John Lago je členem Lidských zdrojů, a.s., korporace, jejíž cílem je trénovat vrahy a následně je za určitý obnos peněz vysílat na zakázky do různých firem, ve kterých mají spáchat vraždu. Tenhle život není idylický, ale John nezná nic jiného – nájemným vrahem je už od sedmnácti let a bez pořádné dávky krve, adrenalinu a střelby by si asi život nedokázal představit. Filmy byly jeho matkou, zatímco život stážisty otcem. Přesto se ale nelze divit, že po několika letech tvrdé práce si chce odpočinout. Peněz má hodně, ale ještě před svým odchodem z Lidských zdrojů, a.s., je donucen vzít poslední zakázku. Jeho cílem je jeden ze tří vlastníků největší právnické firmy v New Yorku. Problém ale je, že Bob, zaměstnavatel a ředitel Lidských zdrojů, a.s., neví, který z nich je cílem. Proto je potřeba se infiltrovat, vyčkávat, naslouchat. A samozřejmě vařit tu nejlepší kávu na světě. Z Johna, vraha z povolání, se musí stát obyčejně nudný člověk, jehož jméno si nikdo ani po deseti zeptáních nezapamatuje. Jenže to celé není tak lehké. Ve firmě se nachází druhá stážistka, Alice, díky které se vše zkomplikuje. Kam Ďábel nemůže, tam nasadí ženu. John Lago si tohle tvrzení potvrdí, ale i mezi těmi novými city, které k Alice začne chovat, si uvědomí, že by ji taky mohl využít. Musí najít způsob, jak se dostat z místa stážisty výše, protože i jako pracovník zadarmo má určité limity. Sám se ale tím vším dostane do mnohem větší hry, kdy už nejde jenom o úkladné zabití jednoho ze tří ředitelů. Stopa je nejasná a tlak ze všech stran donutí Johna se zaobírat i svou vlastní historií. Jak to bylo vlastně s jeho rodinou? Je schopen opravdu cítit lásku k Alici? Jak dlouho bude trvat, než ho Bob zabije? Nikdo jen tak nemůže z Lidských zdrojů, a.s., odejít. Nebo snad ano?

Jsme ve svém vlastním temném Ráji, kde se had nepokouší prodat vám Strom poznání. Prodává lásku, a když si z jeho jablka ukousnete, vydáte se po cestě Abela, přestože tohle je bez nejmenších pochyb země Kaina.

Kdybych měl shrnout obsah tohoto příběhu, pouze v mála případech bych ho označil za knihu jako takovou. Už podle názvu totiž mnohým cvrkne do nosu tušení, že Příručka stážisty nemůže být něčím obvyklým. Nelze se tedy divit, že název neklame a tahle kniha plní vážně funkci příručky v kombinace se zajímavým příběhem. Hlavní hrdina vypráví nejen příběh své poslední zapeklité zakázky, ale stejně tak předávám zkušenosti svým následníkům, čtenářům, kteří by se měli poučit z chyb svého učitele. Kdo by kdy něco takového do tak nenápadné knihy řekl, že ano? Samotná anotace totiž velmi málo prozradí, co čtenáře vlastně po otevření knihy očekávat. Příběh plný střídmého realismu na dnešní zkažený svět z pohledu spravedlivého, otravného a šíleného vraha? Nebo něco s velkou dávkou milostné zápletky, která okoření život vraha? Ani jedno totiž není pravda. Shane Kuhn své čtenáře ponoří do příběhu plného krve, násilí a vražedných způsobů, jak v několika jednoduchých krocích odkráglovat svého šéfa bez toho, aniž by si vůbec všiml, že jste mu každým dnem dýchali za krk s jediným jasným cílem. Všechny tyto zabijácké pravidla a postupy jsou podány vtipně, s velkou dávkou ironie, což autor smíchal i s velice zvláštním pohledem hrdiny na svět. Skrze něj autor vyjadřuje své názory na dnešní moderní dobu, a proto se nemůžeme divit, když se pod tou dávkou ironie objeví hluboká myšlenka, která by nás měla donutit na chvíli odložit plány na zabití svého šéfa a zamyslet se. A ruku na srdce, něco takového dokáže opravdu jen málokterý autor.  

I když to může vypadat, jako kdyby měl být příběh jednotvárný a povrchní, nenechte se tímto pocitem na začátku zmást. Skutečnost, že je celá Příručka stážisty napsaná lehkým a svižným stylem, který rozhodně urychluje otáčení stránek, je pouze malým střípkem pravé hodnoty, kterou kniha skrývá. Shane Kuhn nedělá nic jiného, než to, že klame. Tohle dělá už od první stránky. Donutí vás věřit, že zatímco John Lago bojuje o svůj život, se nic dalšího neděje. Jenže potom se to stane. Jedno velké bum. Autor luskne prsty a ta opona se roztáhne. V tu chvíli si uvědomíte, že celou dobu splétal něco důmyslnějšího a většího. Tohle se rozhodně jako velká výhoda Příručky stážisty počítá. Kniha touto vlastností svým způsobem přináší osvěžení od klasických a vážných thrillerů. Autor si je rozhodně jistý svým spisovatelským umem, což se odráží i na akčně popsaných scénách, které vás někdy donutí zatajit dech. Jenže ta celá specifická atmosféra nemusí oslovit každého. Může to už být tím, že autor zcela změnil styl vyprávění, na které lecjaký čtenář nemusí být zvyklý a jednoduše mu nesedne. Může se stejně tak potvrdit i skutečnost, že někdy jednoduše pozornosti čtenáře neuniknou malá hluchá místa či chvíle, kdy příběh nepůsobí zajímavě. Hlavní hrdina často vzpomíná na své dávné zakázky a někdy kromě vražd popisuje i věci, které jednoduše nejsou zas tak důležité pro děj, natož pro čtenáře.

Pokud ve vás pořád v průběhu čtení bude existovat ta malá část, která očekává nějakého kladného hrdinu, sami si uvědomíte, že tento plamínek naděje bude udušen hned při první příležitosti. Nikdo není v této knize hodný – hlavní hrdina není žádnou výjimkou. Všechny postavy mají své stinné stránky, kostlivce ve skříních a minulost, se kterou se vypořádávají vlastními způsoby. Právě díky tomu jsou postavy mnohem realističtější a dokážete se s nimi sžít více, než by se dalo očekávat. Šťastných koncích v klasickém slova smyslu se tady rozhodně nedočkáte, protože celou dobu si vlastně nejste jistí, co je pravda a co ne. Tomu všemu samozřejmě dominuje i hlavní hrdina. John Lago je sympaťák. O tom není sporu. Jeho vtipné poznámky a názory dokážou rozesmát nejednoho čtenáře, stejně jako ho i udivit ostřílenými zkušenostmi, které si Lago během své služby v Lidských zdrojích, a.s., osvojil. Co je na něm ale nejvíce důležité, je skutečnost, že se rozhodně neřídí žádnými pravidly a někdy je spíše nečasovaná bomba, od které nikdy nevíte, co očekávat. Možná právě proto si ho zamilujete ještě dříve, než se do příběhu aspoň částečně ponoříte. Je ale důležité se zamyslet i nad tím, že Příručka stážisty nám dává jedinečnou možnost pohlédnout na příběh tak trochu obráceně. Co se honí hlavou těm psychopatům, které se ve většině případě snažíme v knihách chytit? Většinou se vžijeme do postav policajtů. Jenže být inteligentním zloduchem je mnohem, mnohem, lepší, nemyslíte?

„Nikdy nikomu neděkuj za záchranu života. Ostatní mají stejně tak povinnost tě zachránit, jako ty máš povinnost žít.“

Příručka stážisty je zajímavou knihou plnou vražd, krve, násilí a akčních scén, které se mísí s charakteristickým vtipem a ironií hlavního hrdiny. Shane Kuhn dokáže překvapit v mnoha ohledech a jasným příkladem je už samotný příběh, který skrývá nápadité hodnoty, na které je potřeba si jednoduše počkat. Přes to všechno ale příběh nemusí oslovit každého, neboť právě individualita nemusí padnout každému do oka. Ti, kteří milují boje, akční a napjaté scény, budou potěšení. Ti, kteří si v tomto neholdují, budou mít jistý problém. Jasné ale je, že pokud toužíte po tom se ponořit do tajů zabijáků a připravit si nějakou nenápadnou vraždu na svého šéfa, měli byste po Příručce stážisty okamžitě sáhnout. Nikdy totiž nevíte, kdy se nějaká vražda nadřízeného může hodit.  

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Knižní klub! 

Knihu si můžete taktéž objednat na stránkách nakladatelství!