Název: Nebe je všude
Počet stran: 320
Autor: Jandy Nelson
Vydavatel: CooBoo
Orig. název: The Sky is Everywhere

Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije spokojeně ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě plném smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje – poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.
Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý ji do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě? Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.

Ztráta někoho blízkého dokáže ovlivnit celý náš život. Hluboko uvnitř sebe pocítíme jakési prázdné místo, které nelze takřka ničím naplnit. Ze světa se stává ponuré a kruté místo, kde neexistuje spravedlnost. Smutek nás změní, ale ne vždy ke špatnému. Někdy totiž stačí jedna ztráta, aby vznikla nová přátelství. Nové vidina lepší budoucnosti, ke které bychom se bez určité ztráty nikdy nedostali.

Lennie je vášnivá knihomolka a klarinet je pro ni druhou láskou. Mimo jiné je ale taky milovaná vnučka a sestra dokonalé dívky jménem Bailey. Byla to právě Bailey, se kterou mohla Lennie blbnou, vyvádět a užívat si života. Lennie k ní vzhlížela a viděla v ní oporu, se kterou může sdílet všechny své problémy. Jenže tento vztah, který by mohl závidět lecjaký sourozenec, se roztříštil ve chvíli, kdy se domem ozval telefon se zprávou, že Bailey zemřela. A společně s ní zemřelo cosi v srdcích všech, kteří tuto nadanou a dokonalou dívku znali. Lennie se propadne do smutku, ale i když by nejraději zůstala schovaná ve skříni a vzpomínala na svou sestru, život jde dál a ona musí žít. Vrací se do školy a v tu chvíli si ho všimne. Joea, nového kluka, který dokáže jakoukoli holku uhranout nejen pohledem a šarmem, ale i svým uměním hrát na hudební nástroje. Jenže ještě před tím, než si stihne Lennie vůbec uvědomit, jak moc Joea miluje, se v jejím životě objeví další kluk. Toby, bývalý přítel její sestry. Zármutek nad ztrátou milované osoby je svedl dohromady a Lenniin život se tím jenom zkomplikoval. Copak nestačí zármutek, který ji sžírá? Miluje dva kluky, jenže jaký z nich je ten pravý? Jak může prožívat první zamilovanost právě ve chvíli, kdy zemřela její sestra? V pozadí se k tomu ještě dovídá pravdu o své matce a všem, co jí její milovaná sestra zatajila. Lenniin život nabírá nový směr a je to pouze ona, kdo rozhodne, jak bude pokračovat. Neexistuje totiž nikdo jiný, kdo by jí pomohl rozhodnout. Je to pouze Lennie a nikdo jiný. 

„Jednou jsem slyšela takovou větu: Když někdo umře, vyhoří knihovna. A já se teď dívám, jak jedna vyhořela do základů.“

Každá kniha si zakládá především na atmosféře, ve které se příběh odehrává. A říci, jak by se dala atmosféra Nebe je všude shrnout, je více než obtížné. Už jenom podle anotace je jasné, že v příběhu jsou do kontrastu postavena dvě témata, která se po celou dobu bijí a snaží získat vaší pozornost. Na jedné straně deprese ze smrti Baily, které se po celou dobu nezbavíte; na straně druhé Lenniina radost ze zamilovanosti. A kdyby jen jedné. Protože se tento problém začíná řešit už začátkem knihy, připadalo mi vše mírně roztříštěné, protože v okamžiku, kdy jsem si zvykl na smutné scény a hloubavé myšlenky, najednou celou situaci odlehčily vtipné scény s několika odbočkami od jakéhosi náznaku děje – k tomu ani nepřispíval fakt, že mi na začátku trvalo poměrně dlouhou dobu, než jsem se dokázal začíst a opravdu se do příběhu ponořit. Nebe je všude může být považováno za neobvyklou contemporary, ale mě téma knihy přišlo tuctové, ničím neoriginální a nezajímavé. V polovině knihy již šlo vidět, že v žánru takovýchto knih pravděpodobně ani mnohdy nejde o děj. Úkolem je zaujmout především ženské čtenářky, zapůsobit na jejich pocity a donutit je, aby s Lennie prožívaly její život a naladili se na všechny struny, na které autorka po celou dobu hraje. Něco takového čtenářky uvítají. Jenže co když se někdo nenaladí? Skončí jako já, který pocítil spíše zklamání, než koktejl pocitů?

Ve chvíli, kdy se na scéně objevil Joea a Toby, byl jasný nejen konec knihy, ale i celý její průběh. Závěr byl zřetelný a pouze nezkušenému čtenáři by mohlo něco takového uniknout. Nebe je všude je takřka bez jakéhokoli děje, moc věcí se tam nestalo a místy jsem byl i rád, že když už nic, kniha má aspoň vedlejší plán, jakousi druhou dějovou linii, která se do jednoduchého a průhledného příběhu snažila vnést trochu rodinného tajemství, jemuž bude hlavní hrdinka v průběhu postupu příběhem přicházet na kloub. Pokud ale kromě milostné zápletky a tohoto prvku očekáváte něco více, budete zklamáni. Stejně jako jsem byl já. Dokonce i tak průhledný milostný trojúhelník by mohl být někdy zajímavý, ale dle mě to bylo jednoduše jedno velké klišé. Vztah Lennie – Joe – Toby mi nepřišel ani výjimečný, zajímavý a už vůbec nějak neobvyklý. Jandy Nelson oplývá velkou dávkou fantazie a v jistých částech mi přišlo trochu nepravděpodobné, aby se něco takového mohlo skutečně stát. Contemporary je pro mě novým světem, ale už jenom podle názorů ostatních vím, že i takové klasické myšlenky dokážou být okořeněny něčím jiným; něčím, co by mohlo zaujmout, byť by se jednalo o něco, na co narazíme v každé druhé knize čekající v regálech v knihkupectví.  

Lennie a její citová horská dráha bylo něco zcela šíleného. Pokud jsem měl cítit to samé co ona, nestalo se tak. Když byla smutná, šťastná, nebo naštvaná, já vše sledoval z dálky a nedokázal se s ní sžít. A věřte mi, snažil jsem se. Někdy mi dokonce přišla i znuděná a otravná a její chování mě dokázalo pouze udivit. Chápu, že se snažila vzchopit a vyrovnat se ztrátou své sestry, ale musela se s tím vyrovnávat zrovna takto? Díky neustálým myšlenkám hlavní hrdinky je asi jasné, že je Nebe je všude zaměřeno nejvíce na dívčí čtenářky, ale věřím, že by se mohlo líbit i několika klukům a obě pohlaví by si knihu mohli během chvíle zamilovat. Pro ty, kteří by stále váhali, je zde prvek v podobě ručně psaných básniček, které provází čtenáře po celou dobu příběhu, které jsou vítaným prvkem pro oživení celého děje, ale řekněme na rovinu, kýžená efekt se nedostavil. Otázkou tedy ale zůstává, co si z knihy mají odnést ti, které moc nenadchla? Mají si vše vyložit jako promarněný čas nad knihou s depresivními a vtipnými myšlenkami, začarovaným kruhem hrdinčiných myšlenek a otázkami toho, kdo ze dvou kluků je ten pravý? A teď babo raď.  

Kdysi před lety jsem upadla v  bábinčině zahradě a Velikán se mě ptal, co jsem dělala. Řekla jsem mu, že jsem koukala nahoru na  nebe. Odpověděl: „To je chyba, Lennie, nebe je všude, začíná u tvých nohou.“

Nebe je všude je rozhodně neobvyklá kniha – a to by mi mohl potvrdit kdokoli, kdo si knihu přečte, nehledě na to, ať se mu už bude líbit nebo ne. S hlavní hrdinkou jsem se nedokázal vůbec sžít a po celou dobu jsem niterně čekal, kdy se stane něco, co by mě donutilo si myslet, že i klasická love story by mohla být zajímavá. Jenže nic se nedostavilo a ve výsledku vše působilo tuctově. Od knihy jsem očekával více, ale pravděpodobně se jedná spíše o příběh, na který musíte být naladěni, abyste vše dokázali správně prožít a rozplynout se nad ním. Pokud se totiž správně nenaladíte, neužijete si příběh tak, jak to autorka po celou dobu zamýšlela. V případě této knihy poměrně škoda.