Čtení návyky | TAG
srpna 05, 2015 |
| Zdroj |
Je to už sakra dlouhá doba, kdy jsem naposledy vyplnil nějaký ten TAG – abych se přiznal, tak mi sepsání takovéhoto typu článku už i chybělo. Nejen, že mi to pomůže trochu oživit tu monotónnost, ke které poslední dobou nevědomky spadám, ale stejně tak se u toho zabavím jak já, tak je docela možné, že i Vy... Na tento TAG jsem narazil na Knižním doupěti, kterému vládne Syki, a já v tu chvíli věděl, že něco takového chci sepsat. A hle, zde je výsledek!
1. Máš doma určité místo na čtení?
Postel. Jedině postel – případně i zahrada, pokud je tam pěkně. I když dobře vím, že by se postel neměla používat jako oblíbené místo a číst si tam, učit se a podobně, ale já si prostě nemůžu pomoct. Podle mě totiž není nic lepšího, než se u knížky pořádně natáhnout, spočinout si a jenom nechat oči klouzat po písmenkách!
2. Záložka, nebo kousek papírku, který se válí poblíž?
Doma mám docela dost záložek ve speciální obálce, kde ukládám všechny, které se ke mně dostanou, takže když se mi ji podaří z kupy věcí vyhrabat, použiji některou z nich. Pokud se mi ale nechce tím bordelem prohrabávat, sáhnu po té, se kterou jsem akorát dočetl knížku. Papírky moc nepoužívám, jedině do učebnic, protože... proč ne?
3. Můžeš prostě jen tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu?
Na takovéhle věci jsem docela pedant a razím pravidlo: Bez dokončení kapitoly se od knížky nehnu. Je tedy jedno, ať už má ta kapitola pět, nebo třicet stránek; jestli přečtu jednu, nebo dvě. Ale musí to být kapitoly. Skončit uprostřed kapitoly mi totiž přijde jako kdyby někdo prostě odešel od napůl dojedeného jídla a vrátil se k němu až za několik hodin. Něco takového se prostě nedělá.
4. Jíš nebo piješ během čtení?
U knížek nejím, protože se znám, že při mém štěstí bych je akorát poškodil. S pitím je to už trochu jiné, protože mám po ruce vždy aspoň hrnek s čajem, ze kterého během čtení upíjím. Při psaní je to ale samozřejmostí, protože psát povídku, příběh, či recenzi bez něčeho, čeho bych se napil po ruce? To si nedokážu ani představit.
5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Mám společný pokoj s bráchou, který nečte a neustále si poušti písničky, nebo hraje hry, tudíž je jasné, že v mém okolí vždycky existuje něco, co mě ruší. Kdybych měl tu možnost a mohl se rozhodnout pouze a jen podle sebe, pravděpodobně bych si žádnou hudbu při čtení nepouštěl – o televizi ani nemluvě. Pokud totiž někdo pustí televizi, mám vždy nutkání poslouchat všechno v okolí a tím pádem se už na knížku nesoustředím.
6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz?
Pouze jednu. Několikrát jsem už zkoušel rozečíst několik knížek najednou, jenže potom mi dělalo problém se rozhodnout, po které sáhnu rychleji, protože jsem se chtěl věnovat každé. Tak jsem se rozhodl, že vždy budu mít po ruce jenom jednu, i když to můj čtecí postup snižuje.
7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv?
Čtu především doma, ale poslední měsíce jsem začal experimentovat i se čtením v autobuse cestou do školy. Proti čtení ve vlaku taky nic nemám, ale čtení v autě mi zásadně nevyhovuje. Nevím proč, ale vždy, když čtu v autě při cestě na Slovensko, či kdekoli jinam, mám pocit, jako kdybych po přečtení věty hned zapomínal, co jsem vlastně přečetl. Co se týče školy, tak tam je čtení úplně marné. O přestávkách raději strávím čas se spolužáky, než písmenky. Ty mi dělají přítomnost, když jsem sám.
8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
Když jsem byl malý, tak jsem četl nahlas. Teď čtu už jenom v mysli. Doteď si akorát ale pamatuji jednu výjimku s jedním z dílů Percy Jacksona, kdy jsem knihu četl nahlas, nebo aspoň polohlasem, protože jsem potřeboval vyzkoušet, jak by slova zněla vyřčena nahlas a ne jen v mysli. Celý tenhle pokus bych shrnul jako zajímavou zkušenost – slova nahlas znějí vážně jinak, ale z toho čtení taky po chvíli pěkně vyschne v ústech!
9. Čteš některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?
Pokud mě kniha baví, tak nikdy nepřeskakuji. Doteď bojuji s nutkáním si přečíst poslední věty knihy, ale tohohle zlozvyku se už pomalu zbavuji. Ve chvíli, kdy se mi ale do rukou dostane kniha, která mě nebaví, ale já nemám srdce ji odložit, klidně přeskakuji. Věty, odstavce, kapitoly. A nijak mi to nevadí, natož abych se za to styděl. Spíše obdivuji sám sebe, že i přes skutečnost, že se mi kniha nelíbí, jsem schopný ji "dočíst".
10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?
On by někdo lámal hřbet? Takové barbarství! Ne, já s každou knihou zacházím jak s cenností a tím pádem se snažím, ať to taky na těch kouscích jde vidět. V knihovničce mám hodně kousků, které ani nevypadají, že bych je už jednou četl. Tohle beru jako úspěch, za který jsem vážně hrdý.
11. Píšeš do knih?
Nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy. Ani jednou mě ještě něco takového vůbec nenapadlo. Když se tak nad tím zamyslím, tak já vlastně nepíšu ani do učebnic.
2. Záložka, nebo kousek papírku, který se válí poblíž?
Doma mám docela dost záložek ve speciální obálce, kde ukládám všechny, které se ke mně dostanou, takže když se mi ji podaří z kupy věcí vyhrabat, použiji některou z nich. Pokud se mi ale nechce tím bordelem prohrabávat, sáhnu po té, se kterou jsem akorát dočetl knížku. Papírky moc nepoužívám, jedině do učebnic, protože... proč ne?
3. Můžeš prostě jen tak přestat číst nebo nejprve dočteš kapitolu?
Na takovéhle věci jsem docela pedant a razím pravidlo: Bez dokončení kapitoly se od knížky nehnu. Je tedy jedno, ať už má ta kapitola pět, nebo třicet stránek; jestli přečtu jednu, nebo dvě. Ale musí to být kapitoly. Skončit uprostřed kapitoly mi totiž přijde jako kdyby někdo prostě odešel od napůl dojedeného jídla a vrátil se k němu až za několik hodin. Něco takového se prostě nedělá.
4. Jíš nebo piješ během čtení?
U knížek nejím, protože se znám, že při mém štěstí bych je akorát poškodil. S pitím je to už trochu jiné, protože mám po ruce vždy aspoň hrnek s čajem, ze kterého během čtení upíjím. Při psaní je to ale samozřejmostí, protože psát povídku, příběh, či recenzi bez něčeho, čeho bych se napil po ruce? To si nedokážu ani představit.
5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Mám společný pokoj s bráchou, který nečte a neustále si poušti písničky, nebo hraje hry, tudíž je jasné, že v mém okolí vždycky existuje něco, co mě ruší. Kdybych měl tu možnost a mohl se rozhodnout pouze a jen podle sebe, pravděpodobně bych si žádnou hudbu při čtení nepouštěl – o televizi ani nemluvě. Pokud totiž někdo pustí televizi, mám vždy nutkání poslouchat všechno v okolí a tím pádem se už na knížku nesoustředím.
6. Čteš vždy pouze jednu knihu nebo několik naráz?
Pouze jednu. Několikrát jsem už zkoušel rozečíst několik knížek najednou, jenže potom mi dělalo problém se rozhodnout, po které sáhnu rychleji, protože jsem se chtěl věnovat každé. Tak jsem se rozhodl, že vždy budu mít po ruce jenom jednu, i když to můj čtecí postup snižuje.
7. Preferuješ čtení doma nebo čteš kdekoliv?
Čtu především doma, ale poslední měsíce jsem začal experimentovat i se čtením v autobuse cestou do školy. Proti čtení ve vlaku taky nic nemám, ale čtení v autě mi zásadně nevyhovuje. Nevím proč, ale vždy, když čtu v autě při cestě na Slovensko, či kdekoli jinam, mám pocit, jako kdybych po přečtení věty hned zapomínal, co jsem vlastně přečetl. Co se týče školy, tak tam je čtení úplně marné. O přestávkách raději strávím čas se spolužáky, než písmenky. Ty mi dělají přítomnost, když jsem sám.
8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?
Když jsem byl malý, tak jsem četl nahlas. Teď čtu už jenom v mysli. Doteď si akorát ale pamatuji jednu výjimku s jedním z dílů Percy Jacksona, kdy jsem knihu četl nahlas, nebo aspoň polohlasem, protože jsem potřeboval vyzkoušet, jak by slova zněla vyřčena nahlas a ne jen v mysli. Celý tenhle pokus bych shrnul jako zajímavou zkušenost – slova nahlas znějí vážně jinak, ale z toho čtení taky po chvíli pěkně vyschne v ústech!
9. Čteš některé pasáže dopředu nebo dokonce přeskakuješ kapitoly?
Pokud mě kniha baví, tak nikdy nepřeskakuji. Doteď bojuji s nutkáním si přečíst poslední věty knihy, ale tohohle zlozvyku se už pomalu zbavuji. Ve chvíli, kdy se mi ale do rukou dostane kniha, která mě nebaví, ale já nemám srdce ji odložit, klidně přeskakuji. Věty, odstavce, kapitoly. A nijak mi to nevadí, natož abych se za to styděl. Spíše obdivuji sám sebe, že i přes skutečnost, že se mi kniha nelíbí, jsem schopný ji "dočíst".
10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?
On by někdo lámal hřbet? Takové barbarství! Ne, já s každou knihou zacházím jak s cenností a tím pádem se snažím, ať to taky na těch kouscích jde vidět. V knihovničce mám hodně kousků, které ani nevypadají, že bych je už jednou četl. Tohle beru jako úspěch, za který jsem vážně hrdý.
11. Píšeš do knih?
Nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy. Ani jednou mě ještě něco takového vůbec nenapadlo. Když se tak nad tím zamyslím, tak já vlastně nepíšu ani do učebnic.
10 komentářů
Super odpovede! :)
OdpovědětVymazatRovnako ako ty, aj ja som niekedy nečítala 2 knihy naraz, i keď občas sa našla výnimka, napr. povinná literatúra do školy ;) No teraz to mám zvyčajne tak, že čítam jednu klasickú knihu a jednu elektronickú knihu, ktorú čítam väčšinou na cestách :)
A zaujalo ma, že si si čítal nahlas...ja toto praktizujem len pri básňach, lebo im len vtedy rozumiem, ale nikdy ma nenapadlo čítať nahlas aj normálne klasické knihy..niekedy to možno vyskúšam :D :)
Děkuji! :))
VymazatTomu se říká kompromis! Tohle bych sice mohl zavést, ale někdy už mám takový pocit, že těch knih je moc a přes těch pět dní ve škole si od toho všeho nějak... odpočinu. Takže zůstávám u té jedné. :)
Ale je vtipné, že s těmi básněmi máš pravdu. Když si je člověk čte nahlas, tak máš aspoň větší ponětí, co vlastně čteš. I když mi to někdy připadá, že básním jednoduše nerozumím a hledám omluvu k tomu, že jsem na tohle prostě úplně blbý. :D Klidně to zkus! Je to sranda... sice ne ve chvílích, když kolem tebe někdo projde a slyší, že si čteš nahlas, ale jinak je to fajn! :D:)
Tá najstrašidelnejšia vec je pre mňa to, že vychádzajú stále novšie a novšie knihy, ktoré by som si rada prečítala a keď zoberieme do úvahy ešte klasiku, ktorá je nezabudnuteľná a oplatí sa ju prečítať si, tak mi z toho vychádza, že to je beh bez viditeľného konca ;) Ešteže tie knihy za to stoja :)) Čítanie jednej knihy je super, aspoň ju viac precítiš ;)
VymazatPresne tak! Ja si veľakrát čítam báseň bez toho, aby som ju čítala nahlas, ale keď ja skoro nikdy nemám šajnu o čom ten autor kecá :D :D Takže to ide naozaj iba nahlas! :D
Osobná skúsenosť pri čítaní nahlas? :D To musí byť zaujímavé sledovať takto niekoho, kto si číta nahlas :D Asi to bude najlepšie skúsiť v zavretej izbe, aby som nikoho nestrašila ;) :D
Ani mi o tom nemluv! Já se na tuhle věc raději ani nesnažím myslet, protože jinak bych to psychicky vůbec nezvládl. :D Ale já se v poslední době snažím už číst jenom to, o čem vím, že to fakt chci přelouskat, případně mít i doma. Holt někdy musím osekat svůj výběr.
VymazatSouhlasím! :)
Já si myslím, že někdy mi už nepomáhá ani čtení nahlas. Snad nebudu mít u maturity rozbor nějaké básně! -_-"
No, tak trochu, hele. :DD Být tebou, tak raději si ty dveře do pokoje fakt zavřu, protože si ještě někdo pomyslí, něco, co by se nám nelíbilo. :D
Ten pocit psychickej depky poznám! :D Ja tiež pomaly prechádzam do toho stavu, ale občas ma ohúri napríklad obálka, na tie som celkom zaťažená, alebo kamarátske odporúčanie a už som zase v tom! :D
VymazatTaktiež dúfam, že nebudem mať rozbor básne, ale literatúra je super v tom, že hocičo povieš je v podstate dobre, lebo je to tvoj názor ;) :D
:D :D Naši sú už zvyknutí, že sa rozprávam sama so sebou ,ale to zvyčajne anglicky, takže nič nerozumejú :D Ale, aby som nebola za ešte čudnejšiu, tak si zoberiem tvoju radu k srdcu ;) :D
Jsem rád, že existuje někdo, kdo to má stejně! :D Taky takhle funguji... třeba teď už mám rozečteno 58 sérií. 58. To je peklo. Tolik příběhů... a jestli je někdy dočtu, to je pouze a jen ve hvězdách. :D
VymazatV tomhle ohledu je to fajn, ale nejhorší je, když píšeš test z češtiny... naučíš se, všechno OK. No a jako poslední otázku ti tam učitel hodí báseň a úkol: Napiš, o čem autor píše. V tu chvíli se začínám modlit k Bohovi, bohům, andělům, posvátným zvířatům a kdo ví, čemu všemu ještě. :D
Jop, taky, taky! Někdy se mi už ale stalo, že jsem se sekl a skoro na mamku začal něco mluvit anglicky. :D Věř mi, bude to tak lepší... :DD :)
58 sérií? :O To si ich ako všetky počítal, páni, to si super... ja nemám potuchy koľko ich čítam ale rozhodne ich nebude ani z polovice toľko, čo ty ;) :D Držím ti palce, aby si ich všetky dočítal, lebo mňa by to žralo, keby som nevedela ako skončia ;) :D
VymazatTak ešte šťastie , že ja nemám češtinu :D Ale verím, že si aj s takýmto úkolom nakoniec poradíš ;) :)
Hah, to by mohlo byť zaujímavé, ak by som to vyskúšala ja... :D Oukej, beriem si tvoju radu naozaj k srdcu! :)) ;D
Kéž bych je někdy dočetl. Většinou je to tak, že mi chybí buď jeden díl do dokončení, nebo druhý díl, abych se v sérii posunul. Potom je tady kolonka těch, které mají deset a více dílů a já se jenom modlím, abych si někdy další díly obstaral. :D Je to špatné. Pro mě, jakožto člověka, který chce mít všechny příběhy uzavřené, je to peklo. :D Věř mi, mě to taky hodně štve. -.-"
VymazatJojo, buď šťastný člověk! Budu muset, no.
Skvělé, těším se na reference! :D ;)
Naprosto, ale naprosto s tebou ve všech souhlasím. Jediné, v čem se lišíme, je moje chorobná závislost na informacích, protože já se vždycky podívám, jak knížka skončí, ještě než na ten konec dolezu :D Je to hrozný a snažím se s tím bojovat, ale neumím si pomoct :D
OdpovědětVymazatJsem rád, že v tomhle nejsem jediný! :D :)
VymazatOd té doby, co jsem si přečetl poslední větu, která měla přinést největší zvrat knihy, mě tenhle zlozvyk docela rychle přešel. A ne, kupodivu to nebyl druhý díl Hunger Games, ale Černý arcimág od Weekse. -.-"