ARC Review: Bílá jako sníh, rudá jako krev
června 01, 2014
Název: Bílá jako sníh, rudá jako krev
Počet stran: 270
Autor: Alessandro d'Avenia
Vydavatel: Jota
Orig. název: Bianca come il latte, rossa come il sangue
Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček. Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje… Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?
Rakovina. Už jenom to slovo
dokáže v mnohých vyvolat strach. Mluví se o ni, známe ji a i když je
častým tématem, stále se ji bojíme. Tato nemoc je bolestivá, strašná a kdyby
existoval způsob, jak se ji na dobro zbavit, všichni by po něm bez přemýšlení sáhli. Nikdo si
ale neuvědomuje, že i tato nemoc má možnost změnit pohled na svět. Může nám
otevřít oči a uvědomit si, čím vším jsme svůj život promarnili. Pomůže nám
uvědomit si vlastní smysl života.
Leo je naprosto normální
šestnáctiletý puberťák – kašle na školu, poflakuje se s Nikem, jeho
jediným životem je fotbal a, stejně jako každý v tomto věku, našel svou
první lásku jménem Beatrice. Snaží se získat její srdce, ale protože je krásná,
bojí se říci, co k ní cítí a proto vše zkouší přes číslo, které mu
darovala Silvie – jeho nejlepší kamarádka, se kterou si rozumí a pomůže mu,
kdykoli ji Leo požádá. Vše vypadá normálně až do doby, kdy si Leo začíná myslet,
že když Beatrice nechodí do školy, určitě na něj zapomene. Všichni si myslí, že
se Beatrice za pár dní vrátí, ale poté se celá škola dozví, že má leukémii.
Protože ji miluje více než Dante svou Beatrice, rozhodne se ji Leo darovat svou
krev, aby ji mohl zachránit. Jenže Beatrice je den ode dne slabší a nikdo neví,
zda to zvládne. Leo se začíná propadat do hluboké propasti deprese, ze které se
ho snaží dostat Silvie a nový učitel na dějepis a filosofii, přezdívaný Snílek.
Leo si začíná uvědomovat, že život není pouze o škole a sám začíná čelit
realitě. Realitě, která ho může připravit o jedinou osobu, pro kterou dýchá.
Trvá několik měsíců, než se odváží napsat dopis, ve kterém chce Beatrice vše
vysvětlit, ale než ji tento kus papíru předá, narazí na mnohé překážky, které
mu pomohou otevřít oči. Realita je krutá a láska ještě krutější. Dokáže Leo
pochopit smysl života, otevřít oči a říci té, kterou miluje, pravdu? I když
hrozí, že by ji svým chováním mohl každým dnem ztratit…?
Lidi jsou tak
trochu jako hvězdy. Možná září někde v dálce, ale září, a vždycky mají něco
zajímavýho, co by ti mohli vyprávět… ale chce to čas, někdy hodně času, než si
ty příběhy najdou cestu až k našemu srdci, jako než si světlo najde cestu do
našich očí. A ještě k tomu musíš umět ty příběhy vyprávět. To ty umíš, Leo,
děláš to s vášní. Možná z tebe jednou bude astrofyzik nebo spisovatel…“
Bílá jako sníh, rudá jako krev
je přirovnává k světoznámé knize Hvězdy nám nepřály, která dokázala
rozbrečet nejednoho čtenáře. Je možné, že toto přirovnání příběh získal na
základě samotného témata onemocnění rakovinou, ale přesto nedokážu – a ani
nechci – toto přirovnání přijmout a to hned z několika důvodů. Tím největším
je fakt, že oba příběhy jsou jiné, liší se v nejedné věci a oba jsou
geniální svým vlastním smutným způsobem. Zatímco měly Hvězdy jasně daný děj, se
v této knize vše řeší filosoficky a příběh je o jistou část složitější. Neočekávejte,
že když si knihu koupíte na základě tohoto přirovnání, budete stejně nadšení.
Tenhle příběh je něco jiného, nového a stejně originálnějšího. Je napsán jinak,
než jsme zvyklí, ukrývá jiný příběh a je tudíž zbytečné po přečtení knihu
odsuzovat na základě přirovnání, protože tahle kniha by si něco takového neměla
zasloužit. Nikdy.
Jak jsem již zmiňoval, kniha je
plná filosofických myšlenek a moudrostí, které žijí doteď a i když některé
z nich byly vyřčeny v starověkém Řecku, ještě dnes nám uniká jejich pravý
význam. Když se na scéně objevil Leův učitel, který se ho snažil navést vždy
tím správným směrem právě díky filosofii, vzpomněl jsem si na knihu Sofiin
svět, ve kterém se taktéž nacházel učitel, který se snažil naučit mladou
dívenku základům historie a myšlení tehdejších lidí. Od zmíněné knihy se ale Bílá
jako sníh, rudá jako krev liší především metaforami a hloubavými
myšlenkami, které by měly ovlivnit nejen Lea, ale taktéž nás. Díky tomuto prvku
se může některým kniha číst hůře, ale jakmile pochopíte, o co jde, vše se
změní. A už vůbec se nenechte filosofií odradit. Ona pouze uchovává tajemství,
které se skrývá mezi řádky s nadějí, že dokáže ukázat lidem, že stojí za
to prožít každý den a věnovat se svým snům. Protože sny nás pohánějí dál a
člověk bez snů nemá žádný důvod žít.
Leo není žádný hrdina a chová se
přesně jako šestnáctiletý puberťák. Je drzý a kašle na všechno a na všechny –
stejně jako my všichni v pubertě. Právě díky tomuto chování je podle mě
tím správným hrdinou, který se dokáže v průběhu čtení změnit a doslova vyrůst
před očima. Je pravda, že na začátku by s ním měl mít kdekdo pevné nervy, neboť
je stejný jako každý dospívající, ale v průběhu čtení a překročení všech
strastí a překážek se z něj stává někdo naprosto jiný. Někdo, komu pomohli ostatní otevřít oči a uvědomit si, co vlastně znamená láska a smrt. V knize
lze pozorovat jakousi psychickou horskou dráhu hlavního hrdiny, která neustále
klesá a stoupá. Jednou Leo vidí vše barevně, poté se potápí do deprese. Ptá se
sám sebe, proč Bůh trestá Beatrice, když ještě nedokázala splnit své sny. Proč
by měl trestat mladou dívku, která nic neudělala? Zní to jako hloupost, ale
zamyslete si a zeptejte se sami sebe, nechovali bychom se stejně?
Beatrice otevře
oči a usměje se: ve třpytu úsměvu se odráží zelená jejích očí a rudá jejích
vlasů. Právě těmito barvami byl kdysi vymalován svět. A pak se Beatrice
rozpláče, s úsměvem smíchaným se slzami. Dívám se na ni, nehýbu se, vnímám jen
ji a ptám se sám sebe, proč bolest a radost pláčou úplně stejně.
I když se může zdát, že je celá
kniha ponurá a plná deprese, protože Leo prožívá rakovinu stejně, jako kdyby ji
sám měl, má Alessandro d’Avenia velice vytříbený a jednoduchý styl psaní. Ze
začátku může některým trvat, než si na autorův styl zvyknou, neboť tento autor
je jedním z těch, kteří píšou jinak a vybočují tak z davu. Lze říci,
že v knize se moc popisů okolí a prostředí nevyskytuje a místo toho se
autor věnuje vykreslování charakteru postav a sází na skrytý odkaz nacházející
se na každé stránce. Po otevření a začtení totiž hrozí, že pokračovat budete
hned z několika důvodů. Tím prvním může být filosofie a moudra, tím druhým
čtivý styl a nebo budete jednoduše chtít vědět, jak to vlastně všechno dopadne.
Osudy postav jsou propletené a teprve až na konci knihy čtenář sám zjistí, zda
našel Leo svůj vlastní sen, pro který stojí žít.
Bílá jako sníh, rudá jako krev
se může zařadit mezi jedny ze smutně krásných knih, u kterých začnete přemýšlet
nad svým vlastním životem a otázkou, jestli jej žijete správně. Nečekejte žádný
příběh, který by vám ukázal, jak správně žít. Spíše očekávejte velkou dávku
kruté reality a otázek, na které si každý dokáže odpovědět sám. Tato kniha se
bude líbit všem, kteří se nebojí pohlédnout pravdě do očí a zjistit, zda našli
svou cestu. Někdy nám může i to nejhorší ukázat ten správný směr, kterým se
máme vydat, protože nikdy nevíme, zda není právě tento den tím posledním.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota!
Knihu si taktéž můžete po vydání - 11. června - objednat na stránkách nakladatelství!
10 komentářů
" Je drzý a kašle na všechno a na všechny – stejně jako my všichni v pubertě. " hej, to není pravda!! :D :D
OdpovědětVymazatMoc děkuju za tuto recenzi :)) jestli je ta kniha plná filozofických myšlenek, asi to není to pravé ořechové pro mě, každopádně mě asi dokáže rozbrečet nejspíš každá kniha s touto tématikou, je to strašně nefér a víš co.. prostě hrůza :(
Krásná recenze :-)
Omlouvám se! :D Jenom... těch pár výjimek dělá pouze malou část a tahle většina je holt silnější :DD
VymazatVím a myslím, že i přes to by se ti mohla kniha líbit. Já filosofii moc nemusel, ale začínám tomu přicházet na kloub a k tomu všemu, tyhle myšlenky jsou krásné a je pouze na tobě, pokud si na ně odpovíš, nebo ne :) A jo, tohle téma je vždy smutné a nefér, ale stává se to v reálu a my s tím nic neuděláme :/
Děkuji! :))
Trochu mě irituje, že je to zase láska založená na vzhledu. Ale trocha filosofie je přesně to, co teď potřebuju. Mám před sebou otevtevřené - zatím na prvních stránkách - Mé sladlé šestnácté století a šíleně se nudím...
OdpovědětVymazatAsi si nechám zlomit srdce další knížkou. To abych zaćala šetřit. :D
Skvělá recenze! Nalákal jsi mě. :))
No tak když se to tak vezme... v dnešní době všichni vybírají podle vzhledu. -.-
VymazatTak Mé sladké šestnácté století je taková ta cukrovinka plná štěstí, růžové barvy a nadšení :D Tohle je sice ponuré a i když ti to rozbije srdce, ta filosofická stránka za to vážně stojí! A doufám, že se bude kniha líbit!! :D :)
Děkuji a... no, nebudu ti nalhávat, že by mi to vadilo .D Já jsem rád, když někomu mohu doporučit nějakou novou knihu! ;)
Téma se mi zamlouvá, a ty jsi mě vážně nalákal :) jdu rozbít prasátko :D děkuji :)
OdpovědětVymazatTo jsem rád! Rozbij prasátko, kup knihu, přečti a dej hlavně vědět, jak se ti kniha líbila! :) A nemáš zač :)) ;)
VymazatTu recenzi jsem si nečetla, protože jak se známm, Tvé recenze mě vždy donutí si knihu přečíst. :D A já teď musim přečíst celého Remarqua a Sherlocka Holmese a to mě zaměstnává dostatečně, nic dalšího na to-read list nechci. :D
OdpovědětVymazatJo a nominovala jsem tě do Bloger TAGu, tak snad se zapojíš. ^^
No né, že by mi to nějak vadilo, hele..! O:) :DD Ale každopádně, držím pěsti, ať své knihy co nejrychleji dočteš, aby ses mohla vrhnout na tuhle knihu! ;))
OdpovědětVymazatKoukl jsem... děkuji a rozhodně se zapojím! Článek akorát napíšu někdy zítra, nebo v průběhu příštího týdne. :)
Knížku jsem si včera koupila a dnes ji na jeden nádech přečetla. Byla to krásná četba, donutilo mě to zamyslet se nad spoustou věcí i nad sebou samotnou... Knížka je plná zajímavých (a pravdivých) myšlenek. Je úžasné, jak moc člověk může milovat - a přesně tohle ukazuje tahle kniha.
OdpovědětVymazatJsem rád, že se kniha líbila a se vším, co jsi tady napsala, mohu pouze a jen souhlasit. Tahle kniha má určité poselství, na které dokážeme přijít pouze v okamžiku, kdy se zamyslíme nejen nad sebou, ale taktéž nad svými činy :) ;)
Vymazat