor to občas s popisy
přeháněl a já se doslova nudil. Trochu mě mrzel fakt, že jeden souboj střídal
druhý a hlavní hrdina pořád žije, ostře vtipkuje a ještě stíhá starat se o
zahradu jedné vdově! Trochu opravdu moc přes čáru. Co se ale dá na stranu kladů
přidat je, že i když se tam našly chyby, autor svým stylem zaujal. Rozhodně to
bylo něco nového, na rozdíl od toho, co jsme už četl.
Prohnaný je opravdu zajímavá kniha. Sice by někdy mohlo
vadit to přemnožení nestvůr a bojů v knize, ale Irsko a keltskou mytologii
mám rád a rozhodně v této sérii budu pokračovat. Mám se na co těšit, i
když byl konec knihy tak nějak čistě uzavřen, že by to další díly ani
nepotřebovalo. Těšte se opravdu na velkou dávku krve, smrti, magie, nestvůr,
vtipných bohů a trochu toho irského štěstí, držící se při Atticovi…
6 komentářů
Mě se teda Prohnaný líbil moc. Chystám se brzo na Prokletého! :D
OdpovědětVymazatMě teda ty názvy postav taky neutkvěly v paměti, ale moje skleróza si horko těžko pamatuje jména knižních hrdinu s obyčejnými jmény :D
Ale ta popisnost mi ani tak moc nevadila, zkrátka to byla jednička a autor chtěl hezky vykreslit prostředí. Na to celkem autoři zapomínají a to mě štve. :/
to by som si chcela veľmi prečítať :/
OdpovědětVymazatMnoho červenovlasých postáv by som si vysvetlila tým, že sa dej odohráva v Írsku... :) A ešte k jazyku, ktorý využíval. Nemyslím, že autor upustil od starého jazyka kvôli lepšiemu vžitiu sa do postavy , skôr chcel poukázať na to, ako človek musí splynúť z davom, ak nechce byť videný a ľahko vystopovateľný (v Atticovom prípade). Inak, aj keď som túto knihu prečítala už celkom dávno, stále neviem presne, čo si mám o nej myslieť. Či to bolo prehnané, alebo nie... Prohnané to bolo určite :) Inak pekná recenzia.
OdpovědětVymazatUž mám knihu ve čtečce :) moc se na ní těším :) povedená recenze ;) jsem ráda, že ji hodnotíš tak dobře.. Už jsem na některých blozích viděla, že se jim kniha nelíbila. :(
OdpovědětVymazatMusím říct, že když čtu tvé recenze, často si říkám, kam se na to hrabou ty mé, psané ve škole na cár papíru. Máš tam pár překlepů, ale to je detail, který... vlastně ani nevím, proč sem píšu. :)
OdpovědětVymazatNicméně, knížku bych ohodnotila podobně. Tři a půl hvězdičky bych dala také, v případě, že by se muselo zaokrouhlit na celou hvězdu, asi bych se přiklonila spíše ke třem. Jmen si pamatuji opravdu málo, asi jenom Attica, Oberona, Morrígan, Fragarach a... pak už jsou na mě moc těžká. -.- Fakt mizérie. Nicméně to asi bude tím, že se jedná o názvy, na něž nejsem zvyklá. :) Toho vysokého počtu zrzků v knize jsem si taky všimla, ale narozdíl od tebe, mi to nevadilo. Taky jsem totiž trochu úchylná na zrzavou. ^^
Nicméně, takováto změna mi bodla. Knížka byla napsána úplně jinak, než jsem zvyklá. Byla vtipná a zároveň akční. Jen poslední "velká" bitva mě trochu zklamala. Autor hezky popisuje, jak postavy vypadají, i situace, avšak tento boj mi přišlo, že jaksi... odflákl. Nicméně, druhý díl jsem si taky přečetla a teď nedočkavě čekám na třetí. :)
Vážně? Když si někdy ty recenze čtu, tak si říkám, jak můžu něco takového napsat :D Překlepy jsou mým odvěkým nepřítelem, takže když se někde neobjeví, je to jenom a jenom dobře§ :)
VymazatJsem rád, že můj názor zastává taky někdo jiný, nezaujatý...! :) No, ty jména byly fakt něco, ale co už... Je to Irsko, že? ;)
No, na mě čeká ten druhý a sám nevím, kdy se k němu dostanu. Máš pravdu v tom, že tohle bylo něco nového a hlavně: neohraného. Autor píše rozhodně zajímavé, vtipně a mohl by přidat trochu té správné akce... :)