Řím byl před apokalypsou sice zachráněn, ale souboj o Věčné město a osud celého světa ještě nekončill. Petr Adam, který už doslova zapomněl na dokonale poklidný život novináře, se těžce vyrovnává se svou ztrátou, stejně jako Řím se ztrátou Sixtínské kaple. Petr Adam se probouzí v Kolíně nad Rýnem právě v okamžiku, kdy kolem něj lidé začínají hořet a ve chvíli, kdy se zachraňuje, si nedokáže vybavit, co se za poslední dny stalo. Vrací se zpět k Marii v naději, že mu pomůže si vzpomenout a rozluštit záhadné tetování na jeho těle. Pomalu se dostává k pravdě, k čemu vlastně tetování slouží. On je klíč k něčemu nebezpečnému. Něčemu, co musí najít rychleji, než Set a tajemný řád Nositelů světla. Sám ani neví, jak se do dalšího závodu o osud světa dostal. Jedno je ale jisté. S pomocí Marie a bývalého papeže musí získat deset pečetí, které brání zlu dostat se na svět a tím ho zachránit před naprostou zkázou. Toto dobrodružství jej ale dovede k tajemstvím, která by měla raději dále spát v zapomnění… Sám vlastně ani neví, zda to zvládne. Na svět se totiž začíná dostávat cosi temného a pokud si nepospíší, nebude už žádna šance na záchranu. Díky odstoupení Franze Laurenze, bývalého papeže, se na Petrův stolec dostal papež Petr II., s jehož uvedením do úřadu je prorokován zánik světa. A toto proroctví se s příchodem zla naplňuje.

Momentální situace nasvědčuje tomu, že se dnes naplnilo poslední proroctví svatého Malachiáše.

Katolická církev stojí na kraji propasti.

Apokalypsa byla prvním dílem o německém novináři Petru Adamovi, který se snaží zachránit svět. Apokalypsa II je ale přesto o kousek jiná. I když se jedná o druhý díl do stejné série, na rozdíl od prvního dílu autor zaměňuje samotný charakter příběhu. V první knize se snažil hlavní hrdina zachránit svět před tajemnou organizací Nositelů světla, kteří Věčné město ohrožovali bombou kdesi v útrobách vatikánských katakombách. Nyní je ale hlavním námětem určité nadpřirozeno v podobě prastarého zla, které čeká na svou příležitost. Některým se něco takového nemusí zamlouvat, neboť přeci jen, upustit od skutečného příběhu k nadpřirozenu může být až moc velký skok. A ne vždy se může podařit.

Už jenom podle toho, že jsou oba Giordanovy díly přirovnávány k Danu Brownovi, je už z části jasné, v jakém duchu se celý příběh bude nést. Šokující odhalení. Tajemství, která by dokázala hnout světem. Smrti postav, které si oblíbíte. I když tohle všechno zní dobře, osobně si myslím, že se autor nechal tím vším trochu unést. Říci, že by byl příběh pouze levnou kopií nějakého známého příběhu, nelze vůbec říci. Autor si vše dokonale promyslel, sepsal a ještě lépe zpracoval. A možná tady je to, co skřípe. Díky velice hutné a obsáhlé dějové lince je docela složité obsáhnout celý děj bez toho, aniž byste se aspoň jednou nezastavili a sami sebe se nezeptali, o co tam vlastně jde. Tolik jmen, tolik událostí a tolik zvratů, že je skoro nemožné si je všechny zapamatovat.

Jak už tak z obou knih vyplývá, autor se rád pouští do velkých výzev a opět do knihy zakomponoval Řím, centrum křesťanství a dokonce samotnou církev. Pokud jste si mysleli, že autor už v prvním díle držel na uzdě svou fantazii, tak vás pokračování určitě mile překvapí. Kromě příjemné atmosféry Říma taktéž poukazuje na církev, její chyby a sám čtenáře zasvěcuje do tohoto záhadného města a života církevních hodnostáře – samotného papeže.  Ke konci knihy si vlastně uvědomíte, že církev možná není zas až tak dokonalá, jak se zdá…

Apokalypsa už dávno začala.

Apokalypsa II by se určitě nedala zařadit mezi běžné knihy. Díky čtivému a svižnému stylu se příběh odvíjí poměrně rychle a – prakticky neustále – i akčně. Autor si rád pohrává se svým vlastním příběhem, všelijak ho tvaruje a nutí čtenáře si myslet přesný opak, než tomu doopravdy je, protože překvapit čtenáře je jedna z věcí, která jde autorovi poměrně dobře. Po celou dobu čtení drží čtenáře mezi pravdou a lží a nechává ho přemýšlet o tom, zda je to, co hlavní postavy dělají, správné. Nebo nikoli.